TOPlist

Enni Krásnoočko

Začátečník 4218 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Dračí jezdci - Žena
Dne: 20.01.2013 19:35:09 FB



Enni Krásnoočko

 

 

Jméno: Enni Krásnoočko z Feinsteru
Titul: Dračí Jezdkyně, Královská diplomatka ve věci elfů a markraběnka z Feinsteru
Datum narození: jarní rovnodennost kolem roku 3244
Věk: asi dvacet let
Rasa: čistokrevný člověk, původním povoláním bardka

Náboženství: Něco mezi Severním kultem a vírou Bratrstva. Svůj postoj nepřehodnotila ani po svém sňatku s Radevinem, což je Solasovec. 

Jazyky: lidský a částečně starověký

 

 

Vzhled

 

Enni je droboučká lidská dívka s opálenou pletí bez jediné chybičky a téměř dětskou tváří velmi jemných rysů. Její malý kulatý nosík se stáčí maličko do pršáčku pokaždé, když Enni někdo urazí, nebo jakýmkoliv způsobem popudí.

Přízvisko Krásnoočko nezískala, jak by snad někoho mohlo napadnout, podle podobnosti s jistým prvokem, nýbrž kvůli páru velikých, tmavě hnědých očí, v nichž stále září podivuhodné jiskřivé hvězdičky.

Má plné, lehce načervenalé rty, které její tváři dodávají zvláštní, téměř ublížený výraz. Enniny vlasy ohnivé barvy dříve sahaly až do pasu, a bardka si je splétala do mohutného copu. Kdysi jedné mrazivé zimní noci, kdy přespávala se skupinou potulných hudebníků v jedné velké stodole, od některého z nich chytila vši – a vlasy musely pryč. Po drastické léčbě jí už nikdy nenarostly tak, jako dřív, a dnes jí volně poletují kolem hlavy jako plamenná lví hříva.

Enni se nikdy nelíčila, ale od doby, co žije v uru'baenském paláci, přišla občas na řadu uhlová čerň ke zvýraznění očí a něžná růž na zjemnění rtů, nic víc, nic míň.

Od jistého incidentu v poušti, který jí převrátil život naruby, její levou dlaň zdobí dračí značka - gedwëy ignasia. Enni ji ostatním lidem ukazuje jen velmi nerada. Ač od chvíle, kdy byla Baynem přivedena do Uru'baenu a přísahala věrnost králi, už svůj stříbřitý odznak nemusí skrývat,  stále ho bere jako něco nepatřičného, co ji odlišuje od ostatních lidí, a odtrhuje od minulého" života, kterého se nechce vzdát.

Dokud byla jen prostou bardkou, oblékala se zásadně do kaštanově hnědé, což mělo ryze praktické vysvětlení – na tmavě hnědých šatech není vidět špína, když se stane nějaká nehoda obsahující blátivou louži a rychle jedoucí žebřiňák, který ji ohodí od hlavy až k patě, a navíc látky téhle barvy jsou všude velmi lehko k sehnání.

Nicméně jako Jezdkyně a králova služebnice se přeje jen musela začít oblékat poněkud honosněji. V paláci, kde poslední dobou tráví většinu svého času, chodí oděna do těžkých šatů z hnědého (jak jinak, zvyk je zvyk) sametu, které jsou bohatě vyšívány zlatými nitkami; vlasy mívá spleteny do různých složitých účesů, do nichž často bývají zakomponovány různé perlové čelenky a síťky (nutno přiznat, že Farika, která Enni češe, dokáže s hřebenem a trochou šikovnosti hotová kouzla).

Když ji zrovna nečeká setkání s králem, nosívá dívka na krku svůj starý šperk z volské kůže, který dostala od svého otce, a když se jí poštěstí opustit palác anebo dokonce město, moc ráda se vrací ke svým oblíbeným hnědým šatům z hrubé látky.

Co se týče její mluvy, Enni má, jak se na bardku sluší, velmi příjemný hlas, medový alt. Mluví centrální větví lidského jazyka, trochu s nádechem severní větve, ale opravdu jen lehkým. Enni je poměrně jazykově nadaná, takže jí nedělá větší problém domluvit se starověkým jazykem, i když je to pro ni o poznání složitější než mateřština a občas se přeřekne. Rozumí všem větvím své rodné řeči, ale neumí surdsky; nikdy to však nepotřebovala, takže se to nemá v úmyslu učit.

 

 

 

 

Povaha

 

Ač může působit uzavřeně, téměř až plaše, ve skutečnosti taková není. Enni je veselá osůbka, která si užívá život plnými doušky (hlavně vína). Někdy však svou veselostí může zakrývat citlivé nitro básníka, které nutně potřebuje při skládání svých krásných, něžných balad. Má také obrovský dar fantazie, což se jí náramně hodí při barvitých líčení událostí za tklivých tónů loutny.

Enni si nedělá přátele lehko. I kvůli prvnímu dojmu laně ztracené v remízku se většina lidí bojí, že jí ublíží, a proto se s ní ani nepouštějí do hovoru. Ti, kteří se však osmělí, a dají se s půvabnou, mnohomluvnou Enni do řeči, možná získají to privilegium zvát se jejími přáteli. Těch si pak bardka velice váží a položila by za ně i svůj život.

Co se týče jejích politických názorů, Enni nepovažuje lidského krále Galbatorixe za zlého. Sice strávila mnoho dní mezi elfy a slyšela mnoho historek, které jej velmi očerňovaly, ale měla to štěstí udělat si názor sama. Podle ní král něco skrývá. Tajený smutek, který ho nutí dělat to, co dělá. Ano, Enni má občas ze svého pána strach, a vždycky si dává pozor, aby stála dostatečně daleko, když nasadí ten svůj nevyzpytatelný výraz, po němž následuje záblesk, rána a sluha letící vzduchem, ale nepřeje mu smrt.  Spíš by strašlivě chtěla zjistit, co že to vlastně činí krále takovým, jaký je.

Poslední dobou, po tom, co strávila nějaký čas v lesích, se stala ještě přemýšlivější než dříve. Někteří o ní prohlašují, že má moudrost elfů a zná věci, o kterých se jiným lidem může jen zdát. Je pravda, že Enni sama sebe neustále něčím překvapuje - a pomalu se začíná sama sebe bát.

Enni, jako většina lidí, potřebuje také v něco věřit. Co si pamatuje, když byla malá, v její rodině uctívali bohy Severního kultu – především Matku, Otce a Jestřába. V její vesnici toto náboženství sice bylo relativně silné, ale mělo i své odpůrce – poměrně velká skupina obyvatel zde uctívala Unhiru. Když bylo Enni osm, a po vísce se rozšířila ta zhoubná choroba, první zemřeli Unhiřini uctívači – ubiti ostatními obyvateli vesnice, kteří věřili, že zabijí-li uctívače jiného boha, jejich vlastní bozi se nad nimi smilují a ochrání je před nemocí. Nutno říci, že neuchránili.
Madeton pak svou výchovu dívku převedl na bratrskou víru, která se ale v Enni míchá se zvyky a vírou Severního kultu. Například Enni se modlí k Ómovi, ale zároveň i k Matce, protože nechápe, jak by bůh-muž mohl pomáhat jí v jejích ženských záležitostech a problémech.

 

 

Historie

 

Za prvních červánků v den, který byl stejně dlouhý jako noc, jež mu předcházela – tehdy spatřila světlo světa Enni Krásnoočko. V malé rybářské vesničce nedaleko Teirmu, v milující rodině, tam prožila šťastné a pokojné dětství.

Jako malá se nejvíce přátelila s Maiou, dcerou kováře. Hrávaly si na to, že jsou ve skutečnosti dcerky z bohatých rodin, a že si pro ně jejich opravdoví rodiče jednou přijdou, a dají jim všechno to, co si vždy tolik přály – šaty v barvě šípkových růží, čelenku z perel, i hračky, které vypadají jako živé.

Jenže její pečlivě budovaný svět fantazie plný kouzel mnohem mocnějších, než kdy mohly být ty skutečné, se velmi záhy rozpadl, když vesnici opanovala neznámá nemoc, která zabila oba její rodiče, staršího bratra i milou Maiu Kovářovic.

Nakonec přežila jen samotná Enni. Tehdy jí bylo sotva osm let. Nejspíš by zemřela stejně jako všichni, pokud by vesnicí zrovna neprocházel potulný mnich staré, zanikající víry, a nedal jí najíst. Když zjistil, jak se věci mají, odvedl děvčátko z vesničky duchů a rozhodl se ji vychovat.

„A co je tohle, strýčku?“

„Enni, přece víš, že se nesmíš přehrabovat v mých věcech.“ Až teď se otočil, a uviděl, co že to dívka drží v dlaních. „To je loutna,“ uvolil se jí odpovědět.

„Loutna…“ Zanořila prsty hluboko do strun. Ozval se líbivý tón. „Naučíš mě hrát na loutnu, strýčku?“ zvedla k němu půvabné hnědé oči. Jejímu pohledu nedokázal odolat.

„Naučím, maličká.“

Enni v sobě objevila skutečný talent pro hudbu a zpěv a za dlouhých večerů zpívala svému učiteli teskné balady o dávných činech dávných hrdinů. Madeton, jak se její zachránce jmenoval, jí za odměnu předčítal další a další příběhy z mnoha knih, které mu patřily.

Naučil ji počítat a také číst – čtení se ostatně stalo její velikou zálibou. Madeton byl nadšený z inteligence a zvídavosti děvčátka, a každým dnem ji měl více a více rád.

„A kterému bohu sloužíš, strýčku?“

„Bohu stvořiteli bohů.“

„Co je to za hloupost, strýčku? Bohové přece stvořili svět - “ nechápala dívka. Usmál se na ni.

„Nu – a kdo stvořil bohy?“ Odložila loutnu, na kterou nepřestávala pilně cvičit. „To nevím, strýčku.“

Zasmál se. „Na tohle musíš přijít sama, holčičko,“ řekl.

Jak Enni rostla, pochopila, že k dobrému Madetonovi cítí víc, než by snad bylo zdrávo. Nebylo divu – vždyť to byl muž, který ji vždy ochránil přede vším zlým; který u ní bděl, když na cestách onemocněla, i ten, který ji naučil všechno, co už znala.

Bylo jí teprve čtrnáct, když zjistila, že ji láska k jejímu mistru spaluje tak, že s ním už není schopná dále žít; věděla, že musí odejít. A tak jednoho dne vzala loutnu, a knihu, do níž zapisovala vlastní písně, a za úsvitu rozhodla se navždy zmizet z dohledu těm pomněnkově modrým očím.

Probudilo ho až ržání koně Bělky, který patřil jeho drobné učednici. Vyskočil na nohy; chvilku mu trvalo, než se rozkoukal, ale pak ji uviděl – malou tečku daleko na východě mizící v časném úsvitu.

„Enni…“

Tehdy si Enni začala vydělávat zpěvem, a stala se uznávanou a chtěnou bardkou, jíž hostili na svých dvorech i bohatí šlechticové. Během dalších tří let svého života zažila období horší i lepší; doby, které se projevily i v její tvorbě.

Nyní cestuje všemožně po Alagaesii a hraje a zpívá pro potěchu všem.

 

 

Herní historie

 

V Teirmu se setkala s kočkodlačicí jménem Kiara. Byla naprosto unešená tím, jak se kočkodlačice umí měnit z kočičí na lidskou podobu a především - jejím vyprávěním o elfech a jejich lesích. Znovu pocítila palčivou touhu dostat se do lesů Du Weldenvarden, které jí jako malé popisoval Madeton. Kiaře věnovala také jednu ze svých balad.

Z Teirmu odjela do Kuasty, protože věřila, že v něm najde větší výdělek. Bohužel, při rychlé jízdě si zranila ruku, a nebyla schopná vůbec hrát na loutnu, což jí dokonale zkazilo náladu. Proto stihla seřvat nějakého člověka, který se jí ani nestihl představit, a mladou jezdkyni na koni, ze které se při bližším ohledání vyklubala elfka, což značně zmírnilo bardčin hněv - a poté, co jí Ransis (tak se totiž jmenovala) vyléčila i zraněné zápěstí, zmizel docela. Vzhledem k tomu, že je Enni dívka činu, jala se okamžitě Ransis prosit, jestli by ji vzala do lesů... a Ransis kupodivu neprokoukla výmluvný pohled dívčiných očí a pod podmínkou přísahy, že nikomu nevyzradí polohu měst a vstupu do lesů, ji vzala s sebou. Tak se dostala Enni do lesů.

Protože vždycky byla, je a vždycky bude neskonale všetečná, hned na kraji obydlené části Du Weldenvarden se ztratila Ransis z očí, a nejspíš měla neuvěřitelné štěstí, že nedostala šípem do hlavy. Nakonec se jí do cesty postavil Osilon a drak Griam. Když zjistila, že se ji nechystá sežrat, osmělila se a docela dobře si s ním popovídala o jeho lásce, jakési černé dračici Zaiře. Pak ho ale opustila s tím, že musí najít Ransis.

A zase bloudila. Až dobloudila do Ellesméry, kde se poznala s nesmírně milou elfkou jménem Arya, a její rodinou. Arya jí pomohla sehnat ubytování, ale pak musela odejít, protože měla jakési bolení hlavy. Enni si díky ní udělala velice příznivý obrázek o elfech.

***

Zajímavé časy

U domku, kde od té doby žila, se seznámila s Adalbertem Meyronem, který se díky své plachosti a tomu, že je Enni tak trochu sviňa, stal její osobní kuchařkou. Tak je našla Ransis. A Enni se dověděla zajímavou věc. Že je Arya ve skutečnosti princezna pro ni bylo velkým překvapením...

... A tak se rozhodla ji překvapit také. Jako služka pronikla do jejích komnat a pomáhala jí s přípravami na svatbu. Nutno říci, že se jí Arya odměnila více než štědře - darovala Enni slzící štěstím jedny ze svých šatů, které měla pak Enni i na Aryině svatbě, kde hrála svou novou píseň, složenou právě pro tuto příležitost.

Jednoho dne, když po hlídání malého Arniliana odcházela ze zámku, ztratila orientační smysl a vůbec netušila, kde je. Po několika hodinách bloudění se dostala přímo doprostřed cvičiště, kde se ke svému nesmírnému štěstí potkala s Ransis. Ta využila příležitosti a začala ji, jak už několikrát vyhrožovala, učit střílet z luku. Jelikož byl ale její luk příliš příliš pevný (přece jen, byl dělaný pro elfku a ne pro člověka), musela jí vyzpívat nový, mnohem lehčí. A tak Enni začal nový, velice těžký úkol - stát se alespoň trochu bojeschopnou.

Po nějaké době se mladá bardka naučila celkem slušně z luku střílet a její a Ransisina cesta se rozdělily. Ransis se tehdy vydala znova do lidských měst, což se jí stalo osudným. Mladá elfka hrůzně zahynula v Gil'eadu, kde ji umučila skupina Stínů. 

***

Madetonův dar

Enni nastalo období smutku - byla ztracená, bez přátel, daleko od domova a především daleko od Madetona, který jí chyběl čím dál víc. Jednoho dne, neschopná už svou bolest a samotu dále snášet, se vydala do Sílthirmu, aby skoncovala se svým smutným a prázdným životem.

Tehdy potkala Ireth. Půvabná, však poněkud chladná elfka ji od původního záměru odradila - a Enni se s ní dala do řeči. Po nějaké době se lidské dívce podařilo proniknout pod tu pevnou slupku, která Ireth halila a zjistila o ní mnoho zajímavého. Svým způsobem ji obdivovala a chtěla chránit, už jenom proto, co vše zlé si ta elfka vytrpěla. Ireth dala nové jméno, Maelaia, Tichá Volavka. To bylo jméno, které jí samotné kdysi dal Madeton - jenže Enni cítila, že Ireth sluší víc. 

Ireth - Maelaia - byla už nějakou dobu stravována zlem, které jí kazilo život a nutilo dělat ošklivé věci. Bardka jí dala to, co jí kdysi napůl vědomě, napůl nevědomky předal Madeton. Klid. Zvláštní schopnost pramenící z hluboké víry v dobro. Enni v sobě Klid měla, ale nevěděla, že ho dokáže předat někomu dalšímu. Trochu ji to vyděsilo - co dokáže, ale tak nějak podvědomě tušila, co dělat.

V tom okamžiku se nejspíš definitivně z Ireth stala Maelaia, kterou má Enni z celého svého velikého srdce, které by nejradši objalo celý svět, skutečně ráda. 

***

Volání domova

Pak ovšem začaly ty sny... představy, nebo jak to nazvat. Enni měla pocit, že podivné věci, které se jí dějí a na které musí myslet, nějak souvisí s lesy. Snad i proto Du Weldenvarden opustila... možná, aby našla Madetona, možná, aby se pomstila Ransisiným vrahům, možná jen proto, aby si vydělala nějaké peníze... Těžko říct. Jisté je, že se dostala zpět do Království a vrátila se ke svému předešlému způsobu života.

Hraní na loutnu a ohromené výrazy posluchačů jí opravdu chyběly - dokonce začínala postrádat i to občasné hladovění a spaní v senících, stodolách a stájích, když se zrovna pro potulnou bardku nikde jinde nenašlo místo. Při svém putování se dostala do Beorských hor, konkrétně na panství Bayna Železné pěsti, na hrádek Cairon. Šlechtic její umění skutečně uměl ocenit - až tak, že se Enni samotná divila. Dokonce ji bohatě pohostil vybraným jídlem, nechal na hrádku přespat a zajistil jí místo ve feinsterské škole, kde se měla dál vzdělávat ve hře na loutnu a v hudbě celkově.

Díky setkání s Baynem znejistěla ve svém přesvědčení, že všichni Galbatorixovi šlechtici jsou stejní jako král sám - banda tyranů a bláznů. Do Feinsteru tedy, provázena družinou, kterou s ní Bayn vyslal, přijela s pořádným námětem k přemýšlení.

***

Pouštní klenot

Ve feinsterské škole pro bardy se jí dvakrát nelíbilo. Sice se učila pečlivě, jak zapisovat noty, poznala i něco málo z hudební historie, ale její dobrodružné srdíčko velice brzy zatoužilo po změně. A tak se stalo, že se mladá bardka, notně posilněná vínem, přidala ke karavaně, která směřovala do pouště. Nevzpomíná na tohle své rozhodnutí zrovna v dobrém. Vůdce karavany, Tamrik, se ji pokusil znásilnit - naštěstí neúspěšně, díky duchapřítomnosti mladého vojáka Daltona, který za svůj čin i s bardkou musel karavanu opustit. Neuvěřitelnou shodou neuvěřitelných okolností se nakonec stalo, že se Enni dostal do ruky vak, v němž nalezla něco neskutečně cenného - dračí vejce. Původně myslela, že dráček bude hnědý, nebo rezatý, protože se vylíhl v noci, a ona ho takhle viděla - ale východ slunce ukázal pravdu. Čerstvě vylíhnutá dračice s šedýma očima a šupinami bílými jako sníh, která se jí choulila u nohou, jí dala jasně na vědomí, že včerejšek nebyl snem a z mladičké bardky, která v životě nedržela v ruce meč a jediná zbraň, kterou se naučila pořádně ovládat, bylo pero, se stala Dračí Jezdkyně.

Enni věděla, že nebude schopná se o malou dračici postarat, neměla dost peněz na to, aby jí  kupovala maso a Minah byla moc malá na to, aby si lovila sama. Proto, když přijel Bayn Železná pěst do Feinsteru, požádala ho o pomoc. Ve své vskutku zoufalé situaci se dala přesvědčit, že odjede do Uru'Baenu, kde u krále získá výcvik. Oplátkou mu bude muset přísahat věrnost. A tak se Madetonova malá učednice přidala k člověku, kterého Madeton sám považoval za svého největšího nepřítele. Ne z přesvědčení. Z nutnosti.

A taky proto, že věřila, že Bayn - její ochránce a přítel, snad - by nikdy nesloužil králi, kdyby byl tak zlý, jak Madeton tvrdil.

***

Králova nejvěrnější

Čas plynul dál, malá Minah rostla a sílila, její Jezdkyně se postupně stávala čím dál lepší v používání kouzel a zdobené šavle, kterou získala na poušti stejně jako svou dračici. Enni se učila rychle - velice brzy se jí podařilo ovládnout magii a naučit se s ní zacházet (v rámci možností), slovíčka starověkého jazyka jí do hlavy skákala skoro sama. S bojem to bylo horší, bardka byla sice obratná, mrštná a rychlá, ale neměla moc síly - i to se začíná postupně zlepšovat, nicméně dokonalá bojovnice Enni rozhodně ještě není.

Díky píli, s níž se věnovala výcviku, a také nesporné inteligenci byla po nějaké době mladá Enni Krásnoočko králem povýšena do šlechtického stavu a zároveň - na vlastní prosbu - stanovena diplomatkou ve věci elfů. Enni doufá - napůl tajně - že díky tomuto postu se jí podaří uchránit Aryiinu rodinu ale i celé lesy před újmou a možná i kompletním zničením, které by pravděpodobně válka s Galbatorixem znamenala. 

Enni ví, že jsou elfové hrdí, ale spoléhá na jejich moudrost - a také svou výřečnost. Věří, že se jí podaří vyjednat co nejdřívější mír, takový, aby její král získal a Lesy zároveň nelehly popelem.

Enni se také stále častěji vídá s Baynem Železnou pěstí, s nímž ji pojí velmi blízké vztahy. 

***

Markraběnka z Feinsteru

Enni Krásnoočko se dala do zvelebování svého města s vervou, jakou by od ní mnozí nečekali. Snaží se podporovat vzdělanost, několikrát sama navštívila městský chudobinec a lazaret, s pomocí své dračice pomáhá léčit zraněné a nemocné. Proslýchá se, že by do Feinsteru ráda povolala elfské mágy, aby pomohli s opravami a léčením nemocných, ale i samotná Enni ví, že je to v současné politické situaci víceméně nemožné.

A tak dělá co může. Znovu se vystavuje Feinsterská škola, z níž vycházejí bardové a bardky proslulé po celé Alagaesii. Opravuje se i nádherný Solasův chrám, který byl při bitvách také poškozen - opravuje se i přesto, že Enni je víra ve slunečního boha silně proti srsti a netají se svou příslušností k severským náboženstvím. Nezapomíná se ani na výstavbu hradeb. Všechno to jde pomalu, pomaleji, než by si Enni přála, ale takový už je život. Někdy se žene na křídlech času vpřed jako splašený - jindy se vleče líně jako řeka při ústí.

Enni Krásnoočko má zatím pověst laskavé a klidné vládkyně, která se nebojí pracovat vlastníma rukama a vždy jí nejvíce záleží na lidech. Je však také velmi nezkušená, takže má kruh jejích rádců strach, že se její nezkušenosti někdo pokusí zneužít. Enni je tak hlídána nejenom svou dračicí, ale také svými strážemi, a to ve dne v noci. Bohužel pouze ve Feinsteru.

***

Orenian

Na králův přímý rozkaz odjela Enni z Caironu, kde tou dobou pobývala s Baynem, na Orenian, kde se mělo jednat o budoucnosti celé Alagaesie, a kam byli pozváni i zástupci elfů, trpaslíků a dokonce i Vardenů. V pevnosti se mladá Dračí jezdkyně necítila dobře - ani přesto, že zde mohla trávit tolik času se svým milým. Potkala mnoho lidí, kteří jí nebyli zrovna po chuti - surdský vyslanec jí dokonce vyhrožoval smrtí a zničením jejího města.

To nejhorší ji však teprve čekalo. Den, který navždy změnil její život. Začalo to obyčejně, vlastně docela hezky - vyjeli si s Baynem na vyjížďku do zasněžených stepí nedaleko pevnosti. Byl celkem hezký den, jen ten vítr jim kazil radost.

Jen ten vítr a Baynova nemoc, o které Enni věděla už déle, pákrát ho slyšela ošklivě kašlat, ale nepřikládala tomu důležitost. Na té vyjížďce ale dostal nepěkný záchvat, a tak ho přesvědčila, aby jí slíbil, že hned po návratu na Orenian vyhledá léčitele.

Bayn navrhl závod. Přijala. Myslela, že to bude fajn, že se uvolní atmosféra. Jenže se mýlila. V okamžiku, kdy se koně rozletěli s větrem o závod, Bayna popadl další záchvat dávivého kašle. Spadl z koně. Když se k němu Enni dostala, bylo jí jasné, že je konec. Její milovaný válečník, její Bayn, se dusil a kašlal krev. Nebyla to hezká smrt a pohled na Baynovo mrtvé tělo se Enni navždy vryl do paměti.

Bayn Železná pěst byl největší láska mladé markraběnky a vzpomínka na něj zůstane ukrytá v jejím srdci až do jejích posledních dní. 

Nechť bohové Severu přijmou k sobě jeho duši a dají jí věčný klid.

***

Bílý sníh a šedivý popel

Sotva den po Baynově smrti se Enni i s mrtvým tělem svého milého vrátila do Feinsteru, kde byl Bayn pohřben přesně podle zvyků Severního kultu - žehem. Přece ale bylo na tom pohřbu něco zvláštního; pohřební hranice totiž byla zapálena dračím ohněm. Ano, to truchlící Minah, trpící tím, že i přes svůj slib nedokázala Bayna zachránit, zažehla vatru. Byl to jeden z prvních případů, kdy dračice svůj oheň použila, a vůbec první chvíle, kdy ho ukázala v plné síle.

Purkrabí Marrel v Ennině nepřítomnosti na její ochranu najal bojovnice Salvine, která se už nějakou dobu skrývala před zákonem. Nabídl jí práci pro Enni a tím i ochranu před královskými vojáky - a Salvine přijala. 

Salvine se zúčastnila i Baynova pohřbu, kde ji poprvé uviděla Enni. Ač to původně neměla Enni v úmyslu, ještě toho dne povolila Salvine audienci. Obě ženy si sedly do noty a velmi brzy se ukázalo, že mají společného víc, než tušily. Salvine se ukázala jako velmi příjemná společnice a přátelská osoba.

***

Elfka a vrah

Nedlouho poté, co se rozneslo, že markraběnka feinsterská je zpět ve svém městě, musela Enni začít úřadovat. Nejprve šlo jen o vyřizování záležitosti Salvine a nějakých vnitřních věcí města, ale pak přišla závažnější rozhodnutí. Nedaleko jezera Leona byla zajata mladá elfka, neobezřetně vstupující na královskou půdu. Enni věděla, co elfku čeká, dostane-li se do rukou Galbatorixovi či jeho vojákům, a tak ji dala okamžitě převézt do Feinsteru a feinsterského žaláře.

Když se dozvěděla, že elfka je schopná používat něco málo z léčivých kouzel, rozhodla se, že bude-li Dellanir (tak se to nešťastné děvče jmenovalo) svolná k vyléčení některých z feinsterských nemocných, nechá ji běžet. Kouzlem jí ale na ruce vyrobila tetování, kterým ji označila jako elfa, který se už jednou provinil proti královským zákonům. Jestliže Dellanir vstoupí do Království podruhé, zemře.

Dalším z Enniných návštěvníků byl Dirk, půlelf a nájemný zabiják, který Království a Enni nabízel své služby. Enni se silně příčilo jeho povolání, ale nakonec došla k názoru, že jeho schopnosti jí můžou být užitečné... a tak začala osnovat plán. Dirk se na její příkaz stal královským špehem v Surdě.

***

Lady Hugort

V Uru'baenu při audienci u krále se Enni Krásnoočko poprvé setkala s mladým šlechticem jménem Radevin Hugort. Tehdy ještě netušila, jak brzy a jak úzce se jejich osudy propletou.

Nedlouho před tím, než odjela do Uru'baenu, Enni zjistila, že bude matkou. Otcem nenarozeného dítěte byl pochopitelně Bayn Železná pěst. Krásnoočko věděla, že nebude moci vládnout sama, navíc s nemanželským dítětem. 

Když ji tudíž Radevin Hugort z dynastických důvodů požádal o ruku, kývla. Prozradila mu však své tajemství; chtěla být fér. Šlechtic se ji rozhodl pojmout za ženu i přes to, co mu řekla. Snad kvůli jejímu městu, jemuž by jako její manžel mohl vládnout.

O několik týdnů později proběhla v Belatoně zcela soukromá svatba, jíž se z Enniných známých zúčastnila pouze Salvine. Svatba proběhla podle ritu Solasovy církve, přesto, že Enni věří v jiné bohy. Byl to sňatek ryze obchodního rázu.

Radevin těsně po uzavření sňatku odjel bojovat proti Surdě. A tak bylo celkem možné, že se Ennino dítě stane dvojnásobným pohrobkem - narodí se po smrti svého otce i svého otčíma...

***

Gil'ead

Během těhotenství Enni žila v Gil'eadu, který měla za úkol chránit před případným nájezdem elfů. Nic takového se však za celých osm měsíců, které tu strávila, nestalo. Enni se stala mezi obyvateli města celkem oblíbenou osobou. Ačkoliv k ní jako k Dračí jezdkyni cítili posvátnou bázeň, současně ji měli rádi, protože byla velmi laskavá.

Své o tom ví druidka Nixie, kterou Enni zachránila před smrtí, když jí zajistila léčení v gil'eadském lazaretu - dokonce léčení z rukou nejvyšší kněžky daného kláštera. Nixie byla Enni velmi vděčná, ale Enni ji nemohla chránit věčně - když se rozhodla z lazaretu utéct, byla to jen a jen její věc.

Nixie Enni přišla možná až příliš přátelská. Působila na ni, jako by byla ještě dítě, nerozvážné a nedospělé, které si vůbec neuvědomuje, jak se má chovat k lidem kolem sebe. Byla přehnaně důvěřivá, se vším se hned svěřovala. Enni se ani trochu nedivila, že dopadla tak, jak dopadla.

Později se v Gil'eadu ukázala Lwineah,  elfská Dračí jezdkyně, která se přidala ke Galbatorixovi. Enni k ní cítí odpor, přestože si ho dívka možná tak docela nezaslouží. Markraběnka ji považuje za zrádkyni a nemá ji příliš v lásce.

Pár dní před tím, než měla Enni začít rodit, se ve městě objevil Murtagh a jeho červený drak. Murtagh přijel Enni vystřídat a chtěl po ní, aby odjela do Surdy. Když zjistil, že je ve vysokém stupni těhotenství, byl velmi překvapen. Enni mu slíbila, že pošle do Surdy alespoň Minah, aby předala Galbatorixovi zprávu od ní, a pak se kočárem vydala domů.

***

Život a smrt

Druhý den poté, co se vrátila do Feinsteru, začala Enni rodit. Místo porodní báby u sebe měla léčitelku, kterou jí poslal sám Galbatorix - aby jí pomohla a současně pohlídala. Léčitelka byla překvapená, že už Enni rodí, protože jí Minah nalhala, že je teprve v sedmém měsíci, ale dračice to svedla na stres po té cestě z Gil'eadu.

Nejprve přišla na svět dívka Ilen. Byla velká a silná, ale Enni tušila, že je s ní něco špatně - skoro neplakala a v obličeji nebyla růžová, spíš jako by promodrávala. Později se ukázalo, že její srdíčko nebylo v pořádku a děvče kvůli tomu zemřelo. v Možná, že by se děvčátko podařilo udržet při životě, kdyby Enni nečekala dvojčata - a léčitelka by se jí nemusela tolik věnovat. Porod druhého dítěte byl komplikovanější a Enni při něm začala velmi silně krvácet, což ohrozilo její život. I malý Eyrik, chlapec, kterého přivedla na svět, málem zemřel, protože byl malý a neduživý, ale Minah ho zachránila pomocí dračí magie. Enni tak Baynovi opravdu nakonec porodila syna. I když cesta k tomu nebyla ani trochu jednoduchá.

 

 

 

 

Schopnosti

 

Magie starověkého jazyka - Starší

I když se Madeton snažil dívku naučit kouzla, která sám dobře znal, nikdy se mu to nepodařilo – Enni zkrátka nebyla obdařena darem magie; nicméně poté, co svůj život spojila s dračicí Minah, tento dar získala - a díky Galbatorixovi se jej naučila velice brzy používat. Je to podivná hříčka osudu, že mladou bardku nakonec kouzlům naučil muž, který byl Madetonovým největším nepřítelem.

 

Energetická útočná magie - 2/7

Energetická obranná magie - 2/7

Psychická magie - 3/7

Elementární magie - 1/7

Vitální magie - 1/7

 

Fyzické schopnosti a boj - Učeň

Co se boje týče, Galbatorix ji přesvadčil, aby se začala učit bojovat s mečem - respektive se šavlí, již získala na poušti, a rozhodla se s ní za každou cenu naučit, i když jí to zrovna dvakrát nejde. Díky Ransis zvládá docela obstojně střílet z luku, je schopná velice přesně mířit, i když rychlost střelby není valná. Umí velmi rychle běhat, což ostatně mohou potvrdit všichni její nápadníci.

 

Boj se šavlí - 1/7

Střelba z luku - 3/7

Běh - 4/7

Plavání - 1/7

 

Schopnosti Bratrstva - 2/7 - Novic

Díky Madetonově zvláštní výchově má schopnosti, nad kterými zůstává rozum stát - schopnosti typické pro Bratrstvo a jeho členy. Umí předat Klid; možná toho umí i mnohem víc, ale ona nad tím raději nepřemýšlí - rozhodně ne, když je poblíž král. 

 

Bardská tvorba - 5/7 - Mistr

Umí psát nádherné básně a balady, to jí jde. I když jako Dračí jezdkyně už nemá na psaní tolik času, stále se svého milovaného řemesla úplně nevzdává. Bývala velmi známou a velmi uznávanou bardkou a dodnes je jí svým způsobem líto, že této práce musela zanechat.

 

Postupně se také učí, jak správně vládnout lidem a spravovat svěřené majetky, což jí jde - nutno přiznat - více než dobře.

 

 

Rodina

 

***

Barinna

Ennina matka Barinna zemřela na neznámou nemoc, když bylo její dceři sotva osm let. Byla to drobná kulaťoučká žena s havraními vlasy a černýma očima pichlavýma jako dvě trnky.

I když Barinna nebyla zrovna nejkrásnější z žen, byla veselá a vtipná a měla ostrý jazyk, kterým ostatně nejvíc upoutala i svého muže - Ennina otce.

Barinna neprovozovala žádné řemeslo, starala se o to, aby domácnost správně fungovala - a nutno přiznat, že důkladně, jelikož ač nebyla Ennina rodina nijak bohatá, jejich dům byl vždycky jako ze škatulky.

***

Vorga

Ennin otec se zabýval zpracováním kůže. Měl tytéž ohnivé vlasy jako jeho dcera, ale zářivě zelené oči. Na rozdíl od své manželky byl spíše klidné povahy. Jak se říká - "Hodný potřebuje hubatou." Byli s Barinnou každý úplně jiný, ale úžasně si rozuměli a nesmírně se milovali.

Vorga zemřel stejně jako jeho žena – jen o pár dní později.

***

Mori

Se zákeřnou nemocí nejdéle bojoval Ennin starší bratr Mori. Bylo mu čtrnáct, když umřel. Enni jeho odchod hodně vzal. Byli si hodně podobní, a protože Mori zdědil matčinu drobnou postavu, a jeho sestra vyrostla pro změnu rychle, někteří je považovali za dvojčata - zvlášť proto, že bez sebe nedali ani ránu. Mori byl stejný snílek jako Enni, možná ještě větší.

***

Madeton

Enni do své rodiny počítá také Madetona, vysokého muže s oříškovými vlasy a pomněnkově modrýma očima, který jí zachránil život a naučil ji v podstatě všechno, co zná.

Madeton pravděpodobně ještě žije, ale Enni se s ním nestýká. Naposledy ho viděla, když mu musela oznámit, že král ví, kde je, a pokusí se ho zabít. I přesto, že teď fakticky vzato stojí proti sobě, Enni na Madetonovi stále nesmírně záleží. Bere ho jako svého otce.

***

Eyrik Hugort

Eyrik je Ennin syn, druhé dítě, první, které přežilo. Je to drobný chlapec s rezatými vlasy a modrýma očima, které mají stejný tvar i barvu jako oči jeho otce, Bayna Železné pěsti. Enni svého syna miluje ochranitelskou láskou, bere ho jako svůj nejcennější poklad a hodlá ho ochraňovat přede všemi nebezpečími, které ho mohou ve světě čekat. 

 

Nejbližší

 

***

Minah

Ennina druhá duše, půvabná Minah, je stříbrobílá dračice, která je podle všeho kříženec obyčejného a mateřského draka. Minah je nesmírně inteligentní, ale nerada se baví s lidmi pomocí slov, jelikož jimi své myšlenky jen špatně formuje. Se svou Jezdkyní se nejčastěji baví pocity, obrázky a vzpomínkami.

***

Bayn Železná pěst

Bayn, dlouhou dobu Ennin nejlepší přítel, je také muž, kterého Enni vroucně miluje. Díky němu se dostala tam, kde je, on jí pomáhal, když ho potřebovala, on ji dovedl ke králi. Je fakt, že zvlášť ten poslední čin je dost sporný, ale Enni ničeho nelituje. Kdyby byla v lesích nebo u Vardenů a bez Bayna, nikdy by se nemohla cítit svobodná. Bayn už zemřel, ale Ennin cit k němu trvá i přesto - stále pro něj truchlí a prolévá pro něj mnoho slz.

***

Radevin Hugort

Radevin je Enniným blízkým pouze papírově. Je to její manžel, Enni k němu však nijak hluboké city nechová, už jenom proto, že spolu zatím nemohli strávit mnoho času. Je jí poměrně sympatický, ale pochopitelně k němu nedokáže cítit totéž, co k Baynovi. Radevin je vznešené krve, ze starého rodu, chová se však mnohem čestněji a férověji, než by Enni u někoho takového čekala.

 

 

Majetek

 

Enni toho dřív nevlastnila zrovna moc, ale jak se stala Dračí jezdkyní a navíc Dračí jezdkyní na straně Galbatorixe, postupně se její majetek poněkud rozrostl. Jelikož je Enni šikovná, chytrá, a hlavně ví, kdy držet jazyk za zuby, král je k ní velmi štědrý - což ostatně dokazuje i Ennino povýšení do šlechtického stavu.

Jejím nejcennějším majetkem je podle všeho feinsterský palác, který jí i s celým městem připadl po smrti posledního člena feinsterského vládnoucího rodu. Enni se zavázala vrátit město do takového stavu, v jakém bylo před onou osudnou bitvou, a také podporovat Feinsterskou univerzitu, na níž strávila nějaký čas jako bardka.

Dále vlastní rozsáhlá území v okolí Feinsteru a několik menších vesnic, zkrátka všechno, co ještě před časem patřilo synu lady Lorany, který se stal Stínem. Enni je velmi pečlivá a moudrá vládkyně a na "jejích lidech" jí velmi záleží. I když ze začátku panovaly pochybnosti, zda bude "taková jako Lorana", ukázalo se, že její schopnosti jsou se slavnou Feinsterskou panovnicí srovnatelné, ne-li lepší díky tomu, že Enni žila mezi obyčejnými lidmi.

***

Nejdůležitější

Enni si nejvíce zakládá na věcech, které vlastnila už předtím, než se dostala ke králi - jednoduše proto, že svobodný život milovala a je svým způsobem nešťastná z toho, že se jej musela vzdát. Ale ví, že to jinak nešlo. Patří jí loutna, kterou má od Madetona, kniha vlastních písní, kterou má taktéž od Madetona, kožený vak, který si vzala, když odcházela od Madetona, a klisna Bělka, kterou jí věnoval Madeton k dvanáctým narozeninám, a která momentálně žije ve feinsterských stájích vedle nejlepších králových koní.

To je vše, co se bývalého Madetonova majetku týče.

Nejvíce si váží těchto věcí – obrázku, na němž ji zpodobnil její učitel kusem uhlu, medailonku s pramenem Baynových vlasů a koženého náhrdelníku ve tvaru listu, který dostala od otce.

***

Garderóba

Už od dob, co utekla od Madetona, vlastní Enni jedny prosté šaty, tuniky (1,2) z kaštanové látky, sukni a jednu šněrovačku; na zimu pak těžký plášť s kožešinkou a jeden pár tanečních bot. V lesích Du Weldenvarden za svou píseň na svatbě a hlídání malého prince dostala nádherné šaty od Aryi, za které nikdy nepřestane být vděčná. Teď v paláci je občas nosí, ale jen opatrně - přece jen jsou to elfské šaty a ona nechce moc provokovat krále.

Od doby, co se v Uru'baenu učí, jak být správnou Jezdkyní, získala několikero nádherných šatů. Jedny, které obléká na učení a běžné nošení, druhé slavnostní a třetí, které dostala darem při svém povýšení. Vlastní také smuteční šaty.

Patří jí také zbroj, speciálně upravená na její nevelké rozměry, a k ní i přilbice, přes kterou ale Enni skoro  nevidí. Ve Feinsteru si dala ušít tento polo kožený, polo látkový oděv, v němž létá na své Minah, a konečně jí není ve vzduchu zima.

Enni má také mnoho šperků - některé od krále, některé od Bayna a některé i po lady Loraně. K jejím nejoblíbenějším patří smaragdový diadém a zlatá čelenka po Loraně.

Vzhledem k tomu, že už je Enni vdaná paní, vlastní také několik čepců, z nichž každý patří k jedněm z jejích šatů. Tenhle ke slavnostním, tento k zeleným, další ke smutečním a ještě jeden k těm běžným, co nosí nejčastěji. V poslední době se z pochopitelných důvodů víc a víc vyhýbá utaženým korzetům, pořídila si několik šatů, které zakrývají její bříško, a k nim pochopitelně i čepce (1+1,2+2,3+3), je to přece jen vdaná paní..

***

Zbraně

Elfka Ransis jí kdysi vyzpívala tento krásný luk; od Ireth Maelaii má zase šípy.

Na poušti, kde se vylíhla Minah, její dračice, získala zdobenou šavli, s níž už se dokonce i trochu naučila zacházet. Nic víc nemá. Palác - a hradní zbrojnice - jí poskytují vše, co potřebuje.

 

 

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë