Jméno: Představí se vám jako Faö [Fae], ale je známá i jako ta Poslední. Oslovována též byla, jako služka, nemehlo, nebo prostě děvče.

Titul: Hlavní kněžka Quess, poslední kněžka Vyznavačů můr

Rasa: Člověk 
          
Pohlaví: žena

Narození: Přesný den není přímo znám, ale její věk se počítá od doby, kdy ji objevila Berta, což bylo pátého Milovníka roku 3248. Takže jí bude něco mezi osmnácti a dvaceti lety.

Víra: Řadí se mezi takzvané Vyznavače můr, uctívá bohyni Quess

Povolání: Je nejmladší Hlavní kněžkou Quess (viz. Vyznavači můr) za dlouhé roky, toto se nedá považovat za povolání jako takové. Nějakou dobu byla také služkou.

Jazyky: Jazyk lidí, centrální dialekt.

Motto: „Když jsi v nebezpečí, útěk bývá nejlepší volba.“

Podoba

Tělesná stránka

Faö se obvykle straní davů, proto je její setkání s vámi něčím dá se říci výjimečným. Ale když se s ní přeci jen setkáte, poznáte, že z ní sálá ne příliš přátelská a nedůvěřivá aura. Velké štěstí mají ti, kterým začala důvěřovat, jak se to pozná? Velice jednoduše, přestane se na vás mračit. Když se tak stane, zjistíte (možná vám to dojde i dřív), že je poměrně hezká. Ano její pohyby jsou lehce neohrabané, ale její vosí pas by jí mohla závidět kdejaká šlechtična, pravděpodobně za to můžou i skrovné poměry, ve kterých vyrůstala. Na dívku jejího věku je celkem vysoká a bylo by těžké je hledat, ale našli by se i dospělí muži, kteří by na ní hleděly s lehce zakloněnou hlavou. Svalovou hmotu na pažích příliš nepobrala, ale má rychlé nohy, což to trochu vyvažuje. Její bledou pleť hyzdí jizva spojující její předloktí se zápěstím, kterou získala od Starce.
Mezi její přednosti zajisté patří její pěkná tvář, která je mírně protáhlá. Na tvářích má i malé pihy a nejvýraznější je ta, která se nachází na bradě. Rty má plné a rudé v odstínu přezrálých višní, obvykle jsou v rovné poloze a skrývají se pod nimi čisté a pevné bílé zuby, které odhaluje striktně jen při mluvě. Když promluví, z jejích úst se osvobodí vyšší hlas, ve kterém se často objevuje nepřátelský podtón. Její nos je sice trochu větší, než by si jeho majitelka přála, ale každopádně je rovný a není žádným způsobem zakřivený, či jinak znetvořený. Faö je každopádně hrdá na své oči, které mají temně hnědou barvu připomínající dva kaštany. Někdy když je tma mohou se oči zdáti černé a temné jako neosvícené jeskyně, kdesi v Beorských horách. Její chloubou jsou i řasy, které jsou husté a dlouhé.
Své uši ukrývá pod prameny hustých, dlouhých blonďatých vlasů. Nejčastěji je nosí svázané kusem látky, anebo jsou rozpuštěné. Stejnou barvu má i její skoro neviditelné obočí.
A teď něco o jejích fyzických schopnostech. Je poměrně ohebná. Také umí celkem rychle běhat. Dokáže se velice dobře skrývat. Poslední částí se stává její síla. Ta je její velkou slabinou, už jen kvůli jejím pažím, které moc síly nepobraly. Kdyby ji někdo napadl, tak boj by určitě byla její poslední myšlenka, až po útěku, navíc na případné útočníky má skryté eso v rukávu a to se jmenuje Hug.

Styl Oblékání

Nejčastěji ji zahlédnete v obyčejných lněných šatech, buď prosté bílé, nebo hnědé, či zelené barvy. Mývají dlouhé rukávy a sahají do poloviny lýtek, tím odhalují jednoduché nízké boty. Šaty si občas sepne „vypůjčeným“ koženým opaskem. V zimních měsících se objevuje v též „půjčeném“ kožichu, který našla u Starce.
Z dob v klášteře stále má roucho pro Quessinu kněžku, které na sebe dívka obvykle neobléká. Jedná se o černé šaty zahalující celé tělo sahající až na zem s kapucí, kterou kněžky nosívají přehozenou přes hlavu. Každý člověk uctívající Quess má poznávací znamení podle kterého se pozná, že patří mezi Vyznavače můr. Tím je přívěšek ve tvaru můry. Dřevěný mají obyčejní lidé, stříbrný kněžky a zlatý Hlavní kněžka, kterou je právě Faö. Je zároveň jedinou kněžkou v celé alagaesii a svůj přívěšek neustále nosí ukryt pod šaty.

Povaha

Maska

Faö se jeví, jako velice nedůvěřivá osoba. Jak již bylo zmíněno, straní se davá a nerada se stýká s ostatními lidmi. Pokud s vámi mluví, tak může působit lehce podezřívavě a také se chovat, jako byste jí něco provedl, ačkoliv se tak nestalo. Obvykle vám důvod neprozradí, ani když se jí zdvořile zeptáte. Zkrátka v něčem se ostatních lidí štítí. Není jasné, jak by jednala s příslušníky jiné rasy, neboť s takovými se ještě nesetkala. Pokud jí ovšem prozradíte, že jste Vyznavačem můr, tak na vás bude značně milejší. Naneštěstí moc takových lidí, kteří by to mohi říct s čistým svědomím není a proto ani neexituje moc lidí, na které je opravdu hodná a odkrývá jim tak svou pravou povahu. Často se pohybuje společně se svým "osobním strážcem" Hugem, který jí chrání a každý se dvakrát rozmyslí, než na ní zaútočí, neboť Hug působí docela silně a zručně.

Tvář

Stále v jejím nitru přežívá pozitivní a veselá povaha, která se odmítá odpoutat od jejího srdce. Avšak situace, které jí vykouzlí úsměv na tváři jsou jen vzácné. Často vzpomíná na krásné časy v klášteře, tyto vzpomínky jí však vrací velkou zátěž, připomene jí to její těžký úděl, šířit víru v Quess. Problémem zůstává, že netuší jak. Nemůže unášet malé děti a vychovávat je, tak aby následovaly můry. Nemůže si stoupnout na náměstí a snažit se přesvědčovat kolemjdoucí, je jí jasné, že by jí poté Solasovi kněží nechaly popravit, ať už veřejně, nebo potají, oni prostě nemají Vyznavače můr úplně v lásce. Nicméně s poté co pověřila několik ochotných lidí sezvat všechny Následníky Quess do Podolí má trochu lepší vyhlídky, ovšem nebude to lehký úkol. Velice jí v tom pomáhají Deraynové z Podolí a jejich společný veliký úkol je přesvědčit více lidí, aby následovali Quess.

Duše

Nejdříve malá kvízová otázka. Byli by, jste psychicky v pořádku, kdyby, jste přišli o všechny své blízké a o domov? Ne? Tahle dívka o to všechno přišla. To je, ten důvod proč nedůvěřuje lidem. Protože Církev Zlatého boha Solase zavinila její ztrátu a s vědomím, že všichni lidé kolem ní k tomuto lživému náboženství patří, jí cosi uvnitř brání se dávat s takovýmito lidmi do řeči. To je také důvod, proč svůj odznak toho, že je hlavní kněžka ukrývá pod šaty, ví, že by se mohla setkat s osobou, která by poznala co je zač a nechce riskovat. Stále jí v hlavě zní věta, kterou jí kdysi dávno řekla Mordane: „Církev zlatého boha Solase již od pradávna nenávidí naši víru. Nedokážou se přenést přes to, že jako stvořitelku země považujeme ženu, která je podle nich podřazená mužovi.“ Představa, že by byla jako jakási služka, nebo pouhý nástroj jiného muže ji upřímně děsí. Navíc si něco podobného už zažila u Starce. Poté se její psychika více méně zlepšila poté, co našla úkryt ve vesničce Podolí. Tam se k ní totiž chovali s úctou a respektem, ovšem rozhodla se aspoň prozatím odejít a nyní má jediného společníka, svého osobního strážce Huga, který je ale pro ní prozatím jediným přítelem. Snaží se pomalu zapomenout na dobu strávenou v klášteře hodlá přinést Vyznavačům můr lepší časy, ovšem teď už ví, že to doopravdy nebude lehké. Její veliký a nesplnitelný sen je vytvořit cosi jako stát, který by patřil náboženství můr, ale tato idea je v současné situaci skoro nemožná a navíc by na to král nikdy nepřistoupil, zatím je tedy její plán všechny shromážit a popřípadně i sehnat nové Vyznavače můr.

Historie

„Vítej děvče mezi námi, nechť Quess ve dne, v noci bdí nad námi.“

Faö ten příběh slyšela mnohokrát… Byla temná noc a Berta akorát zhasínala svíce, předtím, než se všechnykněžky uložily ke spánku. Náhle zaslechla hlasité těžké zabušení způsobené kovovými klepadly. Mladá kněžka netušila, co se děje, ale přesto opatrně pootevřela dveře. Na prahu tam leželo mladé děvče, kterému nemohl být více než rok. Mělo kaštanové oči a na hlavě chomáče blonďatých vlasů. Jen v dáli zahlédla utíkající ženu, která se na svou dceru naposledy otočila, než zmizela ve tmě. Berta popadla dítě a okamžitě běžela vzbudit ostatní a ještě té noci bylo dítě přijato do církve a obdarováno zatím pouze o dřevěný přívěšek můry. Když další den ráno objevil děvče Bertin kocourek Tobias, nehnul se od ní ani na krok a několik dní seděl u její postele a bránil jí. Kněžky to považovaly za znamení.
Klášter byl z větší části ze dřeva. Skládal se z hlavní budovy, kde se prováděli různé rituály. Tato budova měla i věž, ve které se uchovávaly přívěsky můr. Na hlavní budovu byli napojeny pokoje kněžek, kterých bylo celkem šest po dvou postelích. Předposlední částí byla knihovna plná různých svitků a nakonec zahrada a malé políčko, na kterém si kněžky pěstovaly zeleninu. Nechyběla ani ohrádka s jednou kozou, kterou chovali pro mléko a kurník se slepicemi. Celý areál sponzoroval nižší šlechtický rod Deraynů z Podolí, kteří byli jediní známí vyznavači můr z trochu vyšší vrstvy. Obyvatelkami kláštera byli kromě malé Faö tedy kněžky: Berta, Mordane, Sinistra a Evanna, jež byla hlavní kněžkou. Jejich náboženství v tom období zažívalo krušné časy, neboť těch několik málo Vyznavačů můr bylo postupně překonvertováno na Solasovu církev, přesto ale kdesi zůstavali věrní věřící roztroušeni po Alagaesii.
Dívenka měla ale poměrně hezké dětství. Hrála si venku s kocourem Tobiasem. Pomáhala Bertě při práci na jejich drobném políčku, nebo otravovala Sinistru, dokud jí nepřečetla nějaký zajímavý příběh, ve kterém se objevovali dračí jezdci. Kněžky byli velice vzdělané a vynikali ve všech ženských dovednostech a jejich hlavní předností bylo, že si dokázali poradit bez mužů. Nicméně kněžky měli povoleny uzavřít sňatek, ale obvykle se nenašel vhodný partner, neboť většina lidí bylo jiného náboženství a navíc, kdo chce vzdělanou ženu, která si myslí, že je rovnoprávná mužovi?
Zhruba v sedmi letech začala Mordane Faö učit číst, psát a počítat. Také jí začala připravovat na to, aby se stala kněžkou. Sinistra měla zase za úkol naučit dívenku vyšívat a vařit. Faö upřímně nikdy nebyla příliš pozorný typ a vyšívání jí absolutně nešlo, ale když se jí chtělo, tak se opravdu snažila a nakonec jí Mordane ty písmenka přeci jen do hlavy natloukla. Toto období v klášteře hodnotí Faö jako nejhezčí část svého života. Nic jí netrápilo a existovaly pro ní jen její „tetičky“. Upřímně ale vždy měla jakousi posvátnou hrůzu z Evanny, tedy hlavní kněžky. Ta žila podobně jako ostatní kněžky, ale z nějakého důvodu se jí vždy bála.
Když Faö nastal dvanáctý rok po dívčině nalezení, tak byla oficiálně uznána jako skutečná kněžka bohyně Quess a její dřevěný přívěsek byl při rituálu vyměněn za stříbrný. Dřevěný byl symbolicky spálen společně s pramínkem dívčiných vlasů. Život Faö se tímto příliš nezměnil, akorát byla nucena každý Učan nosit roucho kněžky, aby poctila bohyni. Faö se dál zdokonalovala ve čtení a psaní a četla různé staré svitky s legendami o zjevení paní můr a podobně.
Největší a nejstrašnější událost v celém dívčině životě nastal sotva dva roky poté co se stala kněžkou. Byla temná noc. Temnější, než ten den co byla nalezena. Faö z nějakého nevysvětlitelného důvodu nemohla dlouho usnout a později to považovala za znamení. Seděla u oltáře a hladila Tobiase po srsti, když nakonec přímo před oltářem usnula. Byl zrovna Učan a měla na sobě své roucho, které byla líná si svléct. Faö probudilo nenadálé světlo, které vycházelo z obytné části kláštera. Několik Solasových následovníků podpálilo klášter a právě ta část se zhroutila k zemi. Faö později přemítala, proč se nevzbudila dříve. Najednou z obytné části vyběhla Evanna a Berta, které bydleli nejblíže k hlavní budově. Ječeli na Faö ať utíká a ona tak udělala. Náhle však ze stropu spadl trám a spadl na Bertu a Evannu. Berta byla mrtvá a Evanně to rozdrtilo nohy. Faö jí chtěla zachránit, ale pak Evanna pronesla větu na kterou dívka nikdy nezapomene: „Nech mě být… Akorát zhoršuješ mé utrpení… Jsi silné děvče….“ Pak si zakašlala a pronesla svá poslední slova: „Faö tímto z tebe učiňuji nejvyšší kněžku bohyně Quess… Pomoz najít lidem světlo…“ strhla jí stříbrný přívěšek a hodila jej do ohně a pak dala Faö kolem krku zlatou můru a zemřela. Děvče spěšně vyběhlo ven a v slzách sledovala, jak hoří její domov… Náhle se však objevila skupinka Solasovců, kteří klášter zapálili. Chtěli Faö chytit a kdo ví co s ní provádět, ale ona se nedala a začala jim utíkat. Měla rychlé nohy a navíc Solasovci byli opilí a proto se jí podařilo utéct. Klášter se nacházel nedaleko Bullridge a právě tam se na ní „usmálo“ štěstí. Jistý stařec byl ochoten ji nechat u sebe, koupit jí nové šaty a jíslo, pokud u něj bude sloužit. Byl to zahořklý stařec, který ale potřeboval někoho, kdo by se o něj postaral. Kdysi to býval veliký obchodník, ale nyní to byl pouze bohatý hamižný dědek a ve Faö viděl opravdu levnou služku.
Děvče poslušně sloužilo a dokonce trpělivě přečkávala Starcovi občasné záchvaty vzteku. Jednou po ní mrštil nějakým střepem a ten jí udělal podlouhlou jizvu na předloktí. Rána nebyla hluboká a Faö cosi věděla něco o ošetřování ran od Sinistry a tak i to přečkala a navíc nic jiného neměla. Při jednom takovém záchvatu se však Starci zastavilo srdce a Faö se rozhodla, že si „vypůjčí“ starcova osla a vydala se hledat rod Deraynů z Podolí, kde chtěla najít úkryt. Naštěstí jí kdysi dávno Sinistra vyprávěla, kde se Podolí nachází a tak se přidala ke skupince obchodníků, kteří jí z lítosti přijaly k sobě. Měli dobré srdce a věděli, že by dívku mohli chytit otrokáři.
Společně s nimi se dostala do Gil’eadu. Nejblížší vztah po cestě navázala se starým obchodníkem s látkami, kterému říkali Vydra, Faö nikdy nezjistila, jak se jemnuje doopravdy, nebo proč vůbec tuto přezdívku dostal. Vydra znal mnoho různých příběhů, které všichni rádi poslouchaly. V Gil’eadu se nezdrželi dlouho, neboť obchodníci spěchaly na sever, kde obvykle mívali nejvíce výdělků, protože to byla chudá krajina a v zimě tu lidé obvykle neměli co k jídlu, pokud si neudělali dostatečné zásoby. Poté jejich cesta vedla do Daretu, kde se od nich dívka oddělila. Čekala jí nejnebezpečnější část cesty. Musela ujít několik mil, aby se dostala do podolí, ovšem k její smůle začínala zima. Naštěstí měla Faö svého osla, který jí v případě vyčerpání vozil. Z padajícího sněhu začínala být dívka trudomyslná a rychle jí docházely potraviny, které nakoupila v Daretu za Starcovi peníze. Po několika úmorných dnech však konečně na obzoru spatřila vesnici. Konečně byla v Podolí.
Malý hrádek patřící pánům Deraynů současně obývali dva bratři, kteří celou ves a několik přilehlých polí a lesů spravovali. Poté co zjistili kým je, tak Faö přivítal Fram, místní strážce kaple. Dokonce jí ve městě přivítali i místní pánové, starší Wilmot a Tedric. Poté co jim vysvětlila svůj příběh, velkoryse jí zde uvítali a nechali jí na hrádku bydlet. Tam se o dokonce starala komorná a na takový komfort nebyla zvyklá. Stále jí ale v hlavě vrtala poslední slova Evanny. Její povinností bylo začít jednat a napadlo jí, že by se mohli pokusit sezvat všechny Vyznavače můr a shromáždit je v Podolí. Učinila tedy rozhodnutí, že vyšle "posli", kteří budou mít za úkol takové lidi najít. O některých se přímo vědělo a některé bylo nutno najít. Oznámila svůj plán Deraynům a ti souhlasili. Dokonce se ve vesnici našlo pár dobrovolníků, kteří se na tento úkol přihlásili. A sama Faö se rozhodla, že také podnikne jakousi cestu, při které by mohla nalézti některé následníky můr. Deraynové rozhodli, že s ní vyšlou jakéhosi osobního ochránce, ovdovělého muže jménem Hug, který prý kdysi byl v rytířské škole. Cílem seskupení Vyznavačů můr není nijak proti někomu bojovat. Nemají žádné vojáky ani nic podobného, navíc jich je příliš málo, ale chtějí se dohodnout jak případně obnovit slávu víry. Nicméně Faö opustila Podolí a vydala se s Hugem též hledat další vyznavače můr.

Vyznavači můr

Jedná se o ne příliš rozšířené náboženství, které vyznává bohyni Quess, neboli paní můr. Podle všeho byli totiž jejími vyslanci právě můry a podle legend jí vždy bývá na blízku stříbřitá můra jménem Trespelitos. Jinak je bohyně popisována, jako jakási žena s proměnlivou tváří, jako by se její obličej neustále, proměňoval a měnil svůj tvar, ale mění se jaksi nenápadně, tak, že to člověk ani nepostřehne. Jediné co se nemění, jsou vodově modré oči, které, jako by viděli vše, co se nachází ve vaší duši. Quess má prý mléčně bílou pleť a bílé vlasy, které jsou protkané stříbrem. I její šaty jsou čistě bíle a kolem krku má pověšený přívěšek můry vyrobený z precizně opracovaného safíru. Podle této legendy nosí s hrdostí následníci můr na krku přívěšek ve tvaru můry, který označuje jejich postavení v této víře a také propojení s bohyní. Nejslavnostnějším dnem pro tyto lidi je vždy třetí Učan v měsíci, kdy si oblékají nejlepší oblečení a večer se sejde celá rodina a mají nejlepší večeři v týdnu. U chudších to bývá obvykle maso, které si můžou dovolit jen velice málo (mají i další významné dny, viz. níže).  Co se týče různých svatyní, tak v některých městech se občasně nalezne nějaký malinký oltář, ale opravdu velmi řídce. Nedaleko Bulridge se ještě donedávna nacházel jediný klášter a v Podolí se nachází kaple, která je zasvěcena Paní můr. Vyznavači můr věří, že po smrti se z věrných následovníků stanou vyslanci Paní můr, tudíž se převtělí v můry.

Legenda o vzniku světa

Podle legendy vznikl svět z ohně. Všudě byl oheň a z něj se v záblesku zničehonic zrodila Alagaesie. Byla to široká pláň, kde nebylo nic. Náhle se ale ve středu té obří pláně objevil další záblesk a náhle se rozfoukal silný vítr, kteý prolétl krajinou a svou mocnou silou zvedl do výšky hory a vytvořil prohlubně pro jezera. Poté začala ze země vřít voda, která naplnila moře a řeky. Hned poté se na obloze objevilo slunce a sním přišly i barvy. Zo moře poté vystoupila Quess. Překrásná žena, která však byla na světě sama. Aby jí nebylo smutno zasela do země semena, ze kterých vyrostly rostliny. Rostliny byli nádherné, ale stále jí chyběli rovní živočichové. I stvořila zvířata a přdevším můry, které stvořila k obrazu svému a stále to nebylo ono. Zahleděla se do vody o poté podle svého odrazu stvořila člověka...

Svátky

Každý třetí učan v měsící, kdy uctívají Quess a děkují ji.

Poslední sněženec, jako začátek nového roku.

2. Listotřas, kdy údajně Quess stvořila člověka a začaly se počítat dny, nicméně tento den byl přesně určen až poté co víra přijala kalendář, do té doby se to slavilo prostě na Podzim. Jedná se o největší slavnost roku se spoustou jídla a pití.

Hierarchie

Hlavní kněžka/kněz – zlatý přívěšek
Nejvýšší post ve víře. Obvykle pořádá různé rituály a nejčastěji se jedná spíše o ženu.
Současný hlavní kněžkou je Faö zvaná Poslední

Řadový kněz/kněžka – stříbrný přívěšek
Druhý nejvýznamější post. Kněžky/knězi bývají často nápomocné hlavní kněžce/knězovi a snaží se šířit víru
V současné době neexistuje žádný kněz, nebo kněžka

Strážce kaple – Dřevěný přívešek se vsazeným granátem
Stará se o kapli a šíří náboženství, kněžky obvykle žijí v klášteře a strážci bývají jejich prostředníky.
V Podolí se na nachází strážce jménem Fram

Obyčejní věřící – Dřevěný přívěšek
Obyčejní lidé, kteří věří v bohyni Quess

Podolí a rod Deraynů z Podolí

Podolí je malé městečko plné malých dřevěných stavení. Hlavní obživou je chov skotu a pěstování obilí. Živí se obchodem z dobytkem a některé vybrané kusy se dokonce později dostanou na talíře některých šlechticů. Není to nijak chudá oblast, ale bohatsvím to tu také nepřekypuje a je zde úrodná půda, ale často bývá lidmi odsuzována pro odlišné náboženství. Nachází se zde kaple zasvěcená Quess, kterou stráží stařec Fram. Galbatorix na tuto oblast nebere velké ohledy a nijak si této části země nevšímá, jen když poctivě odevzdávají daně. Nad městem se na kopci nachází chudý hrádek, kde odedávna sídlí rod Deraynů z Podolí, který odjakživa náboženství Vyznavače můr podporuje a věří v něj. V současné době obývají hádek dva bratři Wilmot a Tedric, přičemž mladší Tedric je zadaný a pokračování rodu je zajištěno. Jeden z jejich předků byl dobrý válečník a i možná proto nechává král tuto oblast na pokoji.

Řemeslo: Kněžka 2/7

Schopnosti

Vyšívání 1/7
Vaření 2/7
Znalost rituálů 3/7

Faö vyniká především v obyčejných ženských činnostech, které ovládá velice dobře, neboť v klášteře jí víceméně nic jiného neučili. Na vyšívání byla vždycky trochu levá, ale vaření jí i docela baví. Umí samozřejmě číst a psát, protože se jí, jakožto kněžce dostalo patřičného vzdělání. Jinak toho popravdě zas tolik neumí. Ví toho hodně o různých rituálech patřící ke kultu Quess a také v hlavě přechovává nějaké motlidby. Jinak toho moc neumí. Boj neměla příležitost si nějak osvojit a proto by se příliš neubránila, ale ud toho má přece Huga. Jinak samozřejmě umí třeba obdělat pole, nebo podojit krávu, což není nijak vznešný um.

„Rodina“

Faö nikdy nevěděla kdo jsou její rodiče a možná to ani nechce vědět. Nezajímá se o lidi, kteří nechali osmocené dítě na prahu kláštera. Pravda je, že by se asi jinak nedostala mezi kněžky, ale přesto ke svým rodičům cítí jakousi zášť. Mezi svou rodinu ale počítala kněžky a ve svém životě potkala pár „důležitějších“ lidí, kteří ovlivnili její život.

Berta

Stará Berta, která byla pro Faö něco jako matka. Našla jí na prahu a také se o ní hezky starala a na to jí nikdy nezapomene. Byla milá, starostlivá a ráda se smála.

Sinistra

Sinistra byla vždy trochu odměřená, ale přesto byla v srdci dobrá a o malé děvče se starala. Znala mnoho různých příběhů, které Faö uchovává v paměti dodnes.

Mordane

Ta, která jí naučila číst a psát. Byla velice přísná a ke všem se chovala spravedlivě.

Evanna

Nejvyšší kněžka, ze které měla vždy trochu respekt a vždy pamatuje na její poslední slova a úporně se snaží je naplni, ačkoliv to pro ní není jednoduché.

Stařec

Nepříjemný muž trpící záchvaty vzteku, který jí nabídl práci, když bylo jí nejhůře. Po jeho smrti si nakradla jeho peníze a zmizela. Považuje to za největší hřích svého života

Fram

Milý stařík a také strážce kaple v Podolí. Byl první kdo se k ní od doby co se stala hlavní kněžkou choval opravdu přívětivě.

Wilmot a Tedric

Dva bratři, kteří jí nabídli pohostinství a kteří jsou její hlavní naděje.

Hug

Jeniný opravdový přítel, který jí chrání před nebezpečím a cestuje s ní. Je vtipný a Faö ho má ráda. Je velice optimistický a věří, že plán na sezvání Vyznavačů se vydaří a že se řady následovníků Quess rozšíří.

Majetek

Kvůli omezenosti výpravy má jen čtvery šaty, nízké kožené boty. Kus látky, kterým si občas sváže vlasy. Má u sebe i Roucho kněžky Quess. Má i nějaké peníze, které jí zbyli ještě po straci. Společně s Hugem mají nějaké potraviny, lano, křesadlo, nádoby na vodu, nůž, přikrývky a dvě dřevěné lžíce. Hug vlastní ještě meč.

Jiné postavy

Nikel