Atanvarnë Merenwen Lossëhelin

Klikněte na obrázek

(postava)

Základní údaje

  Jmenuji se

 Atanvarnë Merenwen Lossëhelin, ale přátelé, přesněji řečeno rodina a dva kamarádi mi říkají Sněhová tlapka, což jen výjimečně, stejně tak málo jako Alexa. Častěji se však objevuje lidská zkomolenina mého dlouhého jména… Ata, nebo Ate

Přezdívka

 je zvláštní. Ale v místě, kde jsem byla vychována, mi říkali hlavně Sněhová tlapka.

Titul

 Jsem dcera náčelníka jiného kmene, ale také manželka kmene Sněžných šelem. Mým otcem byl král Grimrr Půltlapa a jeho první milenka. Tudíž jsem tak trochu princezna kočkodlaků když se to tak vezme.

Rasa

jsem kočkodlak, což znamená, že mám lidskou podobu, která vypadá spíše elfsky než lidsky a kočičí podobu. Typ řadím se do podkategorie panthaare-velké kočky. 

Pohlaví

jsem samozřejmě dívčího

Datum narození

nikdo ho nezná přesně, až na mou rodinu. Narodila jsem se podle nich 6.4 3000, věk podle mých výpočtů 264 (263 let, když sem ji registrovala :)).  Doopravdy tolik mám, i když vypadám na šestnáct let.

Náboženství

 Kult Amaeris je její víra, dokonce i v Sněžném údolí (Údolí v Dračích horách nejblíže k nebi)

Povoláním

 Naučila jsem se lovit, a zlepšovala jsem se v tom. Ze dne na den se ze mě stala lovkyně.

 Vzhled

Tělesná stránka v lidské podobě: Moje rasa nikdy nebyla moc půvabná, ale často se podobáme v dvounohé podobě spíše lidem, než elfům. Já jsem ve své rase výrazně krásná v obou podobách. V jemných lesklých loknách bílých pramenů mám tvář kolem které se mi lepí vlasy, nikdy nesepnuté do copu, jen spletené ze skrání. Často nějaký ten bílý pramen zachytí vítr a pohrává si s ním ve vzduchu. Kvalitní a čisté vlasy jsou jen jemně zvlněné. Mezi prameny vlasů vykukují špičaté uši, typické pro elfy. Drobná dívčí tvář je lemovaná elfskými rysy, byť jsou jen jemné. Nad lehce zalomeným obočím je nevysoké čelo a pod ním jsou azurové oči zvýrazněné hustými černými řasami. Nos je jemně tvarovaný do oblouku a ještě drobnější než oči. Je to na mé tváři tak roztomilé. Rty jsou tak plné, jako zralé jahody, nebo maliny. Barvou jsou taktéž růžové. Jemně vystouplé lícní kosti mají přirozenou narůžovělou barvu a o kousek níž je drobná brada, která není zrovna výrazná. Jinak je tvář celkově velmi drobná. Na krku mi jde vidět jizvička, tak jemná, že jde přehlédnout. Jsem středně vysoké postavy, která má pevná středně velká ňadra. Mám štíhlý pas a štíhlé boky. Krásné, štíhlé a elegantní ruce, prsty, i nohy.

Tělesná stránka v kočičí podobě: Jsem takový menší lev, a nechybí mi mrštnost, ani rychlé uvažování. V kočkodlačí podobě mám bílou srst, která háže bílé odlesky kolem sebe, když na ni dopadne světlo. Bílá srst, sněhově bílá srst je bílá až na tlapky a ornament na čele, ty jsou stříbrné. Prohnutý, ale jen lehce, hřbet je nahoře a dole ploché, krásné bříško. Silné, rychlé tlapky jsou někdy za běhu jen stříbrnou šmouhou. Mám huňatý, dlouhý a hebký ocas a ouška mám zakončené střapci. Vždy mám poblíž koně, nebo mám u sebe vak s oblečením.

Styl oblékání: Zelené pološaty udržuji v pořádku a se vším co potřebuji. Na šatech je červenohnědá šněrovací vestička, kterou jsem si přišila k oněm pološatům, které mají tak podivný odstín. Pod šaty mám úplé kalhoty též z elfské látky a jsou hnědé, opásané stříbrným opaskem. Vysoké boty jsou šedohnědým odstínem a stříbrnou nití ke šněrování výrazné. Někdy ale nosím šaty, které jsou uvedeny v majetku. V těch vyrazím dech všem, kromě raz’zaků a urgalů.

Ozbrojení: při opasku se mi houpe v pochvě krásná šavle, která může konkurovat elfským katanám, které jsou sečné, nebo rapírům, které jsou naopak bodné. 

 Povaha

Maska: na první pohled vypadám drobně a se svou elegancí a ladností podezřele, stejně tak jako kočkodlak. Jsem až příliš velká na kočku a příliš malá na kočkovitou šelmu. „Nedá se s ní manipulovat. A radu dá, jen když sama chce. Někdy se zdá, že je lehkomyslná a když ji někdo nechá bez dozoru, tak to nedopadne nikdy dobře. Ona je magnet na nebezpečí“ slova mé kočkodlačí rodiny.

Tvář: mám pocit, že se z mého obličeje dá často číst jako z otevřené knihy, ale nijak mi to nevadí. Nechci, aby měli ostatní pocit, že jsem jen socha, nebo ještě že mě někdo ovládá. 

Duše: nejsem ani samotářská ani společenská, ale ani společnost ani samota mi nevadí. Moje duše je nejjistější v mém kmeni kočkodlaků. Necítím se nijak dobře v šatech, ale ani v davech příslušníku jakékoli  jiné rasy. Na rozdíl od ostatních velkých kočkodlaků jsem rychle uvažující. Díky mojí duši bojovnice se na mě nikdo nedívá s despektem…tedy elfové, kočkodlaci a lidé se tak na mě nedívají, zato Stínové ano. U ostatních ras ještě nevím, ale vím že to chci zjistit.

Historie

Když budete poslouchat, povím vám příběh o své rodině. A abychom lépe chápali, tak začneme, až u Deselisy. Vše začalo tím, že si moje babička nalezla partnera Jirise s kterým měla koťata. Vločku, Serin a Ketzi. Všechny to byly malé nezbedy a Serin, ač nebyla připravená, opustila svůj domov a hledala si svou lásku, se kterou by mohla mít koťata.  Nalezla nerozvážného kočkodlaka jménem Grrimr Půltlapa. Byla jeho milenkou, ale on potom žil s jinou a Serin se v záchvatu vzteku pokusila jeho ženu zabít, zachovala se jako člověk, protože mezi nimi žila. Byla rok pronásledována, než porodila mne a mrtvého bratra, se kterým se vydala vstříc smrti.

Při temném úpatí hory se ozval dětský pláč. S prvním okamžikem se Alexa nadechla a vydechla. Poté se v chladivém počasí usedavě rozplakala. Maminka se ji snažila utišit. Její dcera musí být v bezpečí. Nenechá se zabít svými pronásledovateli, ani svou dceru. Sundala si vak připevněný na zádech a vytáhla z něj šaty a tuniku s kalhoty. Vše položila do košíku vedle sebe a přidala i svou dceru, kterou zabalila do svého pláště, a jednu ze svých zbraní-luk. Naposledy ji políbila a položila ji na chladivou řeku. Odprovázela košík pohledem, dokud jí srdcem neprojelo zezadu chladivé ostří zbraně. Usmála se, protože věděla, že její duše našla klid.

Nemilosrdná řeka potápěla košík pod vodu a topila malé dítě ve snaze utišit ho. Po pár minutách na břeh vyplivla košík s plačícím dítětem. U vody právě lovila velká kočka. Naklonila se a vzala košík za ucho a nesla ho pryč od vody. Kočkodlačí žena se jmenovala Vločka. Byla bílá a tichá. Doběhla do jeskyně vůdce smečky a mírně se poklonila černému kocourovi s šedivýma očima a rozškráblým čenichem. „co je to!“ zeptal se. Vločka mu vše vysvětlila, že to našla a jestli by si to mohla nechat. Po ktrátičkém proslovu si nesla košík jako trofej do skromné jeskyně a vyklopila stvořeníčko ven. Když vzhlédlo a natáhlo ručku, aby se nechalo vzít do náruče, začaly se o ni otírat hebounké kožíšky sourozenců. Všichni se společně najedli a stulili se k máminému kožíšku. Zanedlouho ustoupil chlad teplu a mláďata se vybatolila ven. v té motanici chlupatých klubíček bylo jedno. A to jsem byla já. Zanedlouho jsem slavila dvacet let a začala se učit dějiny ras a mluvu. Vše mě bavilo a poznala spoustu přátel. Začala jsem se učit bojovat a udělala si i boty. Četla, psala a pomalu mi začalo docházet, že dospívám. Když jsem dodělala úkoly dne, většinu času jsem trávila ve zvířecí podobě. Do čtrnácti bylo vše v pohodě, než se o mě začal ucházet Ohnivý měsíc- syn vůdce smečky. Byl to pohledný šedý kocour s modrýma očima a jednou se něco stalo. Když jsem meditovala na skalce, přiblížil se ke mě zezadu a lehce mě z boku políbil na tvář. Vyděsil mě, ale přesto jsem se otočila a políbila ho také. Měsíc vytáhl bledý přívěsek a otočil mě. Stříbro zastudilo, ale za chvilku se zahřálo. Když jsem se otočila, Ohnivý měsíc klečel a pomalu otevřel dlaně ve tvaru škeble. „vezmeš si mě?“ zalapala jsem po dechu, protože mi ho trochu došlo. Velitelův syn! Nemohu, to nejde, ale také si nemohu znepřátelit velitele klanu odmítnutím! Pomyslela jsem si. „dáš mi prosím trochu času rozmyšlenou?“ Ohnivý měsíc přikývl a mírně se rozmazal, pak v podobě kočky vběhl do tajů skalisek. pomalu  jsem rozběhla na vrcholek jedné z hor. Na vrcholku se rozhlédla a nadechla se čerstvého vzduchu, který foukal od moře, abych si pročistila hlavu. Na samé špičce, byla malá mýtinka, o které nikdo jiný nevěděl. V této skále, obrostlé mechem,  jsem si vyhloubila díru se čtyřmi místnostmi. Nedávno v ní začala žít a pomalu si budovala ke své oplocené mýtině plot z kamenů, které svářela ohněm. Zahleděla jsem se za obzor, jako kdybych hledala odpověď tam. Po západu slunce seběhla tiše dolů, s vědomím, že ztratím svobodu. „Alexo…“ ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila a zahlédla Ohnivého měsíce. Přišel blíž a objal mě kolem ramen „jak si, si … vybrala?“ „moje odpověď zní……. Ano. Ohnivý, ano“ ´po pár dnech se konala svatba, kdy jsme se brali. O hostině jsem se v lidské podobě tiše vydala na louku na své skále, kterou jsem nazvala Tichá tlapka. Došla jsem nahoru a lehla si na mech se závratí. Zavřela jsem oči. S Měsícem se nám žilo v Tiché tlapce dobře, složila jsem zkoušku, ale pak ale přišel osudný den a vesnici náhle zachvátil hlasitý rozruch a puch spáleniny. Vyběhla jsem nahoru na mýtinu a upadla jsem pod náporem větru. Nade mnou se vztyčil mohutný černý drak. Pak skočil do  vzduchu a dopadl na místo, kde jsem ještě před chvílí byla. Podívala jsem tam a s drápem v hrudi, tam ležel Ohnivý měsíc. Vytrhla jsem z pochvy jeden z vrhacích nožů a hodila jej na draka, ale o ten nůž jsem přišla.Mladý divoký drak se nechal vyděsit a víckrát se již nevrátil. Měla jsem velet, protože rodina Ohnivého přišla jako on sám o život. Nemohla jsem zůstat, nemohla. Předala jsem velení svojí mámě Vločce a odešla jsem do Ellesméry, která byla bůhví kde. Když jsem přišla, zjistila jsem, že nejsem neviditelná. Audienci jsem u královny Islanzadí dostala a stala jsem se „špionem“ dobra, kdy jsem měla pomáhat Vardenům a někdy přijít podat královně zprávy o Alagaësii. Odešla jsem za dobrodružstvím a doufala, že se někdy setkám s Eragonem a s drakem, který mi zabil rodinu, abych se pomstila…V ten osudný den  jsem se pustila na cestu pryč…daleko. V té době se ke mně připojil černý kočkodlak a podal mi jistý svitek. Nevěřila jsem mu, ale pak mě zavedl na místo, kde zemřela Serin, má matka. To místo mi vnuklo jistou vzpomínku, kterou mi pak ukázal i Mouk. Stali se z nás dobří přátelé. Když přišlo teplé léto odešli jsme pryč z mrazivých hor, které nám poskytovaly útočiště u udržovaného ohně v jeskyni. V ten den kdy jsme odešli, jsem se procházela před malinkým lesíkem. Moje chřípí na ouškách zaznamenalo pištivý zvuk a následné tlumené žuchnutí o udusanou zem pokrytou tlejícím listím. Rozběhla jsem se za tím zvukem a při prvním skoku jsem se proměnila v dívku. A však zavadila jsem o ostružinový trn, jenž mi rozškrábl prst. Doběhla jsem na místo zapištění. Na zemi se choulilo mládě veverky. Polámané tělíčko, tenkrát to ve mně vyvolalo touhu po měkkém mase, ale převládla lítost v to maličké. Mělo otevřenou tlamičku. Neodolala jsem a ochutnala krev toho nebohého stvoření. Avšak jsem držela prst nad tlamičkou, do které spadla kapička mé krve. V té chvíli se les rozzářil bledým bílým světlem a když jsem se probudila, byla veverka zdravá. Já jsem se hrozně divila, že jsem v kočičí podobě. Náhle jsem zahlédla jezírko. Přešla jsem k němu a zadívala jsem se na svůj odraz. V hladině se třpytil na mém čele stříbrný ornament. Za chvíli jsem zjistila, že i tlapky mám stříbrné. Veverka se probudila a usedavě se rozpištěla. Očividně jí byla zima. Tlapkou jsem si šedou veverku s tentýž ornamentem a stříbrnými tlapičkami vysadila na hřbet a vezla jsem ji k tábořišti. Než jsme tam došli, proměnila jsem se v dívku. Veverka skrytá pod vlasy mě pozorovala tak zvláštně…známě. Mouk se mě tenkrát zeptal jestli mu náhodou nenesu oběd…nedokázal odolat masu veverky. Na krku mě lehce škrábl, jak se mě pokusil odstrčit od veverky, ale já jsem ho vzala plochou hranou meče po hlavě a omráčila jsem ho. Po probuzení jsem mu nabídla měkké jelení maso. Po nějaké době jsme se usmířili a cestovali dál 

Herní historie

Uru‘baen- Ata+Dirk

Atiny první pocity se prohloubily po té, co potkala v hlavním městě Království částečného příslušníka elfů. Podle oděvu bylo zcela jasné, že vykonává nějakou špinavou a jistě nelegální práci. Atanvarnë se s ním rozešla poměrně ve zlém a vydala se vyléčit svou zraněnou a z Království vyděšenou duši do poklidných Lesů, kde bylo možno najít kratší azyl, před další cestou.

Ellesméra- Ata+Madeton

Tam Atanvarnë mezi korunami stromů na kraji Ellesméry potkala dalšího člověka s příměsí elfské krve. A Amaeris tomuto setkání asi přála, že se pustili do řeči, která se ovšem trochu vyhrotila, když kočkodlačice zmínila návštěvu v Uru’baenu. Meldon, jak se jí postarší muž představil, měl očividně moudřejší a vyspělejší povahu, protože ona byla stále naivní a vyspět  asi měla až později, což ovšem netušila. Meldon jí vyčetl že to bylo pro ni, jakožto pro mladou kočkodlačici, nebezpečné a mohlo se jí něco stát. Nakonec se řeč stočila k její minulosti a bolestné vzpomínky na její životní lásku zapříčinily hořké slzy, které utišil ten zvláštní kříženec. Rozešli se poměrně v dobrém a Atanvarnë si slíbila že už kvůli sobě se s Královstvím nebude zaplétat.

Ellesméra- Ata+Lina

Náhoda tomu chtěla že přistihla mladou elfku jak je poslouchá. Ovšem zapřisáhla se že nic moc neslyšela, že sotva přišla a nechtěla na sebe upozorňovat. Tak to Ata dál nerozváděla a raději se elfky zeptala co plánuje do blízké budoucnosti. Elfka, která se představila jako Lina, se zmínila o cestování, ale nakonec jim osud nikdy nedopřál, aby se potkaly, protože pro elfy ještě stále platil zákaz opouštění Lesů. Což se Atanvarnë nikdy nedozvěděla, že by se stejně nesešly. Ale i přesto se rozešly v přátelském duchu s tím že se za tři dny sejdou v údolí Pallancar.

Ellesméra- Ata+Elerin

Ještě téhož dne Atanvarnë ztracená ve svých myšlenkách, úplně zcela narazila do nohy dračice elfské krále Bloodhgarma. Omluvila se jí velice pokorně, protože ji přehlédla a dračice vypadala na jednu stranu potěšena že splývá s okolím a na druhou stranu popuzena že se kočkodlačice nedívá kam šlape… a kam vráží… nakonec se rozloučily s tím že Elerin, jak se dozvěděla, chtěla poklidně spát a Atanvarnë ji tam zanechala vlastním myšlenkám a šla na jinou louku.

Ellesméra- Ata+Zaira

Ale obrovskou ironií osudu bylo že stejně jako ona narazila na Elerin, tak když odpočívala na jiné, o dost vzdálené mýtině, tak se nad ní mohl stín; ozval se varovný řev, který jistě značil že pokud kočkodlačice okamžitě neuhne stane se z ní kaše; a narazila na ni dračice Jezdkyně a budoucí královny Arwiny. Dračice Zaira nebyla příliš spokojená Atinou přítomností, nicméně si krátce popovídaly a najedená dračice si zabrala mýtinu. A tak už podruhé Atanvarnë poslušně odešla do ústraní s myšlenkami na další cestování. Chybělo jí totiž dobrodružství. A tak se pustila z Lesů přes údolí Pallancar do Teirmu. Tam ji touha po dobrodružství na dlouho opustila.

Teirm- Ata+Azkaal

Tady se kočkodlačice dostala kolem odpoledne kdo ví kolikátého dne. Měla hlad a taky žízeň. A zrovna když procházela nějakou uličkou ucítila vůní jídla a hluk z tržiště. Naskytla se dobrá příležitost ukrást si něco. A tím něčím byla chutná ryba. Obchodník se za ní sice pustil ale proti mrštnosti bílovlásky a jejímu útěku neměla jeho robustní postava šanci. Chvíli běžela po střechách a ocitla se na začátku tržiště, ale ze zcela jiné strany. A nějak neodhadla kdy se odrazit a začala padat. To by nic nebylo, kdyby nesrazila sebou k zemi postavu, kterou by bylo lepší nepotkat… Stína. Vypadal velice naštvaně a jeho vojáci ji v okamžiku obklíčili. Zcela nevinně se pokusila usmířit tím že mu nabídla rybu, ale byla odbyta tím že smrdí… asi měli jiné chutě. Stín uznal že by mu mohla být užitečná, ovšem zcela jinak než si myslela. Omráčil ji svou myslí a poté si ji odvedl do stanu, kde ji svázal a mučil, aby z ní dostal věštbu o Vroengardu, která mu nebyla určena. Avšak Ata nebyla tak silná na těle ani na duši a značkování cejchem a řezání nožem ji rozvázaly jazyk. Nakonec ji zcela vyčerpanou, zkrvavenou a s pokřivenou hrdostí a sebevědomím vyhodil před stan, kde se nevyhnula ani výhrůžkám o znásilnění, pokud nezmizí. Z posledních sil tak učinila a omldlela u okraje lesa.

Teirm- Ata+ Pantha

Tam ji nakonec objevila pozorná kočkodlačice, která jí dala napít a najíst. Jejich vztah byl sice chladný, ale nebyl negativní. Jen si nepadly do oka, což ani pro jednu z nich nebyl důvod, aby se bavily nepřátelsky. Brzy se rozešly, protože každá mířila zcela jinam, Pantha mířila totiž do Lesů a Atanvarnë měla v plánu se tam chvíli nevracet, protože se cítila pošpiněná a zostuzená. A tak se vydala velikou oklikou přes Dras-Leonu...

Dras-Leona-Ata+ Naria Poštolka

V den kdy se schylovalo k bouřce se setkaly dvě zcela jiné osobnosti. Ani se jedna druhé nepředstavily, ale přátelské setkání to rozhodně nebylo. Toto dosvědčilo i to jak rychle se jejich cesty odpojily.

Silthrím- Ata+Elea Stříbrná Vlčice

Velice šťastnou událostí se pro kočkodlačici stalo setkání u potůčku v Silthrímu s elfkou. Našla ji tam v bolestech a napůl v bezvědomí. Dala jí napít, pomohla jí vstát a postarala se o ni. Dozvěděla se o ní že se jmenuje Elea a taktéž byla napadena Stínem. Nikoliv však fyzicky jako Atanvarnë, ale psychicky. Bylo vidět že jí to téma trápilo, tak ho přestaly probírat. Večer jí pak ještě Atanvarnë slíbila, že jí vyhledá pomoc. Elsa tomu moc nevěřila, ale svolila že se s ní vydá do Ellesméry.

Když se tam nakonec dostaly do města, tak šla Ata sehnat jídlo a co se nestalo… potkala kočkodlaka. Spellia. Padli si do oka a tak ho s sebou Atanvarnë vzala a vrátili se spolu k Elee. Avšak Atanvarnë je ze sobeckých důvodů opustila. Velice totiž chtěla podstoupit výcvik. Ale slíbila že se brzy ukáže. Což nedodržela a velice ji zranilo že Elsa zemřela a ani se spolu nerozloučily.

Ellesméra-Ata+June

Cestou na cvičiště potkala elfku jménem June, která se chtěla s mečem naučit. Kočkodlačice jí nabídla že by jí to naučilo, k čemuž však nedošlo. Při příchodu na cvičiště se k nim stačil přihlásit - dřív než se pořádně rozhlédly - elf Velin, který zastával funkci Velitele Gardy. Zpočátku je započítal do nováčků a podíval se co umí a co by rády dělaly. A mezitím jí nabídla June svůj dům, aby se měla zatím kde ubytovat - což Atanvarnë s povděkem přijala, ale využila to snad jen dvakrát. June pak opustila jejich společnost a Atanvarnë vyzvala Velina k souboji, jen tak, aby zjistila svou úroveň dovednosti s mečem. Ta byla očividně zanedbaná, jelikož elf ji velice rychle porazil. Pak jí vyléčil ruku a povídali si, přičemž se o sebe opírali zády. Pak už se neviděli. Další den jejich výcvik vedl Trynë, o dost přísnější elf, který nebyl příliš sympatický. Alespoň Atě nepřišel. Situaci zachránila elfská kovářka Rhunön, která se přišla vyrobit nováčkům zbraně. Ovšem že k ní Atanvarnë přišla. Moudrá elfka souhlasila že jí vyrobí zbraň na míru a nakonec se shodly na mírně prohnuté šavli. Dohodly se, kdy pro ni má Atanvarnë přijít a elfka pak odešla od výcviku do lesa.

Ellesméra- Ata+Ireth

V lese narazila na elfskou Dračí Jezdkyni, která se jí nepředstavila svým pravým jménem - což nevěděla, ale svým druhým a daly se do řeči. Po nějaké době se k nim připojila June, kterou Atanvarnë ráda viděla. Po nějaké době cítila že si elfky rozumí a ona je navíc. Její pocit zachránil elfčin drak, Gilan, který se chystal na lov a svolil že se k němu mohla kočkodlačice přidat. A tak vlastně pojedla s drakem a popovídali si. Když se rozloučili s plnými žaludky, tak se Atanvarnë loučila v přátelské atmosféře. Drak odletěl za svou Jezdkyní a Atanvarnë se vnořila do Lesa a zamířila k jezeru Röna, kde se její cesta asi trochu stočila.

Antharra- Ata+Olo

Kočkodlačice se dostala k okraji vílí říše, což nevěděla, ale potkala vílího může. Jmenoval se Dínendal. Bylo zcela očividné, že je velice plachý a odtažitý, ale taky citlivý. Moc si nepovídali, protože Atanvarnë v rozpacích utekla.

Avšak měli dopřát ještě jedno setkání, kdy si chvíli povídali a aby se vystřídali, tak utekl Dínendal, o kterém se dozvěděla jen několik informací, jako třeba že má sestru, kterou dokonce potkala, jelikož za ním přišla. A tak s ní odešel pryč a rozloučil se s Atanvarnë. Ta ani neodpověděla… unášená myšlenkami.   

Ellesméra- Ata+Irith

Atanvarnë pak odešla opět do hlavního města a tam na okraji potkala druidku, která se bála že ji elfové zamění za člověka a něco se jí stane. Proto ji Ata pomohla upravit se a udělala jí účes. Moc si nepovídaly a Atanvarnë zmizela hned jak měla hotovo a než si to druidka pořádně uvědomila.

Sílthrim-Ata+ Arthe

Vzpomínky ji znovu zavedly do Silthrímu, kde poblíž městečka potkala dalšího druida v její zvířecí podobě a měla hlad. Její zvířecí pud zcela ignoroval jeho lidskou stránku. Upozornila ho na to, ale udělal si z ní blázna, ale potom pochopila proč, muselo to vyznít divně. Nakonec jenom pozdravila a zmizela, aniž čekala na rozloučení, které stejně nepřišlo.

Kovárna Rhunön-Rhunön+Ata

A jak se blížil čas, tak se vydala k elfčině kovárně. Její šavle byla hotová a byla dokonalá, opravdu prodloužení ruky. Podařilo se jí škrábnout elfku ostřím po hřbetu dlaně a když kočkodlačice zjistila že prohrává, tak se proměnila a začala elfku obíhat, snad aby jí zamotala hlavu a vyhrála… Oz samozřejmě nevyšlo a byla znehybněna kouzlem. Když ji pustila, tak jí drápama šla po nohách a elfka na poslední chvíli uhla. Po nějaké době skončily a kočkodlačice se jí zeptala jestli by z ni nemohl být Ebrithil. Elfka souhlasila a tak se v dobrém rozloučily.

Sílthrim-Ata+ Ašraia+Rey

Opět se vydala na místo,kde potkala svou již mrtvou kamarádku Eleu a místo toho se schovala za skalkou a sledovala kočkodlaka a dračici. Jejich barvy byly naprosté protiklady. Rufus, jak se jí představil, byl černý a Sněžná lvice čistě bílá a krásná. Ukázala jim - na dračí naléhání - vzpomínku na draka, den kdy jí zabil drak životní lásku, den kdy opustila nadobro vesnici kočkodlaků v horách… pak se objevil pták… přesněji krahujec a vedl je k nějaké elfce v bezvědomí. Elfku začal léčit Rufus a Sněžná lvice a Atanvarnë měla pocit méněcennosti, protože nemohla pomoct. Pak tedy Rufus zůstal s elfkou a kočkodlačice šla s dračicí hledat Beora, kterého zmínila elfka, než upadla do bezvědomí ze kterého se na okamžik probudila. Aby odlákala pozornost skočila dračici ze hřbetu a potom málem přišla o život když ji hodil o strom. Silně krvácela, ale i přesto se dostala k městu a narazila díky bohyni Amaeris na hlídku. Tu upozornila na Beora a kde jej najdou, pá upadla do bezvědomí a postarala se k ní jedna elfka. A tímto začala její zápletka ve výpravě. O pár dní později se konala oslava, protože jeden ze stromů které Beor zničil byl mezi elfy Silthrímu oblíbený a byly u něj oslavy podobně jako u stromu Menoa. Další ráno se vydali na cestu po stopách. Kočkodlačice to s danou z počátku špatně snášela, ale brzy se to zacelilo a byl tam jen tvrdý strup. Když ale dorazili do hor tak se spustí déšť a smýval poslední pachové stopy. Ale přeci jen když se rozdělili, tak našli pár stop. A samozřejmě tam byla jeskyně ve které - jak později zjistili bylo bludiště. Tam se objevila nějaká postava, která vyslala k Atanvarnë magický útok a tím ukončila kočkodlačin život, který vyprchal z těla jako voda z dlaní…

(Smrt v Východní step)

Rodina

I když mi pravá rodina nebyla v rodině přána, měla jsem úžasné dětství se svojí tetičkou Vločkou a svými třemi sourozenci-Nininou, Koriem a Eme. Velkou část mojí rodiny taktéž tvoří Mouk a Nai a moje přítelkyně Lina s Eleou, přesto někdy vzpomínám, jaké by to bylo poznat pravou matku a babičku, otce Grrimra, nebo dědečka Jirise…Mám na některé fairth jejich života…

Z matčiny strany:

Dědeček Jiris

 Babička Desselisa

matka Serin

teta a nevlastní matka Vločka-

teta Katzi-

Nevlvlastní sestry (sestřenice) Nanai a Eme

A nevlastní bratr (bratranec) Koriem

Z otcovy strany:

Dědeček Ingwë

Babička Nienna

Otec Grimrr Půltlapa

Nevlastní matka Lovkyně stínů

Všechny fairth jsou z dob, kdy byli mladí ;)

Schopnosti

Umím se prakticky dostat kdekoli a kdykoli, bez povšimnutí. Umím bojovat, jako kočkodlak, ale umím se velmi dokonale, ladně a elegantně pohybovat, nenuceně při každém pohybu. Nejhorší je, že když mám šaty je těžké se hýbat, takže mě načapají. navíc vždy když mám šaty se při ryclých pohybech vzedmou a něco shodí. Neumím ani moc obrnit svou mysl, ale když o něco doopravdy jde, dokáži to. Umím toho prý hodně, ale spoustu toho musím ještě vyladit, ale já si myslím, že musím ze všeho nejvíc vyladit urgalský jazyk. Umím jen pár základních slov. Kočkodlaci mě učí psát číst a mluvit ve všech jazycích. Nejobratněji ovládám Starověký a lidský. Se zbraněmi to je výborné. Nejlépe to umím s mečem, který jsem dostala od matky, oháním se s ním vražedně rychle, ale stejně tak dobře ovládám i luk. Kouzlit bohužel neumím, ale umím si obránit mysl, nebo vstupovat do mysli.

JINÉ:
Plížení - 4/7
Lov - 3/7 i mi něco uteče... 
BOJ:
Boj drápy - 3/7
Boj mečem - 2/7 
Boj lukem - 2/7
MYSL
Obrana mysli - 2/7 
Útok myslí - 1/7 komunikuje myšlenkami, neútočí
JAZYKY:
Umím plynně Kočkodlačím, Starověkým a lidským (také psaní a čtení mi nedělá problém) v ohledu trpasličího jazyka znám částečně abecedu a jedinou nadávku. Urgalský jazyk mi nejde vůbec, jen slovo červi, ale je to pro mne hnusný jazyk

Jazyky

Nejlépe ovládám Starověký jazyk, který přivezli přes moře elfové a Lidský jazyk-centrální dialekt, surdština. Mouk jakožto nejstarší člen mé rodiny, mě naučil jazyk, který opatruji jako klenot-Jazyk kočkodlaků. Umím pár nadávek z trpasličího jazyka, ale na druhou stranu mám jejich abecedu založenou v jeskyni a také umím říct urgalsky červi. Je pro mne záhadou jak, ale zažínám rozumět řeči těla a očí.

Majetek

 Zbraně: 

 Rhunön mi vyrobila úchvatnou šavli (č. 7) detailněji zde+popis:Jednoduchá hlavice v podobě azurově modrého osmi stěného krystalu se špicí otočenou směrem do jílce. Skrz krystal vedly jemné stříbrné drátky, jež omotávaly hrany špice a předělu a končí špicí. Poté jsou opatrně vtloukány konce do jílce. Vzniklý efekt vytvářel dojem, že poslední dvě části meče jsou jediným dílem. Prostý dřevěný jílec omotaný šedavou kůží. Záštitu tvoří esovitě zahnutý kus kovu, který přesně zapadá na své místo. Pravidelný klín s hladkým povrchem je zbrázděn řadou run, podporujících dobré vlastnosti. Konečná podoba je jílec vyčnívající z úzké pochvy pokryté sivě šedým, matným plechem. Díky tomu se dá využít pro vykrývání ran bez poškození. 

Luk-je vyzpíván Moukem z cedru. Je ladný a elfský, takže se tětiva nikdy nepřetrhne, ani luk. Toulec je ze slonovinově bílé kůže a šípy v něm z cedru s tenkými cedrovými plátky, jako olepením. Hrot a končík jsou zdánlivě zlaté, jako některé části luku (např. Lamely)

Klasický způsob jsou však její drápy a zuby.

Šperky:

1-stříbrný vykládaný bílími kaminky a většími, poloprůhlednými azurovými krystaly (náhrdelník, náušnice, náramek), stačila jsem si povšimnout, že mezi svými věcmi má také amulet, trochu svítící ve tmě, jako moje vlastní oči, a zjistila jsem, že je po mamince.

Oblečení:

Slavnostní- šaty: 1(tyrkysové)

                -boty: 1(tyrkysové)

Obyčejné- šaty: 1(hnědé)

-boty: 1(hnědé)

Zimní-pláště: 1(černé)

-boty: 1(černé)

Tunika (1, 2)+ ta co nosí

Kalhoty (1, 2) + ty co nosí

Boty: má dva páry lehkých vysokých elfských bot. Jedny má temně zelené a druhé hnědé (ty nosím).

A nově i brnění (1, 2, 3)

Plášť: 1(modrý)

Také vlastním z dřívějších dob tři fairth-miminko, děvčátko, teenager, a také fairth s Ohnivým

A knížku Jazyk kočkodlaků i abecedu trpaslíku, napsanou Moukem, který se s nimi spřátelil a oni ho naučili trpasličí abecedu, dokonce jim z knihovny ukradl Trpasličí slovník v lidském jazyce byla to taková tlustá knížečka zapadláhluboko v knihovně, za ostatními knihami. Kamennou jeskyni vystlanou kůžemi z mých obětí (V hoře zvané Tichá tlapka, která se nachází ve vesnici kočkodlaků ve Sněžném údolí) a malou bylinkářskou zahrádku na pravé straně jeskyně. Patří mi také oblečení, které mám na sobě. A několik sošek, které mám v Dračích horách:

Amaeris-bohyně s modravou srstí a lví hlavou

Gur-člověk s orlí hlavou

Gyro-člověk/vlk

Sarn-člověk s tváří ještěra

Toern-člověk s býčí hlavou

Společníci

 Mouk a Nai

Přátelé

 mými dobrými přáteli jsou Lina, Elea -i když je trochu pláchá-, a samozřejmě Madeton. A také moji společníci.

Motto

 „radši zemřít než se vzdát.“

Motivace

 pomsta a na konci možná ochrana kdoví….

Kontakt

strapcova1331@seznam.cz - pro některé

ala.ata@seznam.cz - pro všechny

Postavy

 Nixie, mrtvý Ikarm, Aronel

Poznámka: Za porušení pravidel byl tomuto hráči udělen trest.

Poznámka: Za porušení RPG pravidel (postavou Nixie) a hraní za cizí postavu byl hráč potrestán.