TOPlist

Tarhymal Ezir

Začátečník 2506 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 11.04.2020 14:25:11 FB



Tarhymal Ezir z Bullridge

 

 

Jméno: Matka ho pojmenovala Tari. Většina z těch, kteří ho pod tímto jménem mohli znát, je dnes mrtvá. Jméno Tarhymal Ezir si dal sám. Tarhymal si vymyslel a Ezir je po příteli z dětství, za jehož smrt cítí jistou odpovědnost.

Titul: Hrabě z Bullridge

Rasa: čistokrevný člověk z Pouštního kmene

Věk: Narodil se někdy kolem roku 3245. Má tedy zhruba dvacet let.

Povolání: Vystřídal jich mnoho. Od podkoního přes pomocníka vedoucího feinsterské věznice až k jednomu z blízkých poradců krále Mirona

Jazyky: Jeho mateřština je jazyk kočovných kmenů, obecnou řeč ze začátku příliš neovládal. Dnes žije u lidí něco kolem deseti let, a vzhledem ke svému přirozenému talentu už ani dle přízvuku nepoznáte, že je ve skutečnosti cizinec. Umí také číst elfské písmo a částečně hovořit starověkým jazykem, ale spíše na základní úrovni.

Náboženství: Oficiálně přijal Solasovu církev. Z dětství je zvyklý obracet se k duši Pouště a předkům. Příliš často se však nemodlí. Lidé jako Tari většinou za nejvyšší božstvo považují sebe.

 

Podoba

Když odešel z oázy, byl ještě chlapcem – hubeným klukem se slabýma rukama i nohama, který se schovával za mnohem silnějším Alixem, svým ochráncem, který mu byl téměř bratrem. Ty doby jsou pryč. V Království dospěl v muže. I dnes je velmi štíhlý s dlouhými končetinami a nepříliš svalnatý, ale jistou sílu má. Nese se vždy rovně, a jelikož je poměrně vysoký, umí vzbuzovat respekt.

Má velmi tmavou pleť a černé vlasy, nicméně oproti jiným členům pouštního kmene byl vždycky spíš světlejší. Dokonce mu, když byl malý, posměšně říkali „blonďáček“, i když samozřejmě ani jeden blonďatý vlas neměl. Jeho oči jsou nebesky modré, což je opět rys, který ho od většiny populace oázy odlišoval.

Jeho tvář je ušlechtilých rysů, velmi jemná, téměř až podobná elfům. Má rovný nos a výrazné lícní kosti, a své tváře vždy udržuje hladce oholeny. V jeho kulaté bradě se nachází malý ďolíček, už ne tak výrazný jako za dob jeho dětství. Nad modrýma očima se klene tmavé obočí a dlouhé, skoro dívčí řasy. Celkově se jedná o velmi pohledného mladého muže, pro nějž zaplálo srdce nejedné dvorní dámy. Tarhymal Ezir však, bohužel pro ně, žádné hluboké city nepěstuje. Ožení-li se, pak s takovou, s níž získá věnem i velké území, nebo vyšší titul. Má-li občas nějaké pletky, bere je jako povrchní zábavu, která nemá dlouhého trvání.

Co se oblékání týče, Tari si potrpí na drahé látky a výrazné barvy. Často ho lze proto vidět v rudé či purpurové tunice a vestě prošívané zlatou nití, zdobenou po krajích malými perlami. Vždy má oděv šit na míru, pečlivě zdůrazňující jeho štíhlou aristokratickou postavu, a podle poslední módy. Na zimu má těžký kabátec lemovaný pravou kožešinou z norka; lze ho spatřit taky v lovecké kamizole s doplňky. Rád nosívá sametové čapky s dravčími pírky, samozřejmě pouze na události, při nichž je to vhodné. Kdo neví zhola nic o Tarhymalově minulosti – a Tari se velice snaží, aby tato minulost byla opravdu zapomenuta, ten by nikdy netipoval, že nemá urozený původ. Šperkům příliš neholduje; nosívá pouze jeden zlatý pečetní prsten, který podědil po svém ochránci, veliteli feinsterské věznice.

 

Povaha

Úskočný a lstivý, to jsou dvě slova, které Tarhymala nejlépe charakterizují. Byl takový už od dětství. Jeho otec mu říkával, že mu připadal chytřejší než on sám už v době, kdy se na něj díval z dětské zavinovačky. A Tari opravdu je inteligentní, a velmi dobře se svým talentem zachází.

Jako chlapec byl slabší než ostatní a bylo jasné, že z něj nikdy nebude velký bojovník. Díky přátelství s Alixem, vůdčí osobností dětské party, v níž vyrůstal, byl však vždy chráněn před útoky a šikanou. Od malička byl zvyklý lhát a překrucovat pravdu, jak se mu to zrovna hodilo – všechno proto, aby unikl výprasku. Jediný, kdo mu jeho pohádky nikdy nezbaštil i s navijákem, byla Delois, půlelfka, která také vyrůstala v oáze. Před ní se naučil mít na pozoru a byla to právě ona, kvůli komu neusnul na vavřínech a své schopnosti „kreativního zacházení s pravdou“ stále vylepšoval.

Tari měl vždycky dar přesvědčit lidi, že je na jejich straně. Má velmi vemlouvavý způsob řeči, umí pochlebovat a působí velmi důvěryhodně, když chce. Díky těmto schopnostem se mu podařilo dostat vysoko na společenském žebříčku. Rychle se učí, především jazyky, a takzvaně „vidí do lidí“ – je pro něj velmi snadné odhadnout chování i člověka, kterého vidí poprvé v životě, a získat si tak jeho důvěru. Sám ovšem nevěří nikomu, než sobě. Naučil se spoléhat jen na sebe a lidé, kteří dělají něco jiného, mu přijdou směšní. K důvěřivcům přistupuje s pohrdáním, a když někdo jednou ztratí v jeho očích cenu, už nikdy ji znovu nenabude.

Navzdory tomu, jak to vypadá, někde ve skrytu duše Tari dokáže mít rád, i když to dává najevo prapodivnými způsoby. Svého nejlepšího přítele Alixe dostal z vězení a zajistil mu lukrativní pozici v armádě, už když byli kluci. A pro druhého z přátel, Ezira, který částečně jeho vinou zemřel ve Feinsteru, pořád truchlí. Nejkomplikovanější vztah má ovšem s půlelfkou Delois. Svým způsobem mu na ní záleží jako na sestře a nikdy by nedovolil, aby jí bylo ublíženo, přestože jí kdysi dokonce vyhrožoval, že ji nechá prodat do otroctví. To jsou ovšem věci, co Tari dělá. Jeho slova jsou jako nože a nikdy neminou cíl.

 

Historie

Narodil se v malé oáze uprostřed pouště jako první a jediný syn mladého, čerstvě sezdaného páru. Jeho matka Astrah měla stejně jako on modré oči a o něco světlejší pleť, a říká se, že v její krvi se objevil někdo, kdo nebyl tak docela z kočovných kmenů. Tariho otec Zghyro byl ovšem černý jak viks a vzhledem, povahou i schopnostmi naprosto přesně zapadal do pouštního koloritu. Astrah si zamiloval a ona jej, a tak se stalo, že byl Tari zplozen ještě několik měsíců předtím, než se jeho rodiče vzali.

Už odmalička byl chytré a zvídavé dítě, které bohužel oproti ostatním chlapcům z kmene nevykazovalo příliš schopností pro boj a lov. Jiní otcové by zřejmě byli z takového syna zklamání, ale Zghyro ho vždycky podporoval. Jednou ti sama Poušť bude malá, kluku, a vydáš se někam dál, říkával mu. Byl na svého chlapce pyšný a Tari ho zbožňoval víc než cokoliv na světě. Když mu bylo něco kolem deseti, Zghyro umřel na následky zranění, které utrpěl v boji se zloději koní. Tak mu zůstala jenom Astrah.

S matkou Tari nikdy neměl tak dobrý vztah jako s otcem, a víc času než s ní trávil se svou partou dětských kamarádů – silákem Alixem, drsňačkou se špičatýma ušima Delois a tichým Ezirem, benjamínkem party, usměvavým klukem s očima hlubokýma jako samota pouště. Jejich lumpárny občas krotila jen o mnoho starší Nila, elfka, která přiletěla do oázy společně s Deloisinou matkou, Dračí jezdkyní Elvou. Nikdo jiný si na ně nepřišel.

Když Nila z oázy jednou odešla, to bylo Tarimu nějakých dvanáct let, utekl Tari s Alixem, Ezirem a Delois ke karavaně, která mířila z pouště do Feinsteru. Pracovali jako pomocná síla starající se o koně a zásoby. Poté, co dorazili do Feinsteru, dostali všichni svůj první plat. Alix s Tarim se ho rozhodli propít, protože ještě nikdy neochutnali alkohol a Tarimu připadalo zajímavé to zkusit.

Jejich první setkání s metlou lidstva nedopadlo úplně podle představ. V opilosti zabili psa nějakému chlápkovi, z nějž se později vyklubal význačný šlechtic, a skončili ve vězení. To mohla být pro drobného slabého chlapce, jakým byl Tari, smrt.

Ale to by nemohl být Tari. Nějakým způsobem se mu podařilo přesvědčit velitele věznice, že umí číst a psát, což nebyla pravda; veliteli se to však náramně hodilo, neboť sám číst neuměl a jen horko těžko to zakrýval. Učinil Tariho tedy svým pomocníkem. Nadaný skrček Tari se číst a psát skutečně naučil, a to během pouhých dvou měsíců. Poté už jeho hvězda stoupala rychle.

Přesvědčil Alixe, aby se pokusil probít z vězení, a zajistil, aby přehlídka jeho schopností zapůsobila na ostrahu vězení natolik, aby ho poslali na výcvik do armády. Když ve vězení skončil jakýsi obchodník a dobrodruh, který nepřestával mlít o dračích vejcích, Tari mu pomohl se dostat na svobodu s podmínkou, že z jeho obchodování s tak cenným artiklem něco bude mít.

Tento plán nedopadl tak úplně jak Tari očekával. Když se obchodníkova loď vracela do Feinsteru, potrhaná a zničená z výpravy na sever, kde kradli vejce z hnízdišť divokých draků, vládkyně města Enni ji nepustila do přístavu. To byl pro Tariho problém; nemohl se dostat k vejcím, a současně nemohl dopustit, aby se k nim dostal kdokoliv jiný. Zařídil proto, aby danou loď jeho lidé – tedy spíše lidé velitele věznice, ale jeho poslouchali už tehdy víc – zničili ohněm.

Před tím ovšem ještě z lodi stihla uniknout jedna dívka s jedním ukradeným dračím vejcem, a co čert nechtěl, tlumok s vejcem se dostal do ruky Delois, kterou Tari nechal po svém opileckém excesu opuštěnou uprostřed Feinsteru jen s nejmladším členem party Ezirem.

Delois chytil s tlumokem Dirk, speciální člen „pořádkových služeb“ paní Enni z Feinsteru, a Delois mu slíbila, že mu tlumok, který už stačila schovat, vydá, když jí pomůže dostat z vězení Tariho a Alixe. Tak se Tari a Delois opět setkali. Nebyl z ní nadšen, kazila mu plány, a ani ona nevypadala, že ho vidí ráda. Tehdy taky zjistil, že je Ezir mrtvý. To ťalo do živého, vyčítal si, že nedokázal nejmladšího člena party ochránit. Svůj vztek a nejistotu obrátil proti Delois.

Ještě to vypadalo, že se mu podaří z celé situace vybruslit a získat obsah tlumoku pro sebe, když se mu podařila Dirka, skloněného nad Deloisinou skrýší, kde nechala tlumok s vejcem, pořádně praštit polenem po hlavě. Měl v úmyslu obvinit Dirka z toho, že plánoval ukrást dračí vejce a že celá ta věc s lodí byl jeho plán, a měl také v plánu zajistit, aby ve vězení skončila i Delois. Jenže nepočítal s tím, že půlelfka se umí bít líp než on, a navíc že v tak emočně vypjaté situaci dokáže omylem použít magii.

Skončil na zemi a značně pošramocen, Delois s Dirkem a dračím vejcem mezitím utekli. Když Tariho našly stráže, popovídal jim svoji verzi příběhu - především zdůraznil, že Dirk, chráněnec paní Enni, ukradl dračí vejce, které předtím našla Delois. Tari se je snažil zadržet, ale se zlou se potázal.

Tato historka ho dovedla až k samotné feinsterské markraběnce, která ho velmi důkladně vyslýchala. Příběh o tom, jak se ji její osobní poskok rozhodl zradit a zdrhnul s dračím vejcem kdo ví kam, se jí příliš nelíbil. Tari měl dojem, že ho Enni podezřívá ze lži, ale vzhledem k tomu, že byl chráněncem velitele věznice, který měl svoje kontakty na vysokých místech, nemohla mu nic prokázat. Nejspíš by mu mohla proskenovat lebku, jak jen to Dračí jezdci umí; paní Enni z Feinsteru byla ovšem vždycky na tohle poněkud úzkoprsá, takže se prohlídce mysli vyhnul.

Když Tariho ochránce o rok později „záhadně“ zemřel, stal se Tari jeho nástupcem. Starý velitel mu odkázal všechen svůj majetek, neboť neměl žádné potomky. Tehdy si dal Tari jméno Tarhymal, protože mu původní jméno nesedělo k nově nabytému bohatství. Postupně převzal kontrolu nad sítí kontaktů svého bývalého šéfa, a tyhle lidi, kteří mu byli něčím „zavázáni“ – většinou tím, že je za nějaký úplatek pustil z vězení – využíval k tomu, aby rozšiřoval své pole působnosti. Nabytou schopnost čtení a psaní začal používat na maximum - dokonce přijal novou vírou v Solase, aby měl přístup ke svitkům a knihám z feinsterké církevní knihovny. Vzhledem k tomu, že v praktikování Solasova náboženství byl velmi přesvědčivý, se mu velmi brzy podařilo získat důvěru velekněze feinsterského chrámu. Ten si "zázračného chlapce" oblíbil a jelikož viděl, že se velmi zajímá o vzdělání, zařídil mu učitele. Tak se Tari začal dozvídat o historii Alagaesie, filozofii, ekonomice i současné politice Království - vše samozřejmě poněkud zkreslené církevním pohledem. Tarimu bylo dokonce opakovaně navrhováno, aby se stal knězem, což Tari ovšem odmítl - přece jen, to už bylo až příliš velká zrada Pouště a předků. Církev tak nadále podporoval "pouze" štědrými dary získanými z úplatků a oplátkou mu byla možnost dalšího studia.

Po smrti Galbatorixe naznal Tari, že je třeba co nejdříve převléci kabát, a prohlásil se Vardenem. Členové jeho sítě se před příslušným tribunálem jen předháněli v popisech Tariho hrdinských činů, jimiž chránil trpící lid Království před jeho ďábelským vládcem, a vskutku partyzánským způsobem tak sypal písek do soukolí Galbatorixovy krutovlády. Tari jim za to dobře zaplatil. Měl čím, neboť byl díky jejich křivým výpovědím povýšen do šlechtického stavu a získal město Bullridge se vším, co k němu patří, včetně plné pokladnice, kterou tam nechali předchozí majitelé města – ti odmítli změnu režimu a do posledního neslavně skonali při neúspěšné snaze uhájit svůj titul jak před armádou nové císařovny, tak před samotným lidem Bullridge, který jejich útlak a věčné odírání i o poslední groš už nějakou dobu špatně snášel.

Se ziskem nového titulu Tari udělal tlustou čáru za svou minulostí a rozhodl se, že do oázy se už nikdy nevrátí. Naplno se stal Tarhymalem Ezirem z Bullridge, jehož jediná touha je hromadit bohatství a statky, aby dosáhl svého hlavního cíle – stal se nejmocnějším mužem v Alagaesii.

 

Schopnosti

Mistr klamů, lži a přetvářky, v tom je opravdu nepřekonatelný. Je velice schopný ve vedení lidí a jejich přesvědčování o své pravdě. Umí také velice efektivně pouštět hrůzu – a to svým medovým, naprosto klidným hlasem.

Umí mluvit a psát několika jazyky a neustále se snaží vzdělávat, ať už prostřednictvím církve, nebo soukromých učitelů, které si nyní jako šlechtic může dovolit. Zná dějiny Alagaesie jako málokdo a učí se z příběhů mocných vůdců. Po smrti Galbatorixe se mu podařilo získat učitele, od nějž získal znalost elfského písma a základů starověkého jazyka. Občas také píše krátká lyrická díla, čistě pro své pobavení. Je také nadaným svůdcem, jemuž málokterá žena odolá. Vzhledem k tomu, že může mít kteroukoliv, na niž si ukáže, nemá o žádnou z nich skutečný zájem.

Poměrně solidně bojuje s úzkým rapírem, také dobře jezdí na koni a ačkoliv nemá velkou sílu, je celkem mrštný. Jeho fyzické schopnosti jsou pro něj však naprosto vedlejší. Pěstuje rozum a své vzdělanosti si váží ještě víc než statků a titulů, které získal.

 

Boj s rapírem – 2/7

Všeobecná vzdělanost  – 3/7

„Kreativní nakládání s pravdou“ – 5/7

 

Rodina

Otec Zghyro zemřel na zranění utrpěné v boji, když byl Tari ještě malý kluk. Matka Astrah žije pořád ještě v oáze. Po smrti otce se nikdy znovu neprovdala. Tari o ní nemá žádné zprávy. Za svou rodinu považuje i svou partu. Alix je dnes vojákem, vypracoval se na velitele pluku. Ezir zemřel ve Feinsteru na nemoc, při níž kašlal krev. Delois zmizela z Feinsteru neznámo kam, Tari ale předpokládá, že žije. Někdo jako Delois by se nenechal jen tak zabít.

 

Majetek

Město Bullridge i s ševcovskou manufakturou a pivovarem, a rozsáhlé pozemky kolem něj; několik koní, přiměřené množství drahého šatstva a doplňků. Jeho oblíbená zbraň, úzký a lehký rapír, a kožená zbroj – dost lehká na to, aby ji unesl. K věcem si nevytváří osobní vztahy a jednotlivosti pro něj nejsou důležité.

 

Po svých předchůdcích v Bullridge "zdědil" velké množství sloužících, strážců a různě vysoce postavených správců léna a městkých manufaktur. V podstatě se všemi z nich má dobré vztahy, protože prostě ví, jak jednat s lidmi tak, aby si ho oblíbili. Navíc si může dovolit je celkem solidně platit, protože prodal značnou část movitého majetku nacházejícícho se v bullridgeském zámku, a jak pivovar, tak ševcovská manufaktura solidně vynášejí. A to samozřejmě nemluvíme o tajných, ne zcela zákonných výdělcích, které Tarhymal získává od svých "věrných přátel" ve Feinsteru.


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë