Jméno: Karsten Pajdal

Typ postavy: Mechanická

Rasa: Člověk

Pohlaví: Muž

Podoba:

Karsten je fešák. Alespoň si to o sobě myslí. Avšak- kdo by mu to měl za zlé? Jen se podívejte na ten obličej; hladké čelo, dokonale zakřivené a husté obočí a přímo pod ním dvojice zemitě zbarvených jiskrných očisek.

Na co je ovšem úplně nejpyšnější (a ne, není to urostlá postava ani vlasy barvy Slunce) je úsměv. Ústa široká jako koryto řeky Toark a narudlé rty s doplněním o řady běloskvoucích zubů už přivedly nejedno děvče do mdlob. Ďolíčky ve tvářích jsou samozřejmě v jeho případě jen třešničkou na dortu nezbytnou k dokreslení celkového dokonalého vzhledu mladíka z města.

Že má odstáté uši a při chůzi mu výrazně zaostává levá noha za zbytkem těla, to už pro samou sebelásku ani nevidí. Což ovšem nevylučuje možnost toho, že si jeho nedostatků nevšimlo Karstenovo okolí. Nebo jste snad za přízviskem Pajdal hledali něco víc?

Povaha:  

Nakolik si při prvním pohledu říkáte, jaký tenhle mladík musí být všeuměl, natolik se ve svém úsudku mýlíte. Je to sice kluk jak hora a síly vydá za dva, ale co se týče práce, je naprosto neschopný. Na co sáhne se zázračným kouzlem promění v hromadu trosek (nedej bože aby něco začalo hořet) a jediné, na co ho užije, je sem tam vypomoct tátovi v hospodě.

V soukromí bývá zábavným společníkem. Má rád sám sebe (hodně) a lidi kolem (o něco méně). Jeho životní filozofie vychází z toho, že pokud nemilujete sebe, nedokážete vycházet s jinými lidmi. Tato úvaha je ovšem jednou z mála hlubších myšlenek, na které se dosud zmohl. Víc ho užije na popichování se a dobírání si silnějších, protože lepší než pinta piva je pořádná rvačka.

Historie:

Od malička žil v Teirmu se svým otcem a macechou. Jen co se naučil chodit, motal se všem v tátově hostinci pod nohama. Nutno říci, že nikdy nedokázal být k užitku a častokrát byl posílán zpátky do pokoje, aby si radši hrál.

Avšak pak přišel ten zlomový věk, zlatá šestnáctka, a jeho otec ho začal naplno zaučovat do tajů podniku. A nakolik se tomu Karsten bránil, vypadá to, že brzy se jeho noční můra stane skutečností a on bude nucen převzít tátovo řemeslo za své.