TOPlist

Místnost

 

Yosenen

 

Jediné město ostrova, podle toho taky patřičně velké. Právě zde je největší koncentrace obyvatel Yosenu. Tady se nacházejí všechny obchody, hostince, citadela… Jednoduše veškerý společenský život. Kolem Yosenenu se nachází menší vesničky, nějaká ta pole, ohrady s dobytkem a mnoho dalšího. Na Yosen totiž nepřijíždí žádní obchodníci, proto je důležité, aby se země zabezpečila sama ze svých zdrojů.

Jméno
Vzkaz
 
 
Opište kód z obrázku
17.10.2020 11:47 Odpovědět
Aratorn

Probudil jsem se, vstal a šel se podívat z okna. Byl krásný slunečný den avšak na obzoru bylo vidět blížící se temný mrak. Oblékl jsem se do tuniky a rozhodl se vydat na procházku po Yosenu. Cestou jsem potkal místního bezdomovce a dal mu měďák, byl velmi šťastný a zval mě na sklenku k němu pod most. Slušně jsem odmítl a pokračoval dál. Po cestě kolem citadely mě pozdravili 2 strážní. Dorazil jsem do místního hostince. Starý hostinský mi podal chléb. Šáhl jsem do kapsy a zaplatil mu za něj jeden měďák. Chléb jsem snědl. Při odchodu bylo venku už temno. Ve vzduchu byl cítit prach. Začalo pršet.

27.07.2020 09:07 Odpovědět
Aregon

*Když hostinský přišel k jeho stolu, začal se uklánět, řka že mu došel všechen chleba, tudíž ho nemá čím obsloužit. Aregon odpověděl, že to nevadí, že si tedy dojde koupit něco na trhu. S tím vstal, zaplatil hostinskému za přenocování a vyšel před hostinec.
Tam spatřil člověka s ryšavými vlasy, který měl bílou košili, modrou kazajku, zelené kalhoty a na hlavě červenou čapku. Aregon ho s překvapením pozoroval, jak dělá přemety a jiné vylomeniny.*(Dneska je asi trh, nebo co, že se tu prochází tolik šašků.)* S těmito úvahami pozoroval druhého muže, jenž byl celý v masce obrovského ptáka a chodil přes provaz, který byl zavěšený mezi domy.
Přidal do kroku a už vyděl vývěsní štít s nakreslenou houskou, což značilo pekařství.*(Tak si tu aspoň koupím chleba)*, pomyslel si a vstoupil do dveří, málem se srazil s chlapíkem, jenž vyběhl z krámku a utíkal dál jako by mu za patami hořelo, byl oblečen v černý oblek, s černým pláštěm a vypadal jako nějaký šlechtic. Aregon se za ním ani neohlédl, vešel do krámku a koupil si od pekaře bochník chleba. Vytáhl z měštce u pasu bronzový peníz, zaplatil a vyšel před krám, najednou se rozpršelo a on se honem rozběhl pod nejblišší loubí.

27.07.2020 08:46 Odpovědět
Aregon

*Probudil se, otevřel oči a pátravě se rozhlížel po svém pokoji. Ležel v posteli s bílými povlaky. Nad ní se klenul trámový strop,*(Mistrovská práce)*, pomyslel si, stěny byly obloženy dřevem, podlaha byla taktéž dřevěná. Postel stála naproti oknu, kterým do pokoje proudil čerstvý vzduch, pod oknem stál stůl a židle, s postelí jediné vybavení pokoje.
Když si prohlédl pokoj, vstal a začal na sebe oblékat svůj oděv. Jakmile byl hotov, otevřel dveře, které se nacházely ve stěně, vlevo od stěny s oknem a jal se scházet po schodech dolů.*(To by mě zajímalo, jestli mi dají snídani)*.
Dole si sedl ke stolu blízko schodů a čekal tam, než hostinský obslouží zákazníky, kteří tam byli před ním.*

22.05.2020 14:02 Odpovědět
Morkin

*Seběhl do výčepu a zastavil se u baru. Hlava už ho skoro nebolela, trpaslící to tak maj, a při čekání na hostinského přejel pohledem prostý ale čistý lokál. Dvě okna, pod kterými se řady dubových stolů a židlí. Dřevěný bar a několik dveří. Ven, k pokojům pro hosty a do kuchyně* Tady máš za nocleh človíčku* Hodil pár měděných mincí hostinskému, který se objevil ze dveří z kuchyně* Dej mě ještě dvě piva! (Strašná břečka, ale lepší než nic) *Divoce se zašklebil na pacholka, který se objevil v jedněch dveřích. Jeho oko zdobila modročerná korona. Monokl.* (Aspoň se nebude plést do cizích věcí. Škoda, tady o práci nezavadím. Nebo jo?). Hostinský, nepotřebujete někoho kdo by vám tady pár večerů dělal pořádek než se pohne zase dál . Porozhlédnu se po městě a zastavím se. *Dopil své dvě ranní pivka, pokynul na pozdrav a vydal se do ulic městečka.

21.05.2020 13:20 Odpovědět
Morkin

Ugh, auáá. *Posadil se na posteli, mírně se zakymácel a potřásl hlavou* Ta lidská břečka, které říkají pivo *Ušklíbl se a hlasitě si ulevil. V hlavě měl vymeteno, a to se mu líbilo. Rozhlédl se po pokoji. *
(Pěkná díra, ale jsem i horší) *Rozhlédl se kolem. Přejel pohledem dveře, zavřené okno, postel a prázdný stůl. Zastavil se až na vaku s celým jeho majetkem a na sekyře, opřené o stěnu. Usmál se. *(Vlastně není tak zle)
*Plácl rukou na palandu se slamníkem ze kterého trčely trsy slámy. Vstal, přes rameno si hodil těžký kožený vak, trpasličí práci na kterou nedal dopustit žádný trpaslík na cestách.* (Zase v civilizaci) *Zašlebil se, sundal vak a prohrábl ledabyle jeho obsah. Zjevně spokojen se usmál, hodil si vak na ramena a natáhl se po sekyře. S vakem na zádech a sekerou v ruce otevřel dveře pokoje a dal se cestou do lokálu*

21.04.2020 19:10 Odpovědět
Jizva Garsat

*Garsat se po dlouhé bezesné noci probudí. sedne si na postel a pomaličku se mu otevřou oči. Po chvilce se zvedne.Než si obleče svou šedou košili a černou koženou zbroj podívá se do zrcadla. Vidí jak jeho dlouhé světlé vlasy se nesou až k hrudníku plný jizev. Nabral ze dřevěného kýble ledovou vodu a oplach se, vlasy si zaváže do drdolu. Když kráčí ke dveřím, cítí každý krok jen bolest, zastaví se, par krát se praští sevřenou dlaní do boku, bolest odstoupila. Staré rány mu furt připomínají minulost. Když sejde ze schodu uslyší hlas místního krčmáře* A platit bude kdo, lůzo* Garsat se na něj ani nepodívá, vezme pár mincí a položil je na stůl, beze slova odejde.

09.03.2020 20:47 Odpovědět
Uthon Udatný

*prší ale Uthonovi to nevadí prochází Yosenem s jeho zeleno-šedou maskovanou pláštěnkou a míří si to k místnímu chrámu aby se pomodlil k náboženství které nedávno začal vyznávat-Bratrstvo*. *konečně vešel do chrámu a započal modlitbu*
Mocný Ómo, Hlase bohů,
jediný nejvyšší mezi všemi
prosím tě ze všech sil, co mohu,
ochraňuj mne i moji zemi.
Prosím tě v životě, prosím tě ve smrti,
dej mi odpuštění i milost svou.
Dej ať šťastny žijí zde tvoje děti
síly zla ať na ně nemohou.
*dokončil modlitbu zvedl se a byl na odchodu když v tom na ně ho někdo z druhé strany chrámu zvolal* Hej Bratrstvo bys neměl vyznávat náš mocný král Galbatorix to zakázal. *řekl neznámý člověk a blížil se k Uthonovi. Mně je fuk co král já si budu dělat co chci a budu vyznávat koho chci protože Galbatorix není můj král pro mě je to stvůra. *řekl Uthon a instiktivně šáhl na svůj meč u opasku* jak myslíš ale až tě někdo zabije za tvou víru tak se moc nediv chlapče *řekl neznámý muž a odešel* *Uthon se otočil a otevřel dveře a zamířil zpět do hostince na svůj pokoj.*

08.03.2020 13:34 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

*Sešla po schodech do lokálu, kde jí s přáním dobrého dne pozdravila hostinská podsadité postavy s mírně prošedivělými vlasy. *Dobré jitro* odvětila Rad s úsměvem a vyšla na prosluněnou ulici. Lidmi se to zde jen hemžilo, a tak se vmísila do davu a proud lidí jí dovedl až na místní trhy. Obchodníci se překřikovali, čí zboží je nejlepší, nejkvalitnější a nejvýhodnější ke koupi. Procházela mezi stánky a prohlížela si nejrůznější zboží. Zastavila se u podivného stánku s mysticky vypadajícími předměty. Za pultem stála tmavovlasá žena s rudým šátkem ve vlasech a modrýma uhrančivýma očima. Nabízela Rad spoustu různobarevných šátků s netradičními výšivkami. Žádný z nich nechtěla ale bylo těžké té ženě odolat, mluvila medovým hlasem přímo vybízejícím dělat vše co řekne. *Děkuji ale ne…* vypravila ze sebe nakonec a vzdálila se od stánku pryč. Po zádech jí přejel mráz. (Velice zvláštní a děsivý stánek. A ta žena… brr. Raději bych si měla sehnat něco k jídlu dnes jsem ještě ani nesnídala.) pomyslela si a davem se propletla až k obchodníkovi s pečivem. *Dobrý den, prosila bych jeden chléb. *řekla zavalitému mužíčkovi. *Ne děkuji, jen ten chléb. *odbila prodejce s úsměvem, když se jí snažil prodat i další ze svého zboží. Podala mu minci a se slovy *přeji krásný den* odešla. Nožem z brašny si uřízla kousek chleba a zbytek i s nožem vrátila zpět. Procházela trhy, prohlížela zboží a tu najednou ucítila, jak jí malé dešťové kapky začaly studit za krkem. Jak procházela mezi stánky ani si nevšimla, že se nebe zatáhlo a slunce zastínil šedivý mrak. Nejednalo se o žádný velký liják, přesto se však lidé začali stahovat pod střechy svých domů a hostinců. I Rad se pomalu vydala nazpět do hostince, ve kterém byla ubytována. Ani však neušla pár kroků a vrazil do ní malý, asi pětiletý, chlapec v omšelém oblečení a rozcuchanými černými vlasy. Ani se neohlédl a pádil dál. Za ním se hnal vysoký muž středního věku a volal na něj nadávky. (Asi ten chlapec něco ukradl či provedl. Raději se jim nebudu plést do cesty.) Rychle ustoupila muži, který běžel proti ní a pro zlost neviděl nic a nikoho než toho malého sičáka, jak hocha v jednu chvíli nazval. Když se oba vzdálili pokračovala Rad ve své cestě dál až k hostinci.*

08.03.2020 12:11 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

*Sluneční paprsky se vkrádaly do pokoje přes blyštivé okenní tabulky a osvětlovaly malou ale útulnou místnost. Rad se pomalu probudila, pozvolna se na posteli posadila a protáhla. V místnosti se nacházel kromě postele ještě menší stůl s židlí, stará komoda, kamenný krb a vedle dveří stolek s mísou a džbánem plným vody. Rad vstala a šla se opláchnout. Dřevěná podlaha po létech používání pod jejími kroky zapraskala. Přelila vodu ze džbánu do mísy a umyla se. Hřebenem ze své brašny si učesala vlasy a spletla je do copu, který ukončila bílou mašlí. Přešla ke komodě, na které měla rozložené své oblečení – bílou halenu, hnědé dlouhé šaty, bílý čepeček a vysoké punčochy. Oblékla se a nazula si černé boty. Ze židle vzala brašnu a vyšla z pokoje*

04.02.2020 17:03 Odpovědět
Uthon Udatný

*Zrovna se procházím po městě, když v tom se ke mně ze zadu řítí nějaký opilec* Zdááááárek chlapáku *pronesl ten opilec* Ehm zdravím *řekl jsem nesměle a intuitivně jsem stiskl rukojeť meče* Cooooo tu pohledáváš?*opět pronesl záhadný opilec* No jen se tu procházím, jmenuji se Uthon a jak zní vaše jméno pane?*řekl jsem a pomalu se připravoval na možný útok*Inu já jsem nějakej Goliáš chlapče a teď běž raději domů pokud nechceš problémy*řekl opilec a zapotácel se*Problémy nechci, ale vy nejste žádný král abyste mi tady poroučel*řekl jsem mu nebojácně. Opilce to nejspíš trochu rozhodilo, protože řekl*Inu vyřídím si to s tebou později.*a pomalu se otočil* (no to jsem na to zvědavej)*pomyslel jsem si,když v tom začalo pršet.* (sakra prší musím se jít schovat, hmmm co třeba támhle do toho obchodu)*napadlo mě a běžel jsem se schovat do obchodu s pečivem.* Dobrý den *pozdravil jsem a pomyslel jsem si*(hm to je zvláštní obchod) Dobrej co si přejete pane?*pozdravil prodavač*(že bych si vzal mazanec? a nebo ne vezmu si bochník chleba) jeden bochník chleba prosím.*poprosil jsem a šáhl jsem po měšci s pěnězi* Jasan 1 dukát to bude *prohlásil prodavač, když v tom do obchodu vstoupila mladá krásná dívka se zelenýma očima a dlouhým kudrnatými vlasy*(sákra ta je krásná, když v tom mi došlo že je to elfka.Tupě jsem se usmál a pozdravil* jé ahoj já jsem Uthon a ty? Ahoj ahoj já se jmenuji Algardadí.*řekla a usmála se na mě* Pane 1 dukát *řekl prodavač* Jo ehm jasně jasně vytáhl jsem dukát a podal ho prodavači ,vzal jsem chleba usmál se na elfku, která úsměv opěovala a vyšel ze dveří.(fíha ta je ale krásná) *pomyslel jsem si, zakousl jsem se do chleba,když v tom začalo pršet ještě víc.*(měl bych běžet) *pomyslel jsem si a rozběhl jsem se směrem k hostinci.*


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Správce říše