Jméno: Lyirëyn [Lýren]

Druh: Ohnivý drak

Pohlaví: samice

Datum narození: 7. 5. 3263

Podoba:

Zelená… Zářivě zelená. Slunce se odráží od lesklých hladkých plošek a dodává zelené netradiční červený lesk. Jako vzácný kov, měňavý, dokonale tvarovaný do ostrých štítků. Zanechal někdo ten lesklý skvost jen tak, zapomenut v zeleni lesů? Ne. Zelená se pohnula. Tiše, ladně, elegantně. Přirozeně. Odraz zeleného lesku sklouzl z listů a roztančil se na vedlejších jako malí rozverní tvorečkové.
Z listů vykoukne dračí hlava. Nemá úplně tradiční vzhled. Vlastně, co je na tomhle drakovi tradiční? Tlama je na konci špičatější, vzdáleně, opravdu vzdáleně, připomíná ptačí zobák. Za hranicí šupin se skrývají ostré zuby dospělého draka. Zuby které se dávno nebojí krve, které se s požitkem zakousnou do svaloviny a z nebohého tvora vysají všechen život.
O něco víš se skví dva živé drahokamy, pozorné oči s protáhlou úzkou zornicí a barevnou duhovkou. Tak zvláštně barevnou, jako celé její tělo. Uprostřed raší žilky svěže zelené, které postupně zrají a přecházejí v příjemné, medově zlatavé a úplně na hranici duhovky se vytrácejí v tmavší hnědé. Šupinky kolem oka nejsou zelené, právě tady je jedno z mála míst, kde převážila červená a projevila svou královskou barvu v celé kráse. Takové šupiny se vinou za oko až k majestátně vzhlížejícím rohům, které tvoří korunu na hlavě dračice Lyirëyn.
Z porostu pomalu vyklouzne celé dračí tělo. Štíhlý esovitě  prohnutý krk na jehož vrcholu se táhne řada ostrých výstupků, která pokračuje podél páteře přes celá záda až ke špičce ocasu. Tyhle trny jsou další nezelenou věcí na dračím těle. Září jasnou červenou a ještě několik okolních šupin tvoří přechod, kdy se do sebe obě barvy vpíjí a vytvářejí zajímavou kresbu.
Šupiny s výraznějším červeným leskem můžeme ještě nalézt na vrchních svalech předních končetiny, odkud plynule přecházejí přes rameno až ke křídlům. Ano, křídla jsou dozajista to nejpozoruhodnější na dračím těle, a na tom štíhlounkém zeleném zvláště. Všechny šupiny pokrývající počátek křídel jsou červené, táhnou se po všech strunách a i ty poslední, nejmenší žilky mají jasně červenou barvu. To vše je obklopeno sametem zelených blan, které se mezi jednotlivými strunami vypínají.
Přes svůj věk, dračice působí drobně. Její tělo je menší a útlejší. Dávno je jasné, že na masivní velikány jejího druhu nikdy nedosáhne. Proč ovšem hledat samé nedostatky. Drobné tělo Lyirëyn dovoluje stát se rychlejší a mrštnější než mnoho jiných jezdeckých draků. Sice kvůli tomu trvalo delší dobu, než se mohla poprvé její jezdkyně odvážit zatížit její hřbet a společně s ní vzlétnout vstříc jasnému nebi, avšak čas jistě přinesl ovoce. 

Povaha:

Lyirëyn je velká a dospělá holka. Bylo mnoho, čím si se svou jezdkyní prošly. Musely se postavit na světlo a být tam, pro společnost, neustále na očích. Následovat krédo dračích jezdců, které nikde nemusí být zapsáno a přesto ho snad každý jezdec někde hluboko v duši má. Konec konců, jsou na to dvě, aby spoluu nesly nesnáze, které je potkají. A přesně touto cestou cestou se vydaly.

Dračice Lí je ono majestátní a hrdé stvoření, kterým má drak být. Je schopná upřednostnit povinnost před vlastním komfortem. Nikdy asi nebude nadšená, že je středem pozornosti a že se kolem ní pohybují davy lidí. Přesto už je dospělá natolik, aby tam byla a dělala co je potřeba.

Důvěra k novým bytostem je ovšem stále něco, co nejde získat za týden. Ani za měsíc. Jediná osoba, které Lí opravdu, ale opravdu celou svou existencí důvěřuje, je její jezdkyně. Spojení které mezi nimi vzniklo je velmi, velmi úzké. Neexistují myšlenky, které by ta druhá neznala. Neexistuje jediná věc, ve které by setrvávaly v neshodě. Fungují po většinu času jako jedna bytost. A  přesně v tom je asi jejich vůbec největší síla.

Historie:

Dračice si s sebou nese, už od samého vylíhnutí, velmi podivuhodnou a jistě neobvyklou historii. Kde se vlastně vzala? To nikdo pořádně neví. Co se stalo před tím, než se vejce objevilo v rukách její jezdkyně? To ví přesně jen ona sama a Lí. Údajně jej nenašla v reálném světě, ale někde mimo něj. Co se tam stalo a co přesně znamená jednoslovné poselství – Nedovol! – to ví taktéž jen ony dvě. Snad právě to nebezpečí, které již dlouho visí ve vzduchu nad celou Alagaesií, přivedlo dvě odlišné duše dohromady a spojilo v jednu, aby společně chránily to, co je jim drahé. Tak jak to mělo být vždycky. Aby dohlížely na pořádek a mír své země a nedovolili, aby jim ji někdo zničil.
Snad právě proto se v Du Weldenvardenských lesích objevilo červené vejce, ze kterého se ovšem, přes jakákoliv očekávání, vylíhla zelenkavá dračice s občasnými červenými akcenty. Jako by i sama příroda chtěla naznačit, že tahle dračice rozhodně nebude nějaký obyčejný drak…

Hned od chvíle, co se Lí vylíhla, bylo dlouho dopředu naplánované, co se bude dít. Před nimi byla dlouhá cesta. Mladá jezdkyně, její dračice, Idaron a Temný elf. Všichni pluli po řece směrem k největšímu elfskému městu, Ellesméře… Protože kde jinde by měl být nový jezdec, než v centru říše, u královny, u mistra, který je připraví na jejich nelehký úděl… A tak se také stalo. Aireen získala dočasný příbytek na okraji Ellesméry a mistra, který je měl obě vzdělávat. Čas plynul. V poklidné atmosféře elfského klenotu měst se dá zapomenout na většinu strastí a plně se oddávat klidnému času práce, učení i zábavy. Lí pomalu rostla. Za chvíli už se nevešla do nevelkého příbytku, naproti tomu začala trávit čas ve výšinách oblohy. Aireen většinu času doma nad knihami, nebo jinými pracemi. Čas protékal jako tichá klidná říčka a postupně omílal ostré kameny, odnášel nánosy, tišil hluboké rány a svým zurčením uklidňoval divokou mysl… Ta krásná klidná Ellesméra...

Klidné období učení a trénování skončí převratem v lesích. Aireen s Lí se vydávají do Kirtanu společně se svojí králonou. Jejich úkol je zajistit klid. Zamezit co nejvíce strátám to bude možné. Pro tento účel se přidávají k vojenským složkám. Z lesů nicméně nikdy neodejdou. Ony jsou tu pro svůj lid, i když to tak možná ne všichni vidí.

Schopnosti:

Štíhlé tělo dračice je jako stvořené pro rychlost. Lehkost vzduchu který nadnáší její křídla, chladný vítr a hřejivé slunce v zádech, to jsou její nejlepší přátelé, hned po Aireen samozřejmě. Let patří k nejkrásnějším věcem, které zná, západ slunce na horizontu viděn z výše vysoko nad korunami stromů… co hezčího může existovat… 

Výcvik jí dal mnoho z věcí, které má jako drak ovládat. Vyzdvihla svoji přednost mrštnosti jak nejvíce to šlo, zároveň zapracovala na výdrži a síle. V těch se však velkým drakům nikdy nevyrovná, to se nicméně vědělo vždy.