Rhunön Ílien

Jméno: Rhunön Ílien

Rasa: Elf

Pohlaví: Žena

Věk a Datum narození: Je už tak stará, že si to nepamatuje. Řídí se heslem: "Nezáleží kolik elfovi je, záleží na tom, co dokáže."

Podoba:

Rhunön je velmi stará elfka a je to na ní pěkně už vidět. Ona o svůj vzhled příliš nedbá, stará se jen o svoji práci a koníček, což je vlastně jedno a to samé. Dříve byla vysoká krásně vypadající elfka, ale teď je shrbená a malá. Když se na ní podíváte z dálky, tak už na první pohled uvidíte netypické tělo pro ženu. Svaly má vypracované ještě více než někteří muži a má pořádnou sílu. Paže má celé zjizvené, protože se čas od času spálí, nebo se jí do ruku zabodne nějaký ten kousek kovu, co leží v kovárně. Nyní přejdeme k obličeji a vlasům. O vlasy se vlastně moc nestará. Občas si je ostříhá nůžkami tak, aby jí nespadaly do očí a nehrozilo, že chytnou, když se nakloní trochu více nad oheň. Jsou hnědé, ale mezi hnědými prameny je nesčetně šedých. Když má chvilku času, tak je kouzlem obarví, ale to je asi tak jednou za padesát let. Její oči jsou hnědé a značí spoustu zkušeností, dlouhověkost, ale také hněv k ničitelům jejích dětí. Ten je zcela jasný, to právě oni přece zničili její výtvory, na kterými strávila roky práce. Když uvidí některý svůj výrobek, tak někdy hněv ještě zesílí, ale někdy vymizí, podle nálady. Uši má velmi špičaté a ani se je nijak nesnaží zakrývat, je hrdá na to, že je elf tak proč by je měla skrývat jako většina elfů?

Pokud jí navštívíte v kovárně, tak ji většinou uvidíte v tunice a kalhotech, které překrývá kovářská zástěra, která je z látky napuštěná nehořlavou látkou, aby se nepropálila. Na rukou  rukavice nenosí a nohy jsou obuty do bot s tvrdou špičkou.

Povaha:

Rhunön je něco mezi šílencem a normálním elfem. Odjakživa byla uzavřená do sebe, málo komunikativní, prostě správný elf v době, kdy byla válka mezi elfy a draky. Její chování se dodnes vůbec nezměnilo- zůstala v tehdejší době, a to vším. Chováním, způsoby i oblékáním, nehodlá se měnit kvůli společnosti, kterou nyní téměř opovrhuje. Vadí jí jejich přehnané způsoby a hlavně to zdravení. Elfové v dřívějších dobách vůbec nebyli tak slušní, ale hlavně- uměli se bavit, což nynější elfové skoro nedokážou. Právě to jí na nich tolik vadí. Každý, kdo Rhunön nikdy osobně neznal už jí ani pořádně nepozná. Nehodlá o sobě nic vyzrazovat, možná jen tak své jméno a pro koho třeba ukovala meče. Je to kovářka tělem i duší a téměř nikdy nechápe její myšlenkové proudy.

Historie:

Rhunön je momentálně nejstarší žijící elf v celé Alagaesii. Můžete se jí na její život zeptat, ale ona Vám stejně neodpoví, ne protože by si to nepamatovala, ale protože nechce ačkoliv Vám řekne pravý opak. Zažila ještě období před válkou mezi elfy a draky. Ví jak probíhala, ale nějaké bližší detaily neví ani náhodou. Snaží se na to všechno zapomenout, jelikož to pro ni nebylo zrovna radostným obdobím. Z této války si nic moc nepamatuje, proto ji nebudeme rozebírat a jdeme dál. Po válce byla Rhunön už velmi zručná a známá kovářka. Osvědčila se právě vyráběním mečů a brnění pro elfy do již zmiňované války. Po uzavření dohody mezi elfy a draky začala vyrábět meče ze zářočele pro jezdce, které byli velmi osvěčené a chtěl je leckdo. Mohli si je dovolit však jen jezdci. Tak to pokračovalo velmi dlouho, Rhunön vyráběla dál jezdecké meče s láskou. Když se však objevil Galbatorix, tak Rhunön věděla, že je zle. Nikomu svůj pocit však neříkala, protože věděla, že by ji všichni brali za blázna a její pocity by nikoho nezajímali. Dlouhá léta mlčela a to se nevyplatilo. Galbatorix si začal dělat, co chtěl a začal ničit a krást Rhunöniny meče. To se jí nelíbilo, ale nemohla proti tomu nic dělat. Proto odříkala přísahu, že už nikdy sama nevyková žádný meč pro jezdce. S hněvem a bezmocností v srdci pokračovala dál ve svém řemeslu a naprosto se uzavřela před ostatními a přestala i vycházet ven ze své kovárny, i samotné královně nebo přincezně dělá obrovské potíže jí vytáhnout třeba jen do zahrad poblíž její kovárny, nebo do Ellesméry. Po jedné večerní procházce s kočkodlačicí Maud jí však něco úplně popadlo. Měla takový vztek na ničitele všech svých dětí, že zničila několik kovářských nástrojů a ošklivě se přitom poranila. Rozhodla se, že chce dál vyrábět meče pro jezdce, ale jen těm, kteří ji pro to přijdou vhodní. Chce tím dosáhnout vítězství elfů, jezdců, ale i svého. Když Galbatorix zemře, tak všechny její děti, které má u sebe budou v tu chvíli zase její! Po této myšlence se její mysl pomátla a něco se v ní zvrtlo. Stal se z ní prakticky skoro šílenec prahnoucí po vítězství. Nevěděla jak se přísahy zbavit, ale do mysli jí náhle veplula Oslava pokrevní přísahy. V očích se jí vítězoslavně zablesklo a stalo se, tak jak čekala. Iduna s Neÿou jí zbavili přísahy. Ten večer, kdy se to stalo, tak se opila a slavila ještě několik dní. Zhruba za půl roku přišla žádost o meč- Eragonova žádost. Rhunön mu ho tedy ukovala a po něm ještě několika jezdcům, v tomto řemeslu i nadále pokračuje.

Majetek: Kovárna, Nářadí a vlastní ruce.

Kontakt: viz. Eric Lifaen Seenih