TOPlist

Kali

Začátečník 2183 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Druidi - Žena
Dne: 11.10.2015 22:05:31 FB



 

JMÉNO

Kali Pyria, přízvisko “Pyria“ moc často nepoužívá a často jí ostatní říkají “Ohnivá“ díky její schopnosti ovládat ohnivý živel.

 

PŘEZDÍVKY

Od Gormala získala přezdívku Jiskřička, urgalka Vragga jí říká Maličká.

 

RASA

Jeden z posledních druidů své vesnice.

 

POHLAVÍ

Biologicky ženského pohlaví, ovšem nijak to nerozlišuje, nepřijde si jako žena ani jako muž.

 

DATUM NAROZENÍ

Není přesně známo, ale je jí kolem pětadvaceti, přičemž vypadá přibližně na jedenáct nebo dvanáct let.

 

NÁBOŽENSTVÍ

Je to ateistka, věří pouze v to, co jí osud přinese pod nos. Co se týče Hvozdu, uznává jeho existenci, ale nikdy ho nepovažovala za božstvo. Bere ho pouze jako zdroj síly. Počítá s tím, že jí Hvozd jednoho dne zavrhne, proto pracuje na umu používání magie skrze starověký jazyk.

 

JAZYKY

Ovládá lidský jazyk, druidský jazyk a základy starověkého jazyka.

 

ŽIVEL

Prozatím pouze oheň, později by se ráda naučila ovládat i další živly.

 

ZVÍŘE

Černá sova pálená, poddruh s názvem sova tečkovaná (Tyto multipunctata)

 

DOMOVINA

Malá skrytá druidí vesnice na úpatí hor při okraji Du Weldenvarden nedaleko jezera Isenstar.

 

POVOLÁNÍ

Nemá žádné určité povolání, ovšem nechává si říkat mág.


anbu2.png

"Jediné, v co smíme věřit, je to, že nebudeme litovat svých rozhodnutí."

 

VZHLED

Kali je naprosto obyčejná mladá žena. Vypadá už na první pohled jako křehká a někdy až téměř éterická bytost. Z davu ostatních druidů nijak nevyčnívá, ale ani se v něm neztrácí. Má opravdu hodně drobnou postavu i na věk, ve kterém přestala stárnout, tedy přibližně kolem dvanácti let. Měří kolem sto pětačtyřiceti centimetrů, takže je trochu menší, než bývá průměrná výška u osob jejího zevnějšku, a co nemá do výšky, to rozhodně dohání charakterem, ale o tom později. Hlavu srdcovitého tvaru jí rámují rovné jemné černé vlasy, které si dýkou zkracuje přibližně do úrovně, kde jí končí čelist, ale občas si je nechá narůst trochu delší, aby si je mohla zaplést například do copu. Vyšší čelo schovává pod ofinou a pod ním se nachází jemně klenuté, překvapivě také černé, obočí. Spousta lidí by jí složila lichotku, že má pěknou tvářičku a vlastně je to i docela pravda. Pod obočím se jí totiž nachází pár velkých jantarově zabarvených očí, které se při pohledu do přímého slunečního světla zdají, jako by v nich hořel oheň. Od narození se jí i v té největší tmě při záblesku světla oči lesknou jako nějaké šelmě. Může za to její spirituální zvíře - černá sova pálená. S častým používáním ohnivé magie za poslední rok nabraly barvu z jantarové do červenějšího odstínu. Kolem očí jí tancují drobné pihy. Uši má krapet odstáté, jako dvě plácačky, ale moc se s tím netrápí, když je nechce ukazovat, jednoduše je skryje pod vlasy. To by ovšem nesměla mít zlozvyk dávat si každou chvíli vlasy za ucho. Tmavě růžové rty jen dodávají jejímu obličeji na kráse. Těsně vedle levého oka se jí táhne tenká jizva až téměř ke spánku. Nijak ji ale neskrývá, je na ni spíš pyšná. Nepamatuje si kde k ní přišla, jen to, že jí má již několik let a jizva je téměř vybledlá, proto došla k závěru, že jí musela získat někdy v útlém dětském věku.

Její tvář občas připomíná panenku, protože téměř nikdy v ní nemá žádný výraz, tudíž je, s výjimkou výše jmenované jizvy, dokonale hladká, žádné vrásky od smíchu nebo mračení u ní nenajdete, možná tak sem tam kruhy pod očima, protože je tak trochu nespavec, ale ty stejně z většiny maskuje její tmavší pleť, která je v zimě taková olivová a v létě, když Kali chodí hodně po sluníčku bez čapky, tak má kromě úpalu také hezky opálenou kůži, barvou se blížící až k barvě mléčné čokolády. Do zimy zase zbledne a v létě její chameleoní měnění barev jde od znovu. V chladném počasí se jí tváře červenají a působí pak jako křehoučká bytost.

Má elegantní a sebevědomé držení těla. Je vychrtlá, na jejím těle se sice občas najde nějaký tenký sval, ale většinu času to vypadá, že se spíše při prvním dotyku rozsype na prach a nebo ji někam odfoukne vítr. Klame vzhledem. Spousta lidí Kali odsuzuje právě kvůli jejímu vzhledu, kdy v obličeji vypadá jako malé štěňátko, které právě někdo kopl. Ovšem pak toho hluboce litují, když zjistí, co je Kali vlastně zač.

Co se oblečení týče, dostala darem od jednoho člověka, u kterého nějakou dobu pobývala jako pomocník, béžovou tuniku se šněrováním u krku, tmavě hnědé pytlové kalhoty a jednoduché kožené boty, aby v civilizaci mimo les nepůsobila jako divoch a hlavně zamaskovala, že je druid. K tomu nosí klasické druidské oblečení jako je teplé, světle šedé, pletené druidské roucho, které nosí v zimě navlečené přes tuniku. Když už je opravdu zima, má sebou pro ty případy staženou kůži z medvěda, která je upravená tak, aby se dala nosit jako provizorní plášť, což je řešeno knoflíkem a poutkem, ale když je zrovna tepleji, používá jí Kali jako deku.

anbu2.png

"Pokud chceš přežít, přemýšlej."

MYSL

Pokud se vám povede zavítat do mysli této malé druidky, budete nemile překvapeni. Tato mysl totiž úplně popírá druidčin vnější vzhled. Pokud jste očekávali slunečnou rozkvetlou louku plnou motýlů, jste na omylu.

Jako první vás uvítá ostré bílé sluneční světlo probleskující mezi jehličnatými stromy a neuvěřitelná zima. Jakmile si vaše oči přivyknou na světlo, spatříte zkázu. Stromy, které ještě před chvílí byly vysoké a zelené, nyní lehly popelem spolu se zbytkem druidské vesnice. Ocitáte se na svahu a všude kolem není nic jiného, než šedý spálený les a ostré sluneční světlo zářící na jasné obloze. Celým vaším tělem prostupuje mráz a máte pocit, že co chvíli, to teplota klesá o jeden stupeň. Při zemi se valí zbytky kouře a rozvířený prach, ovšem žádný vítr zde nefouká. Naprosté ticho občas naruší zapraskání dřeva z míst, kde ještě dřevo trochu hoří. Spatříte před sebou malou postavu v bílém ohořelém ušmudlaném druidském rouchu, není jí vidět do tváře dokud nezvedne hlavu a neprobodne vás pohledem svých plamenně rudých očí plných smutku a nenávisti. To už ovšem déle nedokážete vydržet a začne se vám zatmívat před očima a probudíte se opět v realitě.

Dovolte mi poblahopřát k okusení toho, jak prázdně se Kali cítí od smrti všech svých blízkých.

anbu2.png

"Jsem pyšná na své srdce. Osud si s ním pohrával, bylo probodnuté, podvedené a zlomené, ale pořád nějakým způsobem funguje."

 

POVAHA

To, co Kali nemá ve svém vzhledu dohoní v charakteru. U této mladé druidky poznáte, že je jiná již při prvním slovu, které ji ujde z úst. Nebyla a nikdy nebude stejná, jako ostatní. Již od svých mladých let byla nucena díky situaci, v které byla, přehnaně rychle dospět. Díky tomu je z ní teď velmi silná žena, která oplývá pevnou vůlí, bez které by těžko svedla to všechno, co má již za sebou. Také v těchto situacích pomohla její průbojnost, ráznost a upřímnost. Nebojí se udělat přesně to, co ji rozum a srdce radí, nemá problém se postavit za svůj názor a ne jen ze zvyku se postaví za každý názor bez ohledu na to, jestli je názor od člověka, kterého má ráda, nebo od jejího nepřítele, zda- li se názor shoduje s tím jejím, či jí přijde správný. Na své okolí se nekouká přes růžové brýle, to by v jejím životě nefungovalo, bere věci tak, jak jsou. Nesnáší lži a celkově lháře, pravda je pro ni něco, co je podle ní opravdu důležité, bez ní by se lidé daleko nedostali, avšak bít se za ní nebude, už moc dobře poznala, že to mnohdy nestojí za to a nakonec jste nejhorší jen a jen vy. To ale neznamená, že si nemyslí svoje. Má dar vést lidi, celkově, má rozhodnou mysl, ví přesně, co chce udělat a jak, mezi ničím se dlouho nerozhoduje a dokáže rychle vybrat možnost, která je nejvíce přijatelná, navíc z ní jde přirozeně zdravý respekt, je to zkrátka vůdčí typ. Ovšem i jako vůdčí typ se dovede podřídit, nevidí důvod proč se všude dělat lepší, než jsou ostatní, naopak, když vidí nějaké opravdu schopného velitele, tak ji zaplní pýcha. Pokud s něčím jednou začne, tak to také dokončí, není jedna z těch, kteří rozdělanou věc nechají jenom tak ležet jen kvůli tomu, že se do jejich naplánované cesty něco přimíchalo.

Není příliš přístupná k ostatním, málo mluví a málokdy ukazuje jakékoliv emoce, častěji na ní uvidíte spíše její kamenný výraz, a její způsob mluvy je tichý, nezaujatý a dokonce někdy i urážlivý. Její poznámky bývají často hrubé, nedělá jí problém ponížit anebo alespoň slovy uzemnit, ani jedno nikoliv pro zábavu, ty, co s ní mají nějaký problém anebo jí provokují. Vnitřně vše prožívá dosti silně. Své city však dokáže udržet na uzdě a příliš je neprojevuje, nemá to zapotřebí. Své názory nemá tendenci někomu vecpávat, pokud to někdo chce slyšet, tak ať se ji na něj zeptá, nebo naznačí, že by ho rád věděl. Když jí někdo ublíží, pamatuje si to ještě hodně dlouho. Nemá ráda rychlé změny, raději ke všemu přistupuje s rozmyslem a potřebnou dávkou soustředění. Pokud nemusí, do ničeho se příliš nežene. Její “smysl pro humor“ táhne spíše k vulgaritě, urážení a hlavně k jisté formě hodně černého humoru. Ale buďme upřímní – Ona smysl pro humor jaksi postrádá, i když někdy řekne takovou hlášku, která přijde vtipná všem ostatním okolo kromě ní. Většinou se od ní každý drží dál jednoduše z toho důvodu, aby zase neřekli něco, co by Kali bylo proti srsti a celkově jim přijde až moc chladná na to, aby s ní byla nějaká sranda, anebo alespoň normální řeč. No Kali tohle vyhovuje, takže s tím problém nemá. S každým se snaží většinou vyjít v dobrém, ne vždy se jí to ovšem podaří. Nicméně ten, kdo jí pozná a dostane se jí svým způsobem pod kůži, zjistí, že je to nesmírně složitá osobnost, od které nevíte, co očekávat, a která sama neví, co ve skutečnosti chce. Jednou řekne to a podruhé zase to. Důvěru si u ní musí každý vybudovat. Nevěří totiž jen tak někomu.

Každý člověk má ale i svojí druhou stránku. Stránku, která pro ostatní není nikterak příjemná. Ona se jí ale snaží zakrývat a zakrývá jí dost dobře. Tahle stránka se u ní většinou projeví při nějaké tragédii, smutku, nebo když se naštve. Většinou se toho času uzavře sama do sebe a vůbec nevychází z domu. S nikým nemluví, jen na všechny vrhá nenávistné pohledy. Může tak působit dost nebezpečně. Ale skutečnost je taková, že by nedokázala ublížit ani mouše. Snad jenom těm, kteří ublíží jeho blízkým.

Bývá paranoidní, a když se jí na vás něco nezdá a jí to příliš mate, je na vás klidně schopná v tom všem zmatku zaútočit. Ovšem pokud jde o věci, které jí jsou známé, za každé situace se snaží udržet si chladnou hlavu a uvažovat pokud možno rozumně. Než se do něčeho pustí, vše si napřed do podrobností naplánuje, aby nedošlo k žádnému omylu či kolizi. Nemá ráda povrchní lidi, i když sama je také trochu taková.

Ale Kali vždycky taková nebývala. Dříve, když byla ještě hodně mladá a než ztratila Cleope a Pauze, dva jediné opravdové přátele za celý život, které měla, chovala se značně jinak. Alespoň trochu. Nebyla tolik upnutá, ale spíše vzpurná, takový rebel, a odmítala přijímat od kohokoliv jakékoliv rozkazy, jednoduše měla svou hlavu. Ale po jejich smrti, kdy se shodou náhod dostala do tvrdých podmínek života mimo rodný les, naučila se zodpovědnosti a poslouchání rozkazů a hlavně důvěru v určité osoby, protože asi po týdnu ve “venkovním světě“ se dostala k jednomu staršímu člověku, nikdy jí neřekl své jméno, jednoduše si nechal říkat Voodoo, kdo ví, kde k tomu přišel, poskytl jí azyl, ale časem pro něj Kali byla něco jako služka a poskok, ale spíše lépe řečeno pomocná ruka, ona pomáhala jemu v domácnosti, on jí učil různé lidské dovednosti, například vaření, a jí to vyhovovalo. Voodoo a ona totiž měli velice podobné povahy. Ruku v ruce, navzájem se respektovali a nelezli si do zelí a takové osoby má Kali v oblibě, napříč tomu, že Cleope a Pauz tací nebyli. Nicméně tato důvěra patří jen lidem s těmito jmenovanými vlastnostmi, kdokoliv mimo tento kruh nechť se klidí z cesty a neotravuje Kali život. Jednou si jí podali obchodníci v Gil‘eadu jenom proto, že je nazvala prasaty. Otevřeně nesnáší vládu, která se dle jejích slov jenom do všeho sere a ruší normální chod světa.

I když to jen zřídka ukazuje, Kali má smysl pro etiku, slušné chování a empatii k ostatním. Jejím velkým plusovým bodem na její osobnosti je fakt, že si váží prostého života jak ničeho jiného na světě, proto také nesla smrt svých přátel tak těžce. Nenávidí zbytečné ztráty na životech a nejraději by všechny vrahy, pašeráky a další, kteří pořádají veřejné popravy nevinných osob, řádně potrestala. Nutí také ostatní, aby před jakýmkoliv konáním uvážili všechny možnosti, použili svůj úsudek a vyhnuli se všem chybám, které je mohou stát život. Taktéž se stará o pohodlí a bezpečí svých blízkých, i když jich moc nemá, riskovala by za ně i život a vnitřně je vždy zoufalá z toho, když někoho z nich něco zabije. Když někomu z nich nechtěně ublíží, raději se při další příležitosti jde omluvit, ale takovým svým způsobem, kdy se neomluví přímo, ale zeptá se dotyčného, zda jí nesnáší za to, co udělala. Přijímá vůli a zášť vůči čemukoliv od ostatních a tu si nese i po jejich smrti, neváhá tu nestvůru krutě zneškodnit, aby pomstila jejich smrt. Je stále ve střehu, pozor na ní, i když u sebe nemá zbraň, snadno se vyleká a určitě nechcete být spáleným škvarkem někde na zemi. Nesnáší překvapení a na všechny dárky reaguje absolutně nezaujatým „Jé, díky.“. Není to tím, že by se jí ten dárek nelíbil, anebo nerada dostávala dárky, ona prostě a jednoduše neumí projevit radost v tomhle měřítku. Radost jí spíše udělají maličkosti a detaily, které spousta ostatních snadno přehlédne, ale ona si toho všimne.

anbu2.png

"Nezáleží na tom, jaké možnosti ti situace nabídne, nikdo nebude schopen říct zda byla tvá volba dobrá nebo špatná, dokud nebude jasné, jak moc tvé rozhodnutí ovlivnilo vývoj následujících událostí."  


 

HISTORIE

I. Podzimní ráno

Les se pomalu nořil do zlatavých a rudých barev nejen kvůli tomu, že již brzy měla přijít zima, ale hlavně tomu, že ranní krvavé paprsky slunce, jenž lesu dávaly dojem, že je v plamenech, oznamovaly nový den. Celá druidská vesnice hluboko v tomto lese byla na nohou. Druidi obvykle vstávali brzo, za úsvitu, ale dnes byl výjimečný den – Rianaru, jednu z žen schopných plodit děti, k ránu postihly porodní bolesti. Už trpěla dvě hodiny, ale holčičce uvnitř jejího těla se jednoduše ven do té zimy nechtělo. Už to vypadalo, že to bude další nepovedený pokus a dítě se narodí mrtvé, celá vesnice se modlila k hvozdu, ale nakonec se stal zázrak a po několika zdlouhavých hodinách přišla na svět živá a zdravá holčička s očima stejné barvy, jako měl to ráno východ slunce, které dali její rodiče jméno Kali a od zbytku vesnice ještě dostala druhé jméno – Pyria.

 

II. Nešťastné pokusy a první oheň

Kali rostla jako z vody. Její vesnice na tom však byla bledě, celkem jich bylo deset a z toho jen tři děti. Rianara i ostatní ženy ve vesnici, které byly schopny otěhotnět, se pokoušely o další potomky, ale nedařilo se, a když už, děti se rodily mrtvé anebo postižené, že bylo více milosrdné je zabít hned, než aby se trápily celý zbytek života a ani neprospěly rase svou neschopností plodit potomky. Ovšem zbylé dvě děti, Pauz a Cleope, byly spolu s Kali nadějí pro celou vesnici i druh a všichni se je snažili naučit vše, co budou v životě potřebovat. Cleope objevila svou schopnost proměnit se v orla, Pauz se sžil s vodou, jenom Kali nevěděla co si počít, ani jedna ze schopností se u ní neprojevila. Její rodiče, hlavně její otec Codix, se každý den snažili, aby ze sebe Kali vydala maximum, ukazovali jí techniky elementární magie a přeměny, Kali je napodobovala, ale stále se nedařilo. Až jednoho dne, když jí zrovna matka ukazovala oheň, povedlo se a Kali zapálila svůj první klacík. Bylo z toho trochu pozdvižení, protože následně se jí to vymklo kontrole a málem podpálila celou vesnici, ale nakonec se oheň povedlo zkrotit. Od toho dne Kali nejen chodila s otcem na lov, ale taktéž s matkou trénovala svou pyrokinezi. A byla v tom opravdu dobrá.

 

III. Pašeráci

Jeden rok bylo žalostně málo úlovků i plodů lesa, Kali byla už skoro dospělá (na druidské poměry) a vše, co se ohledně přežití v lese naučila od otce, teď praktikovala sama anebo ve společnosti svých nejlepších přátel – Pauze a Cleope. Po dalším neúspěšném lovu se vraceli do vesnice, když se jim povedlo vystopovat dvojici lidí, podle vzhledu i věcí, které sebou měli, to jistě byli pašeráci a v lese měli tábor anebo se tu při nejmenším skrývali. Při pohledu na ten vozík jídla, který sebou měli, zakručelo Kali v břiše. Se svými společníky se na chvíli stáhla do ústraní a domluvili se na plánu, jak ty zásoby získat. Počkali až do setmění a pod rouškou noci šli do akce. No nepovedlo se jim to, když se Pauz snažil z vozíku ukořistit dva mrtvé králíky, podjela mu noha a celý obsah se na něho zřítil. A plán byl tu tam. Pašeráci samozřejmě nebyli hluší a hned si tři druidy přivedli na světlo k ohništi, aby je mohli potrestat a hlavně si je pořádně prohlédnout, ale byli nesmírně tupí, zapomněli je totiž svázat. Všechno by šlo hladce, možná by je i ráno pustili, v tom horším případě prodali někde na trhu, kdyby ovšem Cleope uměla držet jazyk za zuby. To ona ale neuměla. Neustále do pašeráku slovy ryla, ponoukala je a provokovala a hlavně se jich neustále ptala na přihlouplé otázky a absolutně ignorovala fakt, že jí Kali s Pauzem okřikují, ať je zticha. Až při dotazu „A proč tak smrdíte?“ došly jednomu z pašeráků nervy, chytil svou velkou rukou Cleope za bradu a zazubil se na ní zkaženými zuby. „Protože chceme.“ A s těmito slovy vytáhl nůž a jedním prudkým pohybem podřízl Cleope hrdlo. Kali ještě několik vteřin poté zpracovávala teplé kapky Cleopiny krve na tváři, když jí Pauz táhl pryč, protože si ten pašerák s nožem udělal zálusk i na ně. Až po chvíli začala opět normálně vnímat a ze zbytku útěku si pamatuje jenom to, že se Pauz snažil pašeráky zadržet vodou z potoka a ona sama se nějakým záhadným způsobem proměnila na ptáka, sama nevěděla jak. Nad ránem dorazili do vesnice, naštěstí už je nikdo nesledoval, a vypověděli, co se stalo. Celou vesnici pohltil žal. V Kali se mísil hněv, strach a hlavně neuvěřitelný smutek. A to bylo poprvé, co jí události od základů změnily.

 

IV. Poslední sbohem

Uplynulo několik měsíců od Cleopiny smrti, byl už pozdní podzim, skoro zima, takové to smutné deštivé období, a Kali se stále utápěla v smutku a prahla po pomstě. Už nemluvila tolik, jako dříve a celkově z ní poslední události udělaly úplně někoho jiného, to dítě jménem Kali přestalo existovat. A to ještě netušila, co jí čeká. Ráno jí Pauz popřál k narozeninám, což jí alespoň trochu rozveselilo a celé dopoledne se usmívala, to byl za poslední měsíce u ní nezvyk. Po lehkém obědě vyrazili tradičně na lov. Štěstí jim přálo, po krátké době vystopovali pořádně vypaseného divočáka a déšť tlumil všechny případné zvuky, které by mohly kňoura vyděsit. Obklíčili ho ze dvou stran, oba s připravenými luky, Kali schovaná v houští už připravená vystřelit, Pauz na stromě nad divočákem. Pomalu se plížil více k němu a dál od Kali, a plně soustředěný na svou kořist neregistroval, že větev už začíná být nebezpečně tenká. Ta neopatrnost se mu vymstila. Při dalším lehkém posunu na větvi se Pauz dostal až na tu hodně tenkou část větve a ta se pod jeho vahou zlomila. Dopadl na záda několik metrů od divočáka a vyrazil si dech. Kali tiše zalapala po dechu. Než Pauz popadl dech a pomalu se stavěl na nohy, už byl divočák až u něj a poslední, co stihl Pauz udělat, bylo podívat se na Kali a zašeptat „Promiň.“ Divočák ho za narušení jeho teritoria potrestal probodnutím kly. Pauzovo mrtvé tělo dopadlo do mokrého listí, nyní rudého od jeho krve. Kali přepadl takový hněv a ještě větší touha po pomstě, než při smrti Cleope, že se s řevem vrhla kolem divočáka rychlým a ladným během druida a v té vší zuřivosti do něj vystřílela všechny šípy, které měla. Následně znehybněného divočáka dorazila tím, že mu ručně do krční tepny zarazila poslední šíp, který jí zbyl. Jakmile divočák přestal dýchat, Kali se emočně zhroutila. Podlomily se jí kolena a padla na kolena vedle těla divočáka a těla Pauze. Zbytek dne strávila pláčem, až dokud z vyčerpání neomdlela.

 

V. Nový domov

Další ráno se probudila na jiném místě, než si pamatovala. Ležela na něčem nezvykle měkkém a pod dřevěnou střechou. Takové prostředí ona neznala. A ještě byla cítit jako luční květiny a její oblečení bylo kdoví kde, místo ní měla na sobě jenom dlouhou bílou noční košili, která jí byla minimálně o čtyři čísla větší. Instinkty jí volily k útěku, ale nevěděla kudy, v lidském obydlí ještě nikdy nebyla. Nějak se jí povedlo objevit dveře, myslela, že za nimi najde les, ale místo nich tam byla jenom další místnost a o to hůř – V té místnosti někdo byl.

 

VI. Kdo je Voodoo?

Byl to starší muž, kolik mu tak mohlo být? Pětatřicet? Čtyřicet? Na první pohled nevypadal nebezpečně a rozhodně to byl podivín. Zrovna si povídal se svou mourovatou kočkou, když mu zrak zavadil o Kali. Zvedl pohled. „Ale! Už se nám to probudilo!“

Kali na něj, ztuhlá panikou, hleděla. Přišla si úplně stejně jako před půl rokem u těch pašeráků. Je on také pašerák? Už jí odvezl někam pryč, aby jí prodal na trhu? „Mám jméno.“ odsekla nakonec.

Muž splácl dlaně. „Oh, to jistě máš! Ale já ho neznám.“ pověděl smířeně a mile se usmál na Kali. Nejspíše čekal, že mu ho řekne.

„Chci domů.“ pověděla Kali rázně a sama nevěřila tomu, že to řekla. Má vůbec cenu se někam vracet? Po tom všem? Zatnula pěst. Ne, nikam se nevrátí, jen ať jí mají za mrtvou.

„Samozřejmě, proto teď půjdeme do města a najdeme tvou maminku.“

„Nemám… maminku.“

„Ani tatínka?“

Kali dlouho mlčela. Nehodlala mu to říkat, když evidentně netušil, že není člověk. Nehty si zabořila ještě hlouběji do dlaně. „Kde to jsem? Kde je Pauz-“ zalkla se u jeho jména, když si uvědomila, že Pauz je mrtvý. Rychle si sáhla na tvář, aby skryla slzu.

„Zlatíčko, žádného Pauze já neznám, našel jsem tě ráno na kraji lesa s krvavými fleky všude po okolí. Pokud s tebou byl ještě někdo, museli ho v noci sežrat vlci.“ pověděl upřímně ten muž.

Kali tiše vzlykla. „Kéž by vlci.“ S těmito slovy zaběhla zase zpátky do vedlejší místnosti a zalezla pod postel.

Takhle tam zůstala až do dalšího rána, když jí ven vytáhl hlad a vůně něčeho sladkého, vycházejícího z vedlejší místnosti. Kali nejdříve začala hledat jiné únikové východy, vylezla proto na postel, aby se podívala ven z okna. A to, co tam viděla, jí vyděsilo tak, že své hledání vzdala. Les byl pryč a místo ní tam venku byly podivné krabice a spousta, spousta lidí. Rozhodla se zariskovat a jít alespoň pro to jídlo...

Představil se jí jako Voodoo. Kali to přišlo jako podivné jméno, ale nijak to nekomentovala. Nabídl jí azyl a ona ho přijala, byla pevně rozhodnutá, že se domů nevrátí, akorát by jí to vracelo vzpomínky, které chtěla potlačit. Alespoň pro teď.

Nakonec u Voodooa pobyla přes dva roky. Naučila se zvyknout na jiné rasy, konkrétně na lidi, těch bylo v Gil’eadu, kde se nacházel i Voodooův domek, všude plno. Dostala lidské oblečení, aby mezi ostatní zapadla, a stala se z ní malá zlodějka, její tichá chůze a nenápadnost se jí osvědčila i ve městě. Doma u Voodooa pomáhala kde se dalo a Voodoo jí na oplátku učil věci, které bude v životě možná potřebovat, jako vaření anebo také čtení a psaní, ale to Kali moc nebavilo, protože byla od malička zvyklá na mluvené slovo. Sehnala si pár šípů, ty staré zůstaly v lese a kdo ví kde je jim konec, ale moc si je neužila, jelikož si krátce na to při neplánovaném pádu zlomila luk a ještě si na nový nenašetřila.

Dva roky uplynuly jako voda a Kali se rozhodla, že je opět načase vydat se do světa. Dala Voodoovi, který jí za ten čas soukromě považoval za nevlastní vnučku, sbohem a slíbila mu, že se vrátí. Někdy… Možná…

anbu2.png

“Největším štěstím pro člověka je to, když může žít pro to, za co by byl ochotný i zemřít.”

 

SCHOPNOSTI

Zacházení se zbraněmi

Střelba z luku – 3/7

Codix, její otec, jí odmalička učil, jak se zachází s lukem a šípy a Kali v tom objevila svůj přirozený talent a nadání. Nedělá jí problém zastřelit i pohybující se zvíře anebo i něco hodně malého, například nějakou křepelku nebo kachnu. Možná by zvládla zabít i člověka, ale zatím se jí taková příležitost nenaskytla.

 

Zacházení s dýkou – 1/7

Dýku sice vlastní, ale našla jí teprve nedávno a vlastně ani moc netuší, k čemu to vlastně slouží, učí se s ní metodou pokus-omyl a spíše jí používá jako nástroj než jako zbraň. Poslední dobou je dýka pohřbená hluboko v jejím příručním zavazadle.

 

Magie

Elementární magie (oheň - učedník) – 3/7

Co jí nenaučil otec, to jí naučila matka, jejímž živlem byl právě oheň. Bylo jasné, že Kali podědí právě oheň po své matce anebo vzduch po otci, ne-li obojí, proto to s Kali už od raného dětství zkoušeli a Kali se nakonec našla v ohni. Alespoň prozatím, je dost možné, že podědila i ten vzduch, jen o tom zatím sama netuší. Ale také ten talent nemusí objevit za celý život vůbec nikdy, kdo ví. Každopádně Kali je celkem zdatná v tomto umění a považuje právě oheň za svou hlavní zbraň na boj a rozhodně ho preferuje před skutečnými zbraněmi. Kdykoliv má možnost a nikdo jí nevidí, najde si bezpečné místo a tam cvičí. S ohněm se umí bránit jak na blízko, kdy si jednoduše zapálí nějakou hůl, a nebo rovnou celé tělo (samozřejmě s malou vzduchovou kapsou těsně u kůže), tak na dálku, kdy po nepříteli jednoduše vrhá ohnivé koule anebo střílí zapálené šípy. Samozřejmě klasické rozdělávání ohně na táborák zvládne taktéž. Hodně jí v soustředění pomáhá soustředit se na tlukot svého vlastního srdce.

 

Přeměňovací magie – 1/7

Svou proměnu na sovu ještě tolik zvládnutou nemá, protože se celý život věnovala převážně ovládání ohně a lovu. Když je v klidu a vlastně jenom sedí někde na větvi a spí, či přemýšlí, setrvá v té podobě klidně celý den, ovšem jakmile se má přemístit na delší vzdálenost, unavuje jí to více, než kdyby tu samou vzdálenost urazila v lidské podobě. Ve vzduchu je však rychlá a obratná, stejně jako v lidské podobě. Ve své podobě sovy neumí používat oheň.

 

Ostatní

Lov – 3/7

Jelikož prakticky celý dosavadní život vyrůstala v lese a patří mezi druidy, je logické, že se v lese umí pohybovat naprosto neslyšně a rychle, aby mohla překvapit svou kořist. Otec, zdatný a zkušený lovec, jí odmalinka, hnedka, jak Kali zvládla chodit a samostatně jednat, brával na lov sebou, ukazoval jí místa, kam různá zvířata nejčastěji chodí, učil jí stopovat, plížit se, vybrat si správné místo, odkud by měla zaútočit, a hlavně klást pasti. V těch se Kali, oproti všem předchozím jmenovaným věcem, moc nenašla, umí leda tak vyrobit a nalíčit stahovací smyčku, případně ještě zamaskovat jámu a ulovit tak menší zvířata, ale tím to hasne.

 

Bylinky a plody lesa – 2/7

Toto patří k základním dovednostem, které se učí každý druid již od narození. Rodiče jí sice zaučili, ovšem příliš pozornosti tomu nevěnovali, Kali se již od brzkého věku jevila spíše jako lovec než sběrač. Rozhodně rozezná rulík od borůvky a muchomůrku od bedly, ale žádná chodící encyklopedie to není, rostliny mimo rodný les prakticky nezná, maximálně ještě ty luční, které rostou na pasekách v lese anebo loukách blízko lesa. Ví, které z těchto bylinek jsou léčivé a na co pomáhají,  udělat z nich čaj anebo nějakou jednoduchou mastičku pro ní není problém.

 

Vaření – 1/7

Není to žádný šéfkuchař, zato například zeleninovou polévku nebo jednoduchá jídla zvládne uvařit tak, aby to bylo stále jedlé, stejně jako opéct maso nad ohněm. Do žádných větších experimentů se ale raději nepouští.

 

Čtení a psaní (lidský jazyk)

Voodoo, starší člověk, který si své skutečné jméno nepamatoval, u kterého Kali nějakou dobu pobývala, jí naučil číst a psát v jazyce lidí, žádné zázraky to však nejsou. Čtení nahlas je pro Kali zlý sen a písmena na papír škrábe jako kocour drápy o kmen stromu. Nějak jí neláká v tom pokračovat hlavně co se týče toho psaní, upřednostňuje především mluvené slovo. Přeci jen je to druid a byla mluveným slovem vychovávaná.

 

Starověký jazyk – 1/7

Nikdy se ho neučila, ale pár slov pochytila, když je někde zaslechla a když si zvládla odvodit, co asi znamenají, zapamatovala si je, i když sama neví, jestli správně a se stejným významem. Pár takových slovíček zahlédla i na jednom starém svitku u Voodooa doma, ale on ho schoval dříve, než ho stihla Kali pořádně prostudovat. Ráda by v učení starověkého jazyka pokračovala.

anbu2.png

“Ti, kteří nezažijí pravou bolest, nikdy nezažijí opravdový mír.”

 

RODINA

Rianara (mrtvá)

Druidka, matka Kali. Právě po ní Kali zdědila svou krásu a schopnost. Jedna z mála žen v celé vesnici, která byla schopná plodit děti, ale bohužel se jí povedlo na svět přivést pouze Kali, děti z předchozích i dalších pokusů se narodily mrtvé anebo tak fyzicky postižené, že bylo více milosrdné je zabít hned, než aby se trápili celý zbytek života a ani neprospěli rase svou neschopností plodit potomky. Před časem zemřela na zápal plic. Ovládala oheň a uměla se proměnit v lišku.

 

Codix

Druid, otec Kali. Kali ho už dlouho neviděla, vlastně od svého úprku z domova, takže si není jistá, zda ještě vůbec žije, ale rozhodně se musí trápit z toho, že jeho dcera zmizela a nenechala po sobě žádnou stopu. Byl to on, kdo naučil Kali většinu základních věcí, které umí, hlavně techniky lovu, střelby z luku, kladení pastí, rozeznávání bylin a další věci. Jeho živlem byl vzduch a měnil se v havrana.

anbu2.png

“Není to obličej co dělá tvora monstrem. Jsou to činy, které za svůj život udělal.”

 

PŘÁTELÉ

Cleope (mrtvá)

Druidka. Neovládala žádný živel, zato se uměla měnit v majestátního orla mořského. Spolu s Pauzem to byla osoba Kali nejbližší, vyrůstali spolu a přátelili se téměř celý život. Z celé trojice to byla právě ona, kdo byl vždy nejvíce optimistická a nejvíce hyperaktivní. Byla tvrdohlavá, až příliš sebevědomá, drzá a nepoučitelná a neuměla držet jazyk za zuby a to se jí vymstilo, když jí, Kali a Pauze přistihli v lese pašeráci při kradení jejich jídla, zajali je a Cleope je neustále provokovala, dokud se nenaštvali a nerozhodli se jí jednou provždy umlčet. Ty teplé kapky Cleopiny krve na svém obličeji cítí Kali dodnes.

 

Pauz (mrtvý)

Druid. Jeho živlem byla voda. Taktéž znal Kali i Cleope prakticky od narození a ze všech tří byl nejstarší, i po vzhledové stránce, a nejmoudřejší. Tvořil v jejich skupince jakýsi most mezi Kali a Cleope, jelikož měl povahu blízkou oběma, zklidňoval jejich hádky, krotil až příliš hyperaktivní Cleope, probíral lovecké strategie s Kali… Taktéž měl velké ego, ale oproti Cleope nebyl tak arogantní a nesnášel, když se věci vymkly kontrole. Když bylo potřeba, držel jazyk za zuby a uměl rychle jednat a teprve až pak nechat průchod citům. Právě díky němu se jemu a Kali povedlo po Cleopině smrti rychle uprchnout od pašeráků a beze stop zmizet. Nebýt jeho rychlého úsudku, byli by všichni dávno mrtví. O pár měsíců později ho však potkal nepěkný osud, když při lovu udělal chybu a vyplašil lovenou kořist, divočáka, pěkně velkého kňoura hájícího si své teritorium. Kňour se proti němu rozeběhl a probodl ho kly skrz naskrz. Další přítel zemřel Kali přímo před očima.

 

Voodoo

Člověk. Už poněkud starší penzista, jehož pravé jméno není známo, zřejmě ho ani sám neví, nabídl Kali azyl, když krátce po Pauzově smrti utekla z domoviny.  Zotavovala se u něj a časem pro něj Kali byla něco jako pomocná ruka, ona pomáhala jemu v domácnosti a on jí učil různé lidské dovednosti. Naučil jí vařit, číst, psát a také jí sehnal i nějaké normální oblečení a hlavně pořádné slušné boty, aby Kali nemusela chodit ve městě ve stažených kůžích jako nějaký divoch. Jeden z mála osob, kterým Kali důvěřuje.

 

Vragga

Potkaly se loňskou zimu úplně náhodou, když se Kali potulovala kolem elfských lesů. Urgalka jí našla vyčerpanou a promrzlou na kost a prakticky jí zachránila život tím, že jí, i přes nebezpečí, že se vrátí její Mistr Wran, vzala do teplého objetí Prokletého doupěte. Vragga dala Kali najíst a napít se teplého čaje a nechala jí v Doupěti přespat přes noc až dokud se Kali plně nezotavila. Druidka se na druhý den ráno pokusila zmizet. Neúspěšně, namrzlé schody byly proti ní. Nastala situace, které se určitě společně v důchodu zasmějí. Urgalka jí následně ukázala Ellesméru, strom Menoa a další elfské divy než se jejich cesty rozdělily.

Po roce se opět setkaly úplnou náhodou v elfském městě Kirtanu. Vyměnily si novinky a poodhalily si pár věcí ze svých životů a povah než skončily zpátky v Prokletém doupěti, kde Kali doufala, že se konečně setká s tím slavným Wranem, o kterém tolik slyšela, ovšem takového štěstí se jí bohužel nedostalo.

Kali jí nazývá Paní Rohatou ještě z doby, kdy neznala její pravé jméno, ovšem nikdy jí tak nahlas neoslovila. Mají spolu celkem komplikovaný vztah, kde si ani jedna z nich není jistá, zda se nebudou chtít navzájem zabít, avšak dalo by se říct, že Kali začíná této urgalce postupně kousek po kousku věřit.

anbu2.png

“Ano, mohla bych své milované pomstít. Ale vidíš, všichni moji milovaní jsou již dávno mrtví.”

 

MAJETEK

Je to zlodějka, za celý život neshromáždila spoustu nejrůznějších věcí, ale u většiny pomalu sama neví, k čemu vlastně slouží, takže je nosí jako trofeje. Jedna z takových věcí jsou například ochranné brýle do pouště, ty si oblíbila nejvíce, protože se jí dobře osvědčily nejen v průtrži mračen, ale hlavně ve sněhových vánicích, kterých u nich doma v zimě rozhodně není nedostatek.

 

Před několika lety našla v lesích něčí zapomenutou dýku. Není sice zrovna nejkrásnější, hlavně je trochu rezavá a rozviklaná, ale Kali jí pravidelně brousí o kameny, aby zůstala ostrá. Dokud jí bude sloužit, nevzdá se jí. Používá jí k nejrůznějším, téměř každodenním, věcem – k lovu, na sebeobranu, ke zkracování si vlasů… A ke spoustě dalších různých věcí, které se dají s dýkou dělat.

 

Za pár drobných, které vyžebrala nebo dostala za malou výpomoc, si pořídila brašnu přes rameno z pytloviny. Nevypadá sice nějak extra úžasně, ale hodí se, má spoustu kapes a je i celkem velká, i když už se trhá, ale na přenášení věcí a jídla ideální.

 

Přes záda nosí toulec s pár šípy, ale o luk dávno přišla, zlomil se jí, když špatně vypočítala skok ze stromu a spadla přímo na něj. Ještě si nenašetřila na nový, proto se spoléhá hlavně na svou dýku a schopnosti.

 

Od Voodooa dostala klasické oblečení vesničanů, tedy béžovou tuniku se šněrováním u krku, tmavě hnědé pytlové kalhoty a kožené boty, aby lépe zapadla mezi ostatní. Dále vlastní teplé, světle šedé, pletené druidské roucho, které nosí v zimě navlečené přes tuniku. Když už je opravdu zima, má sebou pro ty případy staženou kůži z medvěda hnědého, která je upravená tak, aby se dala nosit jako provizorní plášť, což je řešeno knoflíkem a poutkem, ale když je zrovna tepleji, používá jí Kali jako deku.

 

Taktéž vlastní náušnice a přívěšek z Vánočního plesu

anbu2.png

KONTAKTY

E-mail: Taborta.Chronicles (zavináč) gmail.com

DeviantArt: shaymin-lea.deviantart.com

(Další kontakty na vyžádání.)

anbu2.png

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.

 

anbu2.png

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   1,5 zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë