Královna Luny
Autor: Atanvarnë Allsyë Reloen
Ku příležitosti korunovace královny Ireie de Tulweni.
Za úplňku luny bledé zrozena,
Ve svitu očistném z lůna s prvním výkřikem vysvobozena.
To v době lodí plémě lidí narozena,
v matčině víře a naději v symbol velkých změn proměněna.
Osud - wyrda - svěřen té, jež kultu Titanie oddaná je,
Ač před ní druhá v řadě panuje,
Lunní princezna již z povzdálí vyvolená je.
A pilně studuje.
A kdože byla dívka ona?
Samotná královna víl - Ireia de Tulweni,
Matka čtyřnásobná,
Milovaná žena zahradníka vzdělaného.
Ve svitu měsíce, jež vrhá stíny modravé,
ona zlehka kráčí - noha nohu mine,
se starodávnou myslí ona se dívá a myslí.
A z havraních vlasů sněhově bílá tvář až krystalicky září.
Skrze křídla blanitá,
světlo svitu slunce a luny prosvítá.
Vznešená a půvabná je královna Ireia - je spravedlivá.
Někdejší soudkyně víl - měsiční víla a nic míň.
Všechny básně zde zveřejněné jsou vlastní tvorba a platí na ně autorské právo ©