(po vylíhnutí)

Jméno: Rheya [ Reja ]

Pohlaví: samice

Druh: zatím je sporný

Datum narození: 12. 12 3263

Jezdec: Idaron

Podoba:

Vypadá to, že Rheya bude dosti netypickou, ale přesto velice krásnou a svým způsobem i snad děsivou dračicí - i přes své mládí. Na rozdíl od většiny podobně starých dráčat totiž nepůsobí zdaleka tak bezbranně, roztomile a neohrabaně. Už teď je vidět, že Rheya je rozená šelma ve všech ohledech a její velikost a věk v tom nehrají žádnou roli.

 Její šupiny jsou zdánlivě dokonale černé, avšak na přímém slunci lze postřehnout, že se ve skutečnosti jedná o hlubokou temnou zelenou; nejtmavší odstín zelené, jaký existuje. Rheya je na své zbarvení právem pyšná, ničí šupiny nemají dle jejího názoru tak hutný a zvláštní osobitý odstín, jako ty její. Ale ani toto krásné zbarvení není její největší chloubou. Tou jsou zcela jistě oči – zářivě jedovatě zelené a nezvykle veliké, ve kterých je zakleta většina jejího kouzla. Jsou to zelené svítilny se zornicí úzkou jako sečná rána a černou jako nejhlubší temnota. Oči s podivně dospělým a vědoucím pohledem, oči, s jejichž pronikavostí se nemůže měřit žádný smrtelník. Jejich pohled totiž dokáže spoutávat, hypnotizovat, dá se v něm utopit, jelikož se zdá, že vidí všechno… obavy a zrovna tak i nejtajnější touhy. V jejich propastných nekonečně zelených hlubinách se dá velice snadno zabloudit.

I stavbou těla je Rheya poměrně výjimečná. Vypadá to totiž, že bude tak trošku hybridem mezi draky. Na samici je dosti osvalená, zvláště na zadních nohou, prsou a ramenech. I přesto, že nemá tak dlouhý a ladně prohnutý krk, jako jiné příslušnice jejího pohlaví, má v sobě i přes vrozenou drsnost jakýsi vnitřní půvab a ladnost, jak je vidět třeba při skládání křídel (mimochodem velice krásně tvarovaných s jemnými černými membránami hebkými jako pergamen), letu či běhu. Postavu má na samici opět poněkud robustnější, ale nijak to neubírá na dojmu štíhlého těla, které zakončuje nepříliš dlouhý, ale silný ocas s ostny a útvarem v podobě lístku na špici. Zatím je ale příliš mladá, aby bylo zcela jisté, jak bude vypadat v dospělosti.

V jejích pohybech je však již teď podivná živelná energie, stejně jako dračí vznešenost a okázalé sebevědomí. Rheya skutečně má být na co pyšná, sama moc dobře ví, že bude výjimečným tvorem i na svou rasu. Vypadá to, že její pancíř bude neobvykle tvrdý, takže po něm v budoucnu pravděpodobně snadno sklouzne většina zbraní. Drápy má už na svůj věk masivní a za pár měsíců budou jistě schopny způsobovat děsivé rány, kuželovité ostré zuby v rozevřeném chřtánu jsou nebezpečné již teď a pár tmavých rohů, zatím ne moc dlouhých, bude moci brzy využívat k odhození nepřítele. Zatím jimi ale především mlátí do různých předmětů, stejně jako ocasem, když se jí něco nelíbí. Dosud není ani náznak, že by chrlila oheň a ani nedokáže vyfukovat nozdrami kouř. Tato schopnost se nejspíš dostaví o dost později než u jejích vrstevníků, pokud vůbec někdy.

Tato dračice je však zvláštní ještě v něčem. Má v sobě totiž cosi temného, co by znervózňovalo i bez uhrančivých zraků a pohybů dominantního predátora. Je to zvláštní aura, která snadno zaseje strach a nejistotu, ovšem zatím jí to trochu kazí její nevelký vzrůst a roztomilost, která přeci jen převládá. V budoucnu se to ale jistě změní. Málokdo tuší, že za staletí, kdy bylo Rheyino vejce v pokladnici nechvalně známého meyronského rodu, nasáklo tak trošku všudypřítomnou temnou magií toho místa. A kdo ví, co od takového stvoření čekat… jaké schopnosti tam hluboko uvnitř v jeho duši mohou číhat…?

Povaha:

Rheyina osobnost se teprve rozvíjí a navíc dokáže být pro své okolí tak trošku záhadou, takže její charakter se zatím nedá popsat. Očividné však je, že tato černozelená dračice nebude žádný ustrašenec prchající do náručí svého Jezdce při každém zvuku. Je velice zvídavá a nepochybně i velice odvážná; neváhala se postavit mezi Idarona a hrot meče, nebojí se cizích lidí a málokteré zvíře by ji dokázalo poplašit. Spíše je to naopak, Rheya děsí je – i ta, která jsou větší, než ona. Když má náladu, je schopna vydobýt si pozornost svého Jezdce za každou cenu, ale často o sobě třeba několik hodin nedává vědět a buď si hraje někde v koutku, nebo sedí v okně. To je její velice oblíbená činnost, je schopná dlouhý čas trávit jako pozorovatel výhledu z vysokých míst, ať už sleduje oblohu, slunce, měsíc, či krajinu pod sebou.

Rheya je problematická v tom, že on raného věku ráda bojuje se vším možným, hlavně si oblíbila lůžkoviny.  Žádný polštář či pokrývka, se kterou se rozhodne utkat, před ní neobstojí. Už takhle je zodpovědná za zničení jednoho polštáře a záclony v zámku Tialdarí.

Zatím se jeví jako svéhlavá, umíněná a velitelská, rovněž neméně temperamentní. Samozřejmě jí nechybí ani pravá dračí vznešenost, neskonalá hrdost a pýcha, ale ke svému okolí je často dosti nedůvěřivá a rozhodně si nenechá mazat med kolem huby, jak málokdo ví, protože Rheyino chování rozhodně neodpovídá vždy tomu, co si myslí. Občas jsou chvíle, kdy se v ní nevyzná ani její Jezdec, natož někdo jiný, a v budoucnu to bude asi sotva jiné.

Rheya si od dětství dělá názory na svět a jsou to názory, které hned tak něco nezmění. Tato dračice nezapomíná a neodpouští, všechno si ukládá do paměti. Samozřejmě je hodně ovlivněná Idaronovým pohledem na svět, ale v mnoha věcech s ním nesouhlasí. Občas se trochu poštěkají, ale když jde o vážnou věc a situaci, jakékoli rozpory jsou zapomenuty a oba táhnou za jeden provaz. Když se shodnou, tvoří silný pár, naprosto sehraný, protože v jejich vztahu je kromě několika temných míst naprostá a absolutní důvěra. Skvěle se doplňují, jak v činech, tak třeba v konverzaci a vždycky ví, co chce ten druhý.

Historie:

Ačkoli se může zdát, že se Rheyina historie začala psát od chvíle, kdy se vylíhla z vejce, není to tak úplně pravda. Kolem ní se děly zajímavé věci ještě mnohem dříve, než vůbec poprvé spatřila světlo světa a její původ je zrovna tak tajemný, jako ona sama. Co je opravdu jisté, je, že ji po neurčitou leč velice dlouhou dobu (nejspíš několik staletí) skrýval a ochraňoval ve sklepeních hrádku Lyawë starý a významný elfský rod Meyronů, velkých kouzelníků s temnou pověstí. Meyroni nejspíš celou dobu doufali, že se drak vylíhne pro někoho z jejich krve, ale nikdy se tak nestalo. Dost možná by tam ono nezvykle velké černozelené vejce trůnilo na mramorovém podstavci mez hromadami zlata a drahého kamení ještě dlouhá léta jako největší poklad ze všech tamních záhadných pokladů, kdyby… Ano. Kdyby. Kdyby jeden rudovlasý elfský žoldnéř, nebo spíše (pokud zajdeme ještě více k jádru skutečnosti) kdyby jedna Meyronka. Jedna Meyronka, oficiálně poslední svého rodu, se totiž stala elfskou královnou. To samo o sobě s vejcem nic neudělalo, ale přesto tento fakt ovlivnil celý jeho další osud. Královna totiž po svém způsobu 'omilostnila' jistého elfského zabijáka a nájemného šermíře, který byl zadržen za vraždu a měl zemřít na popravišti. Složitým způsobem mu pomohla utéct a poslala ho do zřícenin hradu jejího rodu kvůli jistému úkolu. A co se nestalo, elfský zabiják narazil na vstup do podzemí, dokázal bez úhony projít chodbami plnými důmyslných meyronských pastí a dostal se do pokladnice, kde po staletí čekalo Rheyino vejce na vhodnou osobu. A proti vší pravděpodobnosti určilo jako onu vhodnou osobu právě elfského zabijáka, Idarona Vyhnance. A od základů mu změnilo život.

  Ani po tom, co se dráče s námahou dostalo z tvrdé černozelené slupky a poprvé se zahledělo zářivě zelenýma očima na svého Jezdce, nebyl mu přán klid. Čekala ho několikadenní pouť do elfského hlavního města Ellesméry v náručí svého Jezdce ve společnosti staré Giraie Meyron, které Idaron pomohl z temného podzemí Lyawë, kde ji uvěznila její sestra Saravia (matka královny Arwiny).

A v Ellesméře dobrodružství rozhodně nekončilo, naopak. Mladičká Rheya, stará jen pár dní, už byla postavena tváří v tvář obrovskému strachu, že přijde o svého Jezdce. Dostal se totiž do konfliktu s Gardou, která ho sice měla za mrtvého, ale poznala ho i v jeho převleku. Rheya se i ve svém mládí postavila mezi svého Jezdce a ostří meče velitelky Gardy Istry, což byla první známka její vrozené odvahy. A když byl Idaron postřelen šípem napuštěným uspávadlem, zůstala s ním a spokojeně usnula vedle něho, když byl zamčen do pokoje v zámku Tialdarí. Poté by si mohla připsat mezi první poražené nepřátele jeden polštář a záclonu. Je rozená bojovnice.

Kam budou směřovat další osudy elfa s temnou minulostí a draka z temného místa, to ukáže jen čas… ale ať to bude budoucnost jakákoli, budou jí čelit spolu. Jezdec a drak.

Schopnosti:

Zatím je těžké říci, v čem Rheya bude či nebude dobrá a jelikož rozhodně není snadné určit, co je vlastně za druh, máloco se dá třebas jen odhadnout. Co je ale jisté, je to, že Rheya v sobě má něco z baziliška. Nasvědčuje tomu hned několik věcí: jednak její obdivuhodná síla, stavba těla, zbarvení jejích šupin, nevšední brutalita a zápal v boji, velice jemný vyvinutý čich a především ony podivné oči – mají totiž schopnost, která je všem baziliškům vlastní. Dokáží paralyzovat živé bytosti oním děsivým nelidským pohledem, znehybnit je na místě, ochromit, spoutat. Je to Rheyina největší zbraň, ačkoli zatím ji využívá pouze na malá zvířata, jako ptáky a hlodavce, kteří při pohledu do oněch hypnotických zářivých zraků nemají šanci uniknout. A Rheyina moc s každým dnem roste.

Přesto si ale Idaron není jist, zda může být jeho dračice pouze křížencem ohnivého a zemního draka. Na takového draka je totiž příliš dobrým letcem. Je opravdu podivné, jak obratná a rychlá ve vzduchu je; největší zásluhu na tom nejspíše mají vhodně tvarovaná silná blanitá křídla. Přesto je jasné, že se svou rychlostí nevyrovná čistokrevným wyvernám ani nadměrně nadaným ohnivým drakům; její přednosti budou spíše v tom, že dokáže snadno stáhnout lehčího a drobnějšího draka k zemi, nebude mít problém vzdorovat pochybným větrným proudům a díky svalům spolu s vrozenou vytrvalostí a houževnatostí by mohla nést i více osob najednou, či velmi těžká břemena.

Nejpozoruhodnější je však na Rheye její magická stránka. Dosud udělala 'kouzlo' jednou, ale je nadmíru děsivé, že se tak stalo jen několik hodin po jejím vylíhnutí. Její Jezdec tuší, že v Rheye dřímají obrovské magické síly a trochu se jich obává. Jestli má odněkud Rheya takovou magickou moc, nepochybně na tom mají podíl Meyroni a jejich sídlo. A z meyronské magie vzešlo málokdy něco dobrého.

Zatím se u Rheyi neobjevily žádné známky chrlení ohně a Idaron začíná být toho názoru, že tahle schopnost jeho mocné dračici asi ani do vínku dána nebyla… ale i bez plamene v hrdle to vypadá, že tato dračice bude skutečně velice silným a nejspíš i obávaným drakem. Jen aby na to nedoplatila…