• Jméno: Mariana Pracovitá

• Rasa: Člověk

• Pohlaví: Žena

• Datum narození: 15. Sněžence 1345

• Náboženství: Solasova církev

• Jazyky: Surdština

• Povolání: Pekařka

Vzhled

• Mariana má nádherné dlouhé světlé vlasy, což by napovídalo, že je ze Sverních zemí, ale ono to tak úplně není. Obličej jí zdobí krásné hnědé oči s dlouhými řasy a jemným obočím. Dále pokračuje malým nosíkem, pod kterým se vytvarovali plné rudé rty, které při jejich úsměvu vytváří na tvářích malé dolíčky. Pokožka je zbarvena do jemně natmavělé barvy. Je menší postavy a na zádech jí zdobí malé tetování draka a popálenina na břiše. Kvůli své malé postavě dokáže běhat velmi rychle a hbitě.

• Nosí delší, volné, prosté šaty tmavé barvy a přes ně krátkou světlou vestičku. Na krku nosívá přívěšek ve tvaru kříže. Když pracuje, na hlavu si dává čelenku, aby jí vlasy nepadaly do obličeje a zástěra. Na nohách nosí ošoupané sandálky hnědé barvy. Nejkrásnější doplněk však tvoří drobné náušničky po mamince, které dostala ke svým patnáctým narozeninám a prstýnek. Dále nosí na opasku, který udržuje tvar šatů látkový pytlík ve kterém ukrývá vydělané penízky.

Povaha

• Na první pohled si můžeme myslet, že Mariana nemá až tak dobrodružný život, ale to jsme na omylu. Na tváři jí vždy hraje milý úsměv, který přináší všem lidem okolo radost. Díky tomu je i člověk, co se mračí, plný lásky a radosti. Dokáže být rázná a sebevědomá, nikoli však zlá. Vypadá mile a v práci ze sebe dává co nejvíc. Nikdy se nefláká a nepodcení ani malou drobnost. Dokáže se postarat o sebe i o ostatní.

• Myslí si o sobě, že je trošičku přecitlivělá, ale milá a vždy nápomocná při jakékoliv situaci. Na to, že ve vzdělání nijak nevyniká, je vždy soustředěná na to co dělá. Má docela dobrý smysl pro humor, ale některé její vtipy se zdají hloupé. Občas, když má přijít něco velkého je neklidná, ale pak už je zase veselá a cítí se skvěle. Nikdy se nesnaží ze sebe dělat něco, co ve skutečnosti není.

• Občas ze vzteku rozbíjí věci kolem sebe a její jedno, že na ní ostatní koukají. Když se jí něco nelíbí, často prosazuje svůj názor a vždy musí mít jako poslední své slovo. Někdy, když je sama trpí samomluvou, ale to je jen opravdu jednou za čas. Určitě nikdy neřekne to co si nemyslí, vždy jedná s upřímností a hlavně vše podává tak, aby to druhého neranilo. V nejhorších situacích se znaží být klidná.

Historie

Dětství: Mariana se narodila za větrné noci, v Surdě, kam se přistěhovala její matka s otcem přesně měsíc před jejím narozením. Otec, který pocházel ze Severních zemí a matka z Jižních už netrpělivě očekávali příchod potomka. Konečně přišlo na svět miminko, krásné jako obrázek. Čertsví rodiče a příbuzenstvo vymýšleli pro holčičku co nekrásnější jméno. Nakonec si vybrali Mariana. Malé děvčátko už se tenkrát usmívalo na svět jako sluníčko a tím dělalo radost ne jen své rodině, ale i ostatním lidem, kteří se často dívali do zahrady, kde si Mariana hrála. Když oslavila své páté narozeniny, seznámila se se stejně starou slečnou ze sousedsví a staly se z nich nejlepší kamarádky. Obě se se svými maminkami učili šít, prát a spousty dalších věcí potřebných v domácnosti. Mariana, která byla vždy tak trochu zvědavá se potulovala ráda po městě, aby zjistila, jaké to tam je. Jednou se takhle zastavila pod oknem jedné ze zdejších škol. Dívala se okénkem na bohaté chlapce, co se učili počítat. Na tabuli byla napsaná čísla. Marianě to nešlo do hlavy, ani trošku neušila, že existuje něco jako „počítání, čtení a psaní“ tohle jí nikdo nikdy neřekl. Ptala se na tu velkou budovu svých rodičů, ale ti jí jen odpověděli, že jelikož je dívka, tak tam chodit nesmí, ale ona neuposlechla a dál chodila pod okna hledět. Vždy, když bylo okno otevřené se snažila zapamatovat si to, co vykládal zrovna žákům pan učitel. A tak se jako jediná dívka ze své rodiny naučila trochu počítat, dokonce uměla i trochu psát, ale ve čtení si už nevěděla rady. Její kamarádka na ní jen valila svá velká kukadla, když jí Mariana vyprávěla o tom, co všechno se v té „Škole“ děje. Netrvalo dlouho a dívka zase povyrostla o pět let. Už z ní byla prakticky žena a tak musela v domácnosti hodně pomáhat. Hlavně otci, který provozoval vlastní pekárnu, kde každý den prodával čerstvé zboží, co Mariana pracně pekla ve velké peci se s vou matkou. Rodinný podnik byl stále více rozšířenější až tak, že si k nim do pekařství jezdili kupovat zboží z několikakilometrové dálky.

Nový začátek: Při oslavách konce jara byla vesnice zničena silnou povodní, po které zahynulo několik desítek lidí, včetně Marianiny nejlepší kamarádky, která utonula. Marianě se podařilo uprochnout velmi špatně, ale podařilo. Spolu s ní přežilo jen pár vesničanů, bohužel mezi nimi nebyl ani jediný člen její rodiny a tak zůstala sama, bez kamarádky, bez pžíbuzných, bez domova. Byla vyčerpaná z cesty, neměla kde hlavu složit. Když tu najednou se před ní objevilo město. Z posledních sil dopajdala k nejbližšímu domu a zaklepala. Ještě než stačil člověk, co jí otevřel něco říct, zhroutila se. Když se probudila, v uchém oblečení a umytá, u její postele seděla mladá žena a okolo ní skákali malé děti. Podala jí šálek čaje a usmála se. Mariana jí úsměv oplatila. Síly se jí pomalu vracely a ona už zase skákala na nohou. Dívka se poptala ženy na práci a ona jí odpověděla, že shání pekařku. To bylo něco pro ní. Zaradovala se a hned šla do pekařství, kde jí přijali. Mariana od té doby žije nový život se vzpomínkami na krásné chvíle s rodinou. 

Schopnosti

Určitě mezi její schopnosti jak už víme je vaření a pečení a několik dalších prací v domácnosti. Poté také rychlý běh, který už byl také zmíněný, jako např. trochu toho počítání a psaní. Dokáže se rychle naučit to co je potřeba a dokáže se dobře orientovat ve společnosti.

Práce v domácnosti: 3/7 

Běh: 3/7

Počítání: 1/7

Psaní: 1/7

Rodina

Rodinu ztratila při povodni v Surdě a má jen dobré přátele u kterých žije. 

Majetek 

Jen to, co jí zbylo po rodičích. Jinak vlastní jen malou komoru, ve které spí u jedné rodiny, která jí poskytuje domov.