Jojen

(Lidská podoba)

(Zvířecí podoba)

Jméno: Jojen

Rasa: Druid

Přezdívka: Popel

Věk: Vypadá asi na 14-15 let. (Skutečný věk 30-40 let)

Motto: “Nakonec skončí všude jen popel…”

Vzhled

Lidská podoba

Na první pohled vypadá jako mladý kluk, oděný do příliš nuzných hadrů, ovšem zdání může klamat (nebo také ne). Jojen je vyšší postavy (asi 170 cm), ovšem tím tak končí výhody jeho těla. Je dosti hubený a nejspíše nemá moc síly. Rána od něj by těžko někoho povalila na zem, leda tak smíchy. Jediné, co se dá podle jeho postavy usoudit je, že nejspíše bude docela mrštný a obratný.

Ve tváři je Jojen ještě trochu kluk, i když jeho oči říkají něco jiného. Mají černou barvu a lidé tvrdí, že to jsou oči starce. Jinak nemá žádný další poutavý prvek na své tváři. Za to vlasy má přírodně nejspíše hnědé, ale je znát, že si je neustále barví popelem, a tak mají podivně šedou barvu. Skoro to vypadá jako by měl stařecké šediny. Do vlasů si občas zaplete pírko, či jinou drobnou věc. Svojí délkou dosahují asi po ramena.

Zvířecí podoba

Jojen se umí přeměnit do podoby divokého rysa. Tvor to je dosti nebezpečný a velice obratný (proto je možná obratný i Jojen v lidské podobě). Nelišší se nijak více od běžného rysa, kterého lez potkat v přírodě. Jediné co je jiné, jsou oči, protože ty i ve zvířecí podobě má čistě černé.

Oblékání

Obléká se dosti jednoduše, ovšem i prakticky. V teplejších dnech nosí pouze lehkou vestu ze lnu, kterou má v pase přepásanou pruhem látky. Na kalhoty a boty si Jojen potrpí, i přesto že jsou dost jednoduché, tak jsou až neuvěřitelné pevné a praktické. Celé oblečení je na některých místech roztřepené. V zimě nosí navíc pár vrstev doplněné kožešinou, aby mu nebyla zima.

Povaha

Jojen je docela přátelský, i když v první řadě dosti opatrný. Má narozdíl od většiny druidů dost zvídavou duši, pokud někoho potká, tak je ze začátku opatrný, ale když si daného člověka “oťuká”, tak začne být zvídavý a docela přátelský. Navíc ho jeho zvídavá povaha neustále nutí objevovat nová místa a s nimi i nové lidi.

Problém je, že navíc kvůli elementu, který ovládá (oheň). Je občas dost výbušný a netrvá mu dlouho se kvůli pitomosti naštvat. Chová se prostě trochu jako oheň. Kvůli této povaze a jeho barvě vlasů si vysloužil přezdívku “Popel”.

Lidem většinou přirozeně nevěří, ale má dosti zvědavosti na to se s nimi dát do řeči, i když velice odměřeně. V rozhovoru právě s nimi se dokáže velmi rychle naštvat.

S urgaly, stíny a jinými tvory, kteří jen ničí les se většinou ani nebaví.Pokud někoho zná lépe, tak již nemá problém se s ním normálně bavit, Většinou je přátelský dokud ho daná osoba nenaštve, to samo sebou lze vícero způsoby. Své názory jen málokdy mění nebo spíše ani neuvažuje nad tím, že by se mohl plést. Tahle jeho tvrdohlavost ho často přivádí do hádek.

Poslední dobou je dost nejistý okolo své schopnosti ovládat oheň. Užívá ho jen v krajní nouzi, nebo při velkém vzteku. Jinak se jakémukoliv použití raději vyhýbá.

Názory

Lidé - Baví se s nimi, i když je prostě přirozeně nemusí.

Urgalové, Stínové - Nebaví se a dost je nemá rád.

Elfové - Nemusí jejich aroganci, ale dokáže s nimi bez problému vyjít.

Ostatní rasy - Tady jde už dost o jednotlivce.

Historie

“Každý má jednoho otce a matku… Ale já jsem na tom líp. Já jich mám hned několik!”

Narodil se v jedné ze tří vesnic druidů. Jména svých pravých rodičů dávno zapomněl, neboť ho zde ponechali jako malé dítě a odešli do jiné vesnice, už s dalším potomkem. Jojen to jako mladý vůbec nepochopil a dalo by se říci, že mu to bylo jedno. Starala se o něj totiž celá vesnice a on tak pojal za rodinu jí.

“Učit, učit a učit… Když to musí být…”

Hned od mala se s ním učitelé moc nemazali a tak podstoupil docela tvrdý výcvik. On byl ale divoké dítě, a tak byl často i tvrdě trestán za svoje zbrklé posunky. Učitelé u něj našli dost velký potenciál k ovládání elementu ohně, opravdu veliký, až nezvykle.

“Člověk chybuje…”

Každý den žil u někoho jiného ve vesnici a tak jednou, když byl u rodiny, která měla syna podobně starého jako on, tak se stalo něco špatného. Mladík ovládal element vody a  Jojen chtěl zkoušet své dovednosti. Chvíle přemlouvaní a nakonec došlo na jemné pošťuchování. Netrvalo dlouho a mladík Jojena rozhněval (to je prostě u Jojena snadné). Tak mu tedy ukázal, co umí a začal si hrát s ohněm. Mladík nestačil vodou hasit jeho um… Jojen dodnes lituje svých činů, avšak toho večera celá chýše lehla popelem… Jojen nechtěl, ale stalo se… Poprvé si pak obarvil vlasy popelem, byl to popel pravě z tohoto požáru. Dělá to dodnes, aby nezapomněl, že svým darem může přinést i neštěstí. Od té doby je dost opatrný s tím, kdy svou magii použít a kdy ne.

“Duše poutníka”

Od incidentu se necítil už ve vesnici dobře, každý na něj koukal skrz prsty. Tak se rozhodl, že odejde. Stejně ho jeho duše, již dávno hnala jinam. Dokončil výcvik a po pár letech odešel, aby se toulal po lese… aby zkusil najít lidi a přesvědčit je, že to co dělají přírodě je špatné...  Ale možná přeci jen chtěl utéct před historií, která sužovala jeho mysl.

Majetek

Vlastní jednoduché oblečení (viz. obrázek postavy + sekce Oblékání).

Dýka z paroží (prakticky naostřený paroh)

Různé brašny plné bylin a jiných primitivních věcí

Dovednosti

Ovládání ohně 4/7

Přežití v divočině 5/7

Boj 2/7