Pufflie de Baty

Jméno: Pufflie de Baty
Druh: Víla
Datum narození: 26.6.
Věk: 17

Podoba: Víla celkem malé a štíhlé postavy s lehce rozdrbanými dlouhými vlasy hrající si se spoustu odstíny stříbrné, namodralé a lehce fialkové barvy. Někdy si do vlasů připlete květinu či si je ozdobí rostlinnou čelenkou. Na svět se dívá modrými oči, ze který lze vyčíst spoustu citu. Obličej je velmi bledý a čistý, zdobí ho malý nosík a trošku větší rty. Velkým poprsím a dlouhými nohami ji bůh příliš neobdaroval, zato si však drží štíhlost na všech partiích těla. Oblečena jest v bledých lehounkých namodralých šatech. Na na nohou má obuté fialové botky na malém klínku avšak častěji chodí bosá. Na krku jí visí zlatý řetízek jehož drahý památeční přívěšek po prababičce je skryt pod látkou z šatů.Její povaha je zvláštní...Někdy se snaží být středem pozornosti, ke všemu co říci, jindy zas jen mlčky stojí opodál v něčím stínu. Je otevřená, hovorná, ale někdy se najdou okamžiky, kdy se zastydí. Snaží se ovšem být ke všem milá a když se to nedař, pokouší si zanechat kamennou tvář. To má pak několik následků...Buď začne být velmi chladná k ostatním, něž jí naštvanost přejde, možná se začne kousat do rtu a být trpká, třeba se vzdálí od ostatních nebo to prostě nevydrží a vykřičí ze sebe vztek, což jí pak velmi mrzí. Taktéž je velmi citlivá a spoustu věcí jí dokáže dohnat k žalu. I přesto se k problémům snaží stavět čelem.

Historie: Žila jsem v dáli na daleké straně světa s spolu s celou svou vílí rodinou. Mé jméno bylo Pufflie. Jen Pufflie, nic víc. Tenkrát nás byl ještě hujný počet a žili společně s lidmi v míru. To však trvalo jen do té doby, než se k nadvládě blízkého města dostal král Andregusus. Snažil se donutit i nadpřirozené bytosti, aby mu sloužili. Víly však byly zvyklé na svou svobodu a proto se nepodřídily. Král tedy rozdával rozkazy a mezi lidstvem a vílami začaly vznikat rozpory. Víly ztratily v lidskou rasu důvěru. Boje se však vzvětšovaly, ale najednou, jakoby ustaly. Několik dnů vše bylo v pořádku a tak jsme konečně mohli v klidu spát. V noci normálně nespíme, ale po těch bojích jsme byly tak zesláblí, že jsme si odpočinuly.
Ale to jsme neměli dělat. Tu noc si budu pamatovat navždy. Probudil mne křik. Lessie, naše nejmladší víla proběhla s křikem kolem a zmateně někam utekla. Promnula jsem si oči a uviděla plameny. Zapálili náš les. Rozběhla jsem se po naší skrýši a hledala své sestry. Všichni utíkali pryč, ale já prostě nemohla. Musela jsem najíc všechny členy rodiny. Plameny se rychle šířily a já běžela do středu lesa k magickému kamenu. Ležela tam naše stará dobrá přítelkyně Gabriella. Posledním dechem se ke mne naklonila a podala mi starou knihu. "Opatruj ji, pomůže ti. Je to kniha všech mouder. Pomůže ti přežít." A poté padla k zemi. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale musela jsem jít. Plameny byly všude kolem a vojsko od lidí čekalo, až nás bude moci polapit.
Tenkrát jsem běžela co mi síly stačili, ale před konce lesa jsem se zastavila. Navlékla jsem si přes hlavu plášť mé matky a nepozorovateně jsem se proplýžila pryč. V knize jsem našla mapu a spousty potřebných rad na přežití mezi pomstichtivým a falešným lidstvem. A tak jsem se pouze s pár věcmi vydala na širokou pouť někam do dáli. 
Došla jsem až do daleké země, kde jsem již zůstala. Všimla jsem si, že tu mají lidé příjmení, tak jsem si začla nechat říkat de Baty, podle mého dřívějšího bydliště. Dozvěla jsem se, že v této oblasti lidé o vílách ani jiných stvořeních nevědí a tak jsem se ukryla v lese a rozhodla se započít tu nový život.

Kontakt:
   ~Skype: Verca.Baty 
   ~Facebook: Verča Batelková
   ~E-mail: Baty96@gmail.com
Rodina: nikdo
Majetek: Černý plášť, Prsten po matce, kniha mouder, dýka