Tallis Lalaith

Jméno: Tallis Lalaith, ale vesničané jí spíše říkají Lesní skřítek, Dítě lesa, nebo jednoduše Dívka
Druh: Člověk
Datum narození: 29. 01.
Věk: vypadá tak na čtrnáct

Podoba: Tallis je i přes svůj věk poměrně malé postavy, často si ji proto pletou s někým mladším. Neustále chodí ostražitě shrbená. Nebýt mírně vlnitých rezavých vlasů pod ramena, neustále by si ji pletli s chlapcem. Ženské rysy na ní totiž nejsou moc patrné.
     Kůži má bledou, posetou množstvím pih, zvláště v obličeji. Ten má úzký a protáhlý. Dvě oči barvy lesní zeleně má posazené celkem daleko od sebe, a skoro neustále jí v nich blikají neposedná světýlka. Nos má malý, spíš je to takový knoflíček. Zato rty má celkem velké, ale skoro neustále je má pevně sevřené. Uši má malinké, a skoro se ztrácejí v bujné záplavě vlasů.
     Nenosí žádné šperky, nic, co by nesloužilo čistě praktickým účelům. Vlasy nosí volně rozpuštěné, a pokud jsou tak dlouhé, že se jí pletou "do práce", prostě si je ušmikne ostrou dýkou, kterou nosí zavěšenou na pasu.
     Obléká se převážně do lesních barev, žádnou červenou, či nedej bůh růžovou na ní neuvidíte. Stejné je to se sukněmi a šaty. Nejčastěji ji ale uvidíte v hnědé haleně, přes kterou má oblečenou šedivou kazajku s velikou kapucí. Z pod rukávů a dolního okraje haleny však vykukují temně zelené kovové plíšky. zřejmě má pod halenou ještě lehké brnění.
     Kalhoty nosí kožené, délkou zhruba pod kolena. Na levé noze má vysokou šedivou botu, zato pravé lýko jí chrání kovový plát, navazující na lehkou koženou botku.
     Je celkem dost ozbrojená, jakoby co chvíli počítala s tím, že ji někdo napadne. Kromě zmíněné dýky nosí ještě dlouhý tenký meč a lehký luk. Přes rameno jí visí poněkud škaredý toulec vždy plný jasně zelených šípů.
     Je dost plachá a s lidmi příliš nemluví. Pokud si ale někdo dokáže získat její důvěru, uzná ji za celkem milou dívku, s poněkud zvláštním smyslem pro humor.

Historie: Tallis se narodila v horách, do rodiny sedláků. Jako jedna z mnoha dětí neměla příležitost být rozmazlována a obskakována, což se jí nakonec vyplatilo. Už od malinka měla velmi ráda přírodu, a často se toulala po lesích. I přes počáteční nechuť rodičů ji její bratr naučil zacházet s lukem, dýkou a mečem. Prý se každá dívka musí umět bránit.
     Až do deseti let žila šťastně na statku, ale pak se jí díky jedné zbrklé chybě obrátil život vzhůru nohama. Jednou jela se svý otcem na dlouho cestu, do města Feinster na trh. Skoro vše měli nakoupeno a prodáno, ale Tallis už to začalo nudit a chtěla si pořádně prohlédnout luk, co si koupila, tak řekla otci, že jde zpět do vozu. Vrátila se tedy zpět před hostinec, kde vůz nechali. Bylo jich tam ale mnoho, a ona si nemohla vzpomenout, který je jejich. Vlezla tedy do toho nejbližšího a zachumlala se pod hromadu kožešin, které byly v rohu vozu. Bylo v nich takové teplíčko a jí se začala klížit víčka…
     S trhnutím se probudila, protože ucítila, jak se vůz naklání a nadtřásá. Otočila se, aby řekla taťkovi, ať s tím tak nežene, ale místo jejího drahého papánka tam seděla jakási přihrbená stařenka. V tu chvíli udělala to nejlepší, co mohla malá holka udělat. Zpanikařila. S jekotem vyskočila z vozu a utíkala k nejbližším stromům, které vyděla. Od mládí totiž věří, že stromy vždy mohou člověka ochránit. Několik dní bloudila lesem, živila se pouze vodou z potoka a lesními plody. Do žádného města nešla, bála se. Nakonec našla velikou prázdnou jeskyni, v které se schovala. Poté, co překonala počáteční odpor, zastřelila a upekla pár zajíců. Kůže si schovávala. Jednoho dne jí ale došli šípy, takže musela jít kamsi do civilizace, jinak by umřela hlady. Věděla, že otce už asi nenajde, protože okolí vůbec nepoznávala a doma na statku přitom podnikala dlouhé procházky do okolí.
     V nejbližším městě směnila kůže za šípy, a tak to šlo pořád dál, postupně lovila i větší zvířata, a jejich kožešiny měnila za výzbroj, šípy a oděv. S lidmi nemluvila, a vždy, když jí nějaká rodina nabídla pomoc, otočila se a utekla do lesa. Zkoušeli ji sledovat, ale Tallis je díky své skvělé schopnosti maskování a nehlučného pohybu vždy setřásla. Několik posledních měsíců cestuje napříč Alagaesií.

Kontakt: kiklacek@email.cz
Rodina: Otec, matka, bratr a tři sestry
Majetek: Luk, toulec se šípy, meč, dýka, zelené brnění, brašna s potřebami pro táboření, oděv