Zaminana Eonia

Jméno:Zaminana Eonia
Druh: Elf
Datum narození: 3 241
Věk: 23 let

Podoba: Překrásná černovlasá elfka s pohledem plným žalu a odhodlání. Její poměnkově modré oči by dokázaly upoutat pohled každého smrtelníka, což ji často přímo děsí. Většinou bývá zamlklá a tajemná. K těm, kteří jsou poctěni její důvěrou bývá velmi milá a k některým i otevřená. Miluje les Du Weldenvarden a město Sílthrim a jezerem Ardwen, kde vyrůstala. Velmi ráda se jen tak sama prochází po lese a přemíšlí o minulosti. Je velmi dobrá lukostřelkině, ale také dokáže velmi obratně zacházet také s mečem. Většinou chodí zahalená v kápi a snaží se všem vyhíbat.

Historie: Jednoho dne se Minyniným domem rozezněl křik malé elfky. Minynina Eonia i její muž Arkado byli velmi šťastní, elfských dětí je málo a elfové si jich mimořádně cení. Malé elfce dali jméno Zaminana.

Jak elfka rostla, byla čím dál čilejší a zdatnělší, velmi ráda se potulovala lesem a chodila plavat do jezera Ardven, avšak nikdy se příliš nevzdalova od Sílthrimu, alespoň ne sama. Jakmile dorostla do správného věku, začal ji otec učit zacházet s lukem a šípy a střílet do terče. Zanedluho už si vyspívala svůj první luk. Taktež ji otec učil umění šermu a matka používání magie, ve všem se rychle zdokonalovala. Na její 13-té narozeniny dostala malý meč s pochvou od otce a od matky dostala překrásný rodiný prsten se smaragdem- rodiným kamenem. Snažila se do něj každý den dát nějakou tu energii, které už tam celkem slušné množsví bylo. V kouzlení se stále zlepšovala a už zvládala i kouzla velmi obtížná.

Jednou šla jako obvykle k jezeru, na hladině se lehce odráželo sluneční světlo a leskla se jako miliony sfírů posázených vedle sebe. Ponořila se do příjemně chladivé vodní pokrývky, zavřela oči a ne nic nemyslela, bylo to tak krásné... Nhle po pravé straně na břehu zaslechla dusot koňských kopyt a ržání divokých koní. Ta krásná temperamentní zvířata běžela s takovým odhodláním s takovou elegancí... hříva jim divoce vlála ve větru zvířeném jimi samími, Zaminana neměla slov, náhle ji zachvátila taková touha běžet s nimi a být volná... a kyž ne být přímo jednou z nich... Náhle uprostřed stáda uviděla mladou černou klisnu, byla přímo uchvatná a Zaminana neodolala, lehce se dotkla její mysli Pojď za mnou, neublížím ti! Poslala do té změti divokých myšlenek. Klisna se zastavila, pomalu se začala blížit k jezeru, Zaminana doplavala ke břehu. Jejich pohledy se setkaly, pohled pomněnkově modrých očí mladé 15-ti leté elfky a pohled překrásné bujaré mladé klisny. Došli až k sobě, Zaminana klisnu pohladila po hřívě, klisna spokojeně odfrkla. ,,Zůstaňse mnou, prosím, buť mou.“ pronesla potichu Zaminana dočkalse souhlasného odfrknutí .,,Budu ti říkat Mína.“ pošeptala klisně do ucha spokojená Zaminana. A tak Zaminana získala koně, Mína se vždy spokojeně proháněla a pásla po lesích a kdykoliv ji Zaminana pořebovla či se s ní chtěla prostě jen projet vždy ji stačilo pouze zavolat- zdržovala se totiž v její těsné blízkosti.

Zaminana žila celkem šťastným životem, potlovala se po lesích a učila se s rodiči, avšak netušila, že toto štěstí nebude trvat věčně... Jednou v den jejích dvacátých-prvních narozenin, město přepadl oddíl urgalů táhnoucích na východ. Její rodiče šli bojovat, chtěla jít též, ale oni jí to nechtěli dovolit, ona však nedbala jejich zákazu a ozbrojená svým mečem a lukem s šípy se vydala do boje. Bylo to hrozné, urgalové zabíjeli a pálili vše kolem sebe, Zaminana hned ztratila všechny z dohledu a snažila se bojovat co nejlépe. Nevěděla, jak dlouho už boj trvá, jestli hodiny, či jen pár minut, jí to však připadalo jako věčnost. Náhle se před ní vynořil obří urgal a máchal po ní obrovským mečem, snažila se mu bránit, ale vyrazil jí její meč z ruky, ten odletěl stranou,kde na něj jiný urgal- nejspíš omylem- šlápl, meč se pod jeho vahou zlomil vejpůl. Zaminana vytáhla luk a střelila po urgalovi, šíp se odrazil od jeho brnění, urgal se zlehka pousmál, tím hrosným způsobem a rozmáchl se po ní mečem. Bylo by už bývalo po ní, tu však urgal zasténal a z jeho břicha nachvíli vykoukl hrot meče, urgal se skácel k zemi. Za ním stál vysoký stříbrnovlasí elf, nestihla si ho lépe prohlédnout, poněvadž se zase rychle ponořil do bytvy kolem. Před sebou však spatřila svou matku, jak mistrně vzdoruje šesti urgalům. Jeden se k ní přiblížil zezadu a rozmáchl se mečem ,,Pozor, mami!“ vykřikla ještě, avšak pozdě, její matka se skácela mrtvá k zemi. Oči se jí zalilislzami, chtělo se jí vrhnout k matce a oplakávat svou velkou ztrátu, na to však nebyl čas. Onen urgal se začal přibližovat k ní. Střelila po něm šíp, ale oči měla příliš zamlžené od slz než aby mohla dobře zamířit, urgal se uchecht, vytrhl jí luk z rukou takovou silou, že ji to povalilo na zem a zlomil ho vejpůl. Nařáhl se mečem, byla zoufalá Ne nesmim to vzdát, nesmím! ,,Kveykva!“ do jejího protivníka udeřil blesk, zvedl se jí žaludek, ucítila prudký úbytek energie, rychle se postavila na nohy, těch šest urgalů se za ní rozeběhlo, utíkala do lesa. ,,Míno, Míno!“ za chvíli se z lesa vynořila její kobylka, rychle se jí vyšvihla do sedla a jela tryskem ven z lesa, její pronásledovatelé za ní.

Už tři hodiny se knala na koni se šesti urgali v patách, sice byla daleko před nimi, ale věděl, že tam stále jsou, před ní se rozprostírala poušť Hadark, věděla, že pokud je chce setřást musí právě tam a tak popobídla Mínu.

Už šestý den jeli- respektive už nejeli ale Zaminana vedla Mínu za uzdu- pouští. Zaminana byla zcela vyčerpaná a už nebyla schopná vyčarovat ani pramínek. Pomalu se vlekli, to slunce, ten žár, to horko... šli stále pomaleji až náhle už zaminana nemohla dál zatmělo se jí před očima a skácela se k zemi.

Když se Zaminana probudila slišela vedle sebe šumnět řeku, otevřela oči a žasla údivem. Byla v Beorských horách a řeka vedle ní byla medvědí řeka, opodál se pásla Mína. Zaminana si uvedomila, že v ruce svírá kus pergamenu, otevřela dlaň a rorložila pergamen, stála na něm tři slova: Bdím nad tebou.

Od té doby se potuluje po Beorských horách.

 

Rodina: Matka: Minynina Eonia - mrtvá, otec Arkado Eonia - nevý zda žije

Kontakt: nezobrazen

Majetek: klisna Mína , rodiny prsten , oděv co mám na sobě, černá kapě , šaty