Jméno: Dirk Mornëlor

Rasa: Je napůl elf, napůl člověk, ale vypadá spíš víc jako člověk a taky se mezi ně počítá

Datum narození: Zima roku 3234, znamení Vodnář

Věk: 32 let

Strana: Aktuálně neví

Povolání: assassin. býval.

Jazyk: lidský

Podoba:

„Postava, trpělivě vyčkávající ve stínech stromů, celá zahalená v černé kápi, jediné nezakryté – studeně modré oči, ostře sledující okolí. A něco se leskne v bledém měsíčním světle… zbraň…“

Vysoký tak akorát pro něj, přibližně 170 cm, štíhlý, až šlachovitý, ale pevně stavěný, se zřetelnými svaly po celém těle, především na břiše a rukách. Jinak až elfsky hezké tělo hyzdí spousty jizev, často od řezných ran. Menší jsou především na předloktích, jedna větší se táhne přes pravé rameno, další přes stehno či bok. Na pravé lopatce je vypálený znak. Kůže je světlá, možná proto že skoro nikdy není vystavená slunci.

Pod černou kapucí, ze které jsou běžně vidět jen oči, se schovává, celkem pohledný obličej. Vyšší čelo, docela vysoko posazené lícní kosti, mírně hranatá brada. Jediné co k jemnému elfskému vzhledu nesedí, jsou kulaté uši. Oči jsou úzké, mírně zešikmené, duhovky jsou světle modré. Pohled bývá chladný, hodný profesionálního zabijáka jako je on. Víčko lemují řasy, dlouze vypadající díky tomu že jsou černé. Nad očima se klene obočí, upravené do pěkné, tak akorát tlusté linky. Výraz podtrhují plné rty, na kterých snad nikdy neuvidíte úsměv. Možná krutý. Obličej lemují krásné, lesklé, dlouhé, ebenově černé vlasy. Nechal si je narůst ještě o něco delší než byly před tím a především tedy tak, aby mu nepadaly tolik do obličeje. Úplně nejdelší vlasy sahají někam do pasu, většina však jen nějak do půli zad. Dříve nosíval vlasy stažené vysoko na temeni, nyní když po většinou chodí již bez kapuce a bez šátku přes obličej, je nosí volně nebo jednoduše zppletené do volného copu či přeci jen svázané, ovšem dole u krku.

Sice se to nemusí hned zdát, ale o své tělo poměrně pečuje, nehty jsou vždy hezky zastřižené, ve vlasech nikdy nenajdete zacuchaný chomáč. Nepatří tak tedy mezi špinavé nehezky vypadající zločince, ale opravdu se víc podobá vznešenému elfu, který nějakým záhadným osudem žije mezi lidmi.

Nyní, když nějakou dobu nemusí cestovat a žije na jednom místě, nosí tmavší oblečení, jediný světlý kousek je světle modrá tunika, která je pečlivě zastrčena v černých přiléhavých kalhotách, které zase končí ve vysokých černých botách. Přes to všechno nosí jakýsi černý kabát s kapucí stejné barvy. Vepředu na hrudi má plášť pečlivě vyšitý znak Feinsteru, který mu dovoluje se pohybovat volně po mnoha místech bez toho anižby ho strážní neustále podezřívali. Kromě toho má cestovní oblečení - světlá tunika, kožené vesta a kalhoty. K tomu má cestovní, dlouhý, hnědý plášť z kapucí. Stále má ještě své černé oblečení, které se perfektně hodí pro práci, kterou dělal až doposud - černá tuniku, rukavice bez prstů s ostrými výstupky na kloubech a kalhoty, vše stříbrně zdobené, a na to lehkou černou zbroj, k níž patří i kovové chrániče na předloktí. Kalhoty, jež patří zastrčit do vysokých černých kožených bot. Celkový vzhled potom ještě doplňuje černý nákrčník, zakrývající krk a obličej až k očím, a neodmyslitelný černý plášť s kapucí.

V poslední době ne vždy nosí s sebou všechny zbraně, má jich přeci jen docela dost a nyní je zdaleka všechny nepotřebuje. Vlastní dva krátké meče, které je zvyklý nosit na zádech, ale okolnosti ho donutily nosit je oba u jednoho boku, přesněji u levého. Sada osmi vrhacích nožů, která má dokonalé místo v černém oděvu nyní často dlí pod kabátem, v koženém členitém pouzdře upevněném na pravém stehně. Chrániče s vysouvací dýkou v předloktí již málo často nosí, stejně jako krátkou dýku, který mívala místo v pro ni určeném záhybu v botě.

Pokud je sám, tuhle výzbroj samozřejmě odloží a stane se z něj v momentě někdo docela jiný. Pod světlou košilí se rýsuje mužná postava, vlasy volně spadají skoro do půli zad. Snad se i na tváři objeví jiný výraz než tvrdý a přísný...

Povaha:

„Nemám rodiče, činím nebe a zemi svými rodiči.
Nemám přátel, činím svou mysl svým přítelem.
Nemám hrad, činím chladnokrevnost svým hradem.“

(Samurajovo krédo, úryvek)

„V nejtmavším rohu hospody posedává podivná černá postava. Nikdo si skoro nevšiml, že tam je. Sedí tiše bez hnutí, jen občas pozvedne k ústům svůj pohár. Hostinský se bázlivě ptá, jestli si ještě něco bude pán přát. Nedostane odpověď. Jen z chladného pohledu je mu vše jasné. Černá postava dopije. Stáhne ruku ze stolu, na kterém zůstanou peníze a tiše odchází.“

Na venek Dirk působí docela zvláštně. Jen svým černým oblečením u ostatních vyvolává pocit nejistoty a možná i strachu, který je zpečetěn pohledem do jeho hlubokých chladných očí. Neukazuje tvář, takže často bujná lidská fantazie vymyslí něco, co ještě posílí jejich strach. Kdo by se odvážil ho oslovit? Pokud se o to někdo pokusí, pravděpodobně žádnou odpověď nedostane a chladný, přísný výraz modrých očí ho odradí od dalšího pokusu.

Poslední dobou, kdy se ve dne vyskytuje i jinak než v černé, se stává spíše tichým pozorovatelem. Nový smysl života mu dodal trochu radosti do jinak ledových očí, takže často nepůsobí již tak děsivým a nepřístupným dojmem, což rozhodně neznamená, že byste si na něj měli přestat dávat pozor. 

Dirk opravdu nerad mluví. Což je možná škoda, protože nemá typicky drsný mužský hlas, ale spíš zpěvný, podobný elfskému. Rád si zpívá, ale jen pokud se opravdu řádně přesvědčí, že v okruhu několika kilometrů není živá duše, která by ho mohla zaslechnout. Nejšťastnější je, když může být sám. Rád přemýšlí a řeší nějaké hádanky. Jeho mysl je ovšem docela temná. V očích se často zrcadlí smrt, možná i krutost. Svoje smutné rozpoložení schovává za chladnost a profesionalitu. Zabití je pro něho práce a už se ho nijak nedotýká něčí smrt, utrpení a bolest. Vlastně i on sám chladně nastavuje tvář utrpení a rezignovaně ho snáší.

Myslí si o sobě, že je chyba. Že tu prostě nemá co dělat. Na jednu stranu má rád svůj život, krásný hlas, tvář i silné tělo, na druhou stranu se za ně před lidmi stydí a skrývá je. Není dost dobrý jako elf a moc elfský pro lidské pomluvy. Radši ať z něj mají strach.

Celou dobu byl vychováván v království, v úctě ke Galbatorixovi a nenávisti k odpůrcům. Je rozhodnut pracovat pro království, možná i pro samotného krále.

Schopnosti a vlastnosti:

„Odvaha znamená vítězství, bláznivost znamená porážku."

(Orison S. Marden)

Jediné co umí, a umí to opravdu dobře, je zabíjet. Účinně, rychle a tiše. Je expert v boji na blízko se dvěma krátkými meči, v případě nutnosti použije i dlouhou dýku nebo nůž. Štít nikdy nepoužívá, protože potřebuje obě ruce a se štítem by se vůbec s dýkou k oběti nedostal. Obrana není tak propracovaná jako útok, protože většina jeho obětí se vůbec nestihla bránit, natož aby zaútočily nazpět. Na vzdálenost 30 metrů skoro vždy bezchybně zasáhne cíl jedním ze svých osmi nožů, skrytých v popruzích od pochvy mečů a v oblečení na stehnech. Umění boje s dlouhým mečem bylo dlouho jeho snem, který si konečně začal plnit. S katanou není takový expert jako se ostatními svými zbraněmi, ale rozhodně to z něj nedělá jednoduše zdolatelného nepřítele. Jeho odhodlání dotáhnout i tuhle dovednost k co největší dokonalosti je velká. Těžké zbraně jako kladivo a jim podobné se mu nikdy nelíbily a odmítá s nimi bojovat. I bez zbraně si celkem umí poradit pěstmi, na kterých jsou často rukavice s ostrými výstupky na kloubech. Jeho styl boje je většinou rychlý, tichý, přesný, překvapivý a často podlý. Zastává názor, že čestným způsobem boje by se jako assassin nikam nedostal. Výhodu v boji mu poskytuje tělo s částečně elfskými schopnostmi – je mrštnější, rychlejší, silnější a mnohem mnohem tišší než většina lidí. Málokdo je schopen jej uslyšet když to nechce, snad jen kromě elfů...

Magie je pro něj stále jedna velká neznámá, ale od setkání s opravdovým elfem se touží o tomto oboru a obecně starověkém jazyku dozvědět víc. Jak zjistil, po elfech zdědil opravdu i potenciál ke kouzlení. Je ovšem otázkou, jestli jej dostane příležitost rozvinout.

Z ostatních schopností, byl donucen dělat perfektně spoustu věcí okolo stavení. Nejen běžných oprav jako spravit střechu, ale i těžké práce na stavbě a úpravě terénu. Dále samozřejmě rozdělat oheň, ulovit, stáhnou, naporcovat a uvařit téměř cokoliv, snad kromě draka.

Z jazyků umí jen lidský, zvládá v něm i číst a psát. Ze starověkého jazyka zná několik málo slov, které mu ovšem nejsou prakticky k ničemu. Jedna jeho část však touží tenhle jazyk znát a umět jej používat. Dirk sám má pocit, že k němu nějakým způsobem patří.

Boj s krátkými meči: 4/7

Vrhání nožů: 5/7

Boj s mečem: 2/7

Boj bez zbraně: 2/7

Magie (starověký jazyk): učeň

Energetická magie 2/7

Historie:

„Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe“

(Lao-c´)

Bylo už skoro jaro. Zimní počasí ovšem nechtělo ustoupit a jedné noci, kdy měsíc nesvítil, se strhla opravdu silná sněhová bouře. A v té bouři se potácí nějaká bytost, vyčerpaná, na pokraji sil a možná i života. Upadá na sníh a znovu se houževnatě zvedá, aby za chvíli znovu upadla. Samým vyčerpáním se zhroutila u trochu vyššího kamene, kde měla alespoň částečnou ochranu před zuřící bouří. Les byl blízko, musí tam dojít. Určitě jí poskytne větší úkryt. Už nemá sílu se zvednout. Zima proniká až do morků kostí. Tma.

Jeden ze stínů lesa se pohne. Není to stín, je to elf, ale celý v černém. Jde přímo k postavě. Snad se mu jí zželelo, snad je to jenom zvědavost. Když k ní ale dojde a uvidí ten obličej. Je to lidská žena, krásná… Krásná v jeho očích. Studená jako led, téměř bez známky života. Téměř…

„Den? Já jsem se dožila rána? A teplo… Umřela jsem. Černý elf stojí v koutě místnosti. Místnosti… Zachránil mě? Jeho krásné zelené oči na mě starostlivě hledí. Měl nádherné ebenově vlasy a výraznou jizvu přes pravé oko. Kdo jsi?“

Měsíce plynuly, zima prohrála svůj předem jasný boj a vlády se ujalo jaro. V lůně ženy se něco pohnulo.

U lidí to lze tak snadno, v očích má strach. Tohle se nemělo stát. Jako černý stín se objevil, jako stín jedné noci zmizel.

„Zmizel. Nemám kam jít. Tady zůstat nemohu." Vydala se znova na cestu, nemůže už tolik riskovat, protože už jí nepatří jen její život.

Po 9 měsících opět zima. Stromy v Dračích horách sténají pod těžkou sněhovou přikrývkou. Noc je čistá, nebe plné hvězd. Ani měsíc dnes nechce svítit. Tichou noc naplnil dětský pláč. Vyčerpaná matka tiskne k sobě její největší poklad a snaží se ho uchránit před zákeřnou zimou. Jen jak ho pojmenovat? Dirk… a příjmení po otci – Mornëlor. Ani nevěděla, co to znamená. Ten elf byl tajemný. Nic jí o sobě neřekl, nic o něm nevěděla. Zmizel tak jak se objevil.

Po 4 letech je na dně. Tváře a oči propadlé, tmavé kruhy pod očima, kost a kůže. Už to dál nezvládne. Nezvládne už syna chránit. Musí něco udělat dřív než… než zemře. Žije tu jeden tajemný muž, tam kde se nikdo z lidí neodváží, vysoko v dračích horách, moje poslední naděje…

„Matka mě přivedla k nějakému divnému pánovi. Zle se na mě díval. Nechtěl jsem k němu. Matka ho nakonec uprosila a já musel zůstat. Napořád. Z toho místa mi šel mráz po zádech. Neudržel jsem slzy. Vzal mě tvrdě za ruku a hodil do kůlny. Tady nic nebude zadarmo. Všechno si odpracuješ. Řekl jen. Z jeho slov čišel vztek a temnota… Platila tu jasná pravidla. Když jsem se ptal, zbil mě. Když jsem udělal chybu, zbil mě. Pokud jsem nedodělal práci, nejedl jsem. Roky plynuly. Naplňoval je jen strach, bolest a únava. Nevnímal jsem čas. Jednou na mě pršelo, jindy sněžilo nebo pražilo slunce. Bylo jedno, jaké bylo počasí, stejně jsem musel pracovat…“

V osmi letech ho navíc začal cvičit. Napřed ve vrhání nožem. Později v boji s krátkými meči. Chyby se netolerovaly. Za každou tekla krev. V deštivých dnech ho navíc učil číst a psát. Nikdy nechválil, jen trestal za chyby. Roky tvrdé dřiny, tréninku, dřiny a tréninku přinesly nakonec své ovoce. Tělo zesílilo, zpevnilo se a přizpůsobilo, mysl vytříbila a zklidnila. Učil se rychle. Byl i šikovnější než většina učňů. Byl hezčí než většina lidí. Postupně na něj mistr přestával být zlý. Tvrdý zůstával stále, ale měl ho nakonec docela rád. Když byl plnoletý, zasvětil ho do jeho tajemství. Kdo je… Assassin… Nájemný vrah. Musí se osvědčit. Poslal ho poprvé za úkolem. Zabít.

„Poslal mě zabít konkrétního člověka. Nechtěl jsem to udělat, nechtěl jsem mít nic společného s ním ani s jeho temným tajemstvím, ale měl jsem na výběr? Odmítal jsem týden a výsledkem byla bolest. V boji jsem se mu stále nedokázal vyrovnat. Po týdnu mu došla trpělivost a šel mě zabít sám. Vyváznul jsem s ošklivou ránou na pravém boku. Měl jsem na výběr, buďto zabiju nebo budu zabit. Myslel jsem si, že když zabiju toho chlápka, že mě nechá, tak jsem to šel udělat. Hrůza v jeho očích vteřinu před tím než zemřel, mě děsila ještě dlouho. Když jsem se po splnění úkolu vrátil, jen se na mě podle podíval a jízlivě se pousmál.“

Donutil ho sundat si košili a přivázal si ho, aby se mu necukal. Na pravou lopatku mu vypálil znak. „Vítej mezi námi. Teď už nemáš na výběr, assassine.“

Byl zdrcen, zlomen. Ještě léta bydlel a učil se od mistra, navíc i pracoval, jako assassin. Nic z toho co vydělal, si nesměl nechat. Ve 25 letech už ho mistr neměl co učit. Dostal od něj černé, stříbrně vyšívané oblečení, zbroj, kterou od té doby stále nosí a nové zbraně - sadu 8 vrhacích nožů, dva krátké meče a dvě záludně schované dýky v chráničích předloktí. Když se s ním loučil, dal mu ještě dlouhou dýku, kterou prý dostal on od svého mistra, když byl mladý. Už ho neděsily noční můry, smrt se stala jeho součástí. Měl ji na denním pořádku, vepsala se mu do očí.

Pracoval dál jako nájemný vrah. Svou práci vždy odvedl perfektně. Byl volný, ale přesto svázaný. Začal se zajímat o svoje rodiče, o matku, kterou viděl naposledy tehdy, když mu bylo 5, o otce, o kterém věděl jen to, že byl elf a že po něm zdědil příjmení. Začal se taky zajímat o význam svého jména a přišlo mu skoro směšné, jak příhodně se k němu hodí. Dirk – dlouhá dýka, Mornëlor – v překladu něco jako černý sen.

Jednou na okraji pouště Hadarak potkal podivnou postavu. Celou zahalenou. Zaútočil na ni. Po krátkém nelítostném boji prohrál. Poprvé v životě prohrál. Ošklivě zraněný upadl do bezvědomí. Myslel, že zemřel a ani by mu to nevadilo. Jenže krutá realita na sebe nenechala dlouho čekat. Po dlouhém zlém snu se probudil. Ležel na poušti. Pálila ho levá půlka těla a v hlavě mu duněla slova – To je tvůj trest. Po celé jeho levé polovině těla se vinulo černé tetování draka. Zvláštní bylo, že na té části zmizely všechny jizvy. A zranění, které utržil v bitvě… Taky zmizelo. Nevěnoval tomu velkou pozornost, ale v koutku mysli mu zůstával podivný pocit. Časem se dozvěděl, že tetování je magického původu a že je tak složitě udělané, že se s ním nikdo neodvážil nic dělat. Byl to drak z černé magie.

Po tomto zážitku se snažil ještě víc zdokonalit, ale těžko se mu již sháněli soupeři pro boj. Jediní kdo byli stále o trochu lepší, byli elfové. Začínal je nenávidět, I když byl z velké části elf i on sám. Možná naopak nenáviděl své lidské geny a toužil se stát elfem, kdoví.

Herní historie

Nedaleko od místa, kde trávil dlouho čas, kdesi na úplném severu království se mu stala trochu zvláštní věc. Opravdu nikdo by nečekal, že v těchto končinách, kde elfům není přáno žít, opravdu potkáte právě jednoho z nich. Byl jím efl Meldon. Dirk získal cennou zkušenost, že ne všechny bytosti co chodí po alagaesii mají stejný názor na jeho rasu. Právě tehdy zjistil, že má docela slušný potenciál ke kouzlení. Setkání ovšem trvalo krátko, příliš krátko aby se mohl něco pořádně naučit. Na památku mu zůstal v ruce jen měděný kroužek s elfským motivem listů.

Mezi setkání, která pro něj měla nějaké vážnější důsledky v další životě určitě patří setkání s Branem. Mladým klukem, potulujícím se po království v doprovodu poníka a havrana. Co však motivovalo Dirka chovat se tak jak se choval byl fakt, že to byl také půlelf. Po prvotní potyčce v něm Dirk odhalil talent a vzal ho za učně. Pravda, jejich vztah je poněkud zvláštní, protože Dirk neměl stálé místo a cvičení na cestách je poměrně náročná věc.

Dosavadní život s prací nájemného vraha mu však změnila Markraběnka Feinsterská neboli Enni Krásnoočko. Dirk se odvážil k lehce riskantnímu podniku, navštívit někoho postaveného a nabídnout své schopnosti přímo tam. Mohl děkovat všem bohům, ve které nevěřil, že to vyšlo. Dostal práci jako špeh království. Jeho místo působení má být Surda. Dirk byl opravdu docela rád, že nemusí ke své obživě krátit chvíle ostatních lidí tady na zemi, ale že své schopnosti může využít i jiným způsobem. Markraběnka byla navíc tak laskava a nechala jej bydlet v západním křídle svého hradu. Dirk s novou energií do života, s novým cílem a nadějí na lepší zítřky vyráží na nepřátelské území, splnit své poslání.

V Surdském městě Cithrí se na něj při jeho úkolu usmálo štěstí. Našel asi 20ti letou dívku jménem Lea, která se stala jeho učněm a jeho pravou rukou a opravdu mu velice pomohla v jeho rozsáhlém úkolu - vytvořit síť špehů po celé Surdě.

Na svých cestách Surdou potkal osobu, o které doteď nevěděl a ani vědět nemohl. Byla to elfka Mey, jeho nevlastní sestra, mnohonásobně starší než on. Jejich setkání nebylo milé. přeci jen, byli nepřátelé...

Ta informace se však později velmi hodila. Brzy po té se vydal přímo do hlavního města Uru'baenu, aby podal zprávu přímo v těch končinách. Náhoda však zřejmě chtěla, aby v hospodě narazil na pověstného dračího jezdce království - Murtagha. Zprvu ho pokládal za obyčejného člověka, ale po té co s v hospodě vyhrotila situace natolik, že se schylovalo k rvačce sedm proti jednomu, přidal se na stranu jezdce a s těžšími zraněními vyhráli. Dirk zachránil jezdci tehdy život. Kdo ví, jak by to bývalo dopadlo... Až venku však zjistil kdo to doopravdy je. Bylo to taky poprvé, kdy viděl draka, tak obrovského a majestátního, přímo před sebou. Murtagh od něj dostal informace o Mey, kterou se, jak se později dozvěděl, vydal hledat, zřejmě aby ji zneškodnil.

Dirk v Uru'baenu krále minul. Tou dobou byl již ve válečném tažení proti Surdě. K Dirkovi se taktéž dostali informace, že Enni dočasně přesídlila s Feinsteru do Gil'ead, proto se tedy vydal tam. Práce pro něj na nějakou dobu skončila. Přesto se však rozhodl zůstat po boku své paní a vyjádřit přání chránit ji v bitvě, pokud elfové zaútočí na Gil'ead. Nyní tedy pro něj vzniklo mnoho volného času, jež zprvu trávil především odpočinkem po měsících dlouhého zběsilého cestování. Brzy se však rozhodl využít věhlasné bojové školy, která se v tomto městě nachází, aby si splnil své dlouholeté přání, naučil se bojovat s katanou. Začal také šetřit na novou kvalitní zbraň, která by rozšířila jeho vybavení. Díky své pozici u Enni to šlo docela dobře a tak po několika dlouhých měsících se konečně povedlo a on si jej již mohl dovolit. Jeho život tím, i mnoha drobnými příhodami které se v té době staly, získal trochu světlejší a mírumilovnější barvy než před tím...

Časem přišel návrat do Feinsteru. Otevřená válka s elfy na hranicích se nestala. Dirk tušil, že na politické úrovni se něco rozhodně děje. Bojovalo se konec konců taky, ale ne v místech, kde se zrovna nacházel. Jako sluebník Enni tedy bylo přirozené vrátit se do jejího sídla. Všechno by bylo krásné a skoro idilické, až do jedné osudové noci. Do Feinsterského přístavu přijela divná loď, na kterou byl brzy uvalen zákaz kotvení a už vůbec nic nesmělo z lodi vystupovat. Dirk měl dělat dělat zálohu. Nicméně z lodi něco uniklo a tak začal noční hon. A když se po různých peripetiích konečně dostal k tomu pronesenému vaku, když už byl tak blízko všechno vrátit do normálního stavu, kdy by bylo zase všechno v pořádku, dotkl se toho. Dračího vejce. A ono mu odpovědělo. Musel pryč, protože nesplnit příkaz a co hůř, sám vlastně ukrást to, co nesmělo opustit palubu a co úplně nejhůř, nenávratně to ukrást. To nemohlo skončit dobře. Kromě toho znal Murtagha. Věděl, jak vyrůstal jeho drak a i když si mohl kolikrát chtěl říkat, že se ho to netýká, Kairön, jeho druhá duše, nebyl někdo, komu mohl ublížit. Nebo u koho mohl dopustit aby mu bylo ublíženo.

Du Weldenvarden. Přesně tam skončil. S rozpolcenými myšlenkami a dráčetem v náručí.

Rodina a známosti:

Matka: Elisea Stoari

Žena s vlastní zajímavou krásou, světle modrýma očima a delšími hnědými bohatými vlasy. Když jí rodiče umřeli, byla sice už dospělá, ale neměla kam jít. Nikdy nebili bohatí a ona neuměla nic, čím by se uživila. Nakonec ji z hostince vyhodili, protože neměla čím platit. Odjakživa žila na severu země. Vydala se směrem k lesům, neřešíc jestli zemře nebo ne. Neměla proč žít. Zastihla ji sněhová bouře a strach o život na sebe přeci jenom nenechal moc dlouho čekat. Myslela, že umřela, ale probudila se v nějakém domku. V rohu stál tichý černý elf. Na první pohled se do něj zamilovala. Dovolil jí na čas zůstat. Jiskra přeskočila a jedné noci se stalo. Posléze otěhotněla. Elf zmizel. Nevěděla proč. Uvědomila si, že o něm vlastně nic neví. Odešla a vrátila se s pokladem pod srdcem zpět a zamířila do Dračích hor. Kupodivu porodila zdravého kluka. Po 5 letech byla vyčerpaná, na pokraji smrti. Nezbývalo jí než uprosit jednoho assassina v horách aby se jí o něho postaral. Od té doby o ní nikdo nic neví. Snad zemřela, snad někde žije doteď…

Otec: Alcarmo Mornëlor

Tichý elf, s černými vlasy, místy červenými, se světle zelenýma očima a škaredou jizvou přes pravé oko. Chodí vždy v černé. Je opředený tajemstvím a nikomu na otázky „proč?“ nebylo odpovězeno. Zachránil lidskou ženu ve vánici, uzdravil a poskytl jí teplo. Proč? Nikdo neví. Když po čase zjistil, že je s ním těhotná, zmizel, tak jak se objevil. Proč? Kde je teď? Nikdo neví. Jen práci si špitají cosi o černém elfovi v okolí.

Nevlastní sestra: Mey

Jejich sektání bylo krátké, poněkud podivné, nedůvěřivé a propletené zradou, ale i přesto tu je ten fakt, že tato osoba, vznešená stará elfka, je jeho nevlastní sestrou. Dirk ji na jednu stranu obdivuje a děsí se jejích schopností, na jednu stranu ji nenávidí, protože je to elfka a na rozdíl od něj měla (alespoň podle něj) mnohem větší štěstí než on...

Mistr

Tajemný, tichý, tvrdý, možná i krutý a zlý, rozhodně ale profesionál ve svém oboru. Vlasy dlouhým věkem zešedly a částečně zbělaly, ale tvrdým tréninkem udržuje tělo v mnohem lepším stavu. než by mnoho lidí na jeho věk odhadlo. Vždy chodí skoro celý zahalený, v šedém nebo tmavě modrém, venku nosí lehkou zbroj. Zpoza kapuce jiskří světlé, šedomodré oči, ze kterých jde člověku strach. Dá se v nich najít smrt a temnota. Vychovával Dirka od 5 let a naučil ho všemu, co sám uměl. Nikdy nechtěl vychovávat děti, neměl ho vůbec rád. Až později, když z něj byl mladý muž s perfektními výsledky, si ho docela oblíbil. Nikdy mu neřekl své jméno, vlastně sám pochybuje o tom, že nějaké vůbec má. Stejně žádné nepotřebuje.

Enni Krásnoočko

Velmi důležitá osoba v jeho životě. Díky ní jeho život získal nový směr a smysl, za což je vděčnější mnohem víc, než to dává na odiv. Právě Enni složil přísahu věrnosti a je jí věrně oddán. Je ochoten ji jako svou paní chránit i kdyby ho to mělo stát vlastní život. Nehledě na to, že přesto že je tak mladá, chová ji Dirk ve velké úctě, především kvůli vlídnému chování a naději kterou mu věnovala.

Bran

Po nějakou dobu byl v jeho učení, brzy je však osud rozdělil a nyní kráčí každý jinou cestou. V Dirkově seznamu známostí má však speciální místo už jen proto, že je to půlelf stejně jako on.

Další známosti, osoby které potkal nebo které zná trochu lépe:

Murtagh, Meldon, Deynor, Atanvarnë, Sedrik, Nixie, Irith... a další...

Majetek:

„Vše co mám je pouze smrt ve vlastních rukách"

Nyní Dirk přebývá v Gil'ead. Své cestovní oblečení, stejně jako černé stříbřitě vyšívané je uloženo v truhle, aby se na něj neprášilo (bílá tunika, kožená vesta a kalhoty, hnědý plášť, černý plášť, černá tunika, kalhoty, rukavice bez prstů, lehká zbroj, chrániče předloktí s vysunovací dýkou, vysoké černé boty, černý nákrčník). Svůj šatník mohl konečně trochu více rozšířit o nějaké další tuniky či kalhoty. Po městě ho však vždy uvidíte chodit v kabátu s vyšitým znakem Feinteru ve předu na hrudi. Co se týče zbraní, vlastní jednu dlouhou dýku, osm nožů, dva kratší meče a jeden dlouhý meč. Z posledních věcí co vlastní je to váček na peníze, peníze a kožený cestovní vak, potom ještě měděný kroužek od Meldona.

Kontakt: viz Aireen