TOPlist

Napsal: Arya Ildrid | Kategorie: Reálie
Dne: 10.08.2015 17:02:03 FB



 

Reálie elfů

autor: Brom Meÿström

 

O rase obecně

Alagaësijští elfové jsou s touto zemí opravdu pevně spjatí. S příchodem elfů se datuje alagaësijský letopočet, snad na znamení toho, že elfové tuto zemi pozvedli do výšin, jak kulturních, tak i například architektonických či válečných. Elfové jsou víceméně nesmrtelní, dokážou používat magii a jsou velmi všestranně nadaní, jak na boj, tak i na umění. Téměř všechna velká literární i umělecká díla pocházejí buď z dílny Jezdců, nebo právě od elfů.

 

Jména

Elfí jména vycházejí ze starověkého jazyka, který se stal elfskou řečí. Touto nesmírně složitou řečí elfové mluví již od velmi útlého věku, a proto ho ovládají velmi obratně a jistě.
Jména elfů jsou pro obyčejného člověka pro svou náročnou podobu téměř nepřekonatelným oříškem. Setkáme se tu se jmény jako Elenáril, Däthedr, Erunámë apod.
Elfové neužívají žádné tituly ani přezdívky. Tento národ také jako jediný mimo draky bádá nad určením svého skutečného jména – slova či vět, které dokážou pojmout celou osobu a dokonale ho vystihnout. Toto jméno není veřejně známo a svěřit ho jinému elfovi je výrazem obrovské důvěry.


Věk

Jak již bylo řečeno, elfové jsou nesmrtelní, ačkoli v určitých případech mohou zemřít. Jejich nesmrtelnost se vztahuje pouze na smrt stářím, nemoci, meč či jed mohou  ukončit stejně tak život lidský jako život elfa. Přesto elfové vykazují větší odolnost vůči nemocím, zvláště však díky tomu, že tak bravurně ovládají magii.

 

Společnost

Elfská společnost je ve všem rovnoprávná, jak muži, tak ženy mají práva stejná. Jediné výsadní postavení mají – kromě královské rodiny, ovšem – děti. Navzdory elfí nesmrtelnosti se děti rodí velmi zřídka a ještě vzácnější je porod dvou dětí jednou matkou. Elfové proto děti ctí a velmi si jich váží, děti oplývají větším potenciálem k moci a magii, který však kvůli nedostatku znalostí a zkušeností nemohou platně využít. I tak děti zůstávají velmi váženými členy společnosti, což platí také o rodičích dětí. Rodina má u elfů velký význam, vyjadřuje niterné spojení dvou duší a elfské rozvody jsou obrovskou výjimkou a hlavně velkou potupou.

Rovnoprávnost elfského lidu také znamená absenci šlechtických či jiných významných domů. Ne, že by takovéto domy neexistovaly, ale nemají žádná zvláštní privilegia či výsady. Setkáme se tak s domy Akleathos či Valtharos, ale to je čistě z praktických důvodů, něco jako čísla popisná v naší realitě. Jedinou výsadou těchto domů je to, že se podílejí na volbě elfského krále/královny. Zde však také panuje rovnováha hlasů.

V elfí společnosti samozřejmě nenalezneme otroky či jiné sluhy, elfové sami se snaží sloužit přírodě a mocným stromům, které je skrývají a poskytují jim své koruny pro obydlí či hry.

 

Politika

Elfům vládne volený vládce, který je vybrán na základě hlasování jednotlivých domů. Elfové si svého vládce vybírají na základě jeho vlastností, a tak se nestává, že by se na trůn dostal nějaký blázen nebo šílenec jen na základě toho, že je z vládnoucí dynastie. Většinou však král/královna navrhne svého potomka jako svého nástupce Radě a ta tento návrh obvykle přijme, protože potomci královského rodu jsou vychováváni k vládnutí již od dětství a mají tak skvělé předpoklady. V případě, že úřadující panovník zemře bezdětný či bez návrhu na nástupce, konají se volby.

Elfové zastávají vyčkávací politiku, během které se snaží mobilizovat síly, které mají. Elfové se ještě více cvičí v boji a magii, to vše v očekávání blízké války.

Kolem krále/královny je shromážděna elitní skupina dvanácti zaklínačů a několika vojenských rádců, kterým může vladař naslouchat a jejich rady brát do úvahy a spolehnout se na jejich bezvýhradnou věrnost.


Etiketa

Národ älfakyn, jak se tato rasa ve starověkém jazyce nazývá, si velmi potrpí na formálnost a slušné chování, výstřednosti u elfů nebývají valně přijímány. Projevuje se to už na samotném elfském pozdravu, složeného ze tří částí, u kterých záleží i na pořadí, ve kterém se řeknou. Tento propracovaný systém nabídne zkušenému či obratnému pozorovateli možnost velmi brzy zjistit, s kým má tu čest.


Charakterové rysy

Samozřejmě, že se nedá takto povšechně popsat elfský charakter, ale některé povahové rysy jsou elfům velmi vlastní, a téměř všichni je v omezené či rozvinuté míře mají. Do tohoto výčtu se rozhodně řadí stoicismus, vlastnost, jež by se dala nazvat i jistým stylem života. Stoik se vyznačuje citovým chladem, nenechá se jen tak vzrušit a vůbec na sobě nenechá znát jakékoli emoce. Lidé považují elfy za arogantní a někdy až příliš strohé, nelíbí se jim také jejich povýšenost a přehnaná formálnost. Ale, jak zde již padlo, u každého elfa je to vždy alespoň trochu jiné.

 

Oblékání

Elfové si rozhodně potrpí na vkusném oblečení, které si vezmou do společnosti. Často se šatí do hedvábných oděvů, ale mají i další materiál, z něhož získávají látku. Je to tzv. lámarae – setkaná kopřivová vlákna s vlnou, z něhož si vyrábějí oděvy. Typy oblečení snad není nutné vyjmenovávat – jen pro příklad uvedu košile, kalhoty, kamaše, sukně...

 

Vztah k přírodě

Rasa elfů si velmi zásadně uvědomuje své pouto s přírodou. Jsou vděční za lesy, za záplavu zeleně, se kterou dokážou udělat divy. Přírody si velmi váží a respektují zájmy všech, kdo v lesích žijí, z čehož vyplývá, že elfa nepotěšíte kančí pečínkou ani nadívanými holoubaty. Tento bezvýhradný přístup k jídelníčku neporuší ani v nejhorších situacích.

Elfové tráví v lese prakticky celý svůj život, a za onu dobu se naučili kouzlem šlechtit rostliny a stavět si příbytky ve stromech bez jediného hřebíku či desky. Proto jsou elfské zahrady zaplaveny mořem barevných květů a lesy, v nichž žijí elfové, jsou naplněny atmosférou, která zpříjemní jakoukoli cestu jimi. Působením elfů panuje v lesích harmonie, stromy kvetou a nic jim nebrání, elfové dokonce rostlinám zpívají a jsou schopni u nich strávit nespočitatelné množství času.


Vztah k ostatním rasám

Díky své inteligenci a moudrosti elfové pochopili, že rozpory mezi národy nemají smysl. Nikdo však neříká, že nemají výhrady k životům lidí, jež jsou prchavé jako podzimní listí a které lidé marní v krčmách a dalších, jim podobných zařízeních. Elfové se snažili pozvednout úroveň lidského života, ale narazili na pevnou bariéru přízemnosti, lenosti a nezájmu o vyšší cíle. Ani tak ale elfové na lidi nezanevřeli, třebaže jim zcela nevěří, nicméně to patří k jejich obecné ostražitosti.

O nepřátelství trpaslíků a elfů se také vyloženě nedá mluvit. Je pravda, že připomínek k tomuto národu zarputilých, robustních malých bytostí mají elfové nejvíce, zvláště kvůli vztahu trpaslíků a kamení. Tyto národy si nedůvěřují, ale o nenávisti se vůbec nedá hovořit. Jde spíše o soupeření, rivalitu, ale to vše dokážou podřídit cestě za společným cílem.

Přijde-li mezi elfy řeč na urgaly, na tvářích zúčastněných se pravděpodobně objeví ponuré výrazy. Naznačuje to jednak lítost nad zotročením urgalského lidu Durzou, ale také vztek a zármutek nad elfy, kteří zemřeli rukou těchto bytostí.

Rasou, kterou elfové velmi ctí a jíž si velmi váží, jsou draci. Vzdávají jim hold, kdekoli se objeví a mají k tomu své důvody – považují draky za mocné tvory, kteří jsou schopni zachránit Alagaësii a uzdravit zemi z nemocí, kterými kvůli válce trpí. Na dracích obdivují především jejich svéráznost, sebedůvěru a vznešenost.

K vílám i druidům zastávají elfové veskrze neutrální postoj. Zajímají se o náležitosti a zajímavosti z životů těchto tvorů, ale zde jejich zájem končí. Je pravdou, že v minulosti elfové vílami, ale také druidy pohrdali, s vílami také svedli několik válk, ale dnes se snaží spíše o pochopení a porozumění napříč rasami, třebaže se to nemusí vždy úplně dařit.

Velkou úctu samozřejmě elfové mají i k Jezdcům, jež jsou neodmyslitelnou součástí draků.

 

Kultura a umění

Přicházíme k věcem, které elfové mistrně ovládají. Kultura obecně má u elfů své výhradní postavení a je to patřičně znát. Zájem o hudbu, literaturu a výtvarné dovednosti není u žádné rasy vyšší než u elfů. Ačkoli je zpěv a hudba hojně provozována v krčmách lidí, elfové v hudbě dosáhli mistrovství. Doprovázejí se na harfy, flétny a dřevěné bubínky a jejich zpěv je pro obyčejného člověka až smrtelným nebezpečím. Pomocí hudby a zpěvu si elfové pomáhají při vytváření kouzel, jimiž poté pozměňují přírodu – šlechtění, růst do jakýchkoli tvarů – anebo jen tak květinám zpívají.
Co se literárního snažení elfů týče, můžeme zde mluvit o opravdu vysoké kvalitě. Výsadní post má u elfů báseň, převážně lyrická. Kritériem přijetí je složitý veršový systém, který tvoří harmonii a dodává básni pravou uměleckou hodnotu. Epické básně přenechali elfové lidem, kdežto básně s historickým námětem opět zaujímají čestné místo v knihovnách elfích domácností. Opěvují v nich slavné činy elfích králů či Jezdců. Předčítání z takovýchto dlouhých básnických celků patří ke společenským událostem a námětem k diskuzím. S romány či povídkami se u elfů nesetkáme, jediným více rozvinutým prozaickým žánrem je epos, ale těch je poskrovnu, neboť málokdo v Alagaësii toho učinil tolik, aby se o něm napsal epos.

Existují také elfí výtvarníci. Netvoří sice sochy, ale obrazů je také dost. Na zdích místností v elfských domech visí většinou abstraktní díla, ale výjimkou není ani přesné zobrazení krajiny, někdy i idealizované.

Mezi významnou slavnost patří Agaetí Blödhren, kulturní událost všech elfů z Du Weldenvarden. Její průběh není třeba rozepisovat, po tři dny se slaví založení Jezdectví a dlouhověkost elfů, samozřejmě pod chválou lesa a přírody. Oslav u elfů je však mnohem více, například oslava jara, tzv. Dagshelgr.

 

Boj

Ačkoli elfové neradi bojují a spíše se snaží najít vždy jiné řešení než to, které znamená řinčení mečů a vyslovování zaklínadel, nemohou se bojům vyhnout, respektive se stále připravují na možný konflikt. Elfští kováři jsou na takové úrovni, že dokáží elfské vojsko zásobit vskutku tím nejlepším, co Alagaësie může nabídnout kromě zářoceloých mečů Jezdců. Rovněž elfské luky se svou pružností a pevností v jednom nabízejí velkou pravděpodobost trefit cíl a neminout.
Elfové jsou opravdovými mistry šermu, a, jak řekl Brom, ani nejhorší elfský šermíř nemá problém překonat šermíře z řad lidí. Může za to elfská stavba těla, ladné a mrštné pohyby a bezpochyby také Rimgar, tanec jestřába a hada, jímž udržují své tělo v perfektní kondici.

 

Magie

Mezi bezpočet talentů, jimiž byli elfové obdarováni, patří také schopnost kouzlit. Není to samozřejmostí, a velkým kouzelníkem se nestává jen tak někdo. Elfové zvládají základní kouzla, která nestojí velké množství energie a jen hrstka z nich ovládla magii natolik, aby se o nich mohlo říkat, že to jsou elitní zaklínači. Zde však není úplně nasnadě mluvit o talentu, elfové si získávají obrovskou výhodu pro kouzlení tím, že plynně mluví starověkým jazykem i v normálním životě. V tomto jazyce také myslí, a také proto je pro ně kouzlení snadnější než pro kteroukoli jinou rasu. Speciálně nadaných dětí na kouzlení je opravdu velmi málo, děti sice mají nadání na kouzlení, ale neumí ho využít. Je opravdu vysoce nepravděpodobné, že po náhodném použití kouzla v např. desátém roku dítěte bude dítě plynule kouzlit. Po takto brzké zkušenosti s magií nastává úplný zvrat – dítě magii nedokáže ani přivolat, ani jinak obstarat. Jeho nadání se projeví až okolo čtyřicátého roku života. Takových kouzelníků je však takový počet, že je snadno spočítáte na prstech ruky.

           

Slabosti

Třebaže by se mohlo zdát, že elfové jsou ve všem skvělí a bezchybní, není tomu tak. Jejich váhavost a nerozhodnost stála již mnoho zástupců této rasy život. Elfové také dokážou zranit své blízké, aniž by to chtěli. Jsou příliš hrdí, a přiznání jejich pochybení se jen tak nedočkáte. Mimořádně pyšní jedinci vyskytující se mezi elfy doplácejí na svou pýchu častěji, než bývá zvykem. Je sice pravdou, že elfové dostali do vínku více, než ostatní rasy, ale také se od nich více očekává.

 

Náboženství

Národ elfů se s vírou nijak nezatěžuje. Je pravda, že často mluví o hvězdách, ale rozhodně v ně nevěří. Požehnání Ať nad tebou hvězdy bdí je vyjádřením přání dlouhověkosti, nikoli bláznivé víry ve svítící objekty na noční obloze. Elfové je pojali jako součást přírody, a mají k nim náležitou úctu. I když veřejně neodsuzují náboženství, považují to za výraz odevzdanosti a především nedostatku poznání. Trpasličí božstvo je pro ně snůškou nesmyslů, které dokážou vyvrátit logickými argumenty, nicméně trpaslíci o to samozřejmě nestojí. Pokud bychom měli říci, zda elfové v něco věří, byl by to rozum a vědění. Osob, které nemají zájem o poznání, je opravdu velmi, velmi málo.

 

Elfové a jejich věk

 

 

 

0-4

 

Neschopné, malé nemluvně, které navzdory svému andělskému obličeji a líbeznému úsměvu nezvládá zhola nic. Ve čtyřech letech bývají elfské děti schopné natolik, že zvládají první krůčky, nicméně jim to moc nejde.

 

 

 

 

5 -10

 

U elfských dětí se všechno rozvíjí pomaleji než u dětí lidských, nedivme se tedy, že elfské ratolesti začínají mluvit až okolo 7 – 8 let. Do této doby většinou jen žvatlají a kloudného slova se od nich nedočkáte. S postupem času elfská dítka stabilněji chodí a zpevňují se jim kosti. V tomto věku se jejich rodiče příliš nevyspí, neboť nám narůstají první zoubky, pomaličku se děti vypínají do výšky a špičatí jim uši. Ačkoli mají dítka už zuby, se stravováním by bez pomocí rodičů měli nepřekonatelné problémy. Pomalinku přecházejí na pevnou stravu, ale není výjimkou dítě, které kořínky, bobulky a jiné kvítky či dary lesa ochutná až o mnoho měsíců později.

 

 

 

 

 

11-19

 

V tomto období už elfská dítka mluví souvisle, v krátkých, ale přesto výstižných větách umějí neohrabaně vyjádřit, co si jejich srdíčko přeje. Zvolna přechází na výhradně pevnou stravu namísto drcených bobulek, květů apod.  Brzy budou jíst zcela samostatně, kolem 13-15 roku to pro ně bude hračka. Mění se pochopitelně jejich tělo – roste, dorůstají stoličky, zbystřuje se zrak, sluch a ostatní smysly také.  Elfové v tomto věku chodí již velmi dobře a skvěle ovládají rovnováhu, nepadají a ani nekulhají. Sbližují se s přírodou, pozorují zvyklosti jiných elfů a poslouchají jejich hovory, ale moc moudří z toho nejsou. Jejich myšlení je chaotické, na nízké úrovni a moudra z jejich hlav rozhodně nepochází.

 

 

 

 

 

 

 

20-30

 

V tomto věku se zdokonaluje mluva, myšlení, stavba těla a společenské vnímání. Mladincí elfové už vyslovují obtížná slova a lámou si jazyk už jen na těch opravdu nejtěžších slovech. I myšlení prochází změnou – nyní už myslí celistvěji, stále však nejsou schopni jakéhokoli kouzla, pokud to tedy nejsou výjimečné děti. Nezvládají ani náročné myšlenkové akce, prostě přemýšlejí, nic víc a ani míň. Tělo dorůstá, prodlužují se kosti, svaly, a špičatí se uši do své finální podoby. Společenské vnímání - elfíci už vnímají svět jinak – zas o trochu střízlivěji a dospěleji. V tomto období jsou velmi málomluvní, všechno dávají na emocionální a pocitovou část. Chodí do přírody, hladí zvířata nebo se jenom procházejí a vnímají děje tohoto světa. Když jsou ve společnosti, výhradně naslouchají a učí se elfským zdvořilostem. Vypadávají mléčné zoubky a obnovuje se trvalý chrup. Stále jsou však malí, mladí a krásní – až roztomilí svou nevinností.

 

 

 

 

 

 

 

 

30-60

 

S tímto věkem přichází u elfů přelomové období v jejich dosavadním životě. Do této doby si byla elfští chlapci a děvčata velice podobná, nic výrazného je neodlišovalo, odlišení přichází až nyní. Dívky prožívají posun v myšlení o velký kus a jejich tělo se zvolna začíná připravovat na úlohu matky. Elfky jsou jemné, štíhlounké a spanilé, často mají volně rozpuštěné vlasy, ručičky jsou útlounké a neznají tvrdou fyzickou práci. Jejich těla začínají nabývat ženských tvarů, zaoblovat se a přitahovat pozornost chlapců. Děvčata se začínají decentně zdobit a pečují o sebe. Shlukují se do skupin a povídají si o všem možném a nemožném. Nutno říct, že lidé a elfové mají přeci jen něco společného... Zato elfští chlapci prodělávají téměř stejné změny jako chlapci z rodu Palancarova. Přichází doba, kdy elfové budou mít veliký problém ovládnout svůj nevyzpytatelný a zrádný hlas a jejich myšlení opět více zraje, dospívá. Z chlapců vyrůstají ztepilí, krásní a šikovní muži => mírné osvalené tělo a ruce dodávají dojem síly a ochranitelského pudu, který ženy, po kterých se začínají chlapci významně poohlížet, oceňují a potřebují.

 

 60 - 90 

 

Elfské dospívání vrcholí kolem 70. roku života, kdy se i formálně stávají dospělými. Jejich tělo je plně dovyvinuto a začínají nám zde první pokusy o tvoření výhradně hetero – párů. Muži a ženy se věnují přírodě a společnosti, stejně jako jejich rodiče, kteří je všemu tomuto umění a schopnostem naučili a předali vše, co mohli.

 

 90-120 

 

Fáze říkejme „rané dospělosti“ nepřináší na světlo světa nic moc nového. Děti pomalu, ale jistě opouštějí domov svých rodičů a začínají si budovat a tvořit své vlastní hnízdo, hnízdo, kde i oni jednou budou vychovávat své děti se svými partnery či partnerkami. Neuzavírají se, ačkoli mají dost práce se zařizováním domu, vždy si naleznou čas na přírodu a ostatní elfy.

 

 120- 2500

 

Jakýsi poddruh dospělosti, nazýván jako pozdní dospělost. Muži i ženy prodělávají proces, který už mnohokrát v životě zažili – posun myšlení. Elfové v tomto věku umí perfektně zhodnotit situaci, mají nadhled, pevně určené hodnoty a zásady také hromadu životních zkušeností. Ženy ztrácí schopnost mít děti a obecně se elfí život zpomalí. Sem tam jim lupne v zádech, pobolí klouby, anebo pozlobí zuby. Nebudou ani tak rychlí v běhu, ale více se zaměří na sebe, elfové právem zvou tuto část života jako „nísän kiettä“ – podzim koloběhu – žití.

 

 3300- ∞

 

V tomto věru širokém rozmezí se změny dějí zcela individuálně, elfové žijí poklidným životem a málokdy se ukážou  v bujaré, veselé společnosti. Mají svůj řád a klid, jsou moudří a vstřícní, skromní a málomluvní. Takřka ztrácí smysl pro humor, u jejich řeči se nerozchechtáte, ale pousmějete se. Milují život a milují své partnery, také přátele. Žijí krásný život bez zášti a zloby, neboť za ta léta pochopili, že to jsou malichernosti. Jsou rádi za všechno, co se jim kdy povedlo. Na jejich těle se objevují vrásky, šediví vlasy a slábnou smysly, ale obratní kouzelníci si tyto „handicapy“ snadno odstraní.

 

AUTOŘI TABULKY: Brom Meÿström, za významné pomoci Calimë Maria Sireony ™

 

POZNÁMKA č. 1 - Kouzlení

Hlavní devizou elfů je kouzlení. Každý jedinec však začíná kouzlit jindy a jinak. Zprůměrovat - to není vůbec lehké. Výjimečně nadané děti kouzlí od 10-20 let, v období 20-40 let však kouzlit neumí. Kouzlo vyvolané je na 100% náhoda podnícená vlohami od rodičů. Ovšem většinou elfové kouzlí od 40 - 90 let.

POZNÁMKA č. 2 – Elfové a gramotnost

Elfové by asi jen těžko byli národem moudrých, kdyby neuměli psát. Tady ovšem záleží výhradně na rodičích, kdy své děti začnou učit psát a číst. Vzhledem k tak velké náročnosti elfského psaní a čtení se nemůžeme divit, že elfové jsou gramotní až okolo 25. roku života, není to však pravidlo, pouze v tomto věku už minimálně 95 % elfů ovládá tuto schopnost.


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë