Hierarchie lidí neb dělení šlechty a vojska

Jako téměř většina národů a ras má své vlastní rodělení mezi svými, tak lidé mají to své - nejsou a nikdy nebyli výjimkou. A pokud byste si chtěli tvořit nějakého šlechtice, tak je jistě dobré znát naše Alagaesijské dělení postavení u lidské rasy.

Nyní si rozebereme jednotlivé tituly, aby jste měli představu o tom, jak je máte oslovovat, jakými tituly se častovaly děti a manželky, či zda jsou ty či ony tituly dědičné - případně jak jste jich mohli dosáhnout a co patřilo - či mohlo patřit pod vaši správu. A také byste měli vědět, že kdo je níže, tak bez vyzvání nekráčí po boku toho, kdo má vyšší titul - pokud k tomu není vyzván - ale dva až čtyři kroky za ním (co se týče gardy tak v odstupu okolo metru kolem chráněnce - nikoliv před, ale diagonálně od něj, či za ním). Co se týče obecné etikety, tak pukrlata (úklony), vykání, oslovování - z nižšího stavu máte níže uvedeny oslovení, pakliže jste výše, postačí Pan nebo Paní. Králové si dokonce mohou dovolit vám tykat a oslovovat vás jmény - prostě jak uznají za vhodné.

Panovníci

Král / Císař - Obvykle dědičný titul

Člověk jehož úkolem je spravovat a chránit celou zemi podle svého nejlepšího mínění. Jen král sám se může rozhodnout zda uposlechne radu - pokud tedy nějakou má - či bude jednat dle svého uvážení a jak nejlépe uzná za vhodné. Rada pak má možnost uspořádat nové volby nebo rozhodnout, zda titul bude dědičný či nikoliv.
Králem či císařem se jedinec stane v důsledku voleb a nebo bude uchvatitelem moci. Obyčejně za jeho vlády bývala absolutní monarchie, ale jak již bylo řečeno, tak pokud spolu s ním vládne rada, tak je nastolena konstituční monarchie . Lid k němu vzhlíží, obdivuje a občas až fanaticky uctívá. Někdy bývá dokonce přirovnáván k bohu.
Pokud se ožení, tak jeho ženu nazýváme královnou / císařovnou a děti poté princ a princezna. Dědicem trůnu pak zpravidla bývá prvorozený princ - korunní princ - pokud se neřekne jinak nebo nejsou v nástupnické linii pouze ženy. Ten má ze svých sourozenců největší práva. Po něm následují ostatní synové, jak šli za sebou z matčina lůna. Teprve poté přicházejí na řadu dcerky a pakliže pár nemá děti, či král neuzavřel sňatek, tak se mohou o trůn ucházet případní levobočci -  jenže málokdy se o nich ví. A v případě manželských dětí je mnohdy královna nechá zabít, aby si zajistila, že na trůn usednou její děti.
Panovnický pár oslovujete „Vaše Výsosti” či „Vaše Veličenstvo” - v případě dětí lze užít stejných výrazů, ale častěji se vyskytuje oslovení „Princi” a v případě dívky „Princezno”. Pokud se dostanete do jejich uzavřeného okruhu přátel, tak pokud nesvolí jinak, tak je oslovujete jejich titulem, před který  přidáte zájmeno „Můj” či „Má” - pokud svolí oslovení jménem, tak přesto málokdy smíte tykat. Jinak vykat a vykat. A nezapomeňte, že na veřejnosti oslovovat jménem není vhodné, nýbrž krajně nezdvořilé a nežádoucí - své výhody přátelství s králem, královnou či dětmi si ponechte do soukromí.
Může udělovat všechny tituly, u vyšší vrstvy pak určuje, kterou oblast dostanou do správy. Správu državy nižší vrstvě poté rozděluje správce oblasti.

Vyšší šlechta

Vysoce vzdělaní, bohatí.

Tito lidé pak obvykle panují z nějakého sídla, které si rodina předává po celé generace, dokud král nerozhodne jinak. Mohou dokonce vládnout městu a spravovat jej dle svého uvážení - stavby, opravy, využívat finance,... Okolo nich jsou poté nějaké jejich další državy, které spravují podle libosti (vesničky, maličké sídla a hrádky, farmy, statky,...). Samozřejmě řídí svůj obchod v jim přidělené půdě. Jejich povinností je investovat do armády a stráží, ale zbytek si zvolí především sami.
Zpravidla dědí syn, ale až hlava rodiny si určí zda jeho následníkem bude prvorozený či prostřední syn. Zde však může v případě dcer dojít k tomu, že dědí ona a i když vládne, tak titul kněžny, markraběnky, hraběnky nebo baronky získá až po svatbě.
Až na barona pak všichni mohou udělovat tituly nižší vrsty a přidělit jim správu některé ze svých držav, přizvat je ke svému dvoru nebo jim zařídit dědičnost titulu v případě rytíře.

Kníže / Markrabě - Dědičný titul

Kníže - Jeho ženou je kněžna a syna nazýváte kněžic - v případě dívky se často používá označení markýza, méně často pak komtesa.
Markrabě - ženou je markraběnka a děti se nazývají buď vikomt či komtesa.
V obou případech oslovujete tyto aristokraty „Jasnosti” či lehce familiérním „Můj Pane” a „Má Paní”. Děti pak oslovujete pouze posledními dvěma zmíněnými. S vykáním a tykáním to funguje naprosto stejně jako u krále - a stejně tak jako to platí u šlechty obecně. Bratříčkování si nechte do kruhu přátel či rodiny, ale nikoliv na veřejnost.

Hrabě - Dědičný titul

Princip je obdobný jako u markraběte (rozdíl mezi nimi je, že markrabě je významější titul) Manželka od hraběte je hraběnka a jejich syn je vikomt a dcera komtesa.
Rozdíl je pak v oslovení, kdy kromě „Můj Pane” a „Má Paní” používáte místo Jasnosti oslovení „Milosti”.

Baron - Dědičný titul

Nejníže postavený ze zástupců vyšší šlechty. Vlastně je spíše na pomezí vyšší a nižší - takový ten zlatý střed. Je výjimkou, protože k jeho titulu nemusí jako samozřejmost náležet město, ale třeba jen nějaké sídlo z držav města, kterému pak vládne jiný z výše zmíněných. Často pak pobývá u dvora města, kam jej vezme jeho správce (kníže, markrabě, hrabě) a často tam pobývá také z důvodu pokrevního sblížení s rodinou panovníka (syn si vzal komtesu a nebo dcera vikomta apod.). Nejčastěji právě s barony u dvoru mají hrabata nejlepší vztah.
Manžela barona je baronka a jejich děti se nazývají baronet či baronesa. Oslovování se pak od hrabat liší tím, že je oslovujete „Pane” nebo „ Paní” - často pak přidáte Urozený či Blahorodý, aby bylo jasné, že jeho titul není vyšší či nižší. A slovo Můj a Má vypustíte. To náleží výše postaveným.

Nižší šlechta

Častěji než cokoliv jiného má od panovníka ve správě některou z jeho držav - vesničku nebo hrádek, kde zastává pozici správce. Popravdě je častěji najdete u dvora jako ocenění za jejich služby městu, rodině či zemi.

Vévoda - Dědičný titul

Jak jsem již říkala, tak u nižší šlechty užíváte pouze oslovení „Pane” a „Paní” - bez zájmene před ním. U vévody je možno také použít jako oslovení titul, v případě vévodkyně je ještě možné užít „Madam”. Případně kombinovat titul a výše zmíněné oslovení. Děti vévody a vévodkyně se nazývají pouze šlechtična nebo šlechtic nebo pak také mladá vévodkyně a mladý vévoda.

Lord - Dědičný titul

Zde je to trochu zajímavější, co se týče oslovení, protože mimo starého a známého „Pane” a „Paní” se užívá tako „Můj Lorde” nebo „Má Lady”. Ano, ano zde je vyjímka a při užití titulu můžete použít také zájmena. V případě dětí od Lorda a Lady pak užijete opět krásného přídavného jména mladý - a to i v případě užití oslovení Pan a Paní.

Rytíř - Nedědičný titul

A zde se již dostáváme k titulům nižších šlechticů, které se nedědí, takže pokud se jejich potomci chtějí dostat do šlechty, tak musí mít dostatečné bohatství, aby tam spadali jako bohatí měšťané. Nebo se také mohou o titul zasoužit, že ano. Rytířova žena se oslovuje jako Dáma a jejich děti šlechtic a šlechtična. Zemře-li však otec, tak již nejsou tak úplně šlechtici jako měšťany. Přesto se tak ale nazývají, dokud do šlechty spadají - alespoň díky bohatství. Pak se to ale samozřejmě šine pomalinku dolů po společenském žebříčku
Rytířský stav je tedy na pomezí vyšší vrstvy a nižší šlechty. Jako oslovení je nám již známé „Pane” a „Paní” - v případě muže se ještě říká „Statečný rytíř”.

Rytířský stav, lze prohlásit z vůle panovníka za dědičný, pokud k jeho získání vedly skutky opravdu záslužné. Obvykle se tohoto postupu využívá nechce-li panovník prohlásit rytíře lordem, ovšem chce se mu odvděčit.

Zeman - Nedědičný titul

Njdete jej v nějaké vesnici, která spadá do správy vyšší šlechty a vykonává funkci místního starosty (zemana). Jeho žena již žádný titul nemá. Je to prostě Paní. A jejich děti...nejvíce se setkáte s častovaním dcera/syn Zemana nebo Pána. Tak je také oslovujete. „Pan” a „Paní”. Jedná se o titul čistě praktický, usnadňuje správu větších územních celků, jejich rozdělením na jednotlivé oblasti.

Vyšší vrstva

Bohaté měšťanstvo, konšelé a radní, řemeslní mistři, vrcholky armádních příček, ministři a pobočníci a v neposlední řadě šlechta, patřila k nejbohatším lidem v našem světě. Měli velké domy skoro ve středu měst a okolo velkých náměstí. Mohli si dovolit osobní sluhy, koně, povozy, luxusní zboží i maso každý den. Čili, tihle lidé byli za vodou. Častokrát se odmítali stýkat s lidmi z nižších vrstev a považovali je za plebs. Byli vzdělaní a to docela dost, někteří uměli i jazyky jiných ras, znali zeměpis či ekonomii. Patřila zde i naprostá většina lidí od dvoru, různí vzdělanci a učenci, ti žili povětšinou z rent panovníka, který jim ji udělil. Dále zde byli vrcholoví řemeslníci, cechovní mistři či pouze mistři, kteří měli krám s několika řemeslníky, kteří pracovali pod ním a které platil. Společné výnosy pak mohly být mnohdy velmi, velmi vysoké. Stále však jako jedni z mála z Vyšší vrstvy museli umět a museli pracovat. Armádní špičky, počínaje generály a veliteli armádních složek konče, měli vysoký žold a mohli si dovolit kde co. Byli ale povinni armádě a hlavně v Království to byla velmi těžká a nebezpečná činnost. Peněz si užívat moc nemohli, zato se těšili velkého a vysokého postavení.

Střední vrstva

Byla o něco málo početnější, jsou to převážně měšťané, řemeslníci a obchodníci, můžeme mezi ně řadit i velkostatkáře, šenkýře a hospodské. Klasicky mezi řemeslníky pevládali výrobci produktů pro denní potřebu, ale ti již sídlili ve městech. Byli to kováři, ševci, krejčí, tesaři, bednáři, truhláři, mečíři, plátneři, zlatníci, apatykáři, cínaři, kovolitci, méně často lékaři (lékaři byli často pronásledováni, u nás jsou nejvýznamnějšími lékaři Remarkulos z Teirmu, Mistr Ulrin z Uru´baenu a Mistr Feringold z Aberonu), dále nepřeberné množství lidí navazující na tato odvětví, mezi nimi řezbáři, zámečníci, sedláři, kovolitci a podobně. Dále zde byli prostí vojáci, ale zde záleží na velikosti žoldu, dále stráže a vše co se s nimi odvíjí.

Zvláštní třídu, již lépe placenou než prostí dělníci z venkova byli většinou lidé, které platilo město. Můžeme je nazvat stavaři. Tito dělníci nebyli sice tak bohatí jako většina lidí střední vrstvy, ale i tak to bylo více než na venkově. Mezi ně řadíme obkladače, pokladače, dlaždiče, kameníky, sochaře apod.

Tito lidé měli alespoň základní vzdělání, nejčastěji chlapci, jelikož ve fantasy světech se středověkou tématikou reálně vzdělání dostali jenom muži, ženy měly jinou úlohu, ale to až později. Většina z nich se uměla podepsat nebo si alespoň přečíst co bylo na vývěsním štítu daného obchodníka napsáno. Byli rovněž vzdělanější, nezřídkakdy věděli a osobně poznali i jiná města a někteří z nich i cestovali, hlavně řemeslničtí mistři. (Ti v některách případech mohou přeskočit až do vyšší vrstvy.)

Střední vrstva žila většinou ve městech až na občasné řemeslníky a velkostatkáře, kteří měli domy stejně ve středu vesnice a v nejlepším stavu. Všichni si většinou mohli dovolit hrazděný i vícepatrový domek s taškovou střechou, mohly být použity i došky či dřevěné tašky. Bydleli blíže středu města, ulice byly v lepším stavu a pohybovat se zde bylo bezpečnější. Nezřídkakdy byli namačkání v okolí náměstí. Většina těchto domů měla podloubí, jelikož řemeslníci měli dole často svoje krámky, stejně jako

obchodníci. Co se týkalo úrovně života, měli již i více nábytku, často se předváděli jeho zdobeností a stejnou úlohu hrál i oděv. Byl pestřejší, měl více vrstev a občas se vyskytla i nějaká ta tmavší i pestřejší barva.

Nižší vrstva

Ve středověku nejpočetnější a to majoritně, jelikož jí tvořila naprostá většina všech obyvatel. Byli to převážně rolníci s prostými vesničany, měšťané a obecně řemeslníci pro denní potřebu. Často byli negramotní (většina lidí ve středověku neuměla číst ani psát a nevzdělanost byla daleko vyšší než dnes. Většina z nich věděla, co je za humny a dále to byla cizí země (nebojte se zaregistrovat se s nevzdělanou postavou. O to více zábavy si užijete a žili velmi krátce z důvodu nemocí a tvrdé dřiny. Život v této vrstvě nebyl tudíž vůbec lehký.
Mezi nižší vrstvu patřili zejména lidé, kteří dodávali suroviny jiným řemeslníkům, například dřevorubci, hlinaři, vápeníci, kamenolamači, kovkopové, horníci a celkově dělníci. Patřili k nim i farmáři a statkáři, pokud neměli dostatečné výnosy a samozřejmě děvečky, čeledíní i většina sluhů a služebných.
Prostý život takových to lidí byl těžký. Jen málokdy jedli maso, někdy jen jedno do měsíce ne-li méně, jelikož si jej nemohli dovolit. Příjmy měli naprosto směšné i pár měďáků za den, který jim někdy nevystačil na celou rodinu. Domy stavěli tudíž z nejlevnějších materiálu, většinou to byly dřevěnice, které si vesničané stavěli společně, ve městech tvořili tito lidé okraj a domy měli nejblíže hradeb, byly většinou hrázděné, ale i u nich se občas našly dřevěné domky. Hlavně co se města Dras-Leona týče.
Naprosto vyloučenými lidmi, které sice řadíme do nižší vrstvy, ale kteří nemají naprosto nic je chudina. Většinou žebráci a opilci, na vesnicích to byli lidé o jednom domku s jednou místností, kde spali společně se zvířaty a malým políčkem. Živořili a žili nuzně, často umírali a přenášeli nemoci

Armáda

Armáda vždy fungovala jako jistá protiváha šlechticů v mocenském boji. Zatímco aristokracie vládla právem od panovníka vojenští velitelé měli v rukou samotnou moc a podléhali přímému velení krále či císaře.

Seznam šlechticů a jejich rodů zde na Alagaesii

Poznámka: Správce místa je kdo vládne městu a má pod sebou přilehlé državy. Je tedy nejvýše postavený - znamená, že vaše hodnost musí být nižší než jejich. U postavy bez profilu si můžete vytvořit nebo jejich děti a další příbuzenstvo. Tam kde bude ??? máte neomezenou možnost si vytvořit šlechtice (ať už správce místa, dvůr, nebo někoho z držav). Kde bude ,,-’’ si nikoho netvořte prosím.

Rody žijící v lidském království:
Hadarak:

• Král Miron z Uru´baenu (-)
• Rod Ertiů z Uru´baenu (???)
• Hrabata z Bullridge (Tarhymal Ezir)
• Knížata z Burgsanku (???)
• Hrabata z Gil’eadu (???)
• Baronové z Aroughs (viz. Vennor Mondest z Aroughs)
• Markrabata z Belatony (???)
• Hrabata z Dras-Leony (???) - zůstali původní
• Hrabata z Feinsteru (???)
• Vévodové z Furnostu (???)
• Lordi z Melianu (???)
• Lordi z Orenianu (???)
• Vévodové z Vrcholce (viz. Utmar)
• Lordi z Leosu (???) - zůstali původní
• Muina (viz. Sar’cuvëy)

Dračí hory:

• Lordi z Nardy (???) - zůstali původní
• Lordi z Therinsfordu (???)
• Vévodové z Kuasty (???)
• Knížata z Teirmu (???)

Surda:

• Markrabata z Aberonu (???)
• Hrabata z Cithrí (???)
• Hrabata z Reavstone (???) - zůstali původní
• Rhodwalský rod (???) - zůstali původní
• Páni z Petrovye (???) - zůstali původní

Nyní vyhnané/zaniklé původní rody:
Království:

• Král Galbatorix z Uru'baenu (viz. Galbatorix)
• Markrabata z Feinsteru (viz. Enni Krásnoočko)
• Hrabata Eruner z Gil'eadu (viz. Aronel)
• Rod Hugortů z Belatony (viz. Eyrik Hugort)
• Rod Welerů z Teirmu (viz. Sedrik)
• Hrabata z Ceunonu (viz. Sylphania)
• Baronové rodu Meac (viz. Aronel)
• Rod z Caironu (viz. Bayn Železná pěst)
• Rod z Orenianu (???)

Protektorát Surda:

• Královský rod Aerthí z Aberonu (viz. Orrin)
• Pánové z Cithrí (viz. Sedrik)