Liathí

Jméno: Představuje se jako Liathí -Ta, jejíž mysl se nese lesy, ale má, jako každý kočkodlak i mnoho jiných jmen, jako například Maela (Tichá), Yendë Taurë (Dcera lesa), Haiya (Vzdálená), Isidar (Hvězdná), nebo Edoc´sil (Nedobytná).

Druh: Kočkodlačice

Datum narození: 1.11. 3464

Věk: 160 let

Podoba: V lidské podobě má dlouhé, mírně zvlněné, kaštanově hnědé vlasy, do kterých si s oblibou zaplétá různé květy, a smaragdově zelené oči. V lidské podobě ji ale jde zahlédnout pouze málokdy – většinou na sebe bere podobu kočičí, ve které se cítí nejlépe.

  Jako kočka má dlouhou, velmi jemnou, sněhobíle zbarvenou srst, což je vzhledem k barvě jejích vlasů neobvyklé. Je to ale díky její velmi bledé pleti. V kočičí podobě má vzhledem k obličeji velké oči, protáhlé uši a věčně rozčepýřenou srst, která je neobvykle hustá. Konec ocasu má bledě zelený – nikdo, ani ona sama, neví proč.

  Donedávna to byla samotářka, pak však potkala elfa Viktoriuse-finiarel a bez něho neudělá už ani krok. Na cizí lidi, dokonce i Jezdce, pokud jí nestojí za to, jen tak nepromluví. Z výrazu tváře ostatních dokáže vyčíst neuvěřitelné věci a obvykle ví více, než vám řekne. Je velmi moudrá a vzdělaná a občas se jen tak zasní, (proto jí elfové říkají Haiya).

  Je velmi obratná a mrštná a dokáže našlapovat velmi tiše. Proto je to výborná lovkyně jak v lidské, tak v kočičí podobě.

  Lidskou společnost nevyhledává, ale ani jí nevadí. Žije nejraději v lesích, a když už se dostane někam do společnosti, obléká si krásné, zelené šaty. Na krku nosí neustále, v obou podobách, svůj amulet. Velký safír na zlatém řetízku, z něhož čerpá energii.

Historie: Liathí se narodila hluboko v lesích Du Weldenvarden poblíž jezera Röna. Její původ je opředen mnoha tajemstvími, ale údajně pochází z rodu již vyhynulých kočkodlaků, kteří obývali východní část lesů Du Weldenvarden a všichni se vyznačovali sněhobílou srstí a zelenýma očima.

  V mládí se toulala lesem a učila se přežívat – své rodiče totiž nikdy nepoznala, později se dozvěděla, že je údajně zabili ra´zakové. Také se spřátelila s elfy a krátký čas pobývala v Sílthrimu. Později se toulala po celé Alagaësii. Dostala se například do Teirmu, kde se seznámila se Solembumem a bylinkářkou Angelou, se kterými nějaký čas pobývala. Nakonec přece jen vyrazila dál a na svých cestách se dostala až na Vroengard, kde poprvé potkala Viktoriuse De Ignacia. Rzhodli se, že se vrátí na pevninu spolu a pak se rozejdou, každý za svým posláním. Cestou však Liathí napadl nïdhwal, kterého společnými silami zabili.

  Na pevnině se Liathí vydala do dračích hor, které již dlouho toužila poznat. Poté prošla Surdou do Beorských hor, kde nějakou chvíli žila u trpaslíků. Ti si jí velmi oblíbili a díky její zářivé srsti, jí dali přezdívku Isidar. Po nějakém čase se Liathí začalo stýskat po rodných lesích a musela trpaslíky opustit. Ti jí darovali její amulet, velký třpytivý safír, a také zlaté, kočičí brnění.

  Poté, co se vrátila do Du Weldenvarden, usadila se v Ellesméře, kde si jí oblíbila královna Islanzadí a seznámila se s kočkodlačicí Maud, a podnikala dlouhé výpravy do hlubin lesa. Tam, blízko elfského města Nädindel se znovu setkala s Victoriusem – finiarel. Rozhodla se, že ho už neopustí, neboť při jejích cestách jí velmi chyběl. Spolu žili v Nädindelu celých dvacet let a Victorius jí daroval krásné brnění z bílého zlata pro boj v lidské podobě. Liathí mu byla velmi vděčná a darovala mu svůj největší poklad, který měla uschovaný pod prastarým stromem v srdci lesa – pás Seithr loivissa, který kdysi dávno pro její předky vyrobili elfové.

  Později se u obou přátel projevila jejich cestovatelská povaha a rozhodli se opustit lesy. Chvíli žili v Uru´baenu, kde působili jako špehové a poté, co se dověděli o chystaném tažení proti Galbatorixovi se rozhodli vydat do Surdy za Vardeny a Eragonem. Pak se vydali přes poušť Hadarak, na pomoc elfské armádě, ke které se připojili.

Kontakt: jonesova.jini@email.cz

Rodina: Nikdo z její rodiny nepřežil. Za rodinu ovšem považuje i Viktoriuse. 

Majetek: Safír, ze kterého čerpá energii, dvě brnění pro boj v lidské i kočičí podobě, zelené šaty od elfů. 

Kočkodlačice