Aegandor

Jméno: Aegandor

Druh: Obyčejný drak

Datum narození: poslední jarní den roku 3602

Věk: 23 let

Podoba: Aegandor je krásná dračí samice, jak se patří. Stavba jejího těla je atypičtější, než u ostatních draků. Má dlouhé, protáhlé tělo a kratší krk. Nohy jsou kratší, nicméně silné, pevné a osvalené. Křídla jsou velice dlouhá a protkaná miliony žilek, které se blyští ve slunečním svitu. Celé tělo má tmavě smaragdový odstín, který je skvělým maskovacím prostředkem v lesích elfích-moudrých-hlav. Aegandořina hlava je protáhlejší, ve středu má hřebínek ze zrohovatělé kůže, to je památka po matce. Dále má dvě černá tykadla, která by zdálky mohla připomínat černé rohy, ale není tomu tak. Černé oči jsou jako temná měsíční jezera s centrem v nekonečnu. Oči zajišťují Aegandor zbystřený zrak, který potřebuje více než dost, jestliže chce přežít. Krk není příliš dlouhý, nicméně i tak je mohutný, stejně jako Aegandor oproti ostatním tvorům pohybujících se po dvou nohách. Jak již bylo řečeno, tělo je spíše podlouhlé, než mohutné, ale i tak má potřebné svaly. Má v něm stejnou sílu, jako ostatní draci. Křídla jsou dlouhá a blanovitá. Mnohdy se napínají a mnohdy jsou jen tak volná.. V momentech, kdy může být svá, nespoutaná tíživými emocemi, které loudí její myslí. Nohy jsou pevné, stabilní a spolehlivé. Přesně takové, jaké Aegandor potřebuje. A nakonec atypický, krátký ocas, který kormidluje ve větru a pomáhá udržovat rovnováhu.

Sama o sobě je poměrně mladá, empatická a krásná. Chytrá a vždycky otevřená. Vůbec ne uzavřená, odvážná a výstřední. Dokáže se chovat moudře, ale také na druhou stranu může pištět a válet se po zemi. Přijde na náladu, obecně je však Aegí vtipná a optimistická osobnost, nicméně ani ona neuniká depresím, na druhou stranu, kdo ne? Její deprese bývají dlouhé a plné sebekritiky. A přicházejí často - její mysl už pomalu degeneruje pod nátlakem depresí a její optimistická povaha pomalu ustupuje. Deprese ji vždycky bolestivě raní a zanechají ošklivé šrámy. Když už jsme u šrámů, ty hyzdí i její fyzické tělo, zejména na břichu a nohách. Ale ona nesmutní. Bere život takový, jaký je. Není ani tak marnivá, jako ostatní dračice, nicméně vždycky se upraví, nechce být pro smích a nechce zbýt ani na ocet. Není taková, že by proseděla celý den u jezera a nepozorovala svou postavua opájela se svou výjimečností. Nutno dodat, že Aegí je tvor velice recesivního charakteru, mnohdy plaše a zbytečně ustupuje. Uveďme dva hlavní povahové rysy Aegandor: empatie a skromnost. Skromnost sama o sobě by mohla mít synonymum ve slově Aegandor. Empatie.. Příčina radostí, ale i depresí této dračice. Alfa, ale i omega jejího života.

Historie: Aegandor se vylíhla blízko jezera Isenstar. V momentě, kdy se vylíhla, první, co slyšela, byl radostný řev její matky, žluté dračice jménem Aëmath. A jelikož byla na světě jen několik vteřin, bezmocně se válela ve skořápkách zeleného vejce a pištěla a o sto šest. Její matka, mladá a krásná, už byla u ní a starostlivě jí čistila a prohlížela si svou ratolest. Plynuly vteřiny, po nich minuty, a tak také i hodiny... Aegandor rostla jako z vody a její matka byla na ni patřičně hrdá, neboť z Aegandor vyrůstala sličná a chytrá dračice, která si uměla poradit téměř vždy. Jelikož měla Aëmath jenom pět let, byla pro Aegí matkou, stejně tak jako kamarádkou. Vždycky byla tam, kde to Aegí nejméně čekala a nejvíce potřebovala. Ale jedna věc Aegandor neustále vrtala hlavou. "Kdo je její otec? Který drak? Proč ji nechce ani vidět? Proč se o ni nezajímá?" A s těmito obavami se svěřila své matce. Její matka ze sebe vysoukala jediné slovo:"Zemřel..." Více se o to Aegandor nezajímala, neboť nechtěla své matce způsobit ještě více bolesti, než bylo nutné. Sem tam ze sebe Aëmath něco dostala, ale jediné, co z toho Aegí pobrala bylo to, že drak jménem Doth, mladý a statný, se spřátelil s dračicí Aëmath a zplodil s ní potomka - Aegí. Jelikož měl modrou barvou, modrá a žlutá daly Aegandor do vínku nádherně smaragdovou barvu. Poslední věc, kterou o otci zvěděla byla ta, že zemřel, když chránil matku. Víc nic. A tak řeka času plynula dál. Aëmath oslavila s Aegí své desáté a její páté narozeniny. Vyletěly si z Dračích hor, kde se usídlily po dobu, kdy u jezera Isenstar šmejdili vojáci, směrem na západ, netušíce, že někde tím směrem je Vroengard. Po celodenním letu přistály na vodě a začaly se koupat. Všechno bylo v pořádku, dokud... dokud něco nestáhlo Aëmath pod hladinu. Aegí zpanikařila a vzlétla nahoru a unikla smrti jen o vlásek - z moře se vynořila obrovská, zdánlivě nekončící tlama plná ostrách zubů, které scvakly kus jejího ocasu, nicméně nevzaly si ji celou. Aegí se bránila proudem smaragdového ohně, kterým zahnala nestvůru. Strach jí však zatemnil mysl a ona uprchla pryč odtud, s vědomím, že tři velké-mořské-nechutné-potvory sežraly její matku. Proti třem nïdhwalar holt neměla Aëmath ani zlomek šance. Aegí se vrátila do Dračích hor, kde shledala, že zhruba stopa jejího ocasu je nenávratně pryč. Kvůli tomuto zranění Aegí nikdy nebude skvělá v rychlosti letu, neboť při větší rychlosti potřebuje ocas jako "udržovatele rovnováhy", a tak se začala spíše spoléhat na letecké manévry a pomalejší let. Nějakým způsobem se jí podařilo ránu zacelit a poté se začala cvičit v manévrech a letu. Denně chrlila oheň do kamenů a létala, cvičila manévry. Mnohdy jí stál v cestě strom, který jí způsobil nemálo šrámů na jejím těle. Po několika nárazech si Aegí uvědomila, že "tudy cesta nevede" a přestala bourat stromky. Po několika tvrdých letech strávených tréninkem byla vycvičena více než dost. Během tréninku narazila na mnohá úskalí - musela cestovat poměrně často a urážet dlouhé vzdálenosti, neboť kdyby se někde usadila natrvalo, lidé by si po nějaké době spojili, proč jim neustále mizí dobytek. Proto za lovem létala mnohdy celé dny a častokrát musela podstoupit riziko toho, že ji uvidí lidé. Také se v okolí jejího "cvičiště" objevovaly nápadně bíle zbarvené kameny, na kterých Aegí zkoušela chrlení ohně, ve kterém se hodně zdokonalila a stala se z ní zdatná chrlička, co do žáru, tak i do rozsahu. Když jí přišlo za vhodné ukončit "výcvik", vydala se na východ k lesům, které byly poblíž Isenstaru. V této době jí stíhaly nemilosrdné a kruté deprese, které podlamovaly její duševní zdraví a vitalitu. Zmítají jí dodnes a je to největší Aegíin "handicap". Byla tedy unavená, psychicky na dně a ještě ji někdo pronásledoval, když prchala někam pryč. Když uviděla koruny stromů Du Weldenvarden, pokusila se do toho místa vletět. Nějaká tajemná magická síla ji však srazila k zemi. Naštěstí nebyla v příliš velké výšce, a tak pád nezanechal na jejím těle téměř žádné pozůstatky. Objevili ji elfové ze Sílthrimu, kteří ji omráčili, a spoutali mocnými řetězi. Omámená a popletená se probrala před domem nějakého elfa. Ten brumlal cosi o tom, že zabít toho draka bude nejlepší. To jí rozzuřilo a rozesmutnilo zároveň. Trhla s sebou, ale řetězy byly prostě moc silné a ona byla oslabená. Proto jim byla vydána na milost a nemilost. Jeden mladý elf, jménem Andurin Niërren, si vzal Aegí "na zodpovědnost." Uvolnil pouta a vydal se s ní hloub do lesa, daleko od civilizace. Rodina se ho zřekla, ale on měl oporu v ní a ona v něm. Byli spolu permanentně, neustále propojeni v myslích a z elfa se stala jakási napodobenina Dračího jezdce. Aegí prožívala nádherné chvíle, i deprese se ztratily, až dokud Andurina nepotkal v lese fanghur. Těžko říct, kde se tam vzal, nicméně roztrhal jeho tělo na kusy a pozřel ho. Když to viděla Aegí, vzkypěla hněvem a vrhla se bezhlavě na fanghura a roztrhala ho pro změnu na kusy ona. Zklamaná životem, trýzněná depresemi zanevřela na společnost a zůstávala v lesích, létávala jako duše bez těla a chtěla si odejmout život. Nicméně se z toho nějak vyhrabala, sice na poslední chvíli, ale přece. A tak žila svůj život do chvíle, než...

Herní historie:  ... potkala Nasuadu v lesích. Potkaly se v lesích a staly se z nich dobré přítelkyně, dá se říct, že je pojil i smutek ze ztráty milené osoby. Aegí dokonce opustila lesy a vydala se s Nasuadou do Beor. Tam spolu trávili mnoho času navzdory tomu, že je Nasuada panovnicí, vždy si na ni nalezla čas, i minimální rozsah pár minutek. Opět poznala chuť přátelství, nicméně se setkala i s drakem Trnem, se kterým měla takovou... podivnou diskuzi. Dále potkala nějakou mizernou dračici, která začala tvrdit, že je Nasuadina nejlepší přítelkyně a Aegí pouze recesivně ustoupila a přenechala bez boje své místo u Nasuady té namyšlené dračici. Odlétla pryč a nyní bezcílně bloudí krajinou, potkáte ji prakticky jenom na severu Alagaësie, ačkoli někdy zavítá i na poušť.

Kontakt: viz. Brom Meÿström

Rodina: O otci ví jenom to, že zemřel, matku zabili nïdhwalar

Majetek: K čemu?