Isabell Elliette
její fairth od Elfí přítelkyně Mystery:
její fairth od dědečka Westlyho:
Jméno: Isabell Elliette, dříve Restelle, Elliette až, když si její matka April vzala Rolfa, jejího nevlastního otce. Nikdo jí však neříká, jak by chtěla, Isab. Všichni na ni pořád křičí jen tím nudným jménem Isabell, anebo také Elliotko, což Isab z duše nesnáší. Má také pár přezdívek. Dědeček jí říká: Nírnen, neboli Orchidej. A matka jí oslovuje, jako každá matka své dítě: Miláčku, Broučku, Pusinko, atd. to se však Isab nelíbí, myslí si, že tímto způsobem dává její matka najevo, že je ještě stále malá holčička.
Pohlaví: Dívka, jak jste o tom mohli pochybovat?
Rasa: Člověk, ikdyž ne zas tak úplně čistokrevný. Její milovaný dědeček Westly je totiž Půlelf, takže v ní koluje i kapka Elfí krve.
Věk: Je jí 21 let. Ikdyž díky její matce si někdy připadá jako malá holka.
Datum narození: 24. srpna léta 3240. Den jejího narození byl velmi zvláštní, ráno nespadla rosa a večer nebe nepokryla jediná hvězda.
Povolání: Bývala stájnicí, pracovala u svého otce a starala se o to, aby žádný z koní, který jí byl svěřen netrpěl nedostatkem. Teď se však jen toulá po Alagaesii.
Jazyk: Bravůrně ovládá jazyk lidí. Jak by také ne? Ze starověkého jazyka umí pár slov, která ji naučila Mystery. Jinak se o jazyky moc nezajímá.
Vzhled:
Má vysokou, štíhlou postavu, s plně vyvinutými ženskými křivkami. Na svoji postavu může být právem hrdá, moc často se nestává, aby měla dívka tak krásnou postavu, když její otec byl malý, zavalitý zrzek a matka vysoká, a hubená, až to nebylo přirozené. Když byla dítě, šestiletá malá holčička, byla spíše po otci, měla naducané tváře, zrzavé vlasy a svítivě zelené oči. Tehdy se bála, že jí to zůstane. O očích a vlasech měla pravdu, ale když si uvědomila, že to stejně bude i s tloušťkou, šla do sebe. Každý den provozovala raní rozcvičku a omezovala se ve sladkém a tučném jídle. Tak se z malé zavalité Isabell stala krásná mladá dáma.
Jelikož je to rodačka z Daretu, její pleť je světlá, až narůžovělá. Tvářičky jsou však růžové vždycky a když se zastydí zčervenají a vypadá to jako by měla místo nich dvě malá červená jablíčka. Pracovala na venkově a díky tomu se často vystavovala slunečním paprskům, a tak má pěkně zdravě opálené paže, lýtka a obličej.
Malý oválný obličejík lemují dlouhé vlnité zrzavé vlasy s nádechem zlaté barvy. Dlouhé jsou jí po lopatky, když si je však zaplete do pevného copu, jejich délka se podstatně zkrátí. Ale takové vlasy nenesou jen radost, z toho, že se můžou těšit široké oblibě ale i starost. z jejich udržování. Umývat a česat je každý den zabere Isabell drahocený čas. Pečuje o ně však s láskou a pečlivě.
Na jejím obličeji se blyští dvě kulaté zářivé světle-zelené oči, které zdědila po otci, stejně tak, jako barvu vlasů. Obočí má stejnou barvu jako její vlasy, a tak se jí k celému obličeji krásně hodí. Její malý nosík se tyčí až moc nahoru, je však posetý malými pihami, které dodávají celému obličeji jakési neodolatelné kouzlo. Pod nosem má malé svělté rtíky, věčně roztažené do přívětivého úsměvu a za nimi se skrývají zdravé bílé zuby. Ouška jsou malá, ale trošku jí odstávají.
Isabell nejraději nosí teplé pohodlné domácí oblečení, které se skládá z pohodlné bílé tuniky, hnědých dlouhých kožených kalhot a z vysokých loveckých bot. Do práce si však tento luxus nemohla dovolit. Pracovní oděv se skládal z krátkých ušpiněných kalhot, tmavě-zelené tuniky
s krátkými rukávy, vysokých bot a tlustých kožených rukavic. No, ale nejhorší oblečení pro Isab je slavnostní úbor. Živelně nenávidí ten uzký pevný korzet a volánovou hnědou sukni se střevíci.
Povaha:
Isab je zbrklá a divoká, někdy něco provede, aniž si to napřed rozmyslí a pak toho lituje. Jednou například chtěla sestřelit prakem jablko ze stolu a nevšimla si, že je vedle váza, zbytek si domyslete. Dalo byse říct, že je svým způsobem hyperaktivní. Pořád běhá, něco shání, úkryt v trávě, hnízdo v stráni. Její oblíbená říkanka z dětství, která ji dokonale vystihuje. Před cizými lidmi se na pozoru nemá, je totiž velmi přátelská, každému hned vše vyzrádí a z toho plyne, že neumí udržet žádná tajemství.
Jinak je milá a přátelská, každému ráda pomůže, pokud to není nad její schopnosti. Také je trošku drzá, nikdy se nestydí optat se o pomoc a doma odmlouvá rodičům skoro pořád.
I vzpurnosti jí sudičky do vínku nadělili dost, večer nechce chodit spát a ráno zase vstávat.
I když se to na první pohled na usměvavé tváři nemusí poznat, je velmi náladová. Rychle se rozzlobí, ale o to rychleji vychladne.
Isab není příliš odpouštějící typ. Když někdo provede něco zlého jí, nebo jejím blízkým nikdy na to nezapomene a dlouho trvá, než přestane prahnout po pomstě.
Pokud jde o stranu, není rozhodnutá. Nemá nic proti králi ani Vardenům, moc se o politiku stejně nezajímá.
Schopnosti a nedostatky:
Pokud jde o Isabell, je zdatná jak v pohybových činnostech, tak i v taktice a myšlení. I když socialita a politika nejsou její silné stránky.
Umí skvěle jezdit na koni, za ta léta strávená na statku se naučila mnoho, jako například: podojit krávu, ostříhat ovce, sbírat vejce od slepic a krmit prasata. to je jen obecné, samozřejmě, že se toho naučila mnohem víc, jako např. Sedlání, hřebelcování, kartáčování a krmení koní, oslů a mul.
Z boje umí také dost, jako např. střílení z luku na slaměné terče a ohánění se dýkou jí také není cizí.
Sprinty jsou její druhé jméno, ale běh na dlouhou vzdálenost nezvládá. Také neumí moc dobře plavat. Šplhání nahorů po stromech? Bezva! Dolů? To už je horší.
Vaření, a vůbec, tyhle holčičí věci se nikdy neučila, protože pracovala už od svých třinácti let ve stájích a na statku.
Záliby:
Isabell miluje jízdu na koni, zvláště na svém oblíbeném, Hamíkovi. Když jí vlasy vlají kolem těla a vítr štípe do tváří, cítí se tak volně, nespoutaně a občas se pouští otěží, roztáhne ruce
a vnímá ten nádherný pocit svobody.
Táké má ráda dlouhé procházky podél řeky směrem na jih. Sbírá různé byliny, které pak dává matce. Ráda objevuje neznámo a pojmenovává nové věci.
Když byla dítě, rodiče jí vyprávěli povídky o spanilých pannách a statečných rytířích, nejraději měla však povídky, v nichž se vyskytovali draci a jejich jezdci.
Sny:
Již dlouho sní, že najde dračí vejce a stane se dračí jezdkyní. Moc by si přála létat, jako pták a udržovat pořádek v Alagaesii. Také by se chtěla zamilovat, na jejich cestách se jí to zatím nepodařilo.
Životní motta:
Nikdy se nevzdávej : Kdo se vzdáva, předem prohrává. Toto motto ji naučila maminka.
Vyzkoušej to : Kdo nic nezkusí, nic nezažije. A toto zase tatínek.
Ochraňuj : Přírodu chraň celým svým srdcem a životy ostatních celou svou duší. Toto moudro pochytila od dědečka.
Historie:
*Je teplý letní podvečer, na nebi není vidět jediná hvězdička, v malém domku na okraji Daretu se odehrává to největší dobrodružství: zrození malého života. April těžce oddechuje, Ternest ji drží za ruku a dívá se s prozbou v očích na porodní bábu, která chladí čelo ženy vlhkým, studeným kapesníkem. Pak vše ztichne. Porodní bába se sehne a podá matce dítě.*Je to holčička!*Zvolá. Matka se štěstím rozpláče a hladí dcerku po zádičkách. Otec se usmívá a dává pusu své ženě na čelo.
V ten den, přišla na svět Isabell velká zavalitá čtyřkilová holčička se zrzavými vlásky.
Isabell se naučila mluvit a chodit, tak jako ostatní děti. První zoubky jí narostly ve třech měsících. Poprvé se usmála dva týdny po narození, dyž spadl její otec z koně. Později až zjistila, že to k smíchu nebylo, protože si její otec při pádu zlomil vaz. Matka se s tím nemohla po dva roky vyrovnat, až potom našla nového přítele, Rolfa Ellietteho - silného, mladého a pohledného statkáře a stájníka. Okamžitě se do sebe zamilovali, dva roky na to měli svatbu. Isabel byla ta nejhezčí družička na celé svatbě, a že jich tam bylo.
Isabell přijala Rolfa za svého nového otce a začala mu říkat tati. Byla to šťastná rodinka.
Když bylo Isabell osm, rodiče se rozhodli poslat ji na dva měsíce do Elesméry* za jejím dědečkem Lendem, byl to Půlelf a žil sám v domě na stromě v Elesméře.
V elesméře se toho Isab naučila mnoho, jako například pozřít něco jiného než maso a také se starat o přírodu. Pochytila i pár zdvořilostních Elfích frází. Nechtělo se jí vrátit se domů, měla to tu ráda, ale začínala vyrůstat.
Když se vrátila domů lekla se, její matka byla těhotná s jejím nevlastním otcem. Isabell teď trávila hodně času přemítáním o budoucnosti. Co když ji její matka přestane mít ráda kvůli novému přírůstku? Její obavy však byly mylné, nakonec se ukázalo, že problém nebude s matkou, nýbrž se sourozenci. Matce se narodili dvojčata, dva kluci, Tadeus a Frederik, kteří již od útlého dětství sestru škádlili a otravovali, ale i přes to se sourozenci měli rádi.
V jejích devíti letech ji otec začal vyučovat pečovat o koně, uklízet jejich boxy, atd. Měl už toho nad hlavu, stáje, statek, rodina, atd. Musel předat zkušenosti a své řemeslo dál. A protože Frederik s Tadeusem byli ještě malí, vybral si svoji nevlastní dceru, Isabell.
Tak si Isabell ve svých třinácti letech začala přivydělávat. Pracovala jak ve stájích, tak i na statku. Přála si našetřit tolik zlaťáků, aby si mohla koupit svého oblíbeného koně Hamíka.
Tak si střádala asi dva roky a pak přišla za otce s deseti zlaťáky. Normálně by kůň stál alespoň dvacet, ale že to byla jeho dcera, svolil.
Ještě jsem vám vlastně Hamíka nepředstavila : Je to statný bělouš s šedým flekem na hrudi. ten tvar připomíná jablko. Hamík rád žere a z toho vzniklo i jeho jméno a přezdívka: Jablíčko (částečně i díky jeho skvrně na hrudi).
Když Isabell oznámila rodině, že musí odjet, chtěla by poznávat svět a šířit dobro a lásku ven, do okolí. svolili a dali jí dvanáct zlaťáků, její dar k narození od obyvatel Daretu.
Herní historie:
Osud jí prvně zavál do Dras-Leony k jezeru Leona. Tam poznala elfku s černými křídly: Mystery s její přítelkyní černou panteřicí Me-Lien. Staly se z nich přítelkyně. Mystery naučila Isab něco ze starověkého jazyka, když zjistila, že má Isabell vlohy pro jeho používání. Potom se rozloučily a Isabell se vydala směrem k panství Lenos, kde byla svědkem nečekaného boje.
Bylo to, jako ve snu. Stříbrná dračice bojovala proti kouzelníkům. Byla přemožena a silou kouzel upoutána na vůz, který mířil směrem k Dras-Leoně.
Isabell se jí snažila pomoci ale bezúspěšně, docílila jen toho, že byla vsazena do žaláře. Stříbrné dračici se podařilo uniknot a pomohla, ač nemusela Isabell ven. Znovu se setkaly na břehu jezera Leona, kde se Isabell dozvěděla, že stříbrná dračice je divoká a jmenuje se Ingiris. Isabell se šla umýt a doplavala si na ostrůvek v jezeře, kde našla vyšlapanou cestičku. Šla po ní, až narazila na poklop s Gedwei Ignasia. Ani s pomocí mohutné síly dračice, se jim nepodařilo víko otevřít.
Něco zaslechly. Na břehu ostrůvku někdo byl, někdo s modrým drakem. Všichni se seznámili. Byl to Eragon se Safirou a ti jim pomohli otevřít poklop. Isabell nahlédla dovnitř. Něco jí slině tlačilo na mysl. Zarejdila zrakem po místnosti dole a oběvila dva pytle. Nad tlakem v mysli nezvítězila a spadla dolů. Praštila se do hlavy a ztratila vědomí. Eragon se Safirou jí potom i s oběma pytli odnesli na břeh jezera.
Když se Isabell probudila, nikdo tam nebyl. Jen ty dva pytle, opatrně nahlédla do prvního. Byl v něm jakýsi kov. Po prostudování došla k závěru, že to bude zářocel. v druhém bylo něco kulatého a zářivého. Eldunarí!
Nedávno slavila Isabell své jednadvacáté narozeniny. Pozvaná byla jen hrstka osob. Objevily se dvě Elfky Túrelie Lovegood a Elea. Na pozvání nezapoměla ani dračice Ingiris, ale jako obvykle, přišla pozdě. Jak je zvykem v Daretu, Isabell nejprve rozdala dárky ostatním. Elea od ní dostala krásnou stříbrnou sponu a Ingiris vlčí kožešinu, na důkaz toho, že je neohrožená lovkyně.(Túrelie se nějak vytratila)Pak dostala dárečky Isabell. Od Elei dostala krásné kožené modré koňské sedlo. Když ho objevila pod obalem z listí, zaleskly se jí v očích slzy smutku. Zastesklo se jí po jejím koníkovi Hamíkovi, který je teď někde s Mystery. Od Ingiris dostala krásný náhrdelník z jejích stříbrných šupin. Potom se ještě jedlo slavilo a pilo, až nakonec vše utichlo. Isab na to bude vzpomínat hodně dlouho.
Rodina:
Matka April: Vysoká hubená hnědovláska, jak jí přibývalo na věku, její vlasy získaly nádech šedi. Na jejích povadlých tvářích se kmitá přívětivý úsměv. Když zemřel Isabellin otec Ternest, zalil matku smutek a ona se ponořila do stavu těžko popsatelného. Moc nejedla a celé dny jen vyhlížela z okna ve svém pokoji. Tento stav prolomil až Rolf, do kterého se april zamilovala, měla s ním svatbu a dvojčata, dva kluky.
Otec Ternest: (mrtvý) Malý zavalitý zrzek se zelenýma očima. Isabell si ho ale už nepamatuje. Zná ho jen z vyprávění. Byl prý blázen do koní. a vůbec, měl rád všechny zvířata, až na kozly, měl s nimi nepěkné zkušenosti. Když se jednou dvořil April, kozel ho trkl, až se překulil na břicho, ale díky tomu se do něj April zamilovala. Miloval jízdu na koni, tak jako Isab, avšak to se mu jednoho dne stalo osudným. Jel zrovna na vyjížďku se svým koněm. Když místní hlídací pes začal štěkat.(bůh ví kvůle čemu)Ternestův kůň se splašil a shodil jezdce ze sedla, ten si zlomil vaz.
Nevlastní otec Rolf: S April se seznámil v létě, když ji spatřil jak hledí z okna. Tehdy ho spatřila i ona, rozšířili se jí zorničky a přeskočila jiskra. Chvíli trvalo, než opadl všechen smutek, ale díky Rolfově podpoře se to podařilo. Rok na to měli svatbu a pár let potom se April narodila dvojčata. Rolf je statkář a stájník v daretu, vysoký a pracovitý muž. Isab ho přijala za vlastního.
Dvojčata tadeus a Frederik: Dva malí hnědovlasí nezbedové s raráškovsky černýma očkama. Už od svého útlého věku, otravovali svoji nevlastní sestru Isabell. Ta si jich zprvu nevšímala, ale poté, co to nepřestávalo, začala se bránit. I přes tyto sváry se měli nevlastní sourozenci rádi.
Dědeček Land: Půlelf, žijící v Elesméře. Isabell ho má moc ráda. staral se o Isabell, když jí zemřel otec, April toho nebyla schopna. Když Isab vyrostla ráda za ním jezdila do Elesméry do Du Weldenvarden Předváděl jí různá kouzla, jako např. Brisingr, nebo Stenr Reisa. Milovala to tu, jak dědečka, tak floru a faunu zdejších lesů.
Názor na tvory, které jsem potkala:
Mystery: Má bledou pokožku, bílou až průsvitnou, jelikož přes obydlené krajiny cestuje za světla měsíce. Proč? To je jednoduché. Když se učila kouzlit, všechno popletla a každé druhé slovo starověkého jazyka zkomolila. Byla velmi zbrklá a jednou si omylem přičarovala černá havraní křídla. Chtěla proměnit holuba v havrana. A stalo se neštěstí. Snažila se kouzlo zvrátit ale nepodařilo se jí to. Začala se za sebe stydět.
Má azurově modré vlasy, přírodní a stejně takové oči. Je jí 54 let. Na elfku poměrně nízký věk.
S Isab se potkaly u jezera Leona, když si obě šly zaplavat. Isabell stáhla Mystery pod hladinu, v domění, že ji pronásleduje černá panteřice. Nakonec se ukázalo, že je to Me Lien, přítelkyně a ochránkyně Mystery.
Z Mystery a Isabell se staly přítelkyně.
Me Lien: Černá panteřice věrná Mystery. Je hodně nedůvěřivá, ale je skvělá ochránkyně. S Isab se moc nezná ale nevadí jí její přítomnost. Me Lien má velké bílé drápy, které jí slouží jako skvělé zbraně. Umí komunikovat myšlenkami. Dá se zde mluvit o skutečné povaze.
Ingiris: Dračí přítelkyně.(Isab neví, jestli ji i Ingiris považuje za přítelkyni, ale ještě nenašla odvahu se zeptat) Ingiris je malinko soběstředná a věčně se stará, aby byla středem pozornosti, však k tomu má také pádný důvod: Je krásná, silná, chytrá, atd. Většinou nechodí včas. Zachránila Isabell před jistou smrtí a katem. I když nemusela. Vysvobodila ji z DrasLeonské věznice, kam je obě uvěznil Asir, prohnaný kouzelník.
Eragon a Safira: Dvojice, dračice a její jezdec. Je dobré, je mít na své straně. Isabell pomohli i když nemuseli. Vždy rádí pomohou, nebo poradí. Dohromady tvoří neporazitelný tým, ale samostatně jsou více ohrožení. Safira je spíše na selský rozum a Eragon magnetem na průšvihy. Saphira má modré a lesklé šupiny, které se třpytí za slunečního svitu. Eragon je sice člověk, ale vypadá jako elf.
Majetek:
Isabell vlastní skleněný amulet se slanou vodou z moře. Věnovala jí ho matka, když se narodila, na důkaz toho, že nic není nemožné. Získala ho při svých cestách na moři. Dědeček Land jí ho očaroval, aby se nerozvil, byl přeci jen ze skla a voda byse vylila. Isabell má také oblečení, které můžete vidět na jejím fairthu. Ze zbraní je to luk a toulec s dvaceti šípy a dvě dýky zastrčené v levé botě. Peněz má pomálu, sotva dvacet zlatých. Pak vlastní náhrdelník z dračích šupin od Ingiris a modré sedlo od Elei, ty jste mohli vidět již v herní historii. Z nedávne výpravy u jezera Leona získala tajemné Eldunarí a pytel zářocele.