*obrázek bude doplněn*

Jméno: Chikesa Bonleoden (v oboru se jí přezdívá "Rudý květ", nebo jenom "Rudá"- ne že by jí tak někdo říkal, jména jí slouží jen k tomu, aby přilákala zákazníky)

Rasa: člověk (částečně cikánského původu)

Věk: 18 let

Náboženství: Kult Matky Země

Jazyky: lidský- rozumí severskému dialektu a trochu i Surdštině, mluvit ale zvládá jen jižním nářečím

Povolání: komediantka- podle potřeby zvládá tančit, zpívat, hrát, nebo věštit z dlaně

Podoba:

Chikesa je poměrně vysoká osmnáct let stará dívka napůl cikánského původu z matčiny strany. Sama je ale spíše po otci, kterého nikdy nepoznala, proto jediné, čím se od běžných lidí ze severu, odkud její otec pocházel, liší, je její opálená zlatavá pleť. Oplývá štíhlou ženskou postavou s úzkým pasem a roztančenými boky. Má dlouhé, rovné, i když trochu moc hubené nohy a pevná drobná ňadra. Na rozdíl od většiny lidských žen v jejím věku má slušně vyvinuté svalstvo, které se nepatrně rýsuje pod kůží. Nejvíce znát je to právě na lýtkách a stehnech, kde se jí svaly v důsledku častého tancování formují do dlouhých štíhlých provazců.

Ve tváři je Chikesa docela hezká, má jemné nevinné rysy mladé dívky a okouzlující barvitou mimiku, která není u osmnáctiletých nezkušených děvčat právě běžná. Hovoří laškovným hlasem se silným jižanským přízvukem a jediná věc zvonivější než její smích jsou rolničky, které má připevněné na opasku a lemech rukávů.

Pakliže si Chikesa tvář nenalíčí, což nakonec většinou dělá jen kvůli představením, není právě výrazná. Její obličej má kulatý tvar s drobnou špičatou bradou a  poměrně nízkým širokým čelem. Velké šedé oči má orámovány dlouhými, avšak světlými řasami a stejně světlým tenkým obočím. Proto si je často obtahuje černou tužkou, aby vypadala starší a tajemnější. Z podobného důvodu si zvýrazňuje i vysoko posazené lícní kosti a plné usměvavé rty. Zuby má na komediantku poměrně slušné, jen mírně vyčnělé špičáky, z nichž o jeden ve svých devíti letech přišla, takže ho vyměnila za náhražku z umělého zlata. Nos má drobný a rovný, od kořene se jí postupně zužuje až do mírně pozvedlé špičky. Obličej jí lemují dlouhé husté rudé vlasy se zlatými odlesky, které si nechává volně spadat na ramena. Často nasazuje svůdný, ačkoli trochu laciný výraz, kterým upoutává muže, a který má perfektně nacvičený před zrcadlem. Za uši a na zápěstí si stříká přeslazený květinový parfém, který by sice ve vyšší koncentraci byl schopen lidi zadusit, v menším množství je ale cítit příjemně, jako kvetoucí louka.

Chikesa nade vše miluje zlatou barvu. Svědčí o tom nejen zlatý špičák, který má vsazený v dásni, ale také nejrůznější tretky, náušnice, prsteny, náhrdelníky, náramky, či dokonce šaty.

Co se jejího stylu oblíkání týče, záleží hodně na situaci. Na představení nosí plandavou halenu s širokým výstřihem, který odhaluje dobrou polovinu jejích drobných ňader se strategicky umístěnými zvonečky. Přední lem košile si zastrkává za sukni, která nestydatě končí někde nad koleny. Má-li ovšem možnost, chodí oblečená jako jakákoli jiná žena, v korzetu, volných světlých šatech po kotníky svázaných stuhou pod prsy a barevný šátek, který si přehazuje přes opálené paže.

Povaha:

Chikesa má sice hezkou tvář, ale v každé vesnici se najde půl tuctu stejně pohledných žen jako je sama. Pro své okolí je ale svým zvláštním způsobem omamná a okouzlující. Na většinu lidí okamžitě zapůsobí její naprostá uvolněnost- smutní na chvíli zapomenou na svá trápení, šťastní se s ní radují a ti ostatní... no, ani těm určitě malá kapka elixíru štěstí neuškodí. Působí to, jako by si Chikesa dokázala užít každičký možný okamžik a pokud by byl náhodou smutný, zvládla by ho obrátit v nejlepší moment svého života.

Další její výraznou součástí je mluva. Jak již bylo řečeno, hovoří se silným jižanským přízvukem, na což si ale většina lidí snadno zvykne. Zvláštností je spíše to, že svou řeč často prokládá veršovanými útržky z písní, která pronáší s citem kněze, někdy až étericky. Většina lidí se tomu jen zasměje, ale Chikesa, která na podobných písních a příbězích vyrostla, je bere smrtelně vážně.

Chikesa má spoustu různých vlastností, stydlivost a nesmělost k nim ale rozhodně nepatří. Od svých čtrnácti let je znalá mužů, tím ale její pletky zdaleka nekončí. I když není nejdokonalejší ženou ze všech, díky víře ve vlastní krásu a sebe samu, je pro muže velmi atraktivní, proto na většině místech nemá konkurenci. O Chikese se i přesto nedá říct, že by byla laciná- své partnery si vybírá pečlivě, musí ji něčím ohromit a to se jen tak někomu nepovede.

Obecně by člověk mohl říct, že je Chikesa milá, vtipná, okouzlující a důvtipná. Máloco z toho však opravdu platí. Mladá komediantka si velmi ráda hraje s lidmi - vždy tvrdila, že: "Krásné ženy dělá cena jejich šperků, velikost jejich ňader a kvalita jejich lží." Sama sebe považuje za skvělou manipulátorku, pravdou ale je, že se nepohybuje ve vyšších kruzích, kde jsou intriky denním chlebem, proto se nemá moc s kým srovnávat. Srovnávání- to je další věc. Neustále se srovnává se svým okolím, ráda na sebe strhává veškerou pozornost a nesnese, když je někdo lepší než ona. Dělá jí až děsivou radost, když může hezčí ženě, než je sama ukrást náušnice a pak se jimi pyšnit jako válečnou kořistí. To jsou ale jediné případy, kdy se ke krádeži sníží. Většinou bývá schopná uživit sebe i zbytek rodiny legálně, proto nemá zlodějnu zapotřebí. Zároveň je poměrně pomstychtivá, špatně snáší zradu vlastní osoby a ta je pak krutě potrestána (Jednou podpálila muži, který ji podvedl s jinou ženou stodolu). Její hrdost přesahuje zdravou mez a při svých žertech se nikdy sama sebou nezaobírá. Když si někdo dělá legraci z ní, snaží se tvářit klidně, ale bere si to velmi osobně.

Nakonec ale není zlá, a většina věcí, které si o ní ostatní myslí je pravda. Opravdu je vtipná, vskutku má nepopiratelné kouzlo osobnosti. Někdy se chová moudře, někdy naopak dětinsky a i v nejtěžších okamžicích svého života si dokáže zachovat optimismus. Bohužel, v jejím životě chybí autorita, ostatní z kolony ji odjakživa brali mezi sebe a proto Chikese chybí vychování a znalost většiny společenských poměrů. I tak je ale její rodina poměrně zbožná, vypráví si v noci u ohně různé historky a mají velmi blízko jeden k druhému. Chikesa je vděčná, že se narodila mezi komedianty. Za svůj život viděla množství různých krajů, poznala nebezpečí, lásku a skutečnou zábavu, která bývá normálně ženám upírána. A když jí přece jenom někdy začala mnohočlenná rodina lézt na nervy, díky svému  bělošskému vzezření se mohla kdykoli na chvíli zařadit do běžného městského života.

Historie:

Početí

K Chikesině zplození došlo v Ceunonu, kudy právě projížděla komediantská karavana. Její matka, tanečnice Šidore, byla tehdy šestnáctiletá překrásná žena s dlouhými rovnými vlasy barvy havraního peří a oříškově hnědýma mandlovýma očima. Jako herci se usídlili se svými vozy kousek od náměstí, kde byl volný plac a začali se připravovat na představení. Šidore, která mimo jiné měla za úkol i rozhlašovat příjezd komediantů po městě, se vydala na náměstí, kde se scházelo nejvíce lidí. A tam poznala Chikesina otce. Nikdy si při vyprávění nevzpomněla, jak se jmenoval, ale to podle ní to stejně nebylo důležité. Jejich setkání popsala jako lásku na první pohled. V nic takového Chikesa nikdy nevěřila, avšak jako součást příběhu o seznámení rodičů brala tuto možnost v úvahu.

Šidore veškeré dny splynuly v jeden, Chikesin otec prý chodil na každičké představení a pak ji navštěvoval v karavanu.

Když měli odjíždět, matka plakala, vzpouzela se a protestovala, proto dostala na výběr- buď on, nebo oni. Tehdy si Šidore vybrala svou rodinu. I když se do Ceunonu ještě několikrát vrátila, už nikdy ho nepotkala.

Po devíti měsících se jí narodila Chikesa.

Bezstarostné dětství

Chikesa se odmalička stěhovala spolu se svou matkou Šidore a později i o dva roky mladší sestrou Našou, ještě mladšími dvojčaty Sicou a Paolou, o čtyři roky mladší Veronikou a Cecile a milovaným bratříčkem Hoosem, který byl o celých šest let mladší než Chikesa. Dále tu byl její dědeček, babička, tři strýcové, teta a několik starších sestřenic a bratranců. Cestovali po větších i menších městech od jednoho k druhému, starší hráli divadlo, tančili, zpívali, vyprávěli příběhy a věštili, mladší děti se staraly o koně, jídlo a čistotu.

Hadarak

Takhle to šlo bezstarostně až do Chikesiných devíti let. Vraceli se tehdy po dvou letech vystupování v Surdě do méně riskantní Belatony. Tehdy v Surdě bylo nejšťastnější období Chekesina života- rodina ji konečně uznala dost starou na to, aby vystupovala s nimi. Děvče se odmalička zdálo být pohybově nadané a pohled na maličkou tančící zrzku byl pro spoustu lidí neodolatelný. Chikese se zalíbila pozornost a potlesk a předsevzala si tehdy, že se stane nejlepší a nejkrásnější tanečnicí na světě, tak jako její matka. Na Hadarak byli všichni náležitě připravení, měli dost jídla a vody pro sebe i pro koně a čekala je dlouhá cesta horkem.

Když byli tak tři dny jízdy od hranice Surdy, všimla si Chikesa, že je pronásleduje menší skupinka mužů na koních. Nejdříve si myslela, že se jí to jen zdálo, protože v poušti přece bylo liduprázdno, tak to nikomu neřekla. Druhý den, když je viděla znovu, ale ve větším množství, došlo jí to- ti lidé ji museli vidět při jednom z vystoupení v Surdě a určitě se jim moc zalíbila! Asi se rozhodli, že za ní půjdou, aby jim mohla ještě jednou zatancovat. Ale stydí se jí říct, tak zůstávají v ústranní. Tak to muselo být, jak jinak! Rozhodla se ještě nějakou dobu počkat, dokud se její pronásledovatelé neodhodlají ji oslovit sami.

To, že ten den o mužích nikomu neřekla, považuje Chikesa za největší chybu svého života. Den poté, když se počet mužů zvýšil na šest, řekla již plná vzteku o svých "obdivovatelích" své třináctileté sestřenici, Peře. Tu ta zpráva vyděsila. Chikesa nechápala proč. Pera okamžitě začala křičet na svého otce. Říkala něco o otrokářích. Dříve než se stačila Pery zeptat, co to slovo znamená, začali její strýcové popohánět koně. Pera vzala jí a ostatní děti za ruce a šla se s nimi schovat do zadní části karavanu za bedny s cukrem pro koně. Poslední, co stihla Chikesa zahlédnout, byli blížící se muži.

Tehdy jeli takovou rychlostí, kterou Chikesa nikdy předtím nezažila. V náručí tiskla tehdy tříletého Hoose, který jí vzlykal do dekoltu a s vozem to házelo ze strany na stranu, jak se kolébali po kamenité poušti. A pak najednou zastavili. Pera zašeptala Chikese, ať se postará o děti a sama se šla podívat, co se děje venku. Chikesa objala své malé sourozence a vyčkávala. Zvenku se začalo ozývat řinčení železa a řev. Pak už jen ví, že se jí někdo snažil vyrvat Hoose z náruče. Vzpouzela se a držela bratříčka tak pevně, jak to jen šlo. Nakonec ji udeřil do tváře, vylomil jí zub a odešel.

Pravda je, že Chikesa si z toho dne moc nezapamatovala, ale z vyprávění od rodiny zjistila, že se události vyvíjely asi takto:

Když Pera zavolala na ostatní karavany, že je sledují otrokáři, pobídli všichni své koně a vyjeli kupředu. Nevěděli, jak dlouho je sledují a mohlo být již příliš pozdě, ale tohle byla jejich jediná šance. Muži na koních se tryskem vydali za nimi. Šlechtění, drazí koně s jezdci byli mnohem rychlejší, než jejích kříženci, kteří za sebou museli táhnout přeplněné karavany a brzy je začali dohánět. Pak se stalo to, čeho se nejvíce obávali. Po deseti minutách honičky je zastavil pár jezdců, kteří jim bránili v cestě.

I když otrokáři byli mnohem silnější, komedianti měli stále početní převahu a ženy uměli se zbraněmi jen o něco hůře než muži. Pustili se tehdy do boje. O život přišli oba prarodiče, jeden bratranec a dvě sestřenice, zároveň ale i dva z otrokářů. Jejich vůdce proto boj zastavil. Obě strany věděli, jak by to skončilo - cikáni by se bez boje nevzdali, možná by zvládli zabít ještě pár nepřátel, ale nakonec by všichni pomřeli. A to nechtěli ani jedni. Udělali proto dohodu- otrokáři je nechají jít, ale komedianti je nechají si vybrat jednoho zdravého muže, jednu ženu a jedno dítě. Ne že by se Bonleodům nabídka líbila, ale bylo to nejmenší zlo ze všeho. Přijali.

Otrokáři si vybrali nejstaršího a nejstatnějšího z jejích bratranců, dlouho se dohadovali nad ženami, ale nakonec si vzali Šidore, která byla i po sedmi dětech stále nejkrásnější ženou, jakou kdy poznali. Pak přišla řada na děti. Přišli k zadnímu karavanu, kde se všichni krčili. Hned jim padla do oka Chikesa, která křečovitě objímala plačícího Hoose. Nejdříve prý chtěli vzít ji, jelikož byla nejsvětlejší ze všech, což by mohlo navýšit její cenu. Nakonec se však rozhodli pro Hoose, jelikož chlapci se dají prodat dráž než děvčata. Podle všeho se ho Chikesa držela jako klíště, když ji však jeden z nich uhodil, její stist povolil.

Jakmile si odvedli tři členy jejich rodiny pryč, vyjela karavana okamžitě vpřed. Nikdo z nich nedůvěřoval otrokářům a rozhodli se, že čím dříve budou v Balatoně, tím lépe.

Vyrovnání

Teprve, když dojeli do bezpečí a zajistili, aby vysílená zvířata dostala nažrat, uvědomili si, co se stalo. V ten měsíc nikdo z nich vystupovat nechtěl. Nastalo období smutku, usadili se před městskými hradbami a vyčkávali. Chikesa, pro kterou matka znamenala vše, byla zdrcená. Pořád si představovala, kde teď maminka s bratříčkem je a jestli jsou spolu. Musela ale být silná  a postarat se o své mladší sourozence, kteří pořádně nechápali, co se děje a svou ztrátu nesli velmi těžce. V tomto období Chikesa dospěla.

V Balatoně strávili dalšího půl roku. Poté, co jim začali docházet peníze, museli se znovu pustit do vystoupeních. Chikesa nahradila místo tanečnice své matky, později začala i číst budoucnost z dlaně a hrát.

Teirm

Po "té události v Hadaraku", jak ji nazývali, zakotvili dva roky v Teirmu. Bylo to jediné město, kde Chikesa strávila více než rok života v kuse. I přesto, že se v Teirmu nic závratného nepřihodilo, pobyt zde měl na Chikesu velký vliv.

Poprvé v životě tehdy dvanáctiletá Chikesa viděla moře. Zapůsobily na ni příběhy místních lidí a při představeních měla často hlavní roli. Poté, co oplakali tetu, kterou skolila závažná choroba a dvě z jejích sestřenic, včetně Pery, se provdaly a zůstaly se svými muži v jejich městech, stala se Chikesa nejstarší ženou a hlavní opatrovnicí ratolestí. Sama byla již téměř dospělá, proto k dětem, které byly povětšinou jejími sestrami, nebo nově narozenými bratranci a sestřenicemi, měla téměř mateřský vztah. Ale přece jen byla příliš mladá, než aby se zvládla prakticky sama vychovat sedm dětí a když jí bylo čtrnáct, nervově se zhroutila. Ovšem- rodina jí byla vším, ale ona jí nechtěla obětovat celý život! Sama se zapřísáhla, že nikdy vlastní děti mít nebude a ani se nikdy nevdá, což na cikánskou dívku není právě běžné. Její názor změnil sedmnáctiletý mladík Kesan, se kterým se spřátelila již během druhého měsíce ve městě. Bral ji na veselice, do hospody, koupil jí první medovinu. Kdyby Chikesu viděl dnes, pravděpodobně by byl překvapen, jak moc se mu za dobu, co se neviděli, začala podobat. Tehdy ale Chikesa byla spíše ošklivé káčátko. Uměla tančit a rozhodně měla co vyprávět, ale neuměla se řádně vyjadřovat a byla velmi stydlivá. Kesan byl místním pěvcem, proto se trochu vymykal normálu a to se jí na něm líbilo. Dokonce jí jednou složil píseň. Jmenovala se Rudý květ a Chikesa si ji okamžitě zamilovala a dokonce začala její název používat jako přezdívku, což Kesana velmi těšilo. Postupně ji měnil, Chikesa začala být hovornější, u ohně dětem začala povídat nové příběhy, v jejím tanci se objevila jiskra, která tam předtím nebyla. Chikesa v kouzla nevěří, nebo rozhodně nevěří v to, že je stále ještě někdo ovládá, ale je si celkem jistá, že jí Kesan tehdy část svého kouzla předal.

Ale nastal čas odjezdu a Chikesa se musela rozloučit. Viděla v tom jistou podobnost s příběhem své matky a možná právě proto zkusila zvolit jinou cestu než tehdy Šidore. Utekla s Kesanem k moři, kde se utábořili a po pár dnech ji požádal o ruku. Ani sama Chikesa dodnes neví proč, ale ta nabídka v ní tehdy vzbudila odpor. Rozhodla se vrátit k rodině. Zastihla ji těsně před odjezdem, připojila se k rozverným dětem do jejich karavanu a odjela bez rozloučení. A na rozdíl od své matky toho nikdy nelitovala.

Současnost

Rodina se stěhovala z místa na místo, to je koneckonců význam kočovného divadla. Z Chikesy, Naši, Sici a Paoly  se staly ženy a i malá Veronika už byla dlouho stará na vystupování. Smutek ze ztráty, bratrance, bratra a matky opadl, málokdo si na ně ještě vůbec pamatoval. Při přejíždění z města do města už volili raději delší cestu, kterou by se vyhnuli Hadaraku. Chikesa se nikdy úplně nepřenesla přes ztrátu matky, a ačkoli to sama považovala za hloupé a naivní, vždy doufala, že se s ní ještě setká.

Ne že by tohle vykládala všem těm, ze kterých si dělala blázny.

Schopnosti:

Chikesa je od přírody velmi talentovaná v tanci, zpěvu a herectví. Umí dobře lhát a manipulovat s lidmi, zároveň je ale zodpovědná, co se rodiny týče.

Umí trochu zacházet s dýkou a šavlí, stejně jako všichni od ní v rodině. Hlavně po události v poušti Hadarak se na zbraně klade velký důraz.

Chikesa má také velmi dobré přesvědčovací schopnosti.

Umí slušně jezdit na koni a to s uzdou i bez uzdy, plavat a rychle utíkat.

Přestože domácí práce nevyhledává, je zručná kuchařka, uklízečka a když je potřeba něco opravit a nikdo jiný nemá čas, dá se na Chikesu do jisté míry také spolehnout.

Komediantka

Tanec a zpěv- 3/7

Lhaní- 2/7

Jízda na koni- 1/7

Rodina:

Chikesa má velkou rodinu složenou z několika částí:

·        matka - Šidore

Už od narození si byly Chikesa s matkou velice blízké. Šidore je překrásná cikánská žena, po které Chikesa zdědila spoustu ze svých umů.

·        Otec - ?

Chikesa ho nikdy nepoznala a nezná ani jeho jméno. Čím si je ale jistá podle matčina vyprávění je to, že pocházel z Ceunonu a měl se s matkou moc rád.

·        Mladší sestry- Sica, Paola, Veronika, Cecile

Po odchodu matky a bratra se spolu všechny hodně sblížily. Vzájemně jsou si vším a jedna na druhou nedají dopustit

·         Mladší bratr - Hoose

Společně s matkou byl prodán do otroctví, když mu byly tři roky. To bylo téměř před deseti lety a od té doby o nich nikdo neslyšel.

·        Sestřenice, bratranci, strýcové a tety

Majetek:

Dalo by se říct, že žije způsobem života "z ruky do úst". Její rodině patří tři větší karavany tažené šesticí postarších koní. Vozí s sebou různé převleky, cetky a dokonce i nějaké zbraně. Krom vlastního oblečení a šperků se o všechno dělí se zbylými členy rodiny.