Hvozd

Autor: Rey

Obecný popis a trocha historie

Hvozd je skrytá mysl lesa, kterou uctívají převážně druidi. Pro druidy je tato mysl jejich domovem, patronem a bohem v jednom. Druidi jsou zase pro Hvozd jeho ochránci a vyslanci. Hvozd má možnost vytvořit si své posly, kteří by se o něj starali a on se na oplátku staral o ně. Hvozd však není plně aktivní a ve většině případů spí. O své vyslance se stará skrze spánek, který mírní jeho silné reakce a emoce.
V minulosti ale existuje příklad, kdy se málem probudil. Naštěstí se tak nestalo. Jedná se o druidy zvanou Dobu slz. Tehdy byl Hvozd v pouhém polospánku, kvůli lidem ničících jeho lesy a tím pádem i jeho samotného. Jenže i polospánek stačil, aby veškerému lesnímu národu ovládl mysl a přiměl ho zaútočit na nepřátele hlava nehlava. Druidy ovládla nekončící zuřivost Hvozdu, která jim pomáhala ochránit svůj domov. V té samé době Hvozd daroval svému lidu moc nad přírodní magií a dovolil jim pracovat s přírodou jako takovou.
(O těchto darech si můžete blíže přečíst v druidích realiích.)
Po nějaké době se opět uložil k tvrdému spánku.
Pokud se na Hvozd podíváme z pohledu víl, tak je jejich nejvyšší bohyní, které říkají Matka Příroda. Je to jejich matka a učitelka. Stejně jako u druidů, jejich magie pramení od tohoto pozoruhodného stvoření. Na Přírodě jsou však o dost závislejší, protože se s ní svázaly ještě dříve než si trpaslíci začali budovat své království v Beorských horách. Tato závislost se projevuje především na stavu Přírody/Hvozdu. Chřadne-li les, chřadnou i ony. Dále pak se to může projevit místem ve kterém se víla nachází. Jestli je víla mimo Přírodu, je odsouzena na téměř jistou smrt. Zajímavé je, že když onemocní vílí královna, může onemocnět i jistá část Přírody. To jen prokazuje jak hluboké propojení vládne mezi vílami a Matkou Přírodou.
Když opět porovnáme vílí pohled na Přírodu a druidí pohled na Hvozd, tak víly to vnímají z o dost náboženštějšího hlediska. Svoji paní vnímají ve spektru složek, jež tvoří panteon božstev. Dohromady tyto složky dávají jeden krásný a dokonalý celek, a to již zmíněnou Matku Přírodu. Díky tomuto náboženskému pohledu nehrozí, že by je jejich matka při nebezpečí ovládla, přičemž by víly nad sebou ztratily kontrolu.
Víly vlastně tvoří takovou protiváhu pro druidy, kteří jsou poslušnými sluhy a syny
Hvozdu. Víly jsou spíše pečovatelky a sestry Přírody než-li služebnami.
Vílí znalci a druidí starci mají spoustu teorií jak Hvozd vznikl, ale žádná není nejspíš správná. Jeho původ je jednou z největších záhad vůbec. Nikomu není jasné, jak je možné, že nějaký tvor, co nemá tělo, je krajinou.
Ti, co pořádně neznají druidy si často myslí, že Hvozd je všudy přítomný smyšlený bůh nějakých lesních divochů, co to přehnali s muchomůrkami, ale skutečnost je taková, že Hvozd není jednotný ani všudy přítomný a ani smyšlený. Vlastně je na světě Hvozdů celkem dost a v Alagaesii máme rovnou tři.

Srdce hvozdu

Každý Hvozd má svůj střed, do kterého se soustředí veškerá síla a zároveň se z něho ta síla posílá do celého lesa. Dalo by se to přirovnat k nervové nebo oběhové soustavě-možná dokonce oběma zároveň-, které mají své hlavní centrum. Srdcem hvozdu jsou přírodně vytvořené věci nebo místa. Může to být nějaký starý strom, vysoká skála, skrytá studánka, jezero nebo i celá louka. Srdce hvozdu má pro druidy velký význam, protože se u něj dělávaly rituály, oslavy a rady.
Srdce jsou sice přírodního výtvoru, ale to nebrání ničemu, aby si ho druidi nebo víly přetvořili k obrazu svému. Hezkým příkladem může být megalitická stavba uprostřed louky.
Je-li srdce zničeno, Hvozd je na nějakou dobu oslabený, ale později si může vytvořit střed jinde. Jediný způsob jak tedy Hvozd může umřít, je, když vyprchá život z celého jeho území.

Spojení s Hvozdem

Hvozd jako takový cítí pouze a jenom tvorové přírody, tzn. druidi a víly. Víly ho však nevnímají tak plně jako druidi, kvůli, již zmíněnému, náboženštějšímu pohledu.
Vnímat Hvozd se může naučit každý, kdo stráví nějakou dobu u druidů. Při hlubokých meditacích, kdy mysl pohltí vše okolo, je možné pocítit sílu Hvozdu. Jak je součástí každé rostliny a zvířete, kamení a řek. Dokonce i ve vzduchu proudí jeho síla.
Záleží však na tom, abyste okolí nevnímali jenom jako živé a neživé. Je potřeba vnímat les jako jednu jedinou bytost. Teprve pak ucítíte pravou sílu Hvozdu. Takhle nějak divocí lidé opustili náboženství uctívající Uhniru, a začali uctívat sílu Hvozdu. Teprve až Hvozd ucítil, že ho někdo vnímá, učinil divoké lidi svými vyslanci. A tak vznikli druidi.
Druidi jsou jediní kdo může s Hvozdem hovořit, probudit ho anebo naopak, utišit.

Seznam známých Hvozdů

Dračí hory
Hvozd, který přišel o svůj národ. Takhle by se nejlépe dal popsat Hvozd dračích hor. Celé území, od severu na jih, zdivočelo a znemožnilo zde delší pobyt lidem. Takhle se tato pomstychtivá bytost mstí lidem, za to že vyhnali jeho lesní lid z hřejivé náruče nezkrotných hor. Nikdy nevíte jestli na vás spadne skála, potká vás silná bouře nebo vás napadne divoké zvíře. Život v Dračích horách se pomalu proměnil v nemožný. Jedině druidi jsou zvyklí v takových podmínkách žít, protože se jim plně přizpůsobili.
Srdcem tohoto Hvozdu je kamenný kruh vybudovaný kolem starého dubu. Nachází se v horách někde mezi Nardou a Daretem.

Du Weldenvarden
Tento Hvozd je Hvozdem s nejvyšším počtem inteligentních stvoření. Už jenom proto, že je celé jeho území královstvím elfů, tak se v něm usadily skoro všechny rasy. V tuto chvíli je asi nejsilnějším Hvozdem Alagaesie, protože v něm žijí rovnou dva druhy přírodních stvoření. Víly, které jsou jeho původními vyslanci, a druidi, kteří jsou sice v Du Weldenvardenském Hvozdu nováčci, ale krásně se o svého nového otce starají, jako o toho původního. To jim Hvozd oplácí vřelým díkem, který na nějakou dobu pomohl rozšířit druidí populace. Tento dar už ale rychle utichá a lesní lidé se zase musejí potýkat se svými problémy.
Dalším tvorem, který se zásadně stará o tento Hvozd je elf. Elfové se starají o lesy, skoro stejně tak dobře jako druidi, s tím rozdílem že oni vidí celek lesa z toho nesprávného úhlu. Zkrátka nevidí pravou podstatu lesa, ve kterém už tak dlouho žijí. Jsou však na dobré cestě stát se přírodním stvořením, aniž by si to uvědomovali. Hvozd je jistě dříve či později ovlivní a oni ho konečně pocítí.
Srdcem tohoto Hvozdu je strom Menoa, který stojí u Ellesméry, hlavního města elfů. Zajímavostí je, že díky elfce Linee, která se vezpívala do stromu, získal Hvozd nevídanou schopnost. A to promlouvat k rasám jiným než jsou druidi. Neočekávejte však, že si s celým lesem začnete jen tak povídat. Mysl celého Hvozdu je velmi velmi pomalá a ospalá, takže i kdyby jste seděli u tohoto stromu několik dní, Hvozd vám nemusí odpovědět.

Beorské hory
Tento Hvozd byl za celou dobu své existence nejméně aktivní. Svoji vlastní sílu dával do pouhého rozšiřování a obohacování sebe sama. Proto se zde rostliny a zvířata dorůstají tak nezvyklých velikostí. Hvozd beorských hor nemá však žádné vyslance, kteří by se o něj starali, takže je ze všech Alagaesijských Hvozdů nejslabší.
Srdcem tohoto Hvozdu je malá studánka, schovaná uprostřed kmene mrtvého stromu. Zároveň se nachází v teritoriu nejpočetnější smečky Šhrrgů. Voda z tohoto srdce má léčivé účinky pro přírodní stvoření.

Merbinie
Je to jediný známý Hvozd, který existuje mimo Alagaesii. Hvozd merbinie je nejstarším, ale také nejmenším Hvozdem celého světa. Nachází se na sever od Alagaesie, uprostřed ledových plání. O tomto Hvozdu se toho moc neví a celkově se ani moc neví, že vůbec existuje. Není jisté jestli někdy měl nějaké své opatrovatele, ale nyní v něm vládne jen on sám sobě, stejně jako Hvozd beorských a dračích hor. Síla tohoto Hvozdu je opravdu nevídaná. Narozdíl od ostatních “tvorů” svého druhu, kteří většinu své síly dávají do svého rozšíření-růstu lesa-, tento Hvozd se nemá kam rozšiřovat, kvůli obklopení hornatým kruhem a ledovým prostředím, kde by nikdy nic nerostlo. A tak se v Merbinii jeho energie uschovává jako v baterii. Je jí tolik, že by se dala energie skoro čerpat ze vzduchu (obrazně řečeno), a každých sto let se tato energie pouští vzhůru do nebes a vytváří překrásnou světelnou podívanou, které říkáme polární záře. Polární záře v okolí Merbinie není až tak nevídaná, jelikož je to klasický fyzikální jev z polárních oblastí, nic magického, ale když už Hvozd vypustí svou energií do éteru, tak vytvoří záři dvakrát tak silnou, obsahující všechny křiklavé barvy na které si jenom vzpomenete.
Srdcem tohoto Hvozdu je horké jezero, ohřívané sopečnými horami okolo.

Přírodní duchové

Tito duchové jsou vlastně jiným druhem ducha než jakého známe z černé magie. Nedá se jen tak vyvolat ani vložit do nějaké schránky, ale stejně jako ten druhý duch, přírodní duchové se starají o správnou rovnováhu světa. Jsou jakýmsi závažím na druhé straně pomyslné váhy, která vyvažuje svět.
Na rozdíl od “temných duchů”, ty přírodní nemůžete potkat v reálném světě. Dříve to tak ale nebylo. Mnoho přírodních duchů je zobrazováno v různých legendách o ohnivých ptácích, vodních pannách, kamenných hadech a spoustě dalších neuvěřitelných tvorech, které si už nepamatovaly ani prababičky vašich prababiček. Proč už nejsou mezi námi? To nikdo neví. Dnes jsou však přírodní duchové pouze ve svém světě, ze kterého dodávají rovnováhu tomu našemu. Je možné, ale nepravděpodobné, že se přírodní duch ukáže u Srdce hvozdu, které je může přilákat jako temného ducha obětina. Přírodní duchové však v našem světě být nechtějí a dlouho se tu nezdrží. Projevit se mohou jako záhadné světýlko v lese. Dříve se tomuto jevu říkalo bludička, pozdější příběhy a mýty z toho udělaly pohádky o temných vílách lákajících pocestné do bažin, kde nenajdou nic jiného než záhubu. To však není vůbec pravda. Přírodní duchové jsou mírumilovná stvoření.
Existuje způsob jak přírodního ducha přivolat a poprosit ho o pomoc. Dokáže to však pouze velmi schopný a mocný druid, velmistr přírody a pán živlů.