Mechanický quest - poslední část

Tak jsi tu. Došel jsi na pomyslný konec Yosenského snění. Teď už je to jen na tobě, jestli se přidáš do světa Alagaesie, nebo zůstaneš hrát ve snu. Chybí poslední věc, kterou musíš rozhodnout a pak se konečně můžeš probudit. S tím ti během této poslední kapitoly naší cesty pomohu - kde je vlastně dobré herně začít? Pak už nás společně čeká poslední úkol - uděláme první krok do Alagaesie. 

Kde se vlastně probudíš? Kde budeš žít a kde začneš svůj život? Možná se to zdá jako lehká otázka, ale opravdu by sis měl promyslet, co je pro tebe vlastně nejvhodnější. Na Alagaesii totiž existuje předpis pro cestování, který se snažíme dodržovat. Je tedy dobré si vybrat strategicky místo s největším počtem potenciálních spoluhráčů. 

Elfové by určitě měli začít v Ellesméře, hlavním městě Du Weldenvardenského království, které se rozpíná po celých severních lesích. 

Trpaslíci by logicky měli začít ve městě Tronjheim v pevnosti Farthen Dûr. Ale trpaslíků je to pomálu. Proto raději doporučujeme začít buď v Ellesméře, nebo v Uru'baenu jako emigrant. Nová epocha, která nastala v roce 3268, tři roky po smrti Galbatorixe, totiž tyto přesuny ras umožnila. 

Lidé mají na výběr z několika oblastí, kde začít. Lze si vybrat podle náboženství - v Dračích horách sídlí přírodní náboženství, v poušti Hadarak pak chrámová náboženství. Lze začínat jako emigrant v Ellesméře u elfů. Odvážlivci (nebo ti, co přijdou ve skupině) mohou začít v Surdě nebo Beorských horách. Všeobecně je ale nejlepší začít jako člověk v Uru'baenu. 

Už víš, kde se probudíš? Výborně... Tedy, loučím se s tebou a předávám tě osudu.

*Sotva stařec dokončil své povídání, vypařil se jako pára nad hrncem. Jak kdyby byl jen přelud a nikdy neexistoval. Rozhlédl ses po místnosti, ale nikde nikdo nebyl. A tak ses zkusil otočit. Najednou jsi stál na čerstvém vzduchu. Lehký větřík čechral tvé vlasy a tvoje plíce pocítily závan čerstvého vzduchu. Otočil ses ještě jednou, jen abys stanul tváří v tvář dominantě Yosenského hradu. Máš pocit, že zdáli slyšíš jemný šepot, který ti říká:*

Pojď dál, dítě! *po prvních pár nejistých krůčcích si dodáváš odvahy a vyrážíš směrem k hradu. Jdeš po pískovité cestě, která se postupně mění na kamennou, po které by mohl s klidným vědomím jet i těžký povoz tažený dvěma koňmi. Překonáš už tu krátkou vzdálenost a ocitneš se před branou toho krásného, neuvěřitelně obrovského hradu. 

Pokusíš se zaklepat, ale brána se těsně před dotykem prstů a dveří otevře a tobě se otevře cesta do trůnního sálu. Přímo před tebou sedí sama královna Rias. Vypadá jako ta nejnádhernější žena, kterou si dokážeš představit. Na hlavě má posazenou korunu a na sobě jemné, temně modré šaty. Dobrosrdečně se na tebe usmívá.*

Čekala jsem na tebe, poutníku. Vidím, že nastal čas jít konečně domů, *usmála se. Máš tolik otázek, ale nedokážeš říct ani slovo. Pouze se pokorně skloníš před tou vznešeností. Netušíš, že to bylo naposledy, co jsi tuto ženu viděl. Jakmile se skloníš, pohltí tě mlha, která postupně tmavne. Vstáváš a tápeš kolem sebe, ale v žaludku máš pocit volného pádu, přestože stojíš na místě. To trvá jen chvíli, než celý svět opravdu, nadobro zhasne.

Pomalu otevíráš oči. Dech máš pravidelný, po spánku ti ale stéká nervózní kapička potu. Máš pocit, že se ti zdál nádherný sen, ale nedokážeš si vybavit nic. Jen tmu. Ještě chvíli jen tak bezděčně zíráš nad sebe, než si rukou otřeš čelo a posadíš se. Probudil ses doma...*

Kde je tvůj domov?

KONEC MECHANICKÉHO QUESTU

Návrat do Návštěvní knihy

Kontrola registrace

Přihlášení

Yosen