Jméno: Teodor Donovan

Rasa: prachobyčejný člověk

Datum narození: druhý den po zimním slunovratu, 3236

Věk: 27 let

Náboženství: Uctívá Severní kult, který byl v Surdě velmi rozříšený za doby jeho rodičů a pravděpodobně i prarodičů.

Povolání: kovář

Jazyky: Surdština

Popis postavy

Málokdo by Teodora typoval na někoho z jihu. Bývá zvykem, že každý surďan je opálený, většinou mají hnědé oči i vlasy. To je přesně to, čím je Teodor rozdílný. Ačkoliv je opálený, jeho oči mají pronikavou, modrou barvu. A ano, jeho vlasy by byly světle hnědé, ale kvůli slunečním paprskům, kterým je vystaven každý den, zesvětlaly. Blonďaté prameny tedy budí dojem, že jeho vlasy jsou takové od přírody. Nechává si je dlouhé, ačkoliv většinou když dorostou pod ramena, trochu je sestříhá. Pro rodiče bylo překvapení, že jejich syn má tak pronikavé oči, ale nakonec byl důvod zjevný. Jeho praprababička pocházela ze severu a byla světlovlasá a modrooká. Ostatně co zdědil po rodičích - otci konkrétně - je široká brada a nos, jehož špička vypadá trochu jako brambora. Po něm má i huňaté obočí, které zvýrazňuje barvu jeho očí.

Je vysoký a má mohutný hrudník, což rozhodně nemá po otci - ten je hubený jako špejlička. Teodor má vyrýsované svaly díky jeho povolání, coby kováři. Zároveň kvůli tomu má ale i pár jizev - na hrudi, zádech a dokonce i levé ruce. Většinou jsou však následkem jeho vlastní neopatrnosti, kdy nejednou musel být ošetřen, protože nedával pozor kam šlape. Není moc rychlý, ani hbitý nebo mrštný. Na druhou stranu má ale sílu, která se mu hodí při práci a někdy i zastrašování ostatních. Většinou aby nedošlo ke rvačkám - ačkoliv tomu se málokdy skutečně vyhne. Jak říká jeho matka “tráví čas ve špatné společnosti”, což je pro ni jiné jméno pro krčmy.

Obléká se spíš do světlejších barev - no v černé by mu bylo teplo. Kdysi bílé košile jsou ale špinavé a většinou tak, že nejdou ani vyprat. Kalhoty většinou nosí tmavší barvy, protože hodně času klečí na zemi - tím pádem se zašpiní a podle něj je ztráta času snažit se je vyprat. Tmavá barva tedy maskuje hlínu, která tedy skutečně není vidět. Nosí opasek, na kterém má měšec - ten je po většinu času prázdný. A pokud není, tak brzy bude. Jelikož absolutně neovládá žádnou ze zbraní, není nutné aby nosil pochvu na meče nebo nože. Ohledně bot - nosí je spíše z donucení. Země pálí a proto si nechal vyrobit boty. Není to žádné mistrovské dílo, vzhledem k tomu, že neměl moc peněz. Postačí ale účelu, takže co sejde na tom jestli jsou trochu (nebo víc) ošoupané a nevzhledné?

Charakter

Už jako malý chlapec se na všechny sousedy usmíval. Když ho něco bolelo tak to dal najevo - většinou křikem, než brekem, protože brečí jenom bábovky, ne? Jako takový tedy neumí předstírat něco, co necítí. Nedokáže zachovat klidnou tvář, když se zlobí. Nedokáže se smát, když má opravdu špatný den a je mrzutý. Natožpak v jákékoliv jiné situaci. Dennodenně potkává lidi, kteří se přetvařují, ale to zkrátka není nic pro něj. I když se snaží sebevíc, nakonec ho jeho chování prozradí. Je jako otevřená kniha, každá emoce je na jeho tváři jasně zřetelná.

Další věc, co mu zůstala už od dětství je společenský duch. Rád je mezi lidmi, poslouchá příběhy, tancuje a rád si povídá. Je mu jedno jestli o politice nebo o počasí. Stačí mu, že je ve společnosti a baví se. Má opravdu skvělý smysl pro humor, naneštěstí ho spousta lidí nechápe a špatně si Teodorova slova vyloží. To poté končí roztržkami. Samozřejmě i navzdory své společenskosti i on někdy musí být sám. Jako každý jiný člověk. Rád se prochází a jen přemýšlí - nebo předstírá že čte, ačkoliv číst neumí. Nejradši má ale noční čas, kdy velká většina sousedů spí a on se může procházet prázdnými ulicemi sledovat hvězdy a Měsíc. Možná je trochu nešikovný, takže pokud náhodou jde ulicí a nedává pozor, nejednou tím vzbudí rodinu nebo dvě. Tyto dvě vládnoucí vlastnosti nasvědčují tomu, že je extrovert. No nenechte se zmýlit, možná že bude vidět, že ho něco trápí, ale to neznamená, že to někomu řekne. Stejně tak - a na tohle je obzvlášť hrdý ačkoliv to není nic výjimečného - udrží tajemství a jakýkoliv slib, který dá (nebo se o to maximálně snaží). Je jedno čí tajemství a je jedno jaké, ale vždy se snaží ho udržet pod pokličkou.

Je to milý muž, i když někdy dovede být opravdu nevypočitatelný. To celé záleží na jeho náladě, která je dosti proměnlivá. Pokud má skvělý den, může si být každý jistý, že on hádku nevyprovokuje. Na druhou stranu pokud má opravdu špatný den, často je ten, kdo hádky začíná a to i kvůli maličkostem. Třeba kvůli tomu, že mu vadí, že si někdo brouká písničku. Jinak se většinou hádkám snaží vyhýbat - čistě protože ví, že to stejně nic nevyřeší.

Ačkoliv vypadá jako pohodář, dovede se chovat i opravdu hodně, hodně ošklivě. Ať už to je v návalu vzteku, averze nebo naprosté pohrdání a znechucení někým jiným. Tehdy je z něj úplně jiná osoba. Normálně používá sarkasmus docela často, pokud ale dojde na setkání s oním člověkem, kterého nemá rád. Pokud ho Teodor nerozzlobí svými jízlivými poznámkami, nebo nemístnými komentáři, tak určitě najde něco jiného. Někdy kvůli tomu dojde i na rvačku, ale z toho se vždy dokáže vykroutit. Mnoho lidí je toho názoru, že by se dokázal vymluvit z úplně všeho. Že by mu prošla snad i vražda - což je krajně znepokojivé. Spolu s téměř nadpřirozenou schopností ze všeho se vymluvit souvisí i to, že je velmi dobrý v přesvědčování. Nehraje si na čestného chlapíka (možná malinko), proto nelže a radši jde vždy pravdou ven. Protože dřív nebo později to stejně vyjde najevo. Navíc pokud lže, musí si pamatovat co řekl - ne že by mu to dělalo problém. Proč ale zahlcovat mozek tak nedůležitými věcmi?

Mimo jiné je i dost tvrdohlavý. Když si něco umane, nemá klid dokud se tak nestane. Ať už to trvá den, týden, měsíc nebo pět let. Prostě když to chce, udělá vše pro to, aby to dostal. Někdy je to dobrá vlastnost, ale jindy až tak moc ne... Aspoň tak mu to říká hodně lidí. Teodor je také proslulý tím, že si bere vše příliš osobně - i když tohle je asi jediná doba, kdy dokáže hrát klidného. Pravděpodobně za to ale může to, že se snaží vymyslet nějakou sarkastickou poznámku. Takže to co mu bylo řečeno mu dojde až po sporu, kdy má možnost se nad vším zamyslet a vše probrat pěkně do detailů. V tomhle je jako žena, dokáže přemýšlet nad jednou věcí i několik dní - dokud ho to neomrzí.

Historie

Jeho narození nebylo ničím výjimečné, snad jen tím, že se ten den narodili dvě děti. Sice ne ve stejný čas, ale přeci jen. Jinak probíhalo vše naprosto obyčejně. Porod proběhl bez vážných komplikací. Bohužel při této šťastné události nemohl být otec Merl. Byl totiž nemocný a kvůli novorozenci nemohl zůstat v domě, aby také neochořelo. Matka Julie byla nadšená, že její první dítě je syn. Věděla, že to udělá radost i Merlovi. O pár dní později - jen co se zlepšil zdravotní stav otce novorozeného, pospíchal domů pochovat si ho. Oba rodiče byli šťastní a doufali, že to upevní jejich vztah, který byl krátce před otěhotněním samá hádka.

Teodorovo dospívání bylo obyčejné. Velmi se skamarádil s Jeffem, který se narodil ve stejný den jako on. Brzy se z nich stala nerozlučná dvojice. Dětí v místě, kde bydleli, nebylo moc, ale stačilo to na to, aby si vyhrály. Běhaly po ulicích, skákaly vodou, dělaly si naschvály. Nikdo nechtěl, aby to období skončilo. Jenže jak roky plynuly jejich starosti najednou byly úplně jiné. Teodor musel pomáhat na malém políčku, kde sotva vypěstovali dost zeleniny, aby jim to vystačilo na nějakou dobu. V tu dobu počala Julie další dítě.

“A matko bude to bratříček nebo sestřička?” vyzvídal malý Teodor. Julie se na něj usmála.

“To ještě nevím, zlatíčko,” pohladila ho po vlasech. “Máš krásné světlé vlasy.” Zašeptala mu do ucha. “Ty jsou po praprababičce - stejně jako tvé modré oči.” Mrkla na něj, jako by mu svěřila největší tajemství všech dob.

“Šeptáš, protože to je tajemství?” chtěl se ujistit mladý klučina.

“Ano,” přisvědčila s hranou vážností. “Takže to nesmíš nikomu říct. Slibuješ?”

“Slibuju.”

Zatímco její bříško rostlo spolu s rostoucím potomkem, Merl zasvěcoval Teodora do běžných každodenních prací. Ukázal mu co má dělat na poli, a přitom mu vyprávěl příběhy o bohu Solasovi. Teodor se stále vídal s kamarády, ale každý se musel víceméně začít soustředit na pomáhání svým rodinám. Nakonec v kontaktu zůstali snad jen Teodor a Jeff. Kdykoliv měl jeden z nich čas, zastavil se za tím druhým. Jelikož Jeff byl z rodiny, která si sem tam mohla dovolit dát pár peněz svému synovi ať je utratí, často spolu chodili na trh. Pokud tedy zrovna obchodníci projížděli jejich vesničkou. Většinou si kupovali naprosto nesmyslné věci, ale to patřilo k dospívání. Byli ještě příliš mladí.

Postupem času si Teodor musel najít práci. Rozhodl se poprosit Jeffova otce kováře - Josepha, zda by ho nevyučil, aby u něj mohl po šestnáctých narozeninách pracovat. Sám Jeff se přimluvil, ale nakonec byla rozhodující jakási laskavost, kterou Joseph dlužil jejich rodině. Teodor netušil o co jde, ale byl rád, že má jisté místo. Staral se i o svou sestru Joannu, když byli rodiče pryč. Nestávalo se to příliš často, aspoň ne ze začátku, ale čím starší byl tím častější jejich odchody byly. Muselo se vydělávat na živobytí. Někdy bylo těžké zvládnout dohromady učení se na kováře a hlídání malé Joanny. Vždycky to ale bylo něco, co si Teodor užíval. Shodou okolností stejně na tom byl i Jeff a vždy mu rád pomohl s hlídáním nebo v kovárně. Jejich přátelství bylo silné a nikdy před sebou neměli tajnosti.

Později když ve skutečnosti začal pracovat v kovárně, dostaly se k němu i různé historky, které byly většinou pěkně trhlé. Jako třeba elfové. No pardon, ale povězte sami. Taková kravina. Nic takového není snad jen v pohádkách. Stejně jako draci, když už na to došlo. I ti se totiž někdy stávali předmětem zájmu. Jeff i Teodor si z takových lidí tiše dělali legraci. Ostatní to očividně neměli v hlavě v pořádku.

Zároveň také přišel i k jizvám. K první z nich přišel úplnou náhodou. Zrovna vytahoval nůž z pece, chystaje se ho odložit, jenže zacouval příliš a nabodl se na rozžhavené meče, které předtím vytahoval Jeff z pece. Další jizva byla vlastně také náhoda a nešikovnost...

“Opravdu, pane Jamesone,” Teodor se široce na svého zákazníka usmál. “Lepší než takovouhle široko daleko neseženete.” Mával v pravé ruce dýkou. Byla nabroušená a jak ještě včera s Jeffem vyzkoušeli, opravdu hodně, hodně ostrá.

“Dobrá, za stanovenou cenu si ji tedy vezmu,” souhlasil nakonec. To Teodor poslouchal jen na půl ucha, protože větší pozornost věnoval jeho dceři. Byla nádherná, hnědé vlasy jí spadaly v kudrnách kolem uší a v opáleném obličeji po něm pokukovaly kaštanové oči. Byla nádhérná. Tak krásná.

Jako jakýkoliv jiný mladý muž chtěl i on udělat dojem. Začal tedy dýkou “šermovat” a přitom udělal jakýsi švih tak prudce, že se řízl do své levé ruky. Zase až tak dobrý dojem tedy asi neudělal. Naštěstí rána nebyla nijak vážná, ale na jizvu postačila.

K většině z jizev (dobrá - téměř všem) přišel podobnou cestou. Nešikovností.

Čím byl starší, tím více se zajímal o okolní dění. Jinak se ale moc nezměnil, pořád to byl stejný ukecaný, nešikovný, ale pracovitý mladík. Naneštěstí vycítil, že se jeho a Jeffovi cesty brzy rozejdou. To bylo pár dní poté co se mu Jeff svěřil s velkým tajemstvím. Jelikož mezi sebou neměli žádné tajnosti, ani ho nenapadlo nepodělit se o to s Teodorem. Bylo už pozdě v noci a uklízeli v kovárně, když mu Jeff řekl, že jeho otec má vyřídit jakousi zvláštní zakázku. Zjistil, že zbraně budou putovat k Vardenům, skupině o které slyšeli jen z vyprávění dvou poblázněných mužů. Usuzovali tedy, že to je stejný případ jako s elfy a draky. Blbost. Jeff se tedy od svého otce o téhle skupině snažil zjistit co nejvíce a poté vše řekl Teodorovi. Od té doby se k nim Teodor chtěl přidat. Ostatně to bylo víceméně poprvé kdy slyšel o něčem podobném. (Když se nepočítá Surda) Zažehlo to v něm vášeň pomáhat dobré věci - aspoň to, co považoval za odbrou věc z Jeffova vyprávění. Jeff o tom ale nechtěl ani slyšet, chtěl pokračovat v kovářství, zatímco Teodor chtěl pomáhat v bitvě...

“Copak ses pomátl?!” zvolal Jeff a přitom si ťukal na čelo. “Ty, jo? A do bitvy? Neumíš zacházet s nožem, dýkou nebo mečem. K čemu bys jim byl? Navíc neříkal jsi, že nemář rád hádky a rvačky?”

“To je něco jiného,” argumentoval Teodor. “Hádky a rvačky nic nevyřeší, kdybych šel do bitvy, možná bych mohl něco změnit!” Nadšeně pokýval hlavou. Doufal, že ho jeho nejlepší přítel pochopí a bude nadšený také. To se ale nestalo.

“A co bys mohl změnit? Akorát tě zabijou! Pouliční rvačky a bitva je něco úplně jiného!” snažil se ho přemluvit Jeff. Teodor o tom ale nechtěl ani slyšet. Ačkoliv byla pravda, že se neumí bránit ani zacházet s žádnou zbraní, chtěl pomoct.

“Copak neslyšíš co říkají zákazníci? O Surdě a vůdkyni? Té Nadusadě…ne, Nasuadě? A vlastně úplně všem?! Nejspíš umřu, ale aspoň něco dokážu!” zkoušel to naposledy.

“To je úplně jedno. Chceš jít do armády, kde jsou vycvičení vojáci. Ty jsi kovář!” zoufale kvílel Jeff. Nechtěl aby Teodor umřel v bitvě, jeho nejlepší přítel.

Brzy se jejich cesty opravdu rozešly. Poté, co Vardenové vybudovali své město (což se také dozvěděl díky Jeffovi, který myslel, že ho jeho pomatený nápad opustil),Teodor se rozhodl. Vezme svůj nudný život do vlastních rukou a zkusí pomoct. Ve skutečnosti, doopravdy, opravdu pomoct. Tak, jako o tom mluvili jeho zákazníci. Jeho rodiče ho nechali jít, protože přeci jen už nadále nebyl jejich malý desetiletý Teodor. Dali mu požehnání a rozloučili se s ním - i když i oni se ho snažili přesvědčit, aby nechodil, protože neumí bojovat. Joanna mu nakázala, že se na ně někdy musí přijít podívat. Radši nemyslela na to, že by některá z bitev mohla dopadnout Teodorovou smrtí. Nakonec tedy dostal peníze od Josepha-kováře a vzal si láhev s vodou a z roztrhaného prostěradla udělal improvizovaný batoh. Nakoupil si jídlo a byl připraven vyrazit na cestu - do Poříčí. Tam, kde může pomáhat.

Schopnosti

Nedá se říct, že by byl Teodor neschopný. Spíš ho nikdo ničemu nenaučil - snad až na Josepha, který ho vyučil v kovářství. Navzdory tomu, že chce pomáhat v bitvách neumí zacházet s žádnou zbraní, proto doufá, že se snad najde někdo, kdo by ho to mohl naučit. Co se týče například čtení, ani to neumí. Jeho rodiče to neuměli, proto ho to neměl kdo naučit. Rád ale předstírá, že číst umí, ačkoliv je to jen hra. Počítat však umí. Možná ne nějak úžasně, ale vystačí si s tím. Ačkoliv se chystá jít k Vardenům jako pomocná síla, netuší zda se mu povede je přemluvit, aby ho mezi sebe přijali. Ani diplomacie není jeho silnou stránkou - co se dá čekat od někoho, kdo to nikdy nepotřeboval, že? A se zákazníky se dá domluvit všelijak, není k tomu potřeba žádná znalost. To, co mu jde, je ale schopnost ze všeho se vymluvit. Dokonce tak dobře, že by se to dalo považovat za až nadpřirozený um. Samozřejmě na tom nic nadpřirozeného není, ale rád si to myslí. Také je dobrý v přesvědčování - což je právě důvod proč doufá, že se mu Nasuadu nakonec povede přesvědčit, že za něco stojí.

Kovářství 4/7

Rodina: Matka Julie a otec Merle. Má i sestru Joannu, která je o deset let mladší než on, ale mají spolu skvělý vztah. Ostatně jako s každým z rodiny. Byli vychováváni tak, že nic není důležitějšího než rodina a to, aby drželi pospolu. Do rodiny sice tak úplně nepatří Jeff, ale je to Teodorův nejlepší přítel a bere ho jako svého bratra.

Majetek: Nevlastní nic moc hodnotného. Spolu se samozřejmými věcmi jako oblečení - vlastní i batoh (pokud se tomu tak dá říkat) a vak na vodu. U pasu na opasku mu visí měšec, ale moc peněz v něm není. Opravdu nevlastní příliš mnoho věcí, ale nestěžuje si. S tím co má si vystačí.