Vznešení, tajemní, mocní

Autor: Arwina Greensleeves

Edit: Aireen, Idaron

Kočkodlaci jsou starou rasou, o jejímž původu toho není mnoho známo. Mohou se měnit z kočičí podoby na lidskou a zpět, kdykoliv se jim zachce, kromě této přeměny však většinou nejsou schopni vůbec ovládat magii. Svou podstatou jsou mnohem blíže šelmám než lidem a v podobě kočky tráví mnohem více času než v podobě lidské. Stárnou velmi pomalu, podobně jako elfové.

Kočkodlaků jsou dvě vývojové větvě – máme kočkodlaky malé a velké. Tyto dvě větve jsou nemísitelné, jinými slovy velký kočkodlak s malým kočkodlakem nemůžou mít potomky. Každá z větví se od té druhé liší vzhledem, schopnostmi a částečně i intelektem a chováním.

Malí kočkodlaci – felissae

***

Fyzická stránka

Kočičí podoba – tito kočkodlaci dorůstají velikosti maximálně macaté kočky domácí (pro představu – řádně vyžraná mainská mývalí, viz Google). Mívají obvykle šedou až černou barvu, vyskytují se i šedí mourci a černobílí, rezaví málokdy. Nejneobvyklejší je tříbarevnost a želvovinový vzor. Obvykle mají delší srst než běžné kočky a výjimečně huňatý ocas. Jejich oči jsou poměrně velké, pronikavé, výrazných barev – nejčastěji žluté a zelené, hnědé jsou vzácnější a modré se objevují jen výjimečně a jsou považovány za požehnání. Mají delší končetiny než běžné kočky, vynikají svou mrštností a překvapivě rychlým během, jinak jsou ale od koček k nerozeznání.

Lidská podoba – vypadají jako deseti až patnáctileté děti s nezvykle velkýma očima, které mají i v lidské podobě svislé zornice a velice dobře vidí ve tmě. Mívají obvykle velmi jemné rysy v obličeji, čímž připomínají elfy. Jsou drobní a působí křehce. Jejich vlasy mají stejnou barvu jako je jejich srst v kočičí podobě, u dvoubarevných převládá tmavší barva. Oči mohou měnit barvu, ale kočkodlak tuto změnu neovlivní a barva se může měnit pouze o několik odstínů, ne např. ze žluté na modrou. Od lidí je rozpoznáme díky jejich špičatým, velmi ostrým zubům. Stejně jako v kočičí podobě jsou i jako lidé kočkodlaci velmi mrštní. Obvykle mívají špičaté uši.

Psychická stránka

Malí kočkodlaci jsou pronikavě inteligentní, velice učenliví a moudří. Jsou obvykle poměrně samotářští, často totiž mívají potíže s pochopením emocí (i vlastních) a vyhýbají se kontaktu s lidmi. Pokud se s vámi rozhodnou mluvit, měla by to pro vás být obrovská čest. Milují hádanky a podobně jako draci jsou i oni velmi marniví a umí působit po čertech arogantně. City příliš nepěstují, s opačným pohlavím se stýkají většinou pouze kvůli rozmnožování.

Jsou to právě malí kočkodlaci, kdo má schopnost více či méně nahlížet do budoucna a pronášet různá proroctví. Staří kočkodlakové jsou schopní tuto jedinečnou schopnost využívat tak dobře, že se často v čase zcela ztrácí a žijí více v minulosti či budoucnosti než v přítomnosti. Jen skuteční mistři dokážou tuto schopnost ovládat a určovat, co chtějí z budoucna vidět. Většina vnuknutí je u kočkodlaků náhodná, týká se osob, které nikdy ani nespatří, a nemají tudíž praktické využití. Přesto je tato schopnost velice vážená – už jen pro svou nezvyklost.

Schopnosti

Jak už bylo zmíněno, dokážou se přeměňovat z kočičí do lidské podoby a naopak a částečně nahlížet do budoucnosti. Díky své mrštnosti jsou velice schopní v boji s dýkou nebo i dvěma krátkými zbraněmi. Celkově se ale pro fyzický boj příliš nehodí, protože ani v jedné z podob nemají příliš velkou sílu. Na rozdíl od velkých kočkodlaků jsou někteří z nich, alespoň částečně, schopni ovládat magii starověkého jazyka, rozhodně ne ale na takové úrovni jako elfové. Co umí všichni, jak malí tak velcí, je komunikace pomocí myšlenek, a to především v kočičí podobě, a poměrně pokročilá obrana mysli.

Jména

Obvykle mají mnoho jmen – jedno od rodičů, další získávají v průběhu života, mnohá z jmen vystihují jejich charakterové vlastnosti. Jména si kočkodlaci žárlivě střeží a většinou se představují pouze přezdívkou, zvláště mluví-li s někým jiné rasy.

Oblékání

V lidské podobě se oblékají podle toho, kde žijí – u elfů po elfsku, u lidí po lidsku. Kočkodlačice ale vždy nosívají jen lehké šaty, v nichž je možné se rychle pohybovat. Chodí bosi, boty nosí pouze v tom největším mrazu, a to jen mladší ročníky – starší kočkodlakové se neobouvají vůbec.

Velcí kočkodlaci – panthaare

***

Fyzická stránka

Kočičí podoba – jsou robustnější a celkově větší, dorůstají velikosti mezi loveckým psem a rysem, nikdy ale nedosáhnou velikosti šelem jako jsou lvi a podobně. Mají silnější stavbu těla, pevnější drápy, silnější a větší zuby, o něco menší oči než jejich menší bratříčci a mají mnohem vyvinutější čich. Mívají různé barvy, rezatá a zlatavá je častější než u malých kočkodlaků, nevyskytují se mourci ani černobílé kombinace, v drtivé většině případů jsou jednobarevní. Na rozdíl od malých kočkodlaků můžou být i čistě bílí. Jejich srst je krátká, pevná, na dotek méně hebká než u felissae. Vyskytují se nejčastěji hnědé a zlatožluté oči, v menší míře zelené, nejméně časté jsou opět modré. Jsou rychlejší a mnohem silnější než malí kočkodlaci a mohou být i agresivní.

Lidská podoba – bývají vyšší, s širšími rameny, celkově podsaditější postavou. Bývají svalnatější a mají mnohem větší sílu než felissae. Často mívají vlnité či kudrnaté vlasy, které nedorůstají takové délky jako u malých kočkodlaků. Jejich oči jsou lehce šikmé, v obličeji mají poněkud tvrdší rysy než felissae, působí starší než oni. Jejich ruce i nohy jsou větší, s širokými dlaněmi. Jsou schopní dělat mnohem těžší manuální práci, v obou podobách mají poměrně velkou sílu (jsou silnější než většina lidí), chybí jim ale mrštnost elfů i malých kočkodlaků.

Psychická stránka

Panthaare jsou uvažováním poněkud pomalejší než jejich menší bratříčci, za to ale mají mnohem přátelštější a otevřenější povahu. Nejsou vyloženě hloupí, jen zkrátka nezvládají myslet takovým způsobem jako felissae a nevyskytuje se u nich ani schopnost nahlížení do budoucna. Felissae na ně pohlíží vždy poněkud s despektem.

Pro velké kočkodlaky je typická jejich upřímnost a jistá horkokrevnost. Jsou agresivní, často se perou v obou podobách, bývají mnohem marnivější a často také velmi náladoví. Na druhou stranu jsou ale schopni velice přesně dodržovat řád, organizovat se a navzájem si pomáhat; mají veliký soucit s druhými. Na rozdíl od felissae se často sdružují do smeček, uznávají lásku a znají dlouhodobé vztahy. Od nich také pochází kočkodlačí náboženství, které se postupně rozšířilo i mezi felissae.

Schopnosti

Nemají nadání pro magii (dokážou ale poměrně slušně komunikovat myšlenkami a chránit si mysl) ani pro věštění, to si ale vynahrazují velkou fyzickou silou a schopností ovládat zbraně. Dokážou si poradit i s těžšími meči, někteří samci zvládnou i kladivo a podobné těžké zbraně. Skutečnou zbraní jsou ale oni sami, především v kočičí podobě, v níž umí být pro většinu běžných alagaesijských ras smrtící. S Kullem si většina z nich neporadí, ovšem, jsou i takoví mistři, kteří to zvládnou.

Jména

Mají tendenci dávat si složitá, dlouhá a komplikovaná jména, jimiž se rádi chlubí. Nemají vyloženě šlechtu, ale ve smečce mívají určitá privilegovaná postavení, která se označují specifickými slovíčky ve jménech.

Oblékání

Jednoduché, funkční. Vzhledem k tomu, že jsou to bojovníci, používají i brnění – většinou kožená, kovová jsou na ně příliš těžká. Samice panthaare mají zálibu ve vznosných šatech s mnohým zdobením a třpytivými efekty, zbožňují též šperky.

Přeměna kočkodlaků

***

Nejvýraznější kočkodlačí vlastností je jejich schopnost přeměny z kočky v člověka a nazpět. Tato přeměna probíhá velmi rychle, v řádu sekund, ale pozor. Není možné, aby se kočkodlak, jehož tělo je v kočičí podobě kryto pouze srstí, přeměnil do podoby člověka v šatech. Jinak řečeno, kočkodlak je po proměně vždy nahý, při proměně z člověka na kočku z něj šaty zkrátka spadnou. Takže si musíte vymyslet nějaký způsob skladování šatstva tak, abyste ho měli po proměně po ruce, a rozhodně se nebudete proměňovat na rušné ulici!

Dále, těhotná kočkodlačice ztrácí schopnost přeměny. To znamená, že od okamžiku početí, ať už proběhlo v podobě kočky či člověka, se kočkodlačice nedokáže žádným způsobem přeměnit. Jakmile je její potomek na světě, tato schopnost se jí opět vrací; potomek se ovšem přeměňovat není schopen, takže narodí-li se jí jako kotě, musí se o něj matka starat v kočičí podobě a naopak.

Vzhledem k náročnosti hraní za felissae jsou na tyto postavy kladeny o něco vyšší nároky, ale ani velký kočkodlak to nebude mít snadné. Počítejte s pravidelnými kontrolami a adminskými zásahy do profilu.