Magie - základní rozdělení a pravidla

Autor: Wran

Edit: Islanzadí de Eamë, Arwina Greensleeves

Pravidla kouzel:

Ano i něco jako jsou kouzla, má svoje pravidla, které je třeba striktně dodržovat, jinak by to pravděpodobně skončilo smrtí postavy a to určitě nikdo tady nechce. Tyto pravidla se nesnaž nijak obcházet, prostě je toleruj a snaž se jimi řídit, pak nabere i třeba obyčejné kouzlení poměrně velkých rozměrů a i větší hloubky. Tady kouzelnické desatero:

1.   Žádné oživování. Pokus o magické oživení postavy podle knihy skončá smrtí postavy. Zde je to stejně. Je to způsobeno tím, že to, co už opravdu „přejde přes druhý břeh", tak se nedá ani pomocí magie přivést zpátky, na to nikomu nevystačí energie.
    
2.   Přemýšlej nad tím, co děláš. Pokud chceš kouzlit, tak si představ, jak by takové kouzlení mělo vypadat. Za prvé si uvědom, čeho tím kouzlem chceš dosáhnout, za druhé popřemýšlej, kolik sil tě to bude stát. To, jak bude kouzlo vypadat, je až třetí věc.
    
3.   Nepřeháněj; pamatuj na míru svých schopností. Uvědom si, v jaké kategorii se pohybuješ (novic, učedník, mistr nebo velmistr) I obyčejné úkony, třeba zvednutí malého kamínku, je pro novice těžká výzva. Pečlivě přemýšlej, co je pro tebe ještě optimální a co je už přehnané! Nebudeme tu trpět spousty megalomanských postav, které po sobě budou neustále házet jeden blesk za druhým, ty tu nechceme.
    
4.   Vždycky, než začneš kouzlit, tak zhodnoť stav tvojí postavy. Tím se myslí, jestli se už stihla vzpamatovat po boji a načerpat energii, atd. Protože samozřejmě například zraněnému mágovi se bude kouzlit mnohem hůře, než někomu kdo je odpočatý.
    
5.   Vžij se do své postavy. Zkus si představit, jaké by to bylo, kdybys tu činnost vykonával ty sám. Jaké by to bylo kdyby se na tebe hnal například urgal s děsivě velkým kyjem a válečným pokřikem? Když to kouzlo nezvládneš, budeš mrtvý; musíš volit co nejjednodušší cestu, složitá zaklínadla se nevyplácí. Takto mysli a uvažuj.
    
6.   Vždy když využíváš kouzel, ke kterým je nutné slov starověkého jazyka, tak jím mluv. Nemusíš používat vyloženě slova starověkého jazyka, která najdeš v Knihovně, ale zdůrazni, že starověkým jazykem mluvíš!
   (Např. Zlom jim lýtka, *zařve ve starověkém jazyce*)
    
7.   Nikdy nepiš za druhého člověka. Nikdy nepiš příspěvky ve smyslu: „Ochromil ho svým kouzlem" a podobně. Je to chyba, stejně jako v souboji  „tělo na tělo". Nemůžeš vědět, zda nemá třeba nějakou ochranu, nebo nepoužije nějaké ochranné kouzlo, a navíc to není fér. Proto nech závěr svého příspěvku otevřený, abys dal svému spoluhráči šanci reagovat.
    
8.   Kouzla ubírají tolik energie, kolik bys k vykonání činnosti potřeboval bez použití magie. Tedy zvednout tunový kámen = prakticky nemožné bez energetických zásob.
    
9.   Čím dál jsi od svého terče, tím víc sil ti kouzlo ubere. Proto novicové dokáží sesílat svoje kouzla jen na krátkou vzdálenost.
    
10.   Pokud si nejsi jistý tím, co je reálné a co není, tak se radši zeptej někoho z rady, redaktorů, anebo admin teamu. Pokud není nikdo z nich přihlášen, tak se případně optej nějakého „zkušeného hráče" (Stačí se podívat do mapy a tam když najedete na obrázek postavy, tak se v pravém rohu ukáže označení „zkušený hráč"), nebo přinejhorším napiš do dotazů. Radši se zeptat, než napsat hloupost!

Úrovně kouzelníků

Magii můžeš ovládat na několika různých úrovních, zde jsou seřazeny od nejnižší po nejvyšší.

1. Novic - právě začínáš s magickým uměním. Zatím se sotva orientuješ v základech a i nejjednodušší kouzla jsou pro tebe těžkým úkolem.
2. Učedník - už jsi o něco pokročilejší, zvládáš jednoduchá kouzla, postupně pronikáš do tajů magie, učíš se složitější a složitější věci.
3. Mistr - jen málokterý kouzelník se ti dokáže vyrovnat, přesto však ještě zbývá mnoho věcí, které se ještě můžeš doučit. Jsi schopný provádět velmi pokročilá kouzla.
4. Velmistr - dosáhl jsi té nejvyšší úrovně, jaké vůbec je možné dosáhnout. Žádné kouzlo ti není cizí, jsi schopen vyučovat v magii a své učně dovést až na úroveň mistra.

Trvá velmi dlouho, než se dostaneš z jedné úrovně na druhou! Při psaní profilu na to pamatuj. Sedmnáctiletá dívka bude sotva velmistryní v magickém umění; u elfů se to též dá čekat až v pokročilejším věku, kolem 2000 let.

Základní rozdělení magie:

Magie se dělí na několik podtříd - každá má svoje specifika, své výhody i nevýhody. Můžeš se učit i víc druhů magie současně. Jak přírodní magie, kterou ovládají druidi, tak i runová magie, která je doménou trpaslíků, se o své znalosti nikdy nepodělí s „cizákem", proto ani když si v životopise uvedeš, že tě to naučil „nějaký dědeček" a nejlépe ze třetího kolena, tak to neprojde. Jeden z těchto „utajovaných" způsobů magie tě může naučit jen někdo při samotné hře, a i on musí tuto magii dobře ovládat. Tento učitel tě vždy může vyučit maximálně o jednu třídu níž, než je sám). Ale krom tohoto faktu ti nic jiného nebrání.

Základní rozdělení magie: 

1. Magie starověkého jazyka – běžná forma
2. Černá magie – černokněžnictví
3. Přírodní magie – magie pouze Druidů
4. Runová magie – vlastní trpaslíkům.

 Magie starověkého jazyka 

Jedná se o nejrozšířenější formu magie v Alagaesii. Funguje díky základnímu faktu - každá věc či osoba na světě má své skryté pravé jméno. Pravé jméno můžeš nazvat vlastně samotnou podstatou této věci. Jakmile znáš jméno určité věci, jsi pomocí své energie schopný danou věc přetvářet a pokud má tvoje postava dobrou slovní zásobu, tak jsi schopen s danou věcí udělat téměř cokoli (včetně ovládání lidské mysli). Touto řečí, dalo by se říct, mluvili všichni tvorové. Tedy, alespoň je to určitý dohad elfských mudrců.

Starověkým slovům rozumí i zvířata, sami v nich však nemluví a to ani v myšlenkách, to si uvědom a zapamatuj! Další velice důležitá věc je, že pokud mluvíš tímto jazykem, tak nejsi schopný nijak lhát. Zdá se ti to nemožné? Je to vlastně logické, protože lež by se dala nazvat špatným pochopením určité věci (nebo spíše jejím zkomolením) a to v tomto druhu magie není nijak možné. Vlastně by se dalo říct, že pokud jsi se vydal touto cestou, tak ses vydal cestou „poznávání" určité věci a jevů s ní spojených. Když totiž pochopíš určitý proces, tak jsi schopen udělat i téměř nemožný úkon.

Platí tu určitá logika, kdy si musíš uvědomit, jak bys chtěl nějakého úkonu dosáhnout. Například nemůžeš proměnit písek ve vodu, protože se naskýtá otázka - Jak bys toho chtěl dosáhnout? Copak má písek něco společného s vodou? Kdybys na tuto podobnost přišel, tak bys toho možná byl schopný. Co je ale důležité si uvědomit? Kde má tvoje postava hranice! Protože určité úkony by mohly tvoje postavy dokonce zabít a proto s jejím používáním buď sám k sobě kritický a hlavně, prosím, mysli! (Viz. „Desatero magie".)

Výhody a nevýhody:

Klady: Stačí jen vyslovit slova a obětovat určité množství energie s nutnou koncentrací. Ti nejlepší odborníci této magie zjistili, že tato slova jsou jenom určitou pomůckou, díky níž se energie usměrňuje – pomáhá jim to soustředit se na tento namáhavý úkon.

Nejpokročilejším stačí pouhá myšlenka, pro ně už jazyk není víc než berličkou při samotném kouzlení. Proto taky třeba kouzelnický souboj bývá velice komplikovaný a nebezpečný – oba dva kouzelníci se stihnou zničit a to během zlomku sekundy, bez rozdílu kdo začne. Proto se první koná mentální souboj a vítěz potom ukončí tento souboj tím, že vyšle své kouzlo, proti němuž nemá oponent žádnou ochranu a už ani vůli reagovat.

Zápory: Abys ji mohl řádně využívat, musí tvoje postava opravdu chápat, proč se co děje a jaký to bude mít důsledek. Jednoduše se musíš průběžně vzdělávat a pokud možno co nejlépe pochopit okolní svět. Druhá velká nevýhoda je energie, která se při složitějším používání této magie vyčerpá. Každý má své hranice jinde, je to dáno rasou, mentální vyspělostí i věkem.

Černá magie

Primitivní forma magie, stará snad jako lidstvo samo. Z části vzývá krev, obětiny a prastaré rituály konané o půlnocích. Využívá duchů, kteří jsou vázáni s životem a i smrtí obecně z toho čerpá svoji sílu a činí černou magii tím čím tato magie je.

Co to vlastně jsou duchové? Duchové jsou pro nás nepochopenými bytostmi z jiných sfér vnímání. Sféry spolu „žijí" současně, ale každá na jiném bodu zmíněného vnímání a právě o to jde. Ačkoli se zdají tyto „sféry“ oddělené, není tomu tak - splétají se a prolínají. Pro nás je chování duchů naprosto nepochopitelné, stejně jako je naše chování divné jim. Jsou jedinci, kteří se dokáží pomocí různých pomůcek (rytmické bubny, halucinogenní látky, atd.) naladit na tyto cizí sféry bytí. Mnozí to dělají naprosto nevědomě – prostě jenom usnou a jejich myšlenky a vědomí se naladí na jinou úroveň vnímání. V těchto stavech máme své sny, které nás připravují na náš život a my tak dostáváme odpovědi na své podvědomé otázky, které si bez uvažování klademe.

Nejvyšší mistři tohoto typu magie je dokáží klást vědomě a tak získávat i poměrně podstatné informace, samozřejmě to bude vypadat jinak u učedníka a u mistra, takže přemýšlej, jaké informace by mohl tvůj černokněžník získat, protože tyto informace nezískáš nikdy zadarmo. Vždy se musí provést patřičný rituál a pomocí pár slov ze starověkého jazyka vyvolat právě již zmíněné duchy, ale ti se nikdy nenechávají spoutat, stejně jako by se nikdy nenechal spoutat člověk jimi a proto se vzpírají.

Pokud je chce černokněžník využít, tak je musí přemoci v mentálním souboji, kde se ukáže kdo z nich má lepší vůli a kdo z nich bude poslušný svému novému pánovi. Pokud černokněžník neuspěje stane se stínem, který bude všechno z tohoto (pro něj) pekla ničit, dokud nebude zabit a duch nebude moci odejít pryč z těla ven.

Schopnosti černokněžníka:

1.      Může určitou osobu proklít = poštvat na ni démona. Démon je vlastně duch s přkázaným posláním, které bude slepě plnit.
    
2.       Zisk vědění. Dotyčný duch poskytne odpovědi na otázky a potom se vrátí do své rodné sféry – množství získaných informací opět závisí na tom, jak daleko se černokněžník se svým stylem magie dostal. (novic, učeň, mistr, velmistr.)
    
3.       Uzavření ducha do nedávno mrtvého těla – je to nekromancie a tu ovládají jenom opravdový velmistři těchto nečistých praktik. Vznikne nemrtvý – který je vlastně velice, opravdu velice slabou formou stína, který se dá zabít i obyčejným zničením těla - spálením, useknutím hlavy. Takový nemrtvý bude slepě poslouchat svého pána, ale bude vyžadovat určité množství energie za dobu kdy bude svého pána poslouchat, jakmile nebude „nasycen“, začne se chovat podobně jako stín, ale vlastnosti stína nezískává!!

Výhody a nevýhody:

Klady: Jsou poměrně jasné, pokud jsi kouzelníkem prahnoucím po informacích, tak jsi na správné adrese - černou magií lze získat mnoho vědomostí, které jsou běžnému člověku ukryté a to v podstatě přímo před jeho - tvýma očima.

Pokud se rozhodneš pro tento druh magie, tak se naučíš manipulovat s životem a životní energií jako takovou. Brzy se naučíš, jak klamat něčí mysl a jak ji lépe prolomit. 

Zápory: Nevýhody jsou také jasné - pokud chceš naplno využít silných stránek, musíš mít možnost se určitým způsobem připravit protože ke spoutání duchů je potřeba nejdříve je přilákat obětinami. U menších rituálů stačí využít své krve, jindy je to třeba mrtvá ovce nebo i člověk. Neustále je tu riziko, že se přeceníš a špatně odhadneš, co je na tebe už příliš silné - to bývá pro mnohé černokněžníky příšerný konec. K vyvolávání vždy potřebuješ slova starověkého jazyka, je to pro tebe takřka nezbytnou pomůckou.

Přírodní magie

Pravým opak černé magie. Jejím hlavním principem je rovnováha sil v přírodě a harmonické soužití s ní.  V řadách víl a druidů, kteří ze všech národů tuto magii ovládají nejlépe, se vyskytují ti nejlepší léčitelé v nám známém světě. Jejich magie spíš energii dává než bere, mají kodex, podle nějž se přikouzlení chovají.

Právě druidové jsou si jistí tím, že když dostali od přírody dar, tak ho musí využívat pro dobro všech a pro dobro rovnováhy. Druidi jsou vlastně určitými ochránci této rovnováhy a tohoto principu života. Nečarují stejně jako ostatní rasy - jejich moc vyplývá ze soužití s jejich domovinou, které dosahují meditacemi.

Díky dlouhým meditacím se někteří naučili, jak se proměnit v jejich „pravé zvíře“ - většinou se člověk mění ve zvíře, které je nějak podobné jeho charakteru. Umí to valná většina jejich populace, ale každý na jiném stupni. A protože tato změna ve zvíře hodně vysiluje, nemohou zůstat neomezeně dlouho ve své zvířecí podobě - záleží jenom na daném Druidu, jak silný je.

Krom toho jim zůstal dar ovlivňovat živly. Tento dar se ale pomalu vytrácí. To umějí už jenom někteří jedinci (asi třetina) a opět záleží jen na tom, jak daleko se na své stezce Druid dostal. Jen opravdu málokdo umí využít všechny čtyři živly. Ti největší mistři tohoto umění se naučili živly kombinovat a hrát si s nimi, takže dokáží vyčarovat například rostlinu a jiné. Ke své magii používají navíc prostředky, které soustředí jejich mysl podobně, jako u Starověkého jazyka. Ale Druidi využívají kupříkladu rytmického bubnování na buben - záleží čistě na jedinci. 

Výhody a nevýhody:

Klady: Pokud jsou ve svém rodném ekotypu, dalo by se Druidy nazvat „vodiči", kterými proudí síla okolní přírody. Tudíž pokud je v okolí nějaká příroda, bude samotného lesního čaroděje podporovat, což znamená, že se Druid tolik nevyčerpá při kouzlení. Další nespornou výhodou je, že nepotřebuje žádný jazyk, kterým by usměrňoval svá kouzla. Spíš mu stačí určitý pravidelný rytmus, protože Druid se musí soustředit ale také zároveň naprosto uvolnit. Najde se zde i další výhoda a to ta, že mohou snadno skládat své síly dohromady (a to i bez toho, aby si mezi sebou museli posílat nějakou energii). Jednoduše se naladí na stejný rytmus a konají stejný zázrak.

Zápory: Druidská kouzla probíhají z části i instinktivně a proto se může někdy stát, že si ani sám neuvědomí, co skrz něj okolní příroda vykonala. Samotné soustředění může trvat někdy i trochu déle, protože zkombinovat soustředění s naprostým uvolněním nebývá pro mnohé z nich snadné. 

Tuto magii využívají též víly, ale mnohem instiktivněji. Jsou někdy schopné vykonat mnohem silnější kouzla než druidové, ale většinou pořádně nevědí, co dělají.

Runová magie

Je to magie pradávných znaků, které nazvali trpasličí kováři „runy". Každá kultura na světě věděla, že určité symboly mají i určitou moc, která je v nich ukrytá a tak dají najít podobné znaky i na totemech urgalů nebo ozdobných oblecích elfů. Všechny národy to mají určitým způsobem zafixované v podvědomí. Tuto techniku využívají trpasličí mágové a kouzelníci, ačkoli by se to dalo spíš nazvat řemeslem nebo dokonce naukou, kterou si trpaslíci předávali z generace na generaci. Princip je poměrně prostý, ale rozhodně to není tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát. K určitému čarování jsou potřebné znalosti právě daných symbolů. Jednotlivé symboly mají i určité efekty, jenom se prostě musí dobře poskládat dohromady. Nejedná se však o jednoduché seskládání znaků, ale rozhoduje i samotný povrch, do kterého jsou znaky vypsány nebo i případně vryty. Stejně tak záleží, čím jsou dané znaky udělány, protože čím ušlechtilejší a čistší je daný materiál, tím má silnější efekt a vydrží delší dobu. Proto mají trpaslíci v podstatě zakořeněnou „lásku" k drahým kovům - byly využívány na ty největší zázraky, které kdy jejich říše viděla. Drahý kov pro ně ale není jen prostředkem, kterým konají svá kouzla, je to pro ně určitý proces, kterým se snaží zdokonalit sami sebe. Vždy se snažili přijít na to, jak by mohli například ocel proměnit ve zlato (princip kamene mudrců). Mělo to pro ně jakýsi morální význam, kdy se trpaslík vyvíjel směrem k tomu čistšímu a lepšímu. Tento obor byl dříve znám pod jménem „Alchymie“. Cenný kov však není jediný materiál, který obsahuje potřebnou sílu, obsahuje jí i krev. Čím kouzelnější a „čistší“ daný tvor byl, tím byla krev cennější a také mocnější. Proto byla pro mnohé runové mágy dračí krev tím největším pokladem, který by mohli vlastnit. Je nutno dodat, že se opravdu jedná spíše o řemeslo, než o samotnou magii - právě tím se od ostatních dost liší.

Výhody a nevýhody:

Klady: Efekty těchto kouzel mohou být často až neskutečně dlouhé, pokud se runy dobře sestaví a hlavně se použije co nejčistší materiál. Kouzla mohou být až překvapivě mocná a silná - často jsou důmyslná. Díky množství symbolů má runový mág opravdu nepřeberně množství způsobů, jak svou budoucí formuli sestavit. Tato magie navíc nestojí žádnou energii, stačí mít jen potřebný materiál, dostatek času a píle. S tím se dají vykonat hotové zázraky, což je v dnešní době často podceňované.

Zápory: Studium vštrvá dlouho a bývá opravdu velice náročné, protože jednak musí mít daná osoba skvělou paměť a druhak také šikovné ruce, což pro mnohé nadšence bývá dost tvrdým oříškem. Samotné sestavení kouzla je opravdu velice dlouhodobou záležitostí, většinou je potřeba nějaká ta dílna a pořádné nástroje k tomu, aby byl trpaslík schopen zaplést třeba do meče složitou formuli. Ty snazší stačí třeba jenom narychlo načmárat do písku, ale takové rozhodně nebudou mít dlouhého trvání a budou opravdu slabé. Takže ano, doba, kdy si musíš sestavit své kouzlo, je velikou slabostí této magie.