TOPlist

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Reálie
Dne: 24.06.2015 20:39:06 FB



 

Modlitby a rituály Solasovy církve

 

Autor: Arwina GreensleevesWran

 

Náboženství uctívající slunečního a měsíčního boha Solase se v Alagaesii objevilo až po nástupu Galbatorixe na trůn a protikrálovští učenci tvrdí, že bylo také zavedeno samotným Galbatorixem, který Solase vytvořil jako svůj obraz – on i zlatý bůh mají dvě tváře. Solas tvář sluneční a měsíční, Galbatorix tvář krutého válečníka i milovaného vládce Království, které pod jeho vládou, nutno přiznat, vzkvétá.

Solasova církev je bohatá, uznávaná a velice dobře fungující instituce, která je štědře podporována penězi ze státní pokladny. Jejím hlavním cílem je „očistit“ zemi od mágů a všech nelidských ras. Nutno však jí přiznat, že též léčí nemocné, sytí hladové a ochraňuje sirotky a vdovy.

 

Posvátné texty a modlitby

 

Nejdůležitějším textem je pro všechny Solasovce Zpěv Slunce, což je rozsáhlá sbírka náboženských příkazů, žalmů a modliteb, sepsaná v centrálním dialektu Solasovou církví v prvním desetiletí její existence. Za svůj vzor si pravděpodobně vzala knihu Adanmar, jejíž kvalit ale podle mnohých nedosahuje. Zpěv Slunce je totiž psán tak, aby mu rozuměl i obyčejný lid, zatímco Adanmar byl v překladech ověnčen mnoha výklady a doplněními, díky nimž ho pochopí jen opravdoví učenci a znalci.

 

Nade všechny bohy veliký je Solas;

všechny bohy do země zadupal a zničil,

všechny je vrátil jejich špinavé matce.

Nade všechny bohy mocný je Solas,

věř, člověče – nemají zázraky jiných příčin

nepocházejí odnikud než od Solase.

Jako Slunce září ve dne náš Solas

zalévá požehnáním svým naše tváře.

Jako Měsíc v noci chrání svět náš Solas

náš spánek hlídá posvátná ta záře.

Jsi nic, člověče, pouhé zrnko prachu proti bohům

Jsou bohové zrnko prachu proti svaté Solasově síle.

To on žehná nám, našim městům a všem našim domům

Jemu služ věrně, člověče, a klaň se mu čile.

(Žalm zpívaný při bohoslužbách, v Zpěvu Slunce označený číslem 17)

 

…Vstupte do jejich Lesů, vezměte si je ohněm a železem a zničte všechno to zkažené v nich. Neboť tak pravím, já, váš bůh, váš Solas, pán dne i noci – obyvatelé těch Lesů nepochází ze mě, a co nepochází ze mě, pochází z Matky. Však Matka je prohnilá a nic, co pochází z ní, nevejde do mého zlatého chrámu.

Půjdete-li do Lesů, budu ostřím vašich zbraní, má ruka vás bude chránit před vším nebezpečím a můj duch bude s vámi, provázet vás na každém kroku. Kdo by mohl ohrozit můj lid, můj svatý lid, který jsem si vyvolil mezi všemi, který jsem oživil svým svatým dechem, a který chráním před strašlivými spáry Unhiry? Vězte, lidé – jsem-li já s vámi, nikdo nebude mít dost síly na to, aby vás porazil.

(Zpěv Slunce, část „Tak pravil Solas“ ospravedlňující válku proti elfům)

 

… Na počátku byla jen Unhira a její strašlivé děti, její hadové a draci, její špinaví potomci plní magie a zla. Na počátku všeho byla tma, zlo a řev netvorů. Však uprostřed té tmy zrodilo se světlo, zářilo a rostlo a ta tma ho nedokázala porazit. Zrodil se Solas, veliký bůh, zlatý bůh Slunce a stříbrný bůh Měsíce, ozářil vše svým svatým svitem a vyzval Unhiru na souboj. Přijala výzvu pyšná bohyně; však padla pod mocnou Solasovou dlaní a on ji srazil k zemi.

Pak stvořil člověka, bytost ryzí a neposkvrněnou magií, bytost k obrazu svému, aby bránil Matce proti jejímu návratu, aby žil a radoval se ze světa, aby po smrti stanul v Solasově zlaté síni. Však Unhira, ďábelská Matka, nebyla mrtva; žije dál a z ní pochází všechno zlo, s nímž člověk a Solas musí bojovat.

Pravím vám, lide můj – je třeba to zlo vykořenit, spálit ho jako se pálí plevel, protože dokud nebude spáleno, nebude moci zrno Solasem zaseté v našich srdcích klíčit, a my nedojdeme pokoje a štěstí u Něj.

(Dopis uru’baenského velekněze všem věřícím, výňatek. Text vychází ze Zpěvu Slunce, je silně rasistický a protimagický. V dnešní době jeden z nejdůležitějších spisů víry.)

 

Jsem špinavý, špinavý, veliký Solasi,

špína je na mé lidské tváři.

Jsem špinavý, špinavý, veliký Solasi

očisti mne svou září.

Shlédni na mou víru, veliký Solasi

na moje srdce, patřící jen tobě.

Mne veď na pouti mé, veliký Solasi,

mou cestu osvěcuj v každé době.

(denní modlitba Solasovců, prosba za očištění od hříchů a za ochranu)

 

Ach Solasi! Černá tma naplnila mou duši

zahalila mne jako pohřební rubáš.

Odkud přišla, kdo jen to tuší?

Svou milostí mne k sobě uvaž!

Ach Solasi! Den je daleko, na obloze nov

černé stíny se vylouply z koutů

Předků mých ke mně sladce volá rov

duchové zlí, Solasi, jsou tu!

Odžeň je ode mě, chraň mě jich svodů

vždyť já přec patřím jen jednomu bohu.

Odžeň je ode mě, je i Matku zlou

já chci jít životem i smrtí za tebou.

(modlitba Solasových kněžek-adeptek, začátek rituálu zasvěcení)

 

Solasi veliký, při mně stůj,

ochraňuj rodinu i domov můj.

Ode všeho zlého chraň nás vždycky,

mě, ženu mou i všechny mé dítky.

(denní modlitba otců)

 

Rituály

 

Všechny rituály Solasovců se provádějí v chrámu nebo v jeho blízkém okolí, např. v klášterních zahradách. Rituálů pro běžné lidi je několik – Osvita, rituál zasvěcení dětí do víry, Zářice – uvedení do dospělosti, poté samozřejmě svatba, pohřební rituál a též očistný rituál.

 

Osvita

Iniciační rituál novorozenců, při němž rodiče za své dítě slibují, že bude věrným Solasovým věřícím, že bude bojovat proti silám Unhiry a jejích posluhovačů a že nikdy nezakolísá ve své víře ve zlatého boha. Mimo jiné se dítě ústy rodičů zavazuje v dospělosti platit Solasově církvi desátky. Solasův kněz po slibu rodičů dítěti na čelo, bříško a dlaně nakreslí olejem smíseným se šupinkami zlata (nebo podobně zbarveného kovu) Solasův znak, čímž je rituál dokončen. Po skončení rituálu se obvykle rodina dítěte ubírá ke společné hostině.

 

Zářice

Rituál, při němž osmi až dvanáctileté děti opakují slib, který při Osvitě dali Solasovi jejich rodiče. Zářice podstupuje více dětí současně, obvykle v období kolem slunovratů. Rituál začíná slavnostním průvodem městem, děti účastnící se rituálu jsou oděny do světlých šatů a nesou nezapálené svíce. Poté v Solasově chrámě své svíce zapálí, odříkají slib a zúčastní se bohoslužby. Následuje hostina, která je společná pro celé město/vesnici.

 

Očistný rituál

Probíhá zpravidla dvakrát ročně, v den letního a zimního slunovratu. Začíná jím vlastně veliká oslava těchto dnů. Věřící se svému bohu omlouvají za své chyby, leží při tom na podlaze chrámu tváří k zemi a mlčky se modlí, zatím co kněží zpívají žalmy ze Zpěvu Slunce.

 

Svatba

Snoubence oddává obvykle Solasův kněz, pravomoc k tomu má ale i vyšší kněžka. Snoubenci jsou oděni v bílém či světlém šatu, obvykle novém. Nevěsta mívá v rukou kytici, před svatbou jí ženich obvykle daruje nějaký šperk, který má symbolizovat jeho lásku k ní. Kromě snoubenců se obřadu musí zúčastnit též dva svědkové. Při obřadu kněz říká: „Drazí snoubenci, sešli jsme se dnes v tomto svatém chrámu, aby vám a vaší lásce požehnal jediný pravý bůh, bůh světla a slunce, Solas. Solas ustavil manželství jako nejvyšší a nejcennější ze všech svazků. Manželé mají společně plodit a vychovávat děti. Muž má být silný a má být rodině ochranou, žena má být laskavá a svému muži vždy poslušná. Společně tvoří pár; jako jelen patří k lani, jako lvice ke lvu, tak patří muž k ženě a žena zase k muži.“

Poté čte vybrané pasáže ze Zpěvu. Nakonec se ptá snoubenců, nejprve muže: „Ptám se tě před Solasovou září, (jméno), bereš si za svou manželku (jméno)? Budeš za ní stát v dobrém i ve zlém, budeš chránit ji i vaše děti? Neopustíš ji v nemoci ani ve smrti?“ Muž odpovídá: „Ano.“ Poté se kněz zeptá ženy: „Ptám se tě před Solasovou září, (jméno), bereš si za svého manžela (jméno)? Budeš za ním stát v dobrém i ve zlém, budeš vychovávat vaše děti, budeš mu poslušná vždy a ve všem, jak káže Solas? Neopustíš svého muže v nemoci ani ve smrti?“

Poté, co žena odpoví „Ano“ přistoupí svědkové a říkají: „Touto dlaní a těmito slovy potvrzuji, že tito dva, co před knězem stojí, k sobě vskutku patří a dnes si slíbili manželský slib. Nevím o ničem, co by tento jejich sňatek mohlo porušit či zneplatnit.“

Poté kněz manžele požádá, aby se chytili za ruce a pomaže jejich spojené ruce zlatými šupinkami. Pak je oddá: „Nechť vás Solas věčně spojí v tomto svatém svazku a nechť žehná vám i potomkům, kteří z vás vzejdou. (jméno) a (jméno), z moci mi svěřené zlatým bohem Solasem, pánem celého světa, vás prohlašuji mužem a ženou.“

Poté se svědkové i manželé podepíšou do matriky a sňatek je uzavřen. Neumí-li nikdo ze účastníků svatby psát, je zvykem jména nadiktovat knězi.

 

Pohřební rituál

Pohřbívání probíhá do země, ale ne přímo – Solasovci jsou pohřbíváni v dřevěných rakvích, které jsou obvykle zdobené Solasovými symboly a výňatky z posvátných textů. Rakve jsou jakýsi výsměch Unhiře, protože mrtvý sice leží v zemi, ale vlastně se jí nedotýká. Významné osobnosti jsou stejně jako u Bratrstva pohřbíváni v hrobkách nebo kamenných rakvích v chrámech a klášterech. Samotný rituál je velmi prostý, zazpívá se žalm ze Zpěvu Slunce, kněz požehná pohřbívanému na jeho pouti k Solasovi, někdo blízký mrtvému promluví o jeho životě a poté je rakev zasypána.

 

Kněží a svatyně

 

Solasovi věřící staví svému bohu rozsáhlé chrámy, které jsou podobně velkolepé, jako býval Ómaův chrám na Ostrově; pravděpodobně si právě tento chrám vzali stavitelé za vzor. Chrámy jsou veliké, uvnitř i zvenku bohatě zdobené zlatem, mají mnoho věžiček a kopulí. V každém chrámu je veliká Solasova socha, oltář a mnoho lavic v řadách za sebou, kde sedávají věřící. Chrámy jsou obvykle otočené na východ, a za oltářem bývá veliké okno, jímž do chrámu vchází sluneční svit.

U chrámů bývají také kláštery, kde žijí buď Solasovi kněží nebo kněžky, nikdy ne společně, vždy mají alespoň oddělená křídla budovy. Všechny kněžky i kněží se zavazují k celoživotnímu celibátu. U klášterů bývá lazaret, kde především kněžky léčí nemocné, kněží a mnichové hlavně slouží bohoslužby a kážou lidu. Kláštery slouží také jako ubytovna pro pocestné a je možno tam zadarmo přespat a najíst se. V klášterech bývají také sirotčince, kde se sestry starají o osiřelé děti.

Speciálním oddílem Solasových služebníků jsou mniši-bojovníci, kteří se rozhodli svému bohu sloužit pomocí meče. Ke svému úkolu  jsou vedeni už v dětství a jsou velice pečlivě cvičeni. Jakmile se jednou rozhodnou pro tuto cestu, už své rozhodnutí nemůžou vzít zpět.

 

Zvolání a nadávky

 

Nejčastější je samozřejmě „U Solase!“ případně „U Solasovy svaté záře!“, to jsou výkřiky překvapení. Jako nadávku často používají „Unhiřin synu“ nebo prosté „Hade“, což obojí odkazuje ke zkažené Matce Zemi. Označení „čarodějnice“ je také velmi závažnou urážkou, protože navíc osobu takto titulovanou může přivést do nebezpečí. Solasovi kněží jsou velmi nekompromisní, jde-li o magii.

 

Příběh

 *Vcházíte spolu z velkým davem lidí do ohromného zlatého chrámu. Budova je vystavěna tak, že má spoustu menších kulatých věžiček, které se vzpínají k nebi jako zlaté hroty kopí. Když procházíte zdobeným portálem všímáte si ohromné sochy Solase, která na vás shlíží z druhé strany chrámu, musí být nejméně dvanáct stop vysoká a blyští se zlatou barvou ve světle, které na ní dopadá z umně udělané rozety. Usedáte na umně zhotovené dubové lavice a když se rozhlédnete vidíte, že všechny místa jsou zabraná. K soše přistoupí jeden z mladších knězů a zapálí oheň v jedné hluboké misce, kterou socha drží. Přistoupí ještě dalších jedenáct mnichů, všichni jsou oblečeni v bílém rouchu obšívaném zlatou nití. Jeden z nich předstoupí před ostatní.* Lide Giliedský, sešli jsme se zde abychom poděkovali mocnému bohu Solasovi za ochranu, kterou nám poskytl a zahnal tu blížící se nelidskou hrozbu z lesů. Děkujeme ti za to, že si požehnal našim vojskům a dopřát si nám vítězství a to i přes to, že nepřítel používal temné síly prohnilé matky. Ale myslíte si, že tohle je konec ? *Zeptá se a čeká na odpověď žádná však nepřijde, tak pokračuje dál.* Ne ty nelidský bastardi nás budou chtít vyvraždit do jednoho. Vezmou si naše mladé ženy a z dětí si udělají buď hračky nebo otroky. Jako by nestačilo, že nám už odnepaměti kradou naše děti. Já se však nehodlám pokořit té jejich temné síle, kterou jim dala ta jejich falešná bohyně. My jsme národ z království a budeme pevně stát jako ta nejsilnější skála. *Hlas se nese zvučně kostelem, řeč zní vášnivě a máte při ní pocit vyrazit a pobít co nejvíce těch nelidských bytostí, které ohrožují vaše domovy.* Jako by nestačilo, že se spolčili s těmi pekelnými bytostmi urgalami! Co budeme dělat až přijdou až sem k nám a vezmou nám náš majetek? Až svedou vaše dcery zrádnými kouzly a potom je zneužijí a povraždí. *Teď zní řeč smutně, jako by ho celý tento vývoj událostí velice rmoutil.* Nemusíme jim dovolit přijít až k nám, jsme lid Solase který nad námi drží přes den i přes večer stráž a chrání nás proti zlým kouzlům. Chvalte Solase a velebte království ! *Výkřik opakují Mnichové za ním a i valná většina lidí opakuje tuto větu.* Víte co udělám? Ještě dnes vyrazím a přidám se do královské armády. Radši pandu v bitvě jako hrdina, než abych se zde krčil a čekal až přijdou oni, vyrabují toto posvátné místo a poskvrní ho svými špinavými rituály. Přidám se do armády a budu sloužit naší vlasti, budu sloužit království, budu potlačovat tu zrůdnou magii a vymýtím všechny nelidské rasy, které si nezaslouží žít na tomto světě. Stvořila je všechny „Matka“ a z jejího lůna nevzejde nikdy nic dobrého, jen další nestvůry. *Řekne odvážně a burcuje všechny lidi okolo sebe, cítíte se silní, plní energie kterou stačí jen vypustit ven.* Myslíte si že magie je spravedlivá ? Ne to rozhodně není. Jak myslíte že vznikli první stínové a kdo myslíte že je na nás poštvává ? *Zeptá se a čeká na odpověď která se řídce a nesměle ozve.* Elfové ! Není spravedliví... To malý zpropadení trpaslíci. *Lidé se postupně přidávají a tak kněz musí počkat, zvedne ruku a dav se postupně utiší, pak pokračuje a odpovídá na svou otázku.* Ne, magie není spravedlivá. Kdyby jí vládli ti co jsou zmrzačení nebo jinak nemocní, ale tak to není. Ti silnější jí vládnou častěji a lépe. Navíc jim magie dovoluje podvádět a zneužívat ji pro své vlastní dobro. Čáry kazí každou živou bytost která je jich schopná a jen těm vyvoleným a odolným jedincům by měla být dovolena.

Pryč s magií ! *Fanaticky zakřičí a lidé křik opětují až se chrám rozezní společným křikem.*

A kvůli komu zuří války a světem opět létají temné kletby, kvůli komu to tak je ? Kvůli velké Matky a jejich odporných přisluhovačů, poštvala na nás své slouhy elfy, vardeny, trpaslíky a i odporné urgaly. Musíme bojovat druhové moji, musíme vstoupit do těch temných lesů a vypálit je do základů. Zničit ty jejich temné modly které uctívají a vysloužit si tak místo v zlatém paláci, tam budeme věčně popíjet víno a budeme šťastní. Chvalte velkého Solase ! *Všichni opět spustí chválu a opakují jeho větu. Po čase přejde věta do překrásné písně o zlatém paláci a věčném boji proti temné Unhiře, slibuje věčné štěstí a radost. Píseň je zpívaná mnichy ve složitém chorálu, který se proplétá jako letící orel ke své kořisti. Díky dobré akustice je slyšet naprosto všechno, dokonce i tiché pobrukování lidí do rytmu písně. Po dokončení bohoslužby přišla skupinka deseti mladíků ke knězům.* Chtěli bychom sloužit království, kde se můžeme přihlásit do armády?


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë