TOPlist

DJ - Lyirëyn

Napsal: Aireen | Kategorie: Draci - Žena
Dne: 12.05.2015 20:22:04 FB



 

Jméno: Lyirëyn [Lýren]

Druh: Ohnivý drak

Pohlaví: samice

Datum narození: 7. 5. 3263

 

 

 

Podoba:

Zelená… Zářivě zelená. Slunce se odráží od lesklých hladkých plošek a dodává zelené netradiční červený lesk. Jako vzácný kov, měňavý, dokonale tvarovaný do ostrých štítků. Zanechal někdo ten lesklý skvost jen tak, zapomenut v zeleni lesů? Ne. Zelená se pohnula. Tiše, ladně, elegantně. Přirozeně. Odraz zeleného lesku sklouzl z listů a roztančil se na vedlejších jako malí rozverní tvorečkové.
Z listů vykoukne dračí hlava. Nemá úplně tradiční vzhled. Vlastně, co je na tomhle drakovi tradiční? Tlama je na konci špičatější, vzdáleně, opravdu vzdáleně, připomíná ptačí zobák. Za hranicí šupin se skrývají ostré zuby dospělého draka. Zuby které se dávno nebojí krve, které se s požitkem zakousnou do svaloviny a z nebohého tvora vysají všechen život.
O něco víš se skví dva živé drahokamy, pozorné oči s protáhlou úzkou zornicí a barevnou duhovkou. Tak zvláštně barevnou, jako celé její tělo. Uprostřed raší žilky svěže zelené, které postupně zrají a přecházejí v příjemné, medově zlatavé a úplně na hranici duhovky se vytrácejí v tmavší hnědé. Šupinky kolem oka nejsou zelené, právě tady je jedno z mála míst, kde převážila červená a projevila svou královskou barvu v celé kráse. Takové šupiny se vinou za oko až k majestátně vzhlížejícím rohům, které tvoří korunu na hlavě dračice Lyirëyn.
Z porostu pomalu vyklouzne celé dračí tělo. Štíhlý esovitě  prohnutý krk na jehož vrcholu se táhne řada ostrých výstupků, která pokračuje podél páteře přes celá záda až ke špičce ocasu. Tyhle trny jsou další nezelenou věcí na dračím těle. Září jasnou červenou a ještě několik okolních šupin tvoří přechod, kdy se do sebe obě barvy vpíjí a vytvářejí zajímavou kresbu.
Šupiny s výraznějším červeným leskem můžeme ještě nalézt na vrchních svalech předních končetiny, odkud plynule přecházejí přes rameno až ke křídlům. Ano, křídla jsou dozajista to nejpozoruhodnější na dračím těle, a na tom štíhlounkém zeleném zvláště. Všechny šupiny pokrývající počátek křídel jsou červené, táhnou se po všech strunách a i ty poslední, nejmenší žilky mají jasně červenou barvu. To vše je obklopeno sametem zelených blan, které se mezi jednotlivými strunami vypínají.
Přes svůj věk, dračice působí drobně. Její tělo je menší a útlejší. Dávno je jasné, že na masivní velikány jejího druhu nikdy nedosáhne. Proč ovšem hledat samé nedostatky. Drobné tělo Lyirëyn dovoluje stát se rychlejší a mrštnější než mnoho jiných jezdeckých draků. Sice kvůli tomu trvalo delší dobu, než se mohla poprvé její jezdkyně odvážit zatížit její hřbet a společně s ní vzlétnout vstříc jasnému nebi, avšak čas jistě přinese ovoce, výhody, které se později stanou hlavní předností téhle dvojice.

 

Povaha:

Čas plyne a společně s tím jak Lyirëyn může zvednou svou hlavu výš, pomalu ale jistě vzrůstá i její sebevědomí, které pravda nikdy nebylo příliš velké. Dávno se již nemůže schovat do stínu své jezdkyně. Dávno ji přerostla. Naučila se tedy napřímit vlastní hlavu a postavit se slunci s jasnou zprávou, já jsem drak. Společně se svou jezdkyní zvládnou všechno. Do chvíle, než se objeví někdo cizí. Je to tak. Lyirëyn opravdu nemá ráda společnost. Noví elfové, nové tváře, mnoho zdvořilých pozdravů, mnoho očí obdivující její lesklé šupiny… Nikdy tomu nepřivykla. Nenaučila se mít ráda kolem sebe dav. Být středem pozornosti se pro ni stává téměř noční můrou. K tomu patří i to, že velmi nerada mluví. S cizími osobami dvojnásob. Okolí nedůvěřuje, stává se tak spíš tichým pozorovatelem, který raději zůstane kdekoliv v ústraní. Problém je však ten, že tato možnost se s faktem dračí identity takřka vylučuje. Takže i ona je donucena mnohokrát dělat to co ani trochu nemá ráda. ...a ona se to časem naučí zvládat s lehkostí typickou pro její pohyb. Dávno je však jisté, že z ní nikdy nebude společenská dračice, kterou bude bavit skvět se na piedestalu společnosti. Koupat se v poklonách a obdivných slovech jak v životodárné vodě. Užívat a využívat moci i vážnost, které se jí bude dostávat. Ne. Dozajista se bude muset naučit ovládnout moc slov, naučit se vypadat jako hrdá dračice, hrdá, mocná a vážená příslušnice své rasy. Ale libovat si v tom nebude. Vždycky bude vyhledávat především společnost své jezdkyně, své druhé duše, se kterou jsou už od jejího vylíhnutí opravdu jako jeden. Spojení které mezi nimi vzniklo je velmi, velmi úzké. Neexistují myšlenky, které by ta druhá neznala. Neexistuje jediná věc, ve které by setrvávaly v neshodě. Mají mezi sebou opravu pozoruhodný vztah.

 

Historie:

Dračice si s sebou nese, už od samého vylíhnutí, velmi podivuhodnou a jistě neobvyklou historii. Kde se vlastně vzala? To nikdo pořádně neví. Co se stalo před tím, než se vejce objevilo v rukách její jezdkyně? To ví přesně jen ona sama a Lí. Údajně jej nenašla v reálném světě, ale někde mimo něj. Co se tam stalo a co přesně znamená jednoslovné poselství – Nedovol! – to ví taktéž jen ony dvě. Snad právě to nebezpečí, které již dlouho visí ve vzduchu nad celou Alagaesií, přivedlo dvě odlišné duše dohromady a spojilo v jednu, aby společně chránily to, co je jim drahé. Tak jak to mělo být vždycky. Aby dohlížely na pořádek a mír své země a nedovolili, aby jim ji někdo zničil.
Snad právě proto se v Du Weldenvardenských lesích objevilo červené vejce, ze kterého se ovšem, přes jakákoliv očekávání, vylíhla zelenkavá dračice s občasnými červenými akcenty. Jako by i sama příroda chtěla naznačit, že tahle dračice rozhodně nebude nějaký obyčejný drak…

Hned od chvíle, co se Lí vylíhla, bylo dlouho dopředu naplánované, co se bude dít. Před nimi byla dlouhá cesta. Mladá jezdkyně, její dračice, Idaron a Temný elf. Všichni pluli po řece směrem k největšímu elfskému městu, Ellesméře… Protože kde jinde by měl být nový jezdec, než v centru říše, u královny, u mistra, který je připraví na jejich nelehký úděl… A tak se také stalo. Aireen získala dočasný příbytek na okraji Ellesméry a mistra, který je měl obě vzdělávat. Čas plynul. V poklidné atmosféře elfského klenotu měst se dá zapomenout na většinu strastí a plně se oddávat klidnému času práce, učení i zábavy. Lí pomalu rostla. Za chvíli už se nevešla do nevelkého příbytku, naproti tomu začala trávit čas ve výšinách oblohy. Aireen většinu času doma nad knihami, nebo jinými pracemi. Čas protékal jako tichá klidná říčka a postupně omílal ostré kameny, odnášel nánosy, tišil hluboké rány a svým zurčením uklidňoval divokou mysl… Ta krásná klidná Ellesméra...

 

Schopnosti:

Jak se dalo předpokládat, z drobounkého dráčete vyrostla menší štíhlá dračice, jejíž tělo je jako stvořené pro rychlost. Lehkost vzduchu který nadnáší její křídla, chladný vítr a hřejivé slunce v zádech, to jsou její nejlepší přátelé, hned po Aireen samozřejmě. Let patří k nejkrásnějším věcem, které zná, západ slunce na horizontu viděn z výše vysoko nad korunami stromů… co hezčího může existovat… Předpoklady však nejsou zdaleka vše. Stále jí chybí potřebný výcvik k tomu, aby mohla plně využít svůj potenciál. A naopak zlepšit oblasti, které jí dělají největší problém. Síla. Vytrvalost. Na tom bude muset opravdu hodně zapracovat. Stejně jako na dovednosti chrlit oheň. Dávno by to měla zvládat, místo toho z její tlamy vyjde sotva malý plamínek. Snad ani ohniště by nepodpálil. V tomhle Lyirëyn stojí stále na začátku svého běhu. Ještě nějaký ten čas potrvá, než budou moct se svojí jezdkyní konstatovat, že za sebou mají celý výcvik.


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë