Umění Jezdců

Eragonova báseň

V tom království u moře,
V zemi velkých modrých hor,
V poslední to zimy den,
Zrodil se muž s úkolem:

Zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.

Rostl v péči moudrých, milých,
V stínu dubů starobylých,
Lovil zvěř a od těch starších
Učil se dovednostem.

Jak zabít nepřítele Durzu
Ze země stínů.

Zvykl slídit černé stíny,
Co škodí všem, ať slabým či silným,
Uměl prát se se zloduchem,
Klackem, kostí, džbánu uchem;

A zabít nepřítele Durzu,
Ze země stínů.

Než muž dospěl, přešly roky,
V jeho těle plál hněv horký,
Jeho nedočkavost mladá
Však žíly mu spalovala.

Potom potkal pannu krásnou,
Moudrá, silná ona byla,
Ruku svou mu přislíbila,
Žena, k níž on vzplanul láskou.

Do očí se jí zahleděl
A v hloubce tajemných tůní
Budoucnost jasnou uviděl
Kde spolu už se nemusí

Bát nepřítele Durzy
Ze země stínů.

* * * *
Ještě v noci před svítáním
V pokoji, kde ten muž spal,
Zloduch vynořil se nad ním
- protivníkem teď tak slabým.

Muž se probral, hlavu zvedl,
Vzhůru do tváře pohlédl,
Tváře smrti, chladné, prázdné,
Věčné noci královny.

Klidu došel starý muž,
Protože kdys dávno už
Ztratil strach z doteku smrti,
Posledního objetí.

Zlehka jako ranní vánek
Nepřítel se sehnul k muži,
Vytáhl z něj teplou duši,
Spolu odešli do dálek.

Navždy žít v Durzovi,
V zemi stínů.

Umění Elfů

Aryina báseň

V záři bíleho měsíce,
Kde leží stříbrná tůně
Tiše v kapradí lůně
A voní borové jehlice.

Spadl do vody kámen
A rozbil odraz měsíce
Uprostřed kapradí, přeslice
A vůně borové jehlice.

Tisíce střípků světla
Vlní se po tiché hladině
Klidného jazera v mýtině,
Kde planá růže kvetla.

Za temné, mocné noci
Stíny se hýbou, stíny se točí,
Kde kdysi...

Narího píseň z Cerisu

Óóó!
Den už končí; hvězdy svítí;
Měsíc bílý; voní kvítí!
Směj se trápení a směj se nepříteli,
Dítě Menoy je v bezpěčí, jak jsme chtěli.

Dítě lesa ztratili jsme v boji;
Lesní dcera tváří v tvář životu stojí!
Svobodná od strachu a od plamene
Jezdce hrozným stínům vezme!

Zas draci stoupají uprostřed dění
A mypomstíme jejich utrpení!
Ostré meče a silné paže jsou tu stále,
Dozrál pro ně čas konečně zabít krále!

Óóó!

Vítr je vlahý; řeky jsou hluboké;
Ptáci už spí; stromy jsou vysoké!
Směj se trápení a směj se nepříteli,
Přišel čas, abychom z pomsty radost měli!

Píseň elfky

Pryč, pryč, daleko odletíš,
Přes kopce, řeky
Do zemí velkých.
Pryč, pryč, daleko odletíš
A víc se ke mně nevrátíš.

Budeš pryč, pryč ode mě,
Díky za okamžik každý,
Budeš pryč, pryč ode mě,
Však já budu čekat navždy.

Umění Trpaslíků

Ekksvarova píseň

Dolů po divokém proudu,
Který se řine z Kílfiných žil,
Jedem na dřevěném voru
Pro domov, klan, náš cíl.

Pod nebeskou klenbou a orlím zrakem,
Přes řeky a kotliny s divými zvířaty,
Jedeme na voru s krvavým znakem
Pro železo, zlato a démanty.

Silný stisk zvoníkům, vousatým čumilům,
A v bitvě opatruj můj kámen,
Protože opouštím mých otců dům
Pro pustou zemi na druhé straně.