TOPlist

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Reálie
Dne: 30.07.2013 01:50:46 FB



Stínové

Autor: Arwina Greensleevers

 

Obecně

 

„Existuje-li absolutní Dobro, je to Óma. Existuje-li absolutní Zlo, je to Stín.“

-- Madeton Šedivec, poslední z Bratří

 

Stínem se stává černokněžník – lidský nebo elfský, kterého přemohli duchové, jež se snažil donutit k poslušnosti. Černokněžník se obvykle nestává Stínem úmyslně, většinou jde spíš o špatný odhad úrovně vlastních schopností, který ovšem končí katastrofálně.

Stínové mají postavu přibližně lidskou, ale samotnou podobu jejich tváře, barvu pokožky, vlasů a očí si určují duchové, kteří je ovládli. Mnoho z nich preferuje červenou barvu – barvu krve. Objevuje se v jejich očích, na jejich vlasech, na oděvu.

Ve většině případů po přebrání moci duchy zůstává z původního černokněžníka jen pouhá schránka – tělo. Povaha je změněna od základů, mizí ty její prvky jako je lidskost, laskavost a lítost, nahrazuje je touha po krvi, vztek, zloba; z původní povahy a mysli černokněžníka zbývají jen chabé útržky, zbytky. Jen málokdy se stane – v případě, že měl černokněžník silnější osobnost, nebo naopak duchové nebyli „tak“ silní – že je původní povaha zachována kdesi uvnitř a někdy se projevuje – na jak dlouho a jak často většinou záleží na tom, jak dlouho je Stín duchy ovládnut.

Láska je u Stínů pojem fakticky vzato zakázaný, nehledě na to, že většina z nich ani milovat nebo vůbec cítit něco víc než jakési vlažné sympatie nedokáže. Láska vede ke slitování, hloubání o sobě samém a o světě… přesně k těm věcem, které jsou pro duchy velice nepříjemné a nebezpečné, chtějí-li si udržet svou moc. Proto pojem „zamilovaný Stín“ patří spíš do oblasti pohádek a legend.

Duchové obvykle jméno Stína změní podle sebe, ale pokud se jim původní jméno černokněžníka zamlouvá, můžou mu ho nechat. Obvykle nemívají žádná příjmení ani přízviska, rozhodně ne taková, kterými by se titulovali sami a představovali by se tak.

Stínové v podstatě nestárnou – duchové jsou schopni jejich těla opravovat v podstatě donekonečna, takže Stín věkem rozhodně nezemře.

 

 

Přísahy

 

„Nechci říci, že jsou Stíni dobří, to v žádném případě, ale pokud je Galbatorix ovládá jako nástroje, jimiž koná, nehrozí zemi žádné nebezpečí.“

-- Bayn Železná pěst o Stínech

 

Duchové nikdy nejsou dvakrát nadšení z toho, že byli vyvoláni, ale když už jsou tady, nijak se jim odcházet nechce – a skrze Stína se mstí na všech bez rozdílu; oni baží po krvi a čerstvém mase.

Stínové neradi přísahají věrnost, duchové si obvykle nepřejí se na nikoho vázat, ale když už se tak z nějakého důvodu stane, je Stín mocnou, velmi mocnou zbraní.

Stínové však, jako všechny ostatní živoucí bytosti, mají své pravé jméno, které se může vlivem jejich rozhodnutí měnit, a přísaha, byť byla pronesena ve Starověkém jazyce, pak Stína přestává zavazovat. Stín se tak stává dokonalou časovanou bombou, nebezpečnou pro všechny.

 

 

Schopnosti

 

„Duchové jsou studnicí moci neskutečné; tuto moc je třeba nadále zkoumat.“

z poznámek černokněžníka Carsaiba, pozdějšího Durzy

 

Stínové díky duchům získávají velikou moc – ale ani jejich moc není nekonečná, ač by se tak někdy mohlo zdát. Stínové dokonale ovládají magii – a to většinou jak tu „obyčejnou“, tak její temnější stránku. Jsou schopní proklínat; jejich kletby však pominou, změní-li se pravé jméno oběti. Všichni Stínové se vyžívají v mučení a pomalém zabíjení, ano, v tom jsou skutečně dobří.

Umí také velice dobře používat sečné zbraně, ať už jsou to nože, dýky nebo meče. V boji získávají oproti lidem mnohem větší rychlost a mrštnost, možná ještě o něco větší, než mají elfové. Pokud ovšem před tím, než se staly Stíny, nikdy nedrželi meč v ruce, nenaučí se díky duchům meč zničehonic dokonale používat. Stejně jako lidé či elfové i Stínové potřebují trénink a cvik; možná méně, ale potřebují ho. Obvykle se Stínové musí učit, jak nejlépe obránit jedinou skutečně citlivou část jejich těla – srdce.

Jedna šikovná schopnost sloužící Stínům k obraně, je schopnost teleportace – ovšem jen na krátké vzdálenosti, obvykle tak kolem dvou až pěti metrů.

 

 

Slabiny

 

„Chceš-li zabíti netvora toho, co Stínem ho zvou, jeho černé srdce probodni; zásah ni do hlavy ni do břicha neublíží bestii – zhmotní se mocnější zas.“

z naučné knihy pro mladé Bratry

 

Každý Stín může být zabit jen přímým zásahem do srdce – pak jsou jeho duchové volní a vracejí se do podsvětí, nebo odkud byli vyvoláni. Je-li Stín zasažen tak, že by zemřel, pokud by byl člověkem, rozplyne se, sestoupí do podsvětí – a opětovně zhmotní o nějakou dobu později.

V době před Galbatorixovým Královstvím bylo skutečným postrachem Stínů Bratrstvo. Tedy, Stínů – spíše černokněžníků, kteří byli „odstraněni“ dříve, než vůbec nějaký Stín mohl vzniknout. Stalo-li se to však už, a Stín byl na světě, byli to opět Bratři, později také Dračí Jezdci, kteří s nimi bojovali. Bratři však oproti jiným měli značnou výhodu – jejich čistá víra v Dobro byla natolik neslučitelná se stínskou temnotou, že se Stínové nemohli Bratrů ani dotknout. Takovýto dotek Stínům způsoboval nesmírnou bolest a dočasné ochromení; ve většině případů však nezajišťoval jejich úplné zničení, ke kterému byl nutný právě ten pověstný zásah do srdce.


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë