Laüre

Jméno: Laüre je asi nejpoužívanější, ale můžete zaslechnout i jména, jako například Atanvarnë, Querrestalo  Noldo, nebo Sailon, Ettelëa a Aini.

Druh: Kočkodlak, bylinkářka

Datum narození: 19.2.

Věk: kolem 100 let

Popis: V lidské podobě má temně černé vlasy, které má střapatě do všech stran, a zelené oči. Na krku má malé tetování, označující její klan (již vyhynulý) a má špičaté uši, podobně, jako elf. Na kočkodlaka je celkem vysoká. Má asi 140 cm, ale neví se to jistě. Nejčastěji chodí v černém oblečení a tmavě červeném plášti, pod kterým schovává amulet, váček na bylinky a dvě dýky. Jako většina kočkodlaků je i ona samotářský tip, ale když už se s někým potká a dá do řeči, nedá se říci, že je protivná. Je spíš plachá a ostýchavá. Ale aby se dala s někým do řeči, to se stává opravdu málokdy. Spíš jen čas od času někomu poradí, ale jen když to opravdu potřebuje. To ona dokáže vycítit už jen z pohledu té osoby. Málokdy se staví v nějakém hostinci, protože společnost lidí opravdu nevyhledává. Spíš jen nenápadně sedí v kočičí podobě před oknem či dveřmi a sleduje zvědavými očky zákazníky.

V kočičí podobě jí zůstanou střapaté, černé vlasy v podobě rozlítaných, heboučkých chlupů. Její oči naberou trochu víc žluté barvy, ale pořád je má zelené. Neobvyklé jsou její bílé drápy, a čumák, které v té černé srsti skoro září. Amulet jí na krku zůstává, ale přizpůsobí se její velikosti. Můžete si všimnout, že zatímco v lidské podobě je vyšší než ostatní kočkodlaci, v kočičí podobě je zase o něco menší. Ale ona to tak má ráda. Když je menší, je méně nápadná a navíc se snáz dostane i do malých škvír.

Historie: Laüre vyrůstala jako spokojené koťátko v Dračích horách. Vychovávala ji pouze matka a babička. Otce zajali lidé ještě než se Laüre narodila. Přesto byla spokojená a ráda objevovala svět. Asi v pěti se učila lovit i větší hlodavce a ptáky a začala objevovat taje proměny v člověka. Její matce se líbilo, že ona zdědila tento dar přeměny. Její matka se nedokázala proměnit úplně a babička vůbec. Proto se musela učit sama, ale jakožto kočkodlakovi jí to šlo rychle. V šesti už proměnu ovládala bravurně a využívala ji i k lovu stád, prohánějících se po Dračích horách. Jednoho dne se za stádem hnala dostatečně dlouho, aby mohla spatřit lidská obydlí, o kterých tolikrát slyšela vyprávět svou babičku. Nikdy jí moc nevěřila, ale když je konečně spatřila na vlastní oči, v duchu se jí omlouvala. Nabrala na sebe podobu kočky a šla město prozkoumat. Tam viděla velice zvláštního člověka. Uměl v ruce zformovat ohnivou kouli a tak se rozhodla ho pronásledovat až do jeho domu. Dům si pak označila nenápadně drápkem a uháněla zpět do hor, zpět ke svému domovu. Tam vysvětlila matce, proč byla tak dlouho pryč a zeptala se, jestli se u toho muže nemůže učit. Po dlouhém přemlouvání ze strany Laüre i její babičky matka svolila.

Poté se nějakou dobu učila u onoho kouzelníka, který ji naučil základní kouzla. Když už jí nebyl schopen jí naučit víc, dal jí kouzelný amulet a dvě dýky, kdyby jí už nezbila síla na kouzlení. Tak se vrátila domů. Schopná kouzlit, se znalostmi o bylinkách a s novými nástroji. Ovšem doby, kdy se učila u kouzelníka byla kratší pro ni a ne pro babičku. Když se vrátila do Dračích hor zjistila, že je babička mrtvá. Trochu se jí zastesklo, protože doufala, že jí ukáže všechna ta kouzla, když se za ní tenkrát přimluvila u matky. Asi po týdnu se s tím naprosto srovnala. Věřila v koloběh života a tak jen zachovávala její památku. Nějakou dobu si spokojeně žila se svou matkou a vyčkávala na svůj čas dospělosti.

Ten čas nastal jejími dvacátými narozeninami a tak si začala vymýšlet všelijaké plány. Po půl roce se rozloučila s matkou a vydala se svojí cestou. Chtěla prozkoumat celou Alagaësii, od Dračích hor, přes hory Beorské až do lesů Du Weldenvarden. Chtěla poznat všechny rasy, jejich náboženství a kultury. Protože bydlela v Dračích horách, neměla šanci nějak zvlášť studovat, samozřejmě až na ty chvíle, kdy ji kouzelník nechával ve své knihovně.

Začala putovat. Prošla Surdou, kde se seznámila s příbuzným kouzelníka. Pak putovala dál do Beorských hor, kde se setkala se skupinkou trpaslíků. Ti ji naučili něco o svém lidu, protože se jim zdála neškodná. Hodně se spřátelili a za jejich pomoci se vymotala z Beorských hor směrem na lesy Du Weldenvarden. Šla podél řeky  Âz Ragni a Edda. Konečně dorazila na kraj lesů Du Weldenvarden. V kočičí podobě proběhla hladce. Navíc nezamýšlela nic špatného proti elfům. Musela se udržet, aby nelovila všechno, co se jí připletlo pod nohy. Sice všechna ta malá zvířátka nádherně voněla, ale radši lovila jen to co znala a jen když lovit potřebovala. Nakonec došla až do Sílthrimu. Tam ji elfové uvítali s otevřenou náručí a naučili ji mnoho dalších kouzel a jak správně zacházet s dýkami, mečem a dokonce i lukem. Dokonce ji naučili víc ze Starověkého jazyka, aby si mohla vymýšlet nové formule ke kouzlům. Do Ellesméry dorazila na svoje třicáté narozeniny. Seznámila se s princeznou Ayrou. V Ellesméře přebyla nějaký čas a studovala tam. Poté se rozhodla vrátit se zpátky domů a tak vyrazila přes lesy Du Weldenvarden zpět do Dračích hor. Když konečně dorazila na místo, kde se narodila, nikdo tam nebyl. Posmutněla a pokusila se nejít alespoň hroby své rodiny. Nakonec je našla na skalním útesu. Aby si ztrátu vynahradila, povídala alespoň hrobům co zažila a co se naučila a asi týden tam pobyla.

Notný čas pak jen tak putovala přes Alagaësii a rozdávala rady. Poté se uchýlila zpět k elfům, do lesů Du Weldenvarden a tam přebývá do dnes. Někdy se vydává na malé výlety po Alagaësii, aby rozdala ještě pár rad, ale vždy se s radostí vrácí zpět, do těch krásných a záhadných lesů.

Rodina: Již nikdo.

Majetek: Malý domek v Ellesméře, šaty od elfů, plášť, váček na bylinky, amulet, dvě dýky, malá harfa a něco jako zápisníček.