Dračí jezdci 

Autor: Elva Aiglow

                    Eleanor da Artery

Dračí jezdci jsou mocní lidé/elfové spojení s draky vládnoucí obrovské síle. Jsou to silní kouzelníci, mají síly za 10 lidí, jsou nesmrtelní avšak dají se zabít mečem nebo jedem. Své síly využívají pouze v zájmu dobra. Pod jejich vedením bylo vystavěno mnoho vznešených měst a krásných věží. V době kdy udržovali mír země vzkvétala. 

Počátky dračích jezdců: 
Nacházíme se v časech pouze chvíli po příchoduprvních elfů. Kolem nás zuří krutá a krvavá bitva mezi draky a elfy. Jsme uprostřed Ellesméry kde ve zmatku pobíhají elfové nevyužitelní k boji. Vše kolem nás vypadá jako v tornádu, ale když se podíváme pořádně, támhle ke kraji lesa, spatříme mladého elfa, Eragona, jak se sám nepozorovaně vydává do lesů Du Weldenavarden. Tiše pozorujeme jeho cestu přes lesy a když už se chceme obrátit a jít zpátky všimneme si vejce připomínající bílý kámen. Mladíček se k němu okamžitě vrhá a s posvátnou úctou ho pozoruje. Dlouhou dobu se nic neděje…až nakonec začne „kámen“ křupat až se celý rozpadne a z něj se vykutálí malinkatý bílý dráček, který nechápavě hledí na mladého Eragona. Eragon pojmenoval dráče Bid’Darm a tajně o něj pečoval a vychovával ho.
Přesouváme se časem o pár chvil dále do doby kdy už je Bid’Darm dostatečně velký aby unesl i jezdce a do doby kdy Eragon se „svým“ drakem cestuje po Dračích horách a přemlouvá draky k ustanovení míru a vytvoření jezdců. Jak je tak většinou zvykem u nečekaných věcí je poměrně jasné že se ze začátku Draci stavěli k takové možnosti neutrálně a Eragona i Bid’Darma vyháněli s tím, že je to proti přírodě. Avšak jak plynul čas a válka nekončila, byla tato možnost nevyhnutelná. A tak za spolupráce obou ras vzniklo mocné kouzlo které sjednalo mír a přineslo dobu dračích jezdců. 
Jak šel čas, do mocného kouzla se zakomponovali ilidé a vznikla mocná říše chráněná vznešenými ochránci dohlížející na naši zemi ze sedel překrásných zvířat. Byly to zlaté časy, města se rozrůstala a bohatla, lidé se měli dobře a země vzkvétala. Avšak plačme… protože tomu nemohlo být navěky. 
Ačkoli je žádný nepřítel nemohl zničit, nedokázali se ochránit sami před sebou. A tak se v době jejich největší moci narodil v, dnes již zaniklé, provincii Inzilbeth chlapec jménem Galbatorix. Když mu bylo deset let, byl podroben zkoušce, jak bývalo tehdy zvykem. Zjistilo se, že v něm spočívají obrovské síly. Jezdci ho přijali mezi sebe. Prošel jejich výcvikem a v dovednostech předčil všechny ostatní. Díky daru bystré mysli a silného těla brzy zaujal mezi Jezdci přední místo. Některým se jeho prudký vzestup zdál nebezpečný a varovali ostatní. Jenže Jezdci ve své síle zpychli a nevěnovali varování žádnou pozornost. Želbohu, v té době vznikl zárodek velkého utrpení jehož následky si Alagaesie nese dodnes…

Nyní vás ale zavedu do doby, kdy Eragon, první z jezdců, oslavovaný bojovník, který se svým bílým drakem zažehnal válku mezi draky a elfy, umírá. Jeho drak, dnes už silný a vzrostlý dračí samec s perleťovými šupinami zřejmě zemře s ním. Nikdo to neví jistě, neb oni dva jsou nejstarším párem jezdce a draka, a tak ještě žádný drak a žádný jezdec takto spojený, nezemřel. Avšak oba to cítí, vědí, že se smrtí jednoho, přijde i smrt druhého protože se jejich dvě duše, po snad staletí soužití, stali jen jednou. Pokud se rozhlédnete uvidíte hory. Těžko říci proč, ale Eragon a Bid’Darm odletěli, zřejmě do Beorských hor. Mezi stromy s tichým bubláním a zurčením protéká úzký potůček plný jakýchsi třpytivých, průhledných kamenů. Eragon i jeho drak se prodírají houštinou, jdou proti proudu. Nakonec se před nimi rozestoupí zeleň a objeví se černočerný vchod do jakési jeskyně. Je obrovský, i přesto však Bid’Darm musí sklonit hlavu, aby mohl vstoupit. Vejdou, Eragon, pomocí nějakého kouzla zařídí, že se mu nad rukou začne vznášet koule bílého světla, která osvětluje jeskyni jen několik metrů před nimi. Až po nějaké době si uvědomíte, že se stěny rozšiřují a stoupají… Eragon vyšle světlo nahoru. Stoupá výš a výš a osvětluje stále větší prostor, když už se výše dostat nemůže je vidět celá kruhová místnost, je obrovská a Eragon s Bid’Darmem stojí přesně v jejím středu. Eragona kouzlo vysiluje, ale přesto světlo ještě posílí, poklekne na jedno koleno a opře se o svůj nádherný meč. Tichým hlasem starce pak pronese svá poslední slova: Nechť tyto stěny hostí jen jezdce. Poté kouzlo vysaje i poslední zbytky jeho i Bid’Dramovi energie. Avšak světlo září dál. Kolem klečícího Eragona se najednou začne ovíjet jakási věc, která se nakonec zformuje do náhrobku a stane se z ní průhledný a nádherný křišťál. Vedle křišťálového hrobu leží bílý drak. Po chvilce se do náhrobku pomocí bílého světla vyryje nápis: Zde leží Eragon se svým drakem Bid’Darmem, první z jezdců, zažehnatel války, jehož jméno bude vždy oslavováno a na něhož nezapomenou celé národy. Ten kdo by v té době stál u vstupu do jeskyně by mohl vidět, jak se do kamene pomocí bílého světla vtiskl nápis: Ty, kdož minulost svou znát bys chtěl, vstup a hledej mezi miliony těl…*

Dračí jezdci a kouzlení:
Většina magie pochází od draků. Dračí jezdci kouzlí stejně jako kouzelníci, pomocí Starověkého jazyka. Na rozdíl od kouzelníků se však nemusí Jezdci nějak zvlášť kouzlení učit. Samozřejmě kouzlení musí trénovat ale část s objevením magie v sobě jednoduše přeskočili díky drakům. Pokud se Jezdec při kouzlení spojí se svým drakem je poté kouzlo silnější a kouzlo má barvu šupin draka (např. když Eragon vykřikne v prvním díle Brisingr je jeho oheň modrý díky Safiře). Dračí jezdci mají mnohem více možností než obyčejní kouzelníci, jelikož můžou čerpat energii i od draka, tím mohou vykouzlit i kouzla která by sami nezvládli. 

Jeskyně draků a jejich jezdců:

Jeskyni objevil a zabezpečil kouzlem první Eragon. Mnoho jezdců ji našlo až na sklonku života. A mnoho z nich chtělo být pohřbeno právě tady. Jezdec jménem Argonius ji v době křivopřísežníků zabezpečil kouzlem, které zajišťuje že jeskyni najdou jen jezdci s dobrou a čistou duší. Jezdkyně Grisël o několik let později udělala ve stěně jakousi místnost, která se otevře jen po přiložení znamení jezdců. Byla velmi majetnou a chtěla svůj majetek odkázat budoucím. Proto pak na stěnu vyryla nápis: Ber a nebo nechej, avšak nikdy neber pokud nepotřebuješ. A zanechala tam veškerý svůj majetek.

Upozornění: většina jmen i zde popsaných věcí pochází s Paoliniho mysli, ale některé věci jsou jen naší vlastní fantazií…