Loriëna Alcarose Sairomë

Jméno : Loriëna Alcarose Sairomë
Datum narození : Přesné datum narození není nikomu známe, ale ví se, že se narodila jedné teplé letní noci, ještě před svítáním, kdy lesní mítina ještě zpola ozářena stříbrným svitem měsíce, se třpytila v plášti ranní rosy jako dyamanty.
Věk : 213 let

Podoba : Její dlouhé tmavé vlasy, barvy zralých kaštanů, splívající přez celá  záda, připomínají záplavu roztavené čokolády, když se do nich "opřou" sluneční paprsky. Pod tou "sladkou" nádherou se skrývají zašpičatělé uši, pokud nemá vlasy vyčesané nahoru. Nos má dokonalý po všech stránkách, žádný "pršák" ani "skoba", stejně tak ústa má krásně tvarovaná. Obličej doplňují dvě tmavé uhrančivé oči. Vysokou a štíhlou postavu, stejně tak jako démantovou čelenku a dřevěnou vyřezávanou hůl zdědila po matce. Po otci má  jeho nadání pro magii a pro boj. Bojuje stejně tak dobře jak s mečem tak s lukem, ale raději používá luk a šípy. Při slavnostních  příležitostech si vezme šaty, pohodlněji se však cítí v kamaších a tunice.

Historie : Narodila se v západní části lesa Du Weldenwarden. Celý svůj život žije v Ellesméře. Za hranicemi lesa nikdy nebyla, zatím neměla důvod a navíc je spokojená tam kde žije. Vždycky v létě, kdy celá Ellesméra utichne, ráda sedává pod stromem Menoa, kouká na hvězdy a poslouchá šumění větru v jeho větvích. V noci, na přelomu podzimu a zimy, kdy jí bylo asi 72 let, pomáhala spolu s otcem zdobit Ellesméru na jednu ze slavností, které probíhají každý rok a vždy mají v sobě nějaké "kouzlo". Loriëna zrovna rozvěšovala květiny, když kolem proletěl Blagden, bílý havran královny Islanzadí a usadil se na jeden z mnoha stromů, které rostli kolem. Moc často ho nevídala, ale vždy když ho spatřila, tak si prohlížela jeho bíle zbarvené peří, které považovala za velmi zajímavé. Ostatně, viděli jste už někdy havrana s bílým peřím ? O několik roků později jí neznámo kam zmizela matka. Otec se ji vidal několikrát hledat, z domova byl pryč třeba celé dlouhé měsíce, ale vždy se vrátil s nepořízenou. Od té doby co se vrátil z poslední výpravy se z něj stal velmi tichý a mlčenlivý člověk. Když jí bylo okolo 160 let, tak se jí matka jednou zjevila ve snu. Řekla jí, že se nemusí bát, že je v pořádku a má se dobře. S přáním ať pozdravuje otce se s ní rozloučila a zmizela. Hned jak to Loriëna pověděla otci, který uklidněn zprávou že je jeho milovaná žena v pořádku, se pouze usmál a oznámil že se ji ještě jednou pokusí najít. Ale od té doby co odešel naposledy se už nevrátil. Tak Loriëna žije sama ve stromovém domě který vyzpívali její rodiče.

Rodina : Po té co jí matka zmizela, ale otec se nevrátil z poslední výpravy nemá nikoho.
Majetek : Vlastní démantovou čelenku, dřevěnou vyřezávanou hůl, kamaše, tuniku, několik šatů, luk a šípy.