Merelin Waysen
Jméno:
Mé pravé jméno je Mermelin, po strýcově zesnulé ženě, ale jako malá jsem to komolila na Merelin, tak jsem Merelin Waysen. sužebnictvo mi říká, jak se patří pání. Můj milovaný strýc mi říkal Mery nebo Merni.
Rasa:
Člověk
Pohlaví:
Žena
Datum narození:
3243 na jaře
Věk:
20 let
Náboženství:
Bůh Solas
Povolání:
Žádné. Původně jsem chtěla být špeh, ale ta práce s odposlechem... Spíše spřádání pomst to mi jde nejlépe.
Strana:
Vardenové
Popis:
Tělesná stránka:
Jsem střední postavy, štíhlá jsem též. Vlasy mám rudé, s černými melíry, věčně rozpuštěné, občas zapletené do copu s ozdobnou čelenkou rodu waysen, kterou můj praprastrýc získal od Urgala Itma. Je vyroben z křišťálu. Oči mám ledově modré, zdobené hustými řasami.
Styl oblékání:
Povaha:
Navenek působím nesměle při každém kroku. Jako malá dívenka jsem se často slýchávala že jsem křehounká a vystrašená ze svého okolí. Čehož jsem maximálně využívala. Teď působím velmi podobně, ale k mé masce se přidaly i další věci. Řadí mě i do skupin pyšných paniček, což se snažím ignorovat.
Sama o sobě si myslím že na sebe mohu být hrdá. Jsem optimista a dobrodruh zároveň. Kdykoli mám se mi naskytne příležitost dokázat svou inteligenci, tak jí využiji. Všem se chci pomoct, ale často se mi, to nepodaří. Celkově jsem na sebe hrdá. Někdy mě překvapí jak se dokážu vetřít do společnosti vyššího stupně než jsem sama. Taky dokážu být pěkně drzá, ale i k mé smůle poseroutka. Snadno se naštvu a jsem velmi panovačná, myslím si že dokážu všechno, ale vím že se mílím.
Historie:
Bylo horké jarní odpoledne. A v Dras-leoně byl klid až na jeden dům. V tom domě se zrovinka narodilo dítě. Narodila jsem se matce Jiermě a otci Maximelovi."Maxi je to dívka!" oznámila otci bába kořenářka. Otec zrovna mluvil s mým strýcem Hedermem. Otec když uslyšel kořenáščina slova jen zavrčel."No tak máš dědičku. Holku nechceš co!?!"křiknul nevrle na strýce otec."Radši bych kluka ale s tvými prohřešky bych jí tu nenechal!"odpověděl mu strýc a přešel k mé matce co se mnou mazlila."Neberte mi jí! Je to moje dítě!" brečela matka a přitiskla si mne k tělu ještě pevněji."Můžeš jí navštěvovat, ale Maximel je opilec takže máte smůlu"řekl jí mírně strýc a natáhl ke mne ruce. Matka se na něj podívala, políbila mě a podala mě strýci. Strýc se na ni usmál a odešel. Matka se jen na mně láskyplně podívala a pak se jí zatočila z náhlé ztráty hlava a ztratila vědomí."Budeš se jmenovat Merelin Waysen." prohlásil a nasedl do vozu.
Od té podivné události uplynulo 17 let. Já a můj strýc jsme se odstěhovali co nejdál od Surdy, která měla v úmyslu zaútočit na Dras-leonu. Přestěhovaly jsme se do Uru´baenu. Uru´baen neboli Ilirea, bylo nádherné honosné město. Všude číhalo dobrodružství. "Tati jdu se projít po městě a možná se stavím i na trhu."oznámila jsem a upevňovala měšec k šatům."Jen jdi. Ale dej na sebe pozor!" nakázal mi strýc. Vyšla jsem z místnosti a rozběhla se ulicemi. Toulala jsem se skoro celý den. Odpoledne jsem zašla na trh kde jsem si koupila svou dýku a holubici Que. Spokojená jsem se vracela domu když tu najednou. Od bran města se ozývalo funění a mávání křídel. "Co to je?"zeptala jsem se sama sebe. Zvedla jsem hlavu a začala pozorovat nebe. Bylo pěkně a já jsem jen pokrčila rameny a pokračovala v cestě domů. Cestou jsem potkala u hostince U Voříška žebráka a tak jsem mu jako každý hodila zla’ták a šla dál. Vešla jsem do domu a položila klec s holubicí na stůl v kuchyni, dýku si připevnila k noze."Tati ještě jdu ven!"křikla jsem na strýce, který něco sepisoval v pracovně. Vyšla jsem ven a běžela k branám Uru´baenu. A poprvé jsem ho spatřila."Drak...."vydechla jsem a s ohromením pozorovala na červený obrys. Drak létal nad městem a na něm seděla jakási osoba. Když jsme se probrala s okouzlení řekla jsem si že bych se mohla projít venku. Venku v divočině, kde jsem byla naposledy před několika lety. Prošla jsem kolem strážných kteří se na mě usmáli. Usmála jsem se taky, ale bylo mi divné jak se zachovali. Vyšla jsem před brány a vydechla úžasem. Všude bylo tolik kvítí a
všeho
dalšího."Nádhera!"vykřikla jsem a rozběhla jsem se po louce. Svalila se do trávy a pozorovala nebe."Tamhle ten mrak vypadá jako jahoda..."šeptla jsem a zavřela oči. Najednou z města vypochodovalo vojsko a já uviděla strýce jak sedí na koni a jede s nimi. Zvedla jsem se a běžela k němu. On se odchýlil od vojska a přiklusal ke mě. " Co to znamená? Ty odjíždíš?" ptala jsem se. Strýc slezl z hnědáka a obejmul mě."Jedu bránit Feinster... Je to má povinnost." zašeptal a podal mi nějaký svitek."Je to smlouva ve které ti předávám všechen svůj majetek. A měla by ses dozvědět pravdu.... Já nejsem tvým otcem. Tvůj otec byl pijan a matka s etě sice vzdát nechtěla, ale nemohla jsi tě nechat. Nestihla tě ani navštívit protože hned den po porodu umřela na nějakou infekci....."řekl sklesle a nasedl na koně."Z Bohem!"křikla jsem na strýce. Z očí mi tekli slzy. On se otočil a zamával. Poté se rozjel za vojskem. Ještě několik hodin jsem seděla a koukala do dáli. Začalo se stmívat a každou chvíli měli zavírat brány. Stiskla jsme svitek a odešla do města. Vrátila se do domu, kde jsem si svitek pročetla a šla do pokoje. Tam jsem pohladila holubici a usnula.
Ráno bylo jako každé jiné. Od strýcovo odjezdu uplynul týden a já jsem se dozvěděla že ho zabil nějaký Varden jménem Roran na Hořících pláních."Ale jak to? Vždyť měl bránit Feinster!"ptala jsem se posla který jen pokrčil rameny a odešel. "Slibuji na svou smrt že tě pomstím strýčku...."řekla jsem a stiskla dýku. Nyní žiji v Uru´baenu, kde spravuji svůj majetek a spřádám lest na Vardeny...
Schopnosti:
Jako šlechtična mám vzdělání., takže umím číst, psát a počítat. Což je u žen neobvyklé,ale přeci jenom šlechtična.. Mám dobrý orientační smysl a ohnat dýkou se dokážu. Umím i několik frází z etiketi a nějaký ten společenský tanec taky zatančím.
Rodina:
Do své rodiny počítám jen zesnulého strýčka Hederma Waysen a matku Jiermu Waysen
Majetek:
Podle svitku tohle:
Honosný dům v Uru´baenu, jeden černý hřebec s bílou klisnou, truhlička zlaťáků, holubice, dýka, truhla s oblečením a šlechtický titul(titul pod knížetem)
Zabita Urgalem při záchranné výpravě za Vardeny