TOPlist

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Knihovna
Dne: 02.09.2017 22:22:05 FB



 

Vítejte v knihovně!

 

Jedná se o místo, kde najdete veškerou literaturu, která v království existuje. Jsou tu báje a pověsti, spisy, učebnice. Místo je veřejné pro každého, ať jsi dobrý, nebo zlý. Všechny knihy, které tu máme, najdeš přehledně rozdělené v Seznamu publikací. Dále tu najdeš Kroniku, do které se zaznamenává historie Alagaesie. Na stěně také visí přehledná Mapa celé říše. V Rejstříku pojmů pak najdeš seznam míst a jmen, která v Alagaesii někdy něco znamenala.

 

 

 

Seznam publikací

 

Informace: 

 

Fauna v Alagaësii

Hlavní města Alagaësie

Rasy v Alagaesii

 

***

 

Tvorba bardů:

 

Enni Krásnoočko:

Balada o lásce

Svatební píseň

Ukolébavka

Večernice

 

Lewi Fenao

Osudová chyba Byna Železné pěsti

 

***

 

Kronika: 

 

***


Rasy:

 

Oddělení reálií

 

***


Poetická Literatura:

 

Báseň o Stínovi

Umění

 

***

 

Pověsti a spisy:

Život Tathara Igloriona

 

 

Učebnice:

 

Jazyk kočovných kmenů A-CH

Jazyk kočovných kmenů I-Ř

Jazyk kočovných kmenů S-Ž

Jazyk kočovných kmenů Gramatika

-

Starověký jazyk 1.díl
Starověký jazyk 2.díl
Starověký jazyk 3.díl

Lingvistika Starověkého jazyka

-

Trpasličí jazyk

-

Urgalský jazyk

 

 

Zasláním svého díla do knihovny se vzdáváte práva na text zveřejněný na stránce - tzn. Text nemůže být na vaše výslovné přání odstraněn. Důvodem jest důležitost některých publikací, které nemůžeme ztratit. Více informací žádeje přímo u adminů. Na texty jinak platí © - Copyright, tedy pokud je použije nějaká jiná stránka bez výslovného povolení autora textu, může být nahlášena za zneužití cizích materiálů. Toto neplatí pro většinu jazykových učebnice, které jsou dílem a vlastnictvím Ch. Paoliniho a J. R. R. Tolkiena.

Tak praví Islanzadí de Eamë, dne 8.5. léta páně 2013. 

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Knihovna
Dne: 27.06.2018 15:10:34 FB



Fauna z celé Alagaesie

 

Autor: Meldon Erunámo Eruer

 

V celé zemi najdeme mnoho obyčejných zvířat jako třeba zajíce, koně nebo psi. Také zde však nalezneme podivuhodné tvory a bytosti, které vládli divočině ještě před příchodem elfů a lidí. Někteří vyhynuli nebo jsou už velice vzácní. Pokud vynecháme druhy, jako jsou kočkodlaci, druidi a draci, tak zde nalezneme dost zajímavé tvory.
Kromě nich se zde ovšem vyskytují i obyčejní tvorové, ale ti jsou typičtí jen pro určité podnebí nebo oblasti. Přesto zde nenajdeme lvi, tygry, jaguáry, grify, jednorožce a podobně, neboť ti, pokud by tu kdy žili, by v přítomnosti lidí a draků moc dlouho nepřežili. Někdo může mít jako mazlíčka jaguára, lva nebo něco podobného, ale převážně jde o dovoz z jiných zemí a jsou velice drazí a ne každý si je může dovolit.
 

Osnova:

 

Beorské hory

 

Místo, kde je vše ohromné a nebezpečné. V horách na vás mohou číhat velcí a nebezpeční dravci, kteří si hlídají svá území. Dokonce i ti, co maso nejedí, se dokáží velice dobře bránit, ale i skrývat.
Největšími dravci zde jsou Šrrgové, Beorové, Fanghurové a Barzulové. Nenajdeme zde žádné sněžné levharty nebo jiné velké kočkovité šelmy, neboť ti by zde nepřežily (v porovnáním s dravci výše jmenovanými). V horách se vyskytují převážně kozy a to jak Feldûnost, tak i jejich menší příbuzní. V nižších polohách můžeme narazit na zajíce, vysokou zvěř a v jeskyních můžeme nalézt mnoho druhů hmyzu (pavouci, škvoři, můry atd.). Občas se zde objeví i obyčejný medvěd grizzly, ale pokud ho zahlédnete, tak jde o velice vzácné spatření (pokud nejde o druida). V jeskyních se přibližně jednou za sto let přemnoží klíšťata a trpaslíci, tak musí s těmito tvorečky bojovat. Naštěstí se v jeskyních vyskytují pavouci, kteří se těmito parazity krmí. V řekách a jezerech žijí ryby, jako jsou lososy, pstruhy, okouni a další. Ty jsou potravou pro medvědy.

 

 

Šrrg

 

 

Výška: 150- 175 cm

Váha: 70- 100 kg

Výskyt: Beorské hory

Maximální rychlost: 90km/h

Čeleď: psovití

Podobní: vlk

 

Jde o tvora vypadajícího jako vlk, ale tato psovitá šelma je mnohem větší. Velikostně se podobají středně velkému jezdeckému koni, přesto jsou velice rychlí a úspěšní lovci. Žijí ve smečkách a lidem se převážně straní. Smečkám velí Alfa pár, který jako jediný může mít mladé. Mohou žít však i samostatně nebo v páru a ne vždy se shlukují do smeček. Smečka je dynamickým útvarem, kde se postavení jednotlivých členů v hierarchii může obměňovat. Mladí vlci opouštějí smečku mezi 1–3 roky života, i když i 5 let staří vlci zůstávali u svých rodičů. Hledají si partnery a pokoušejí se založit smečku vlastní.
Když se střetnou dvě smečky, tak může nastat i boj a pokud jeden Alfa zemře, tak se smečky spojí, ale jen dočasně. Mladí vlci totiž často tuto velkou smečku opustí a jdou si udělat vlastní nebo si najít jinou. Většinou však poražení jen stáhnou ocas a i se smečkou se stáhnou. Dokonce i v samotné smečce může dojít k souboji mezi vlky, ale ve většině případech to nekončí smrtí, ale jen novými jizvami a trochu toho studu.
Vlci loví Nagry, Feldûnosty, kozy, zajíci a pokud mají skutečně velký hlad, tak jsou schopni zaútočit i na člověka/ trpaslíka nebo dokonce i Urzhada. Někdy dokonce i s tímto obřím medvědem bojují, aby ho dostali ze svého území. Beory totiž rád zabíjí malá vlčata ukrytá v norách či jeskyních, když jsou dospělí na lovu.
 

 

Urzhad/ Beory

 

Výška: 3-5 metrů

Váha: 430-720 kg

Výskyt: Beorské hory

Maximální rychlost: 50km/h

Čeleď: medvědovití

Podobní: Medvěd Grizzly

 

Obří medvěd, který děsí už je svým vzhledem, je všežravec. Živí se vším od kořínků po lososy nebo Nagry a Feldûsty. I přes svou velikost dokáže být rychlí a svou silou snadno skolí jakékoliv zvíře žijící v horách.
Beory žije samostatně a samici si vyhledá jen v létě, když hledá družku. Poté, co jí oplodní, si jde dál po svém a medvědice vychovává mláďata. Ta zůstávají u matky dva roky. Medvědice mívá nanejvýš dvě mláďata a ty se narodí až po zimním spánku (pokud se medvědice dostatečně nažrala). První rok žije medvědice s medvíďaty v jeskyni a ven chodí jen pro něco k žrádlu. V minulosti nastaly případy, kdy medvědice zabila trpaslíky, kteří šli pro svá stáda, a odnesla je mladým. Medvědice je v tomto dvouletém období velice agresivní a každý rozumný tvor by se jí měl vyhnout.
Jak už bylo řečeno, tak jde o samotáře, kteří si své území bedlivě střeží. Jejich řev je slyšet na míle daleko a ne jednomu dobrodruhovy při jeho zaslechnutí neztuhly nohy hrůzou. Jeho soky, co se týče teritoria a jídla, jsou Šrrgci. Urzhad má velice dobře vyvinutý čich a snadno, tak nalezne mršinu nebo vlčata ukrytá v noře či jeskyni.

 

 

Nagra

 

 

Výška: 170-180 cm

Váha: 100- 190 kg

Výskyt: Beorské hory

Maximální rychlost: 80 km/h

Čeleď: prasovití

Podobní: Prase divoké

 

Jsou to kanci Beorských hor. Co se týče velikosti, dospělé Nagry jsou ještě o něco větší než Šrrgové, tedy o něco větší než kůň. Jejich váha jim ovšem není příliš velkou překážkou v rychlém pohybu, téměř se dá říci, že jsou stvořeni pro veliké Beorské hory, ve kterých se dokážou pohybovat s určitou dávkou originální lehkosti. Jejich srst tvoří tuhé štětiny, hnědé, někdy až šedé nebo téměř černé barvy, z tlamy jim trčí pár dlouhých, zahnutých klů, oči planou žlutou, někdy až červenou barvou. Jsou však docela malé a právě zrak je nejméně vyvinutým smyslem u tohoto druhu. K hledání potravy potřebují spíše čich, který je u nich opravdu velmi dobře vyvinut, stejně jako sluch, kterým slyší na desítky metrů snad každý krok. Jejich aktivní čas bývá v noci, kdy právě díky svým vyvinutým smyslům velmi dobře najdou to, co potřebují. Jsou to všežravci, takže převážnou část jídelníčku tvoří různé hlízy, bobule, hmyz,  mršiny nebo menší zvířata.
Nagry žijí ve skupinách, v nichž je dominantní nejsilnější samec. Mláďata přicházejí na svět většinou v jarním období, v jednom vrhu jich bývá kolem 6. Mladí mají pruhovanou srst kvůli maskování, úplně stejně jako menší druhy prasat. Matka se po vrhu odpojuje od své skupiny a nějakou dobu vychovává mladé sama. Vrací se zpět teprve, až jsou selata dorostlá.
Mezi trpaslíky představuje maso Nagry velkou pochoutku, ovšem kvůli své velikosti a divokosti je lovena jen těmi nejodvážnějšími trpaslíky (i pro ty to představuje velmi obtížnou zkoušku) a z pravidla k účelu nějaké velké slavnosti. (- autor Aireen)

 

 

Fanghur

 

 

Výška: 2,5 -3 m

Váha: 400-430 kg

Výskyt: Beorské hory

Maximalní rychlost: ?

Čeleď: drakovití

Podobní: Wyvern

 

Fanghur může štíhlostí svého těla připomínat ledového nebo oblačného draka, od každého z nich se však liší poměrně výrazným znakem - jeho končetiny jsou mnohem kratší než u jakéhokoliv draka. Velikostí dosahuje maximálně vzrůstu Wyverny. Celé jeho tělo pokrývají hnědé, zelené, či šedé šupiny s tvarem, který nenajdeme na žádném drakovi. Mnoho z nich tvoří ostrý výstupek, takže to může vypadat, jako kdyby po jeho těle byly nepravidelně rozsety různé trny. Stejně jako draci má i Fangur pár blanitých křídel, které však odpovídají vzhledu zbytku těla a proto si je s dračími opravdu nelze splést.
Fanghuři jsou vzdušní dravci. Na rozdíl od běžných ptáků jsou o něco chytřejší a k omráčení kořisti používají mysl, přesněji jakýsi vysoký skřípavý zvuk, který kořist na chvíli ochromí.
Žijí v menších skupinách, kde panuje přísná hierarchie. Hlavní je nejsilnější samec, který má zpravidla několik samic. Hnízdiště se většinou staví někde na skalním výběžku. Mláďata se rodí v kožovitých vejcích, která se po několika týdnech líhnou zprvu bez trnovitých šupin. Ty se vyvíjejí až asi po 2 měsících. O novou generaci se starají samice společně. Když dospějí pohlavní zralosti, buď zůstávají u skupiny, nebo se oddělí, aby založili vlastní skupinu.
Někteří učenci tvrdí, že právě z tohoto druhu se kdysi vyvinuli draci, jak je známe teď. V posledních časech jsou Fanghuři již silně ohroženi. (- autor Aireen)

 

 

Feldûnost

 

Výška:1,2-1,3 m

Váha: 60-90 kg

Výskyt: Beorské hory

Maximalní rychlost: 50km/h

Čeleď: turovití

Podobní: kozy

 

Jedná se o velký druh kozy, kterou trpaslíci rádi využívají místo koně. Kromě toho je trpaslíci využívají kvůli jejich mléku a vlně. Mají dlouhou a hustou srst, kterou dvakrát ročně a to před teplejším obdobím, které v horách je obvykle poměrně krátké a potom znovu na zimu.

Živí se tradičně spásáním horské trávy nebo jiné poživatelné zeleně. Zajímavé na nich je, že v případě nouze jsou schopni vydržet i několik dní bez vody. Tato schopnost je tedy pro přežití ve výšinách Beorských hor více než výhodná.
Jako snad veškerý brav, taktéž Feldûnosti žijí ve stádech. Pokud žijí divoce, jsou stáda spíše menší kvůli terénu. Období březosti nastává dvakrát do roka, mláďata se rodí 1-3 a dospívají už po půl roce, ale páří se většinou až po roce svého života.

 

 

Barzul

 

 

Výška: 2,5 stopy (9- 10,3 rozpětí křídel)

Váha: 9-15 kg

Výskyt: Beorské hory a východní okraj Surdy

Maximalní rychlost: 120- 160 km/h

Čeleď: jestřábovití

Podobní: Orel bělohlavý

 

Jde o velkého orla žijícího v horách, který občas zaletí do Surdy pro potravu. Lidé si o tomto tvoru vyprávějí příběhy, kde unáší malé děti a odnáší do hor. Trpaslíci tyto tvory znají hlavně proto, že jim zabíjejí kůzlata Feldûnost. Právě z toho důvodu jim říkají Barzul (trpasličí nadávka).
Barzulové žijí v páru a to po celý život. Už se i stalo, že když jeden z páru zemřel, tak ten druhý už si nového partnera nenašel. Barzulové kladou maximálně tři vejce a o mladé se starají půl roku, než jsou schopné letu. Pak učí mláďata lovit a tehdy jsou schopní lovit v hejnu a to velice efektivně. Přesto se občas stane, že si mladí troufnou na Šrrgy nebo Urzhady a tehdy je to stojí život. Občas je lov zavede i na východ Surdy, kde si uloví i psa.
Tito velcí dravci se dožívají patnácti let a jejich peří někteří lidé vyhledávají na šípy.

 

 

Surda

 

Zde nežije tolik zvláštních a podivných tvorů. Najdeme zde výhradně klasické zajíce, veverky, krávy, kozy a podobně. U pouště se objeví i několik hadů, ještěrek, škorpionů a další podobná havěť. Nenajdeme zde žádné velké kočkovité šelmy, a pokud ano, tak někomu utekl jen mazlíček. Přesto se tu dokáže skrýt pár zajímavých exemplářů, které buď snadno přehlídnete, nebo si je spletete s něčím jiným.
Hlavním živobytím je zde rybolov a pěstování obilí, takže zde najdeme klasické škůdce tohoto zlatavého bohatství polí. Pohybují se zde hraboši, myši, sarančata a na severu, blíže k poušti nalezneme mnoho hadů, pavouků a sem tam i nějaký ten škorpión. Z větších zvířat zde nalezneme na východě muflony a jinak jsou zde jeleni nebo šakali. Na tomto území dříve žili i divocí koně, ale z nich už zde jich moc není.
 

 

Jelenec surdský

 

 

Výška: 150- 200 cm

Váha: 240- 270 kg

Výskyt: Východ Surdy

Maximalní rychlost: 50-80 km/h

Čeleď: jelenovití

Podobní: Jelen

 

Jedná se o jelena, který se od svých příbuzných liší hned několika věcmi. Ta první je, že jeho rohy jsou vlastně jeden, který se okamžitě rozdvojuje. Další je jeho srst, která je na břichu trochu delší a na krku, kde tvoří dlouhou a krásnou hřívu. Srny se občas spletou s koněm, ale z blízka se  zjistí, že se jedna o Jelence. Poslední odlišností je ocas. Ten začíná jako ocas u lvů, ale pak se mění na ocas podobný koni, ale o dost delší.

Jako každý jelen i tento je býložravec. Lidé ho však rádi loví právě pro jeho neobvyklou krásu a paroží. Právě lidé patří mezi jejich největší predátory. Po nich to jsou Šrrgové, kteří se zatoulali z hor do Surdy.

Jelenci žijí ve stádech, která nejsou tak početná jako ta u jelenů. Srny porodí průměrně jedno mládě a o to se starají rok. Po roce se o sebe mladí starají sami, ale zůstávají ve stádě. Mladí jeleni se mezi sebou přetahují a ve věku dvou let stádo opouští. Parohy těmto impozantním tvorům zůstávají, nikdy je neshazují. Rostou jim až do pátého roku jejich života a pak už nerostou.


 

Surdská bastie

 

Výška: 75-80 cm

Váha: 84- 90 kg

Výskyt: Surda (již vzácně)

Maximální rychlost: cca 50km/h

Čeleď:psovitá

Podobní: mastif nebo hyena

 

Jde vlastně o mohutnou hyenu. Tento tvor je dost silný, aby ulovil nějaké to zvíře, ale spíše jde o mrchožrouta, co občas sežere nějaké to ovoce. V minulosti se ho lidé pokoušeli ochočit, ale nepovedlo se jim. Surdská bestie je totiž velice tvrdohlavá a spíše než s lidmi se bratříčkuje se psi.
Surdská bestie žije v rodinných tlupách, které trochu připomínají vlčí smečky, ale zde mládí zůstávají. Občas se stane, že některý samec opustí tlupu a najde si vlastní družku a založí vlastní. Samice hloubí nory a v nich se stará o mláďata dokud jim nejsou čtyři měsíce, kdy už mají srst a vidí.
Lidé v minulosti je lovili, neboť je děsil jejich vzhled. Později zjistili, že mají velice příjemnou srst. Z jejich tesáků se vyrábějí přívěšky. Právě proto se jich v Surdě už mnoho nevyskytuje. Jsou vzácní a umí se velice dobře skrývat.

 

 

Upírek rohatý

 

 

Výška: 10 cm Délka: 0,5 m

Váha: 2,5-4 kg

Výskyt: Surda

Maximální rychlost: 20 km/h

Čeleď: ještěrkovití

Podobní: Ropušník

 

Jde o velice podivnou ještěrku, která loví hlavně myši a krysy. Občas se stane, že v ohrožení kousne i člověka a to svými podivnými upířími zuby. Pokud někoho kousne, tak rána bolí a hnisá, neboť v jeho slinách se nachází mírný jed.
Tyto ještěři žijí ve skupinách a kladou třicet vajec, ale jen přibližně deset vajec je oplozeno a vylíhnou se z nich mláďata. Z nich první rok života přežije jen polovička. Přesto je jich v Surdě celkem dost, i když převážně jde o menší jedince. Neoplodněná vajíčka jsou velkou specialitou a chutnají velice dobře na všechny způsoby.

 

 

Yaxi Tári

 

 

Výška: 1,7-2 m

Váha: 650 kg- 1 tuna

Výskyt: Sever Surdy

Maximální rychlost: 40-45 km/h

Čeleď: turovití

Podobní: pakůň

 

Jde o velice velkou krávu, která je vlastně velice klidná, ale svým vzhledem docela děsí. Tito tvorové by se dali velice snadno chovat, neboť jejich maso i mléko je vydatné a plné živin. Yaxi Tári jsou velice zvědavý a krotcí, ale nejsou vhodní na jízdu.
Yaxi Tári se pohybují ve stádech, kde celé stádo následuje nejsilnějšího jedince. Dokáží za jeden den ujít víc jak koně. Mají i velice dobrou paměť a vzpomínky si předávají z generace na generaci a proto se občas stane, že stádo projde menší vesničkou a zničí dost věcí. Krávy rodí telata dvakrát do roka a mají jen jedno mládě.
I když nejsou tak nebezpeční, tak na naštvaného býka v době páření byste potkat nechtěli. Býk na rozdíl od krav, má na spodní čelisti výrůstky, které připomínají jakési zuby. Těmi se dostávají pod tvrdou zem.

 

 

Qualmë

 

 

Délka: 5,8 m

Váha: 13 kg

Výskyt: Sever a Jih Surdy

Jedovatý

Čeleď: korálovcovití

Podobní: kobra

 

 

Velice jedovatý had, který zabil ne jednoho hlupáka, co se k němu přiblížil. Qualmëho jed se využívá od atentátů po léčení chronické bolesti. Přesto je velice obtížné tohoto hada chytit. Snadno se skryje v trávě nebo pod písek a mnoho nešťastníků na něj spíše omylem šlápne než, že by ho chytili.

Qualmë je agresivní, ale v chladném prostředí spí. Samice jsou v Surdě nejrozšířenější a to hlavně proto, že po spáření samce snědí. Poté samice nalezne noru nějakého hlodavce a zabije ho. Pak si hlodavcovu noru přivlastní a naklade do ní vejce. Noru následně opouští a mladé nechá, ať se o sebe postarají sami.

I když je tento had skutečně obrovský, tak od něj nehrozí, že by se rozhodl spořádat člověka.

 

 

Alta filit

 

 

Výška: 2,5 m

Váha: 270- 300 kg

Výskyt: Sever Surdy

Maximální rychlost: 50km/h

Čeleď: ptáci

Podobní: pštros

 

Velký pták, který může připomínat pštrosa. Jenže tento ptáček si víc pochutná na králíkovi než nad semínky. Tento velký tvor lidi nenapadá, ale pokud jsou v blízkosti jeho hnízda, tak je může odehnat. Přesto se moc často nestává, aby útočili na lidi, kteří je neohrožují. Alta filit bývaly prvními lidmi, co do Surdy přišli, nějaký čas chováni jako slepice. Jejich vejce, velikosti pštrosího nebo i menšího dračího, byla velkou pochoutkou. Po letech válek se již mnoho těchto obrů před lidmi skrývá.

Alta filit žijí v párech a samice si partnera vybírá podle toho, jaké postaví hnízdo a zda jde snadno bránit. Když se jí zalíbí, tak s partnerem zůstává do konce života. Jejich průměrný věk dožití je kolem deseti. Samice naklade do hnízda až tři vejce, ale ve většině případech se vylíhne jen jedno. Ostatní samec odnáší mimo hnízdo. Pár se mladé stará půl roku než jim naroste peří.

 

 

Hadarak

 

Poušť se může zdát pustá a neobyvatelná, ale ve skutečnosti zde žije mnoho tvorů. Někteří jsou malí a nenápadní a jiné nepřehlédnete ani, kdybyste chtěly. Najdeme zde mnoho jedovatých hadů, brouků, pavouků a další podobné havěti. Samozřejmě se v poušti vyskytují i velbloudi, kteří jsou králi písečných plání. Ty můžeme i s několika dalšími savci zahlédnout hlavně v oázách, které by se daly brát jako neutrální místo pouště.
Na okraji pouště můžeme nalézt surikaty a spoustu hadů. Jak půjdeme dál do pouště, tak bude ubývat jak vegetace a voda, tak i zvířat bude, miň. Zde přežijí jen ti nejhouževnatější. Králem pouště je velbloud a kromě něj zde zvládají přežít i fenek, škorpióni nebo některé další druhy hmyzu.
 

 

Alta lár

 

 

Výška: 10-20 cm

Váha: 0,4- 1,8 kg

Výskyt: Poušť Hadarak

Maximální rychlost: 15 km/h

Čeleď: pytloušovití

Podobní: Tarbíkomyš

 

Malé zvířátko podobné myši s vytahanýma ušima je v poušti nejrozšířenější, ale i snad nejpěknějším. Jejich dlouhé nohy jim umožňují rychle odhopkat pryč a dlouhým ocasem koordinují směr běhu. Pouštní lid se podle nich naučil určovat, jak daleko jsou od oázy, neboť tito tvorové se zdržují maximálně dvě míle od vody.

Alta lár občas vydávají dunivé zvuky údery zadníma nohama o zem. Varují tím před útočníky (hady) a zřejmě tím i vyznačují své teritorium. Jejich teritoria jsou obrovská, ale také jich na nich žije skutečně mnoho. Žijí totiž v jakýchsi koloniích, kde není nikdo dominantnější než jiný. Samice mají až čtyři mladé, ale stálého partnera si nedrží. Samce si vybírají podle velikosti uší a modrého zbarvení na srsti.


 

Faica huo

 

 

Výška: 90 cm

Váha: 95-100 kg

Výskyt: Poušť Hadarak

Maximální rychlost: 52 km/h

Čeleď: hyenovití

Podobní: hyena

 

Faica je všežravec, ale když chce, tak dokáže ulovit i velblouda. Tito tvorové žijí v malých smečkách a hledají potravu. V nejvyšší nouzi se tito masožravci připojují k lidem a doprovázejí je kvůli zbytkům. Přestože dokáží s lidmi kooperovat, tak je nevyhledávají jen tak, že se jim chce.

Ze zubů těchto tvorů si lidé z pouště vyrábí šperky. Faica mají na hlavě i několik dlouhých ostnů, jimiž se dá udělat velice podrobné tetování. Občas se i podaří některé mládě tohoto tvora vypiplat a udělat z něj mazlíčka.

Faica jsou velice společenští a moc často se nevidí samotný jedinec, pokud ovšem nejde o mladého samce. Tito potulní samci hledají smečku, co by mohli přebrat. Pokud na nějakou takovou narazí, tak vyzvou na souboj dominantního samce a soupeří s ním na život a na smrt. Vítěz bere celou smečku. Pokud vyhraje mladý samec, tak většinou zabije mladé předchozího samce a se samicemi zplodí své vlastní.

 

 

Helca rauco

 

 

Velikost: 30cm

Váha: 0,5-1kg

Výskyt: Jeskyně v poušti Hadarak

Jedovatý

Čeleď: veleštírovití

Podobní: Pandinus

 

Jde o velice podivného a přesto zvláštně krásného škorpióna. Tito jedovatí tvorové obývají jeskyně v poušti, kde se skrývají na chladných místech. Zde jich může být i několik stovek a dno jeskyně může působit jako hladina vody, velmi jedovaté vody. Bodnutí tohoto škorpióna nepůsobí bolest, ale chlad. Poraněný má pocit, jako by mu umrzalo zasáhnuté místo. Smrt následuje do dvou hodin.

Helcové mají mladé jen jednou za život a samice většinou samce po spáření zabije. Vejce následně nosí na svých zádech a vypadají jako malé diamanty s tmavých červem uvnitř. Dokonce, i když se vylíhnou, tak je má samice na zádech dokud se jejich krunýře dostatečně nezpevní. Jinak tito škorpióni žijí maximálně čtyři roky.

 

 

Sercë ruaco

 

 

Velikost: 20-25 cm

Váha: 0,3-0,5 kg

Výskyt: Jeskyně v poušti Hadarak

Mírně jedovatý

Čeleď: veleštírovití

Podobní: Pandinus

 

O trochu menší příbuzný Helca rauco a jde vlastně o jeho pravý opak. Sercë také žije v jeskyních, ale častěji ho naleznete pod kameny. Jeho jed je velice bolestivý, a pokud zaútočí jen jeden, tak dospělí člověk velice snadno vyvázne jen s mírně necitlivým místem po bodnutí. Pokud jich však zaútočí víc, tak jejich jed je i smrtící. Ve skupinách, však nikdy nezaútočí, jestliže nejste v jejich hlavní hnízdící jeskyni.

Sercëové se rozmnožují stejně jako Helcové, ale samci vždy přežijí. Proto jde o nejrozšířenějšího škorpióna v poušti. Jejich děsivý vzhled velice snadno odstraší jakéhokoliv nepřítele. Přesto ho někteří lidé umí připravit na ohni a udělat z nich neuvěřitelnou pochoutku.

 

 

Handa caurë

 

 

Velikost: 15-20 cm

Váha: 0,05-0,1 kg

Výskyt: Poušť Hadarak

Není jedovatý pro člověka

Čeleď: Sklípkanovití

Podobní: tarantule

 

Tento velký pouštní pavouk je vzhledově velice ošklivý. Má čtyři páry očí, kterými velice dobře vidí i ve tmě. Přesto nejde o nejinteligentnějšího predátora v poušti a i jeho jed je mírný a zabije nanejvýš malého hlodavce. Přesto je i pro člověka celkem nepříjemný. Kromě vzhledu má i bolestivé kousnutí a na jeho osmi nohách jsou ostré drápy, kterými se dokáže zabodnout i pod kůži.

Handa caurë se rozmnožují jednou do roka a samice nesou vajíčka na svých zádech. Když se pavoučci vylíhnou, tak tím dokáží i svou matku zabít.

 

 

Laurina nírë

 

 

Velikost: 10-15 cm

Váha: 0,02-0,05 kg

Výskyt: Poušť Hadarak

Není jedlý

Čeleď: Vrboukovití

Podobní: Vrboun

 

Jde o poměrně velké brouky, kteří se pyšní krásným zlatým krunýřem. Tímto vzhledem se snaží zamaskovat v písku a varuje jím i predátory. Tento brouk má totiž v těle jedovatý toxin, který v těle jiných živočichů působí jako mírná kyselina (popálí žaludeční stěny nebo střeva).

Tento brouk žije v poušti a to konkrétně v podzemí, kde si hloubí tunely a cestičky. Někdy se dostanou i do hlubokých spodních vod pod vrstvou písku. V místech, kde je těchto tunelů mnoho se tvoří tekoucí písky nebo padací písky.

Laurina jsou i známí díky své kuličce z velbloudího trusu, s níž se snaží, oslnil samičky. Vajíčka kladou do anebo pod zdroj jejich budoucí potravy, který zahrabávají do země a vyvíjející larvy se pak na těchto zásobách živí.

 

 

Lesy Du Weldenvarden

 

Magické místo už samo osobě a jeho obyvatelé jsou tím jasným důkazem. Nalezneme zde velice krásné tvory s podivným zbarvením, ale nebezpečnými obrannými mechanismy. Žijí zde v harmonii i s dvounohými obyvateli lesa a navzájem si neškodí.
I kdyby si to někteří toužebně přáli, tak v lesích se neskrývají žádní jednorožci, pegasové nebo gryfové. Nalezneme zde ptáky, hady, menší kočkovité šelmy (žádní tygři ani lvi) a koně s jeleny. Vše tu má své místo a žije v poklidu.
Zde v lesích můžeme najít bílé divoce žijící koně, kteří občas nechají elfy, aby se na nich svezly, ale elfové jejich ochoty moc nezneužívají. V místních lesích nalezneme i mnoho ptáků v nejpodivnějších barvách a velikostech. Můžeme zde zahlédnout volavky, kolibříky, malé druhy papoušků, sovy, zpěvné a velice často nezpozorované ptáčky a několik dravců.

 

 

Varden gedwëy (Zářivý strážce)

 

 

Velikost:1-1,1m Rozpětí: 1,7-1,8m

Váha: 1-1,6 kg

Výskyt: Du Weldenvarden

Maximální rychlost: 50-59 km/h

Čeleď: volavkovití

Podobní: volavka bílá

 

Zářivě bílý (někdy i stříbřitý) pták, který připomíná volavku, je velice krásný. Jeho krása okouzlila ne jednoho elfského umělce. Přes všechnu svou krásu je Varden gedwëy dravec. Jeho oblíbenou kořistí jsou menší hlodavci, plazi, obojživelníci a někdy i malý ptáčci.
Varden gedwëy žijí dvacet let a už ve dvou letech jsou dospělí. Tehdy si vyhledají partnera, kterého mají po zbytek života. V jejich hnízdech můžete nalézt nanejvýš dvě vejce. Oba rodiče se na nich střídají a po vylíhnutí se o mladé starají společně. Po roce a půl učí mladé lovit samostatně, a když dorostou dospělosti, tak mladé nechají odletět (někdy i z hnízda vyženou).
V minulosti byly známi případy, kdy některý z elfů nalezl slabé ptáče tohoto dravce a postaral se o něj. Varden gedwëy s ním následně zůstal jako jeho strážce. Proto se občas říká, že tito zářivý a stateční ptáci jsou symbolem a ochráncem lesů.

 

 

Oro draumr (Snový šíp)

 

Velikost: 1-2m

Váha: 1-1,5 kg

Výskyt: Du Werdenvarden

Jed způsobuje euforii, ale ne smrt.

Čeleď: zmijovití

Podobní: Chřestýš rohatý

 

Dlouhý had, který působí velice roztomile a příjemně, za což nejspíše může jeho pestro-barevné peří. Oro je had s rudými či hnědými šupinami, který se skrývá v korunách stromů nebo v keřích a čeká na nějakou tu myš. Jeho barevnost je dost jasné varování, že tento had je nebezpečný. Jenže Orův jed nezpůsobuje smrt, ale eufúrii a pro jeho jed ho někteří mladí elfové vyhledávají.

 

 

Fricai hljödhr (Jemný přítel)

 

 

Velikost: 15-20cm (na čtyřech) 30-40cm (na dvou)

Váha: 4-5kg

Výskyt: Du Weldenvarden

Maximální rychlost: 56 km/h

Čeleď: zajícovití

Podobní: zajíc nebo mýval

 

Velice krásný a plachý tvoreček, který při každém hlasitějším zvuku zmizí. Působí velice roztomile, až se může zdát, že nejde o zrovna inteligentní zvíře. Přesto se objeví vždy, když někdo z dvounohých obyvatel lesa teskní nebo si zoufá. Tento tvoreček totiž svým vzhledem dokáže snadno utěšit i z dálky.

Fricai hljödhr jsou všežravci, ale hlavní část potravy tvoří bobule nebo nějaké sladké ovoce. Velice rádi jedí již mírně nakvašené plody stromů. Proto se dají občas zahlédnout, jak kličkují v lesích a naráží do stromů.

Fricai hljödhr žijí v tlupách a celou tu tlupu vede jeden dominantní samec. Ten vede celou skupinu za potravou, ale když jde o páření, tak si i tento samec musí samičku obměkčit něčím velice dobrým k jídlu.

 

 

Flauger hljödhr (Tichý letec)

 

 

Velikost: 0,9-1m + 1m ocas

Rozpětí: 220-280m

Váha: 4,5-5kg

Výskyt: Du Werdenvarden- východ

Maximální rychlost: 90-100 km/h

Čeleď: jestřábovití

Podobný: Harpyje

 

Velice nenápadní a dravý ptáci, kteří jsou těmi nejlepšími letci v lesích. Tento pták nemusí ani mezi stromy zpomalovat, aby se mezi nimi dostal ke své kořisti, kterou spatří i z několika metrové výšky. Dokonce i na zemi může celkem rychle běhat, i když to působí komicky.

Flauger hljödhr žije převážně sám a jen v období páření si najde samičku. U těchto ptáků je však velice podivné, jak svého partnera vybírají. Jejich námluvy mohou působit jako boj, který končí tím, že oba ptáci vyletí vysoko do oblak, kde se chytnou navzájem nohama a padají střemhlav k zemi. Samička se spáří se samcem, který se jí pustí až skoro těsně nad zemí. V jejich hnízdě naleznete nanejvýš dvě vejce a o mladé se stará samice, neboť samec už svůj úkol splnil.


 

Kveykva (Blesk, ale i Veveřička)

 

 

Velikost: 40cm

Váha: 2kg

Výskyt: Du Weldenvarden

Maximální vzdálenost doskoku: 100m

Čeleď: letuchovití

Podobní: Letucha malajská

 

Veveřičky jsou všežravý tvorečkové, kteří se živí převážně škůdci stromů. Tyto Veveřičky žijí samostatně, ale už byly zaznamenány případy, kdy se shlukli do velké skupiny a cestovali přes lesy společně. Skáčou ze stromu na strom a přitom roztahují přední nohy, takže rozevřou blánu a doplachtí o něco dál.

Tyto veverky rodí živá mláďata a ta se jim drží na břiše, dokud nejsou dost velká na samostatný ‘let’. Pak je učí shánět potravu a poté už se o ně nezajímají.

 

 

Könungr garjzla (Král světla)

 

 

Velikost: 60cm

Váha: 50-60 kg

Výskyt: Střed Du Weldenvarden

Maximální rychlost: 60 km/h

Čeleď: kočkovití

Podobní: Rys ostrovid nebo Irbis

 

Könungr je středně velká kočkovitá šelma, která patří mezi největší predátory v lesích (pokud nebudeme počítat draky). Tato kočka se umí velice tiše pohybovat po svém teritoriu, jež velice agresivně brání. Přesto jde o tiché a plaché zvíře, které se drží hluboko v lesích, kam elfové moc nechodí.

Pokud jde o rozmnožování, tak mohou mít mladé až třikrát do roka. Samice si samce vybírá velice pečlivě a při výběru pohlíží na jeho růžky na hlavě. Každá samice má jiný vkus a tak má šanci každý. Samice růžky nemají a velice často mají o něco výraznější barvu srsti. Po několika měsících samice vrhnou až šest mladých a o ně se starají půl roku. Mezitím můžou být samice další mladé.

 

 

Jierda slytha (Tichý úder)

 

 

Velikost: 150-160 cm

Váha: 60-70kg

Výskyt: Du Weldenvarden

Maximální rychlost: 50 km/h

Čeleď: jelenovití

Podobný: jelen

 

Jelen, jehož samice připomínají spíše koně. Jierda slytha má velice silné a ostré parohy, kterými by mohl i zabít. Jenže tento jelen je má hlavně na ochranu stáda a boj s jiným jelenem.

Jierda slytha jsou jako jiní jeleni a jeden samec vede velice početné stádo srn. S nimi má jednou do roka mladé. Mladé jeleny vyhání již v jednom roce, aby nezesílili a nepostavili se mu.

 

 

Dračí hory

 

Místo, kde se skrývá mnoho tvorů a lidé jim přisuzují podivné vlastnosti. Lidé se i bojí jít i dál do hlubin hor, neboť se v nich údajně skrývají bytosti, co zabíjejí lidi na potkání. Přesto zde nenajdeme zvíře většího jak jelena. Přesto zde žijí vlčí smečky, které se velice dobře skrývají a před lidmi se mají na pozoru. Občas narazíte na Kojotníka, ale ten spíše uteče, než aby se do vás zakousl. V horách tudíž nalezneme dost zvířat, která jsou typická výhradně pro Dračí hory, ale i taková, co najdeme v každém koutu země.

Dominantní je zde vysoká a zajíci. Občas se lovcům naskytne příležitost ulovit divočáka a to je pro ně velká věc. Kromě těchto větších zvířat jsou zde dominantní lasičky, mývalové, kuny, vačice, lišky, vlci a další podobní tvorečkové. No a kromě těchto savců zde nalezneme žáby, komáry, vážky, vrabci, havrani, sokoly a další. V řekách jsou dominantní pstruzi, jelci, lososi, kapři, štiky a mnoho dalších ryb a to hlavně sladkovodních.

 

 

Kojotník flekatý

 

 

Velikost: 60-90 cm

Váha: 50-60 kg

Výskyt: Jih Dračích hor

Maximální rychlost: 40 km/h

Čeleď: psovití

Podobní: šakal

 

Kojotník je vlastně něco mezi psem a kozou. Jedná se však o masožravce, který loví samostatně. Jeho styl lovu je velice zvláštní, neboť na svou kořist útočí ze skal, z nichž na svou kořist skočí.

Samice žijí v nepřístupných oblastech, takže samec, který první najde samici, se stane na několik měsíců jejím druhem. Vychovává s ní mladé, a když vyrostou dospělosti, tak od samice odchází a mladí také.

Jejich srst je velice krátká a hustá, přesto je na omak dosti hrubá. Právě ta jim pomáhá přežít zimy i léta v horách.

 

 

Lasičák kamenný

 

 

Velikost: 40 cm

Váha: 3- 4 kg

Výskyt: Sever Dračích hor

Maximální rychlost: 25 km/h

Čeleď: lasicovití

Podobní: lasička

 

Lasičák je poměrně rychlý tvoreček, který se dokáže maskovat jako kámen. Živý se hlavně vejci, slepicemi, králíky a nepohrdne ani zeleninou či ovocem. Takže tento Lasičák je všežravec, který si zdržuje v blízkosti vesnic nebo výskytu jeho oblíbené pochoutky.

Tito Lasičáci mají mladé jednou do roka a žijí v párech po celý svůj život. Mladé však samice rychle vyhání z hnízda a to hned poté, co je naučí si obstarat potravu. Lasičáci mají maximálně tři mladé a samice je od chvíle, co jim naroste srst, učí shánět si potravu. Samec jí přitom pomáhá.

 

 

Jelení králík

 

 

Velikost: 50- 70 cm

Váha: 2,5-6,5 kg

Výskyt: Dračí hory

Maximální rychlost: 56 km/h

Čeleď: zajícovití

Podobní: zajíc

 

 

Jde vlastně o obyčejného zajíce, ale příroda mu nadělila jelení rohy. Ty mají samci i samice a tím se snadno rozpoznají od obyčejných zajíců. Pro lovce je tento úlovek velice cenný a někteří věří, že jejich ulovení přináší štěstí lovci i jeho rodině. Lovci z nich často berou jejich packy a nosí je pro štěstí u sebe.

Jelení králík se proto velice dobře skrývá. Ví se o něm to, že může mít až čtyři mladé, kterým do jednoho měsíce začnou růst parohy. Také se vyskytují ve velkých skupinách, kde několik zajíců hlídkuje a při první známce nebezpečí varuje ostatní hlasitým dupotem.

 

 

Havran dlouhoocasý

 

 

Velikost: 45–47 cm

Rozpětí: 81 – 94 cm

Váha: 200–625 g

Výskyt: Dračí hory (velice vzácně)

Maximální rychlost: 60-70 km/h

Čeleď: krkavcovití

Podobní: havran

 

Havran s dlouhým ocasem, který žije v Dračích horách a to velice vzácně, neboť v minulosti ho lidé lovili. Tento havran má modré oči a mnoho lidí si s jeho spatřením spojuje blížící se smrt jich nebo někoho z rodiny. Havran dlouhoocasý se živý hlavně červy nebo oříšky či houby.

Havran má družku na celý život, a pokud jeden z nich zemře, tak ten druhý přestane jíst a zemře hlady. Tito havrani mají až tři mladé a o ně se starají až do jednoho roku jejich života. Poté je nechají, ať odletí a starají se o sebe sami.

 

 

Temnivec vysoký

 

 

Velikost: 150-160 cm

Váha: 60-70 kg

Výskyt: Dračí hory

Maximální rychlost: 50 km/h

Čeleď: jelenovití

Podobní: jelen

 

Jelen s temnou srstí a velice širokým parožím je snem každého lovce. Přesto se nedá tak snadno ulovit, neboť se dokáže dostat na těžko přístupná místa, kam se lovec nedostane. Srny tohoto jelena připomínají vrané koně, ale jejich ocas je u zadku jako ocas lva a až v jeho polovině se mění na koňský.

Temnivec je jako každý jelen a pohybuje se ve stádu, kde je okolo dvaceti srn a jeden dospělý jelen.

 

 

Vroengard a okolní moře

 

Ostrov Vroengard je neobyvatelný, nebo aspoň město Durú Areaba. Žijí zde podivní tvorové, kteří se vymykají všem přírodním zákonům. Vznikli zde kvůli výbuchu magie. Někteří jsou malí, ale nebezpečnější než kdejaká velká kočkovitá šelma. Jelikož sem mnoho lidí/ elfů necestuje, tak se zde daří různým druhům motýlů, ptáků a menších savců. Jelikož tento ostrov není až tak prozkoumán a záznamy o zdejší fauně se nezachovaly, takže se neví o všem, co zde žije.

V moři žijí také podivní tvorové. Jenže ti jsou ukryti pod hladinou. Někteří by dokázali zničit loď a jiní jsou tak maličcí až je podivné, že tak dlouho přežili. V jižní části moře v okolí ostrovů nalezneme korálové útesy a v nich spoustu krásně barevných ryb. Také se v těchto místech objevují žraloci a spolu s nimi i delfíni. Jak se popluje dál na sever, tak narazíme na velryby, žraloky tygří, rejnoky, morčáci a mnoho dalších. Na severních ostrovech se občas objeví i lachtani, ale jen v určitém období. Za těmito ostrovy je moře mnohem chladnější a ti, co se tam odváží, mohou zahlédnout kosatky.


 

Řasovičník podivný

 

 

Velikost: 5-10 cm

Váha: 0,5-1 kg

Výskyt: pobřeží Alagaesie

Není jedlý

 

 

 

Velice podivná potvůrka podobná mloku či rybě. Řasovičník podivný je prudce jedovatý pokud ho někdy pozřete. Jeho maso obsahuje jed, který způsobí rozklad všech vnitřností. Tento tvor se proto jednou za čas přemnoží a moře u pobřeží je tak krásně čisté, neboť tyto Řasovičníci pojídají řasy, trávy a chaluhy.

 

 

Hadovec obludný

 

 

Velikost: 1-3 (jsou možní i delší) m

Váha: 3-8 kg

Výskyt: Sever Západního moře

 

 

 

 

Dlouhý mořský had, který se zdržuje u severních ostrovů. Pro lidi je velkou pochoutkou, ale jeho ostré jehličkovité zuby dokáží udělat dost škody. Hadovec obludný se zdržuje ve velkých hloubkách a někteří tvrdí, že tohoto hada viděli i delšího jak tři lodě.

Tento had loví menší ryby, a pokud naleznou mrtvou velrybu, tak se kolem ní shromáždí mnoho těchto hadů a pečlivě jí zbaví masa. Tito hadi mají i velice výraznou rudou malbu, která jim jde od žáber až po ocas, kde se zesvětluje.

 

 

Slepý ďas

 

 

Velikost: 1-5 m

Váha: 3-25 kg

Výskyt: Západní moře

 

 

 

 

Velká ryba připomínající žraloka žije v hlubinách moře, ale častou vyplouvá blíž k hladině, aby lovila. Slepý ďas je velice rychlá a silná ryba, která je však slepá. Přesto je vyhledávanou pochoutkou, neboť její maso má sytě rudou barvu a má nasládlou chuť.

Tyto ryby mají černé jikry, které se přichytí na jiné ryby a na nich následně malý ďasové parazitují, až celého svého hostitele sežerou. Mladé ryby také ještě vidí, ale postupně jim jejich zrak mizí a oni se přesouvají i do větších hloubek.

 

 

Zálivnatka drobná

 

 

Velikost: 5-10 cm

Váha: 10 - 50 g

Výskyt: Jih, vzácně i sever pobřeží Alagaesie

 

 

 

 

Malá krásná želvička, která nikdy nevyroste. Zdržují se v teplých oblastech a nejvíce se vyskytují na ostrovech Illium, Nía, Uden, Parlim a Beirland. Tyto želvičky se v zálivech těchto ostrovech objevují každé jaro, kdy nakladou vejce a na začátku léta se z písku vynoří znovu o trochu menší a míří do moře. Na břehu se je snaží sežrat vše od krabů až po lidi.

 

 

Nïdhwalar

 

 

Velikost: ? (jako normální drak)

Váha: až několik desítek či stovek tun

Výskyt: Západní moře

Barva: Hnědá až cihlově červená

 

 

 

Je druh asi nejvíce podobný drakům. Přes toto tvrzení se zásadně liší už jen prostředím, ve kterém se vyskytuje. Nïdhwalar, jinak řečeno “mořský had” se vyskytuje v západních vodách kolem ostrova Vreongard. Jejich tělo kryjí hladké pevné šupiny v odstínech od hnědé až po cihlové červenou. Velikostí dosahují normální draky. Jejich stavba těla se liší tvarem, připomíná víc hadí nebo rybí tělo než tradiční plazí. Místo křídel mají ploutve, na bocích krku můžeme najít žábry. Hlavu zdobí dvojce rohů, v netradiční tlamě dlí dlouhý hadí jazyk a řady ostrých zubů.
Nïdhwalar se drakům přibližuje především po stránce inteligence. V jeho těle existuje struktura podobná dračímu eldunarí. Stejně jako Fanghur dokáže svou kořist za pomoci mysli ohrozit. I když by se mohlo zdát, že by se tedy s nimi dalo domluvit, nikdy se to nepodařilo. Nïdhwalaři prostě mají svůj vlastní svět v tmavých vodních hlubinách.
Většinu času žijí jako samotáři. Mláďata se rodí jednou za velmi dlouhou dobu, s matkou zůstávají jen tak dlouho než nejsou schopná žít samostatně. Teritoria Nïdhwalarů jsou velká a zpravidla si z nich po celý život nestěhují. Boje jsou výjimečné, mladí si raději hledají nové místo, než aby se pokoušeli zápasit s dospělým, který může být až několikanásobně větší než oni sami. (-Aireen)

 

 

Íllgrathr

 

 

Velikost: 3 palce

Barva: slonovinová

Výskyt: Dúru Araeba, okolní lesy

 

 

 

 

Nejnepříjemnější obyvatelé Dúru Araeba, kteří vypadají jako slonovinově zbarvení červy. Íllgrathr by neměl správně existovat, ale magie působící na ostrově vytvořila tohoto červa. I kdyby se mohlo zdát, že jsou neškodní, tak v jejich maličkých ústech se skrývají ostré zuby. Na břiše mají mnoho malých háčků, kterými se dokáží udržet na lidské kůži. Pohybují se pomocí velkých skoků a skrývají se ve velkých skupinách v měkké hlíně, mechu nebo trávě. Kolem jejich úkrytu se nachází mnoho kostí a ulit. Tento červ je totiž masožravý.

Přichytí se na své oběti a vpustí do ní spoustu malých zelených červíků, které požírají maso své oběti. Jde o velice bolestivou smrt a někteří tyto červy využívají právě pro mučení svých objetí. Jejich hnízdo se dá snadno nalézt, neboť se z něj ozývá: Skri Skri! Skri Skra! nebo Skri Skro!

 

 

Sundavrblaka

 

 

Velikost: 35–45 cm

Rozpětí: 85–100 cm

Váha: 200–400 g

Výskyt: Vroengard

Maximální rychlost: cca 50 km/h

Čeleď: sovovití

Podobní: sova pálená

 

Jde o velké sovy s kulatou hlavou, na níž se nachází velká a ostře řezaná pera, která působí, že je jejích hlava větší a vypadají na orla a ne na sovy. Sundavrblaka jsou sice sovy, ale rozhodně od nich neuslyšíte houkání. Z jejich zobáků totiž vychází švitoření podobné tomu, co dělají veverky. Tyto sovy také mají schopnost vypadat jako stín, takže je velice těžké je zahlédnout. Právě z toho důvodu se toho o nich moc neví.

 

 

Snalglí

 

snagli.png

 

Velikost: 5,5+ m

Váha: ?

Výskyt: Vroengard

Maximální rychlost: 8km/h

Čeleď: hlemýžďovití

Podobní: šnek

 

Snaglí jsou velcí šneci, kteří byly vždy velkou pochoutkou pro Draky. Přestože se většiny živočichů dotkla nějakým způsobem magie, tak u těchto hlemýžďů to vypadá, že se jich vůbec nedotkla. Přesto je jejich chování více agresivní a jsou schopní se pokusit zaútočit i na Draka.

 

 

Extrémně vzácní

 

Jde o tvory, kteří jsou dost inteligentní, aby rozuměli lidem a celkově světu kolem. Narazit na ně je zázrak, a pokud je jednou potkáte, tak už je nikdy více nespatříte, pokud se jim nebude chtít. Většina těchto tvorů žije v Du Weldenvarden, ale nalezneme i také, kteří jsou ochočeni a drží se svých dvounohých společníků.

 

Víluška Lesní (lidově Světluška)

 

 

Velikost: 20 cm

Váha: ?

Výskyt: Du Weldenvarden

Jde ‘získat’ jen v questu, nebo za ní mohou hrát pouze vypravěči.

 

 

 

A jedna roztomilá specialita z Du Weldenvardenského lesa navíc. Ačkoliv by se mohlo zdát, že to jsou jen zmenšené víly, ve skutečnosti tomu tak docela není. Vypadají ovšem věru podobně. Jsou to bytosti dorůstající do výšky maximálně 20 cm. Jejich vzhled se může lišit podle místa výskytu. Křídla v noci lehce světélkují, proto se jim lidově začalo přezdívat světlušky. Jsou poměrně zručné. Zvládnou si ku příkladu vyrobit na sebe nějaké lehké šatečky a navíc jsou poměrně inteligentní. Mezi sebou používají svoji vlastní řeč, při určité snaze je lze naučit i několik slov normálního jazyka nebo jsou schopny se naučit i jednoduché kousky. Nikdy se však nemohou naučit kouzlit a ani sami přirozeně magii nemohou používat. Vždy měly však velmi kladný vztah ke květinám a z nějakého důvodu se jim v jejich přítomnosti lépe daří.
Tato stvoření standardně žijí v dutinách starých stromů. Živí se, podobně jako motýli či drobní ptáci: pylem, ovocem, drobnými květinami, pokud přijde na lámání chleba, sní i něco čistě zeleného. Jsou však neskutečně mlsné, když se jim naskytne příležitost sebrat někde něco sladkého, rozhodně neváhají to udělat. Nejednou se již stalo, že když někdo nechal doma otevřené okno, vrátil se zpět a nenašel ani med, ani cukřenku.
Co se týče délky života, světlušky se dožívají maximálně tří let. Od narození trvá jen měsíc, než vyroste do plné velikosti, do pohlavní zralosti však dorůstá až za půl roku. Světlušky tvoří kolonie, ve kterých panuje určitá, dosud nepopsaná, hierarchie. Není ani jasné, jak se rozmnožují, jaký mají původ, kde se tu vzaly. Nic. V této oblasti je pro výzkumy ještě opravdu hodně místa.
Tahle stvoření jsou velmi křehká a náchylná na změny. To je taky důvod, proč se již vyskytují výhradně v Du Weldenvardenských lesích. Zima je pro ně téměř jistá smrt, stejně jako horké pouštní podnebí.


Za světlušky mohou hrát výhradně vypravěči. Je možné ji “získat”, avšak pouze jako odměna v questu. V takovém případě bude mít hráč příležitost se se světluškou spřátelit (pokud se dostane do lesů) a přesvědčit ji, aby s ním zůstala. Vzhled, charakter, jméno (zkrátka všechno) světlušky určuje vypravěč. Světlušky lze chytat i násilím (ale opět pouze s vypravěčem), v takovém případě se ovšem musí počítat, že se to stvoření bude snažit prchnout jak to půjde a bude náchylnější k předčasné smrti.
Odměna questu vedoucí k získání Světlušky se nazývá “Měsíční slza”. Je to malá lahvička s lehce světélkující, čirou, sladkou tekutinou, věcí kterou světlušky doslova milují. (-Aireen)

 

 

Dračík (zvaný Nelétavý)

 

 

Velikost: 20–25 cm

Váha: ?

Výskyt: Du Weldenvarden

Nejsou moc inteligentní.

Hrát za ně mohou pouze Vypravěči, dají se získat v questech.

 

 

 

Jelikož roztomilosti není nikdy dost, Du Weldenvarden dal život ještě jednomu druhu tvorů, kterého si občas lidé mohou plést s obyčejnými ještěrkami. Dračíci zvaní Nelétaví jsou plazem, který neoplývá zvlášť přehnanou inteligencí, nicméně jsou to neuvěřitelně roztomilí a mazliví tvorové, kteří doslova milují společnost. Rádi zkoumají vše, co dosahuje větších rozměrů jak oni, protože sami dosahují maximálně třiceti centimetrů, tudíž mají tendence prolézt každou skulinku, která je schopná jejich velikost pojmout. V tlamičce mají jednu řadu ostrých zubů, takže jejich kousnutí umí štípnout, nicméně žádné vážnější zranění nezpůsobí. Na zádech mají jeden pár drobných křídel, která unesou jejich tělo na velice omezenou dobu. Dračící jsou schopni plachtit na rovném povrchu až čtyři metry vzduchem, déle je křídla neudrží.
Ačkoli se jedná o jakousi zvláštní pra-mutaci draků, dračíci nejsou schopni chrlit oheň. Nicméně ohňové žlázy nepostrádají a tak jsou schopni vytvořit jedinou větší jiskru, která sama o sobě zapalí tak maximálně kopu perfektně ssuchého sena a to ještě za dobrých podmínek. Jinak jsou to naprosto neškodní tvorové.
Dračíci žijí tam, kde si ustelou, většinou právě v nějaké skulině, nicméně se neusazují na jednom místě dlouho, na to jsou moc zvědaví a světaborní. Co se týče jejich stravy, jsou to víceméně všežravci, tudíž se živí jak různými rostlinkami, tak třeba i hmyzem a nepohrdnou ani mrtvými myšmy, které jsou schopni si při dobrých podmínkách i ulovit, většinou se ale chovají spíš jako mrchožrouti - na lov mají příliš přátelskou povahu. Dračíci mají nepřeberné množství druhů a poddruhů, které se okatě podobají jejich větším bratrancům, tedy každý druh potřebuje k přežití konkrétní podmínky. Naštěstí jsou ale velice houževnatí.
Jejich jediným přirozeným nepřítelem jsou Vílušky. Vílušky jsou sice menší jak dračíci, nicméně díky tomu, že jsou inteligenčně nad nimi, neustále si jich dobírají a to tak, že je tahají za křídla nebo za ocásek, sedají na ně a koušou je do hřbetu. Za léta společné symbiózy si Vílušky vypěstovali nespočet způsobů, jak škádlit Dračíky a zůstat naživu, zatímco Dračíci stále nenašli způsob, jak se Víluškám ubránit a tak po nich jen chňapají tlapkami, nebo se je snaží kousnout, což se povede jen málokdy. Přesto však takový střet končí výhradně smrtí křehkých Vílušek, Dračíci jsou v těchto ohledek díky svých dračím genům poměrně odolní a díky jejich horkému jádru obstojně zvládají všechna roční období, jen při opravdu krutých zimách nebo při extrémním horku když se neníkam schovat podléhají smrti.


Za Dračíky mohou hrát stejně jako za Vílušky výhradně vypravěči. Celkově pro Dračíky platí podobná pravidla jako pro Vílušky, tedy je možné je “získat” několika způsoby, především odměnou v questu nebo odkoupením vajíčka. Pokud se o vajíčko dostatečně dobře pečuje, může se vylíhnout. Vzhled a charakter Dračíka určuje vypravěč, nelze je chytit, pokud žijí divoce, jsou schopni se během první noci dostat z jakékoli pasti. Jak? To ví snad jen Dračíci. (-Aireen)

 

 

Dvouocasý zlatý lev

 

 

Velikost: 170–250 cm

Váha: 150–200 kg

Výskyt: Není znám původ, ale nyní jsou v zemi dvě lvice.

Maximální rychlost: cca 70km/h

Čeleď: kočkovití

Podobní: lev

 

Velcí lvi, kteří se objevili v Alagaesii už před nějakou dobou. Možná pochází z východních zemí nebo jde o poslední přeživší lvi tohoto druhu v Alagaesii. Přesto se zde nachází jen dvě jediné lvice a obě jsou mazlíčky elfů. Jedna patří elfské kovářce a druhá elfskému zrádci. Obě umí pár kouzel a komunikují pomocí myšlenek.

 

 

Duchové

 

 

Velikost: neznámá

Výskyt: celá Alagaesie

 

 

 

 

 

Bytosti žijící v Alagaesii, kteří v sobě skrývají neuvěřitelnou moc a často jsou zneužiti Stíny. Tito Duchové vypadají jako svítící koule. Je jasné, že nejde o duchy lidí nebo jiných tvorů. Jde o samostatně myslící a magické bytosti, které si jsou vědomi svého okolí a dokáží se velice dobře skrýt. Také jsou inteligentní, ale snadno se rozzuří a to hlavně tehdy, když jsou uvězněni v těle. Není jasné, co jsou přesně zač, ale jsou obyvateli Alagaesie a právě proto se zde o nich je potřeba zmínit.

 

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Knihovna
Dne: 29.12.2017 16:06:12 FB



Lingvistika Starověkého jazyka

 

Autor: Islanzadí de Eamë

(WIP 65%)

 

 

Trocha historie

 

Starověký jazyk pochází z dávných dob, kdy ještě Alagaesie nebyla objevenou zemí a po jejím povrchu se neproháněli ani trpaslíci. Tehdy se mu říkalo Jazyk Šedého lidu, Šedý lidový jazyk, nebo prostě jen Šedý jazyk. Obsahoval až neslušně málo výrazů, hodně z nich bylo hovorových a v podstatě se s ním nedalo hovořit plynule. Dorozumívání fungovalo na principu jednoduchých povelů jako "Ty já les." Alalëa (neplést s Alagaesia!!!) tedy země, odkud Šedý jazyk pocházel, hostovala jen pár biologických druhů živočichů a mezi nimi Šedý lid, takže možnost jazykového rozvoje byla minimální.

 

První posun v jazykových bariérách je zaznamenaný až roku 500 před příjezdem elfů do Alagaesie (to je stejné, jako reálné "před Kristem"), kdy se z šedého lidu začalo tvořit řádné společenství a po zotročení elfů bylo třeba jazyk nějak rozvinout. Vznikly spojky a množná čísla.

 

S jazykem se pak až do roku 200 před příjezdem elfů nic nedělo. Od toho roku až do roku 0 nastalo nejlepší jazykové období, totiž 200 let, kdy se elfové vzdělávali a zkoušeli první kouzla. Věty dostaly stavbu a pravopisná pravidla. Už nebylo jen "já ty les", ale "já a ty půjdeme do lesa".

 

Až na pár stylistických změn od té doby neprošel Starověký jazyk žádnou větší změnou. Nutno podotknout, že Starověký jazyk zachoval svoji prapůvodní jednoduchost, což je důvod, proč draci svoje myšlenky formulují krkolmoně, ba přímo až složitě. Doslova by se totiž ve starověkém jazyce věta "ty a já půjdeme do lesa" přeložila jako "Já a ty budeme jít do les". Skloňování vzniká až s překladem do jiných jazyků.

 

 

Starověký jazyk a realita

 

Christopher Paolini založil Starověký jazyk na Starých skandinávských jazycích. Konkrétně na Staré Norštině, Velštině a Keltských jazycích. Dále hodně komolil pro vlastní potřebu Angličtinu. Po troše průzkumu jsem zjistila, že slovům Starověkého jazyka odpovídají i Islandština, Albánština a Latina.

 

Pokud si tedy budete chtít vytvořit vlastní slovo do starověkého jazyka, dodržujte následující pravidla:

 

  1. Omezte se na Albánštinu, Islandštinu, Latinu, Norštinu a Velštinu.
  2. Vyhýbejte se tomu, aby slova obsahovaly jiné speciální znaky, než přehlásky ( ä, ë, ÿ, ö, ü ). Mám na mysli znaky s diakritikou ( např. å, ů, ř, č, atp.). Pokud nepracujete s trpasličím, či urgalským jazykem, vyhněte se i stříškám nad samohláskami ( û, â, atd.) Nejlépe se vyhněte absolutně veškeré diakritice, kromě přehlásek. Pokud možno se vyhýbejte i přehláskovanému ï.
  3. Dbejte na přípony a předpony v různých situacích - skloňování, odvozování (viz. níže).
  4. Snažte se nemíchat příliš jazyků do jednoho slova. Nejlépe slova jen upravujte (např. potopa se v albánštině řekne "përmbytje". Aby zněla lépe, dá se z ní udělat "përme", "përmyte", nebo další složené výrazy. Fantazii se v tomhle meze nekladou.)
  5. Každé slovo, které ve hře použijete, přidejte do slovníku (viz. níže).

 

Základní gramatická pravidla

 

Stavba věty

Popisy jsou umístěny až za objektem, který popisují. Nejčastější chybou ze strany lidí, kteří se snaží mluvit starověkým jazykem, je umístění přídavného jména před podstatné jméno.

 

Příklad:

"Ai Skulblaka ramr" znamená "silný drak", ale doslovně překládá se jako "drak silný".

 

 

Pořadí slov

Popisy mohou být umístěny v libovolném pořadí po objektu. Překlady slov většinou probíhají doslovně.

 

Příklady:

"Ai oro ramr hvitr" (silná, bílá šipka) může být také vyjádřeno "Ai oro hvitr ramr" (bílá, silná šipka).

"Gath un reisa du rakr" by šlo doslovně přeložit jako "sjednotit a zvýšit mlhu".

 

Skloňování, časování a další češtinářské zhovadělosti

Ve Starověkém jazyce neexistuje žádné skloňování, ani průběhy. Stejně tak neexistuje ani rod činný a trpný.

Existují pak jenom tři časy, minulý, budoucí a přítomný. 

 

Příklad:

Přítomný: (Já) Následuji. - Eka tauthr. (Doslova: Já následuji.)

Minulý: (Já) Následoval jsem. - Eka tauthro. (Doslova: Já následoval.)

Budoucí: (Já) Budu následovat. - Eka weohnata tauthr. (Doslova: Já budu následovat.)

 

Předpony a přípony

Předpony zná Starověký jazyk dvě: "äf-" a "eld-".

 

Předpony
äf- Zápor/opozitum
eld- Tvoří aktéra dějě.

 

 

Přípony

-ar,
-ya,
eya 

 Tvoří množná čísla. Pokud má slovo předposlední samohlásku (ar, or, ot), používá se přípona "-ar". Pokud je předpředposlední samohláska (mr, tr, dr), používá se "-ya". Pokud slovo končí na samohlásku (to, ro, do) samohláska se mění na "e" a připojuje se "-ya" (dohromady -eya).
 -i   Převádí slovo na minulý čas. Pokud slovo končí na "-ir", přidává se "-o".
 -il  Tvoří zdrobnělinu daného jména. Pokud slovo končí na samohlásku, ztrácí se.
 -r   Mění podstatným jménům rod na ženský.
 -s   Přivlastňuje.
 -sja   Doslovný překlad koncovky je "vypadá", koncovka tedy udává jakousi pravděpodobnost, ne jistý jev.

 

äf- | taka - dát | äftaka - nedat/vzít/ukrást

eld- | jierda - zlomit, uhodit | eld jierda - lamač, blesk

 

-ar | draumr - sen | draumar - sny || edur - vrch | edya - vrchy || agaetí - oslava | agaetya - oslavy

-i | haina - ublížit | hainai - úblížil || sköllir - ochránit | sköliro - ochránil

-il | lam - ruka | lamil - ručička || stenr - kámen | stenril - kamínek || poeira - prach | poeiril - prášek

-r | älf - elf | älfr - elfka

-s | könungr - král | könungrs - králův

-sja | ramr - silný | ramrsja - vypadá silně

 
 

Slovní druhy

 

Podstatná, přídavná jména

Pokud za sebou následuje více slov, která se vztahují k jednomu a tomu samému (souvisí spolu), spojují se do jediného slova.

 

Příklad:

Lethrblaka. (Lethr - netopýr, blaka - křídlo) (Doslova: Netopýří křídlo)

Skulblaka. (Skul - blána, blaka - křídlo) (Doslova: Blanité křídlo)

Blödhgarm. (Blödh - krev, garm - vlk) (Doslova: Krvavý vlk)

 

Zájmena

 

Eka My Nos
Ty Ono Vy Ju
On Älfr Oni Therr
Ona Älfrinn Ony Therr
Ono Thor Ona Thorna

 

Moje - pömnuria (hovorově: iet)

Tvoje - onr

Jeho - älfrs

Její - älfrinns

Naše - nosu

Vaše  jusu

Jejich - theirra

Kdo - iknol

Všechno - allr

 

Číslovky

 
1 en 18 aten 
2 to 19 niten
3 tre 20 tove 
4 fire 21 toveen 
5 fem 22 toveto
6 seks 30 treti
7 sju 50 femti 
8 ate 55 femtifem
9 ni 100 (en) sata
10 ti 101 sata og en
11 eleve 111 sata og elleve
12 tolv 200 to sata
13 tretten 343 tre sata og fortitre
14 fjorten 555 fem sata og femtifem
15 femten 1000 (en) tusen
16 seksten           5652 fem tusen seks sata og femtito
17    sjuten 1 mil   (en) joona

 

 

Slovník

 

Sbírku veškerých slov budeme postupně doplňovat SEM.

Pokud chcete nějakým novým slovem přispět do slovníku, napište ho SEM.

Napsal: Aireen | Kategorie: Knihovna
Dne: 16.10.2016 22:45:43 FB



 

Kvetha Fricaya! Zdravím přátelé! Mockrát vám děkuji za vaši podporu a pokračující nadšení pro Odkaz Dračích jezdců. Safira by byla ohromena! Moji čeští čtenáři jsou úžasní! Atra esterní ono thelduin.

 

Christopher Paolini

 
 

Setkání se Stvořitelem

Autor reportáže: Idaron
 
 
Drazí Alagaësijští tvorové, netvorové i patvarové! V této historicky první nealagaësijké reportáži z venkovního světa bych vám všem, kteří jste nemohli přijet, chtěla popsat akci Humbook, která se udála 15. 10. 2016 v Praze. Má to jeden konkrétní důvod: jako jeden ze zahraničních hostů zde byl přítomen - ano, tušíte správně - sám veliký Christopher Paolini, náš Stvořitel s velkým S! Jelikož jsem pochopitelně coby nadšený čtenář byla přítomna, poskytnu vám v krátkosti své svědectví z první ruky!
 
Christopher Paolini započíná svou besedu
 
Christopher Paolini byl samozřejmě lákadlem na celý Humbook a drtivá většina nacpaného sálu držela v náručí jednu i více z těch dobře známých bichlí v modré, červené, černé i zelené vazbě, a někteří jedinci řádně obdařeni muskulaturou i ten obrovský svazek, který můžete vidět na fotografii vpravo na červeném stolku, kde se v závěru besedy křtil, a který obsahuje všechny čtyři díly pohromadě.
Christopher toho vyprávěl spoustu. Od toho, jak jako malý odmítal číst, čemuž ho matka (učitelka v blízkém městě) rázně odnaučila, přes domácí studium, které nikdy nemělo prázdniny a tak jej dokončil v patnácti letech, až k tomu, kdy se pouhé tři měsíce po konci školy, odříznut od řádné civilizace, začala nudit takovým způsobem, že na pozemku začal kopat obrovskou jámu… leč, jámu dokončil, zastřešil, vytvořil do ní tunel, pokusil se z ní udělat vikingskou síň… a pak se nudil dál. A díky tomu se pustil do vymýšlení a následného psaní Eragona, prvního dílu Odkazu Dračích jezdců. 
 
***
 
Mimo mnohé jiné řekl, že udělá opravdu velice krátké čtení ze všech svých čtyř dílů. A byl to skutečně zážitek, neboť přečetl tohle:
 
ERAGON
“Vítr skučel nocí a přínášel s sebou vůni, které změní svět.”
//kdo pozná, kde tuto větu najdeme? :)
 
ELDEST
//tady Christopher učinil čtení v elfském a trpasličím jazyce, oboje jsem pro vás nahrála… a zjistila jsem, že jsem elfštinu vždycky četla úplně špatně.  ;)
 
 

- video, kde Paolini mluví elfským jazykem (to mu prý nejde)
 
 
- video, kde Paolini mluví trpasličím jazykem (to mu prý zase jde)
 
 
BRISINGR
“Zemři, bídný člověče!”
//nejsem si jista, kde v knize se tato věta (možná ještě jinak přeložená) vyskytuje, ale Paolini byl toho názoru, že je to věta, bez které fantasy kniha nemůže být fantasy knihou a je na ní po spisovatelské stránce nesmírně pyšný :D
 
INHERITANCE
“The end.”
//netřeba komentáře, docela chápu, proč je tohle jeho nejoblíbenější část Inheritance :D
 
***
 
Nemůžu to popsat všechno, byla toho spousta a byla to jedna z nejhezčích besed, na jaké jsem v životě byla. Paolini odpovídal na spoustu otázek, dozvěděla jsme se tak, že například ví, že v Norsku existuje město Trondheim a u Grónska Ellesmérovy ostrovy (ano, byl to můj dotaz), ale že tyto názvy nevyužil vědomě, ale jelikož kvůli trpaslíkům hodně studoval severské země, nejspíš mu to uvázalo někde v paměti, protože náhoda to asi nebude… 
 
Dále jsem zjistila, že jméno Eragon se mu zalíbilo proto, že (Eragon - E) + D = Dragon. ;)
 
Na otázku ohledně své nejoblíbenější postavy řekl, že to nejde zodpovědět, jelikož má rád všechny postavy, ale zmínil například Safiru, Elvu, Eragona, Nasuadu, Aryu…
Někdo se zeptal, co si myslí o filmu. Myslím, že mluví za všechno, že celý sál včetně Paoliniho se začal strašně smát. Zpětně pak říkal, že kdo by nebyl nadšený z toho, když se mu rozhodnout zfilmovat knihu… jenže ač se prý hodně snažil, nakonec převládla představa režiséra a scénáristů…
 
A ještě jednu zajímavost pro vás mám, abyste věděli, proč musel Paolini svoji první verzi Eragona řádně přepsat… pusťte si video na youtube, zhruba 12.00 min. ;)  Je tam dále i jeho čtení z Brisingru. Jiná videa jsem zatím žel na youtube nenašla… https://www.youtube.com/watch?v=5De86huB2ak
 
 
- dav se ze všech stran vrhá roztrhat Paoliniho (a to nevidíte to po stranách a vzadu)
 
 
Co se týče autogramiády, která přišla po křtu onoho kompletního svazku Odkazu Dračích jezdců (mimochodem, kmotra vybral Paolini přímo z řad diváků), byla trochu špatně zorganizována. K Paolinimu se drali všichni ze všech stran, byl to boj a tahanice, a organizátoři neměli dost autority, aby přinutili poslechnout všechny nadšené fandy… a tak se nakonec ti poctivější, mezi které skromně patřím i já s rodinou, dostali k samotnému autorovi až po dvou a čtvrt hodině stání ve frontě v příšerném dusnu a vedru, tělo na tělo…
Čekali byste, že autor bude ze všeho toho horku, zmatku a podepisování podrážděný… nemohli byste se mýlit víc. Zářil jako sluníčko, vtipkoval, smál se,fotil se, byl nadšený z toho, že mám se sestrou tričko s Fírnenem a podepsal všechno, co jsme před něj dali, s takovou energií a zářivými úsměvy, jako bychom byli první v řadě. Což jsme tedy OPRAVDU nebyli.
Lidi, dlouho jsme neviděla nikoho s takovým úsměvem a takovou energií a charismatem.
 
***
 
No a pak to, co vás všechny jistě nejvíce zajímá. Původně jsem chtěla tu čtvrtku ustřihnout v půli, aby nebyla tak děsivě velká, ale buďme rádi, že jsem to neudělala. Když jsem přišla na řadu, v krátkosti jsem mu vysvětlila,, o co jde, co jsme a co děláme… a že jsem tu za Alagaësijskou komunitu a jestli by nám mohl podepsat a eventuelně přidat nějaký vzkaz Zamyslel se. Pak si převzal čtvrtku a začal psát. 
A psal. A psal. Čekala jsem větu a podpis, ale kdepak. To jeho nádherné písmo úhledně pokrylo většinu papíru, načež se Christopher znovu zamyslel a začal kreslit dolů pár malých hor. Juchů! A za nimi další malé hory. A pak jezero. A slunce. Juchuchů! A pak horám přidal sněhové čepičky a začal je stínovat. Juchuchuchuchů! Pak zavřel propisku, kriticky se na své dílo podíval… a vzal lihovku a začal hory stínovat i lihovkou. JUCHUCHUCHŮŮŮŮ! 
 
- Christopher Paolini píše vzkaz pro Alagaësii!
 
 
Myslím, že nás bude celá ta fronta za námi ještě dlouho nesnášet, protože si to navzdory těm hodinám co měl za sebou i před sebou opravdu užíval.
 
Nakonec nezbývá než splnit úkol, který mi dal. Když mi pro vás vracel mou čtvrtku, jejíž cena tou chvílí stoupla o dvě stě procent, řekl mi:
“Say hi to everyone!”
 
 
So, I’m SAYING HI TO EVERYONE!
 
 

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Knihovna
Dne: 05.05.2015 17:54:23 FB



Život Tathara Ingloriona

 

Jednoho podzimního večera roku 2913 se narodil elfský chlapec. Nevypadalo to, že by byl něčím nějak zvláštní, že by mohl být takovým zlem a nebezpečím. I náš národ občas pochybí a vůči vlastním dětem býváme až zaslepení. Bohužel ani naši mudrci nemohli takovou tragédii předpovědět.

Tatharova matka Fortana byla vysoce postavenou profesorkou magie. Jeho otec Durangal byl naproti tomu proslulí jako zabiják monster a nebezpečných tvorů. Byl to podivný a velice nestálý pár. Do teď si pamatuji svůj údiv když ti dva oznámili, že se chtějí vzít. Hádky mezi nimi nebyly ničím vyjimečným, o to bouřlivější bylo následné usmiřování.

Ačkoli to byl velice netypický pár, tak zaopatření byli velice dobře. Patřili mezi jeden z mála rodů, které měli právo hlasovat v radě když se řešili různé otázky polotiky. Fortana tohoto práva často využívala a snažila se společnost v jistém ohledu změnit. Samozřejmě se setkávala prakticky pořád s neuspěchem, ale několik rodin jejím slovům přece uvěřilo.

Přesto, že to byla tak zvláštní rodina. Přesto se rozhodli, že chtějí potomka, nehledíc při tom na zkutečnost.  Brzy se dozvěděli, že dítě není to samé jako chovat psíka, ale že je v tom veliký rozdíl. Dítě si žádalo mnoho pozornosti a lásky, té se mu však dostávalo dosti poskrovnu.  Možná, že chyba se stala už zde v ranném dětský. Neměli jsme však důvod pokusit se jim dítě odebrat. Vzdělání měl zajištěné, týraný též nebyl. Nebyl zde jediný důvod k podezření.

Jak Tathar rostl, tak prokázal ohromný talent k magii. Dalo se to samozřejmě čekat vzhledem k povolání jeho matky. Brzy přešel ze začátečnických hodin na soukromé hodiny s matkou. Pokroky byli ohromné, protože to co by se jiní učili deset let, dokázal on zvládnout za necelé dva roky. Tak se stalo, že ačkoli ještě ani pořádně nedorostl, tak ve svých 40 letech ovládal magii jako průměrný kouzelník.

Magie se mu stala uměním, stejně jako hudba a zpěv. Stala se pro něj něčím úchvatným a čistým, tvořená jenom pro to aby dělala krásu. Tehdy mu začali elfové říkat "Pištec", protože mnohdy vyrazil jen tak ven, mašírujíc si to lesem ještě krátkým krokem, a z dětské flétny se linuly rychlé a veselé tóny. Měli podobu mnoha překrásných barev, které se spolu prolínaly a tvořili pestrou pastvu pro oči.

Stal se drobným zázrakem. Barvou které rozradostňuje vše kolem sebe. Pokud jste se ale podívali hlouběji do jeho očí, tak jste si nevšimli ani náznaku po nějaké radosti. Byly vždy takové smutně zasněné, nepřítomné. Už tehdy nám bylo jasné, že to bude velice zvláštní osobnost. Nikdo však nečekal, že se z něj stane to co se stalo...

Rodina se stávala čím dál tím více oblíbená a populární. Faktorů bylo samozřejmě více, ale jedním byl určitě i ten, že mnoho elfů mělo prostě "Pištce" rádo. Tathar byl mytčinou chloubou, to ona to byla kdo zrodil takový zázrak. Kdo ho stvořil a pečlivě vychoval. Brzy se jí začalo poměrně dosti dařit a v polotických záležitostech se dostala až k samotnému dvoru. Do zámku Tialdarí.

Fortana začala pořád mnoho společenských akcí, které ovšem stáli rodinu nemé částky. Tyto mezery ve financích potom musel jako vždy před tím vyplnit Durangal splněním nějaké zakázky. Pokud bych to mohl smět zhodnotit, tak bych řekl, že se rodina musela dostat do ohromné finanční krize. Proč by jinak vzal někdo tak těžkou zakázku? Zvláště pokud má doma rodinu která na něj čeká...

Ale zakázku přijal. Podle informací, které se nám později podařilo nashromáždit, měl za úkol eliminovat jednoho nebezpečného černokněžníka obklopeného několika nemrtvými služebníky. Pro většinu válečníků téměř nesplnitelný úkol. Durangal byl však zabiják první třídy.

Povedlo se mu poradil si s nemrtvými a poté zbýval už jenom černokněžník samotný. Tady se to však již zvrtnulo, protože ten povolal mocného ducha, který potom naplnil jeho tělo. V historii by se dali takové události spočítat na prstech jedné ruky. Není divu že tehdy padl a to bezesporu hrdinskou smrtí. Stína se nakonec povedlo zabít, ale to je již jiný příběh...

Když se tato nešťastná novina donesla do lesů k jeho rodině, tak se v Tatharovi něco zlomilo. K smutku v jeho očích se přidal vztek. Pamatuji jak jsem ho jednoho dne potkal na ulici. Jeho fialové oči plály vnitřním plamenem, který ho pomalu stravoval. Toto je období, kdy se naši mudrcové dohadují, že se musel dostat k zakázaným svitkům.

Jak to vypadá, že i přesto jakou smrtí zemřel jeho otec, se rozhodl studovat černou magii. Samozřejmě, že podobné svitky jsou takázané a do teď nám není jasné odkud sehnal ten grimoár vázaný v lidské kůži. Něco takového se do lesů nemohlo jen tak dostat, kéž by ho tehdy našla pohraniční hlídka a spálila ho, bylo by o tolik utrpení méně...

Fortana se po této novině psychicky zhroutila a našla si ohromné zalíbení ve faelnirvu. V něm utápěla veškeré utrpení, bohužel i svůj vlastní život. Z elegantní a inteligentní ženy se stala troska jejíž život určoval jenom další doušek toho ostrého alkoholu. Peníze pomalinku docházeli, ale staří přátelé se snažili pomáhat jak mohli. Z toho důvodu si mohli stále ponechat své sídlo, stejně tak svůj dosavadní majetek.

V tomto období se Tathar uzavřel před celým světem, skončil se svými vystoupeními a celý dny trávil zavřený v nekonečné knihovně s magickými svitky. Ven vycházel jen tehdy když už byl donucen něco sníst, i to bylo však hodně zřídka. Je poměrně jasné co celé ty dlouhé hodiny tam hluboko v  pedzemí dělal. Musel tam studovat černou magii.

S tím souvisí i jeho přeměna. Kdysi plavé vlasy byly najednou černé a jeho tělo bylo pokryto podivnými symboly. Kdybych jenom tenkrát věděl co ty znaky znamenají a někomu to řekl, bohužel jsem byl ještě příliš mladý a nerozvážný. Jediné kdo je viděl jsem byl já a mohu to tedy nazvat jenom svým selháním.

Půl roku po Durangalově smrti se to stalo poprvé. Našla se mrtvola první elfské dívky, byla ještě mladá a tak plná života. Tělo měla zohavené a byly na něm jasné stopy po mučení pomocí horkého železa. Alabastrově bílá kůže té nebohé dívky byla stažená až s neuvěřitelnou precizností a zbylé ostatky byly touto "dekou" přikryty. Někdo by tuhle zrůdnost mohl nazvat i uměním, ale při tom přirovnání se mi svírají útroby hnusem.

Kolem tohoto incidentu se brzy vytvořilo mnoho pověstí a zkázků. Elfská palácová stráž se chopila vyšetřování, ale vzhledem k tomu že Ellesméra je ohromné město, tak to celé dopadlo jedním velkým fiaskem. Nikdy bych si tehdy nemyslel, že to celé na svědomí má můj pán. Myslel jsem, že jenom drží smutek nad svým otcem a možná částečně i matkou. Byl jsem naivní a hloupý...

Neskončilo to jedním nalezeným tělem. Našo se jich více, všechny podobně zneuctěné. Byly to většinou elfky, ale už se našlo i několik mužů. Nebyla v tom žádná pravidelnost, mezi zabitými nebylo nic co by je nějakým způsobem pojilo dohromady. Palácová stráž nemohla přijít na žádný motiv podle kterého by mohla najít viníka. Vrah byl vždy o krok napřed a garda mohla jen odnést další tělo a rodina se postarat o pohřeb. Byla to hrozná doba ve které každý podezíral toho druhého. Nikdo si nebyk ničím jistý.

Náhle však vryždy zničeho nic přestali a můj pán z pracovny nevyšel téměř celý týden. Vešel jsem dovnitř a našel jsem místnost pokrytou všemožnými znaky. Byl to nějaký druh run, ale jejich obsah je mi neznámý. Když jsem přišel blíže, tak jsem si uvědomil že to všechno je krev. Musel jsem tehdy rychle odběhnout, včerejší jídlo mne dohnalo příliš rychle.

Ihned jak jsem upozornil stráže, tak se dali do pronásledování. Dali dohromady družinu ze zdatných válečníků a kouzelníků, ti měli být schopni eliminovat i dost mocné nepřátele. Bohužel měli několik dní zpoždění, nakonec však stopu přece jenom chytili. Nestli se různé zkazky o podivném poutníkovi zahaleného v černém oblčení. Nebyl z něj prý vidět ani kousíček kůže. Bylo jim hned jasné, že to byl jejich cíl.

Pronásledovali ho ohromným tempem. Už ho ani nemuseli stopovat, protože jim byl jeho směr jasný. Tatharovi kroky směřovali totiž přímo k nejbližší hranici lesa. Chtěl je co nejrychleji opustit a v tom mu chtěla družina samozřemě zabránit. Můj bývalý pán měl však příliš veliká náskok a tak dorazila družina k hranici o tři hodiny později než měla.

Veškeré hranice jsou totiž již dlouhou dobu hlídané pohraniční hlídkou. Většinou to bývají jenom zkušení střelci a válečníci, taková služba znamenala veliké uznání. Proto družinka doufala, že dokáží Tathara zadržet na tak dlouho, že budou schopni ho dopadnout. Na místě však našli jenom čtyři mrtvá těla, zabalená ve vlastním kůžích. Byly ještě čerstvě stažené, tuk narychlo sedřený. Narozdíl od ostatních obětí byli tihle alespoň usmrceni rychle.

Nemeškali a ihned mého pána následovali. Jeho stopy pokračovaly hluboko do nitra vyprahlé pouště. Brzy však přišla písečná bouře, která udeřila zuřivou silou. Družinka to ustála, ale přišla o polovinu koní kteří se v bouři splašili a když chtěli pokračovat ve stíhání toho netvora, tak již nemohli. Stopy byly zaváté pískem.

Ještě měsíc hlídkovali na hranicíh pouště a lesů. Navíc jim bylo jasné, že bez vody a potravy zemře. Proto by logicky stačilo hlídat jenom hranici a potom ho konečně ulovit. Nemohli přece dopustit, aby se ta hrůza vrátila do nitra lesů. Nikdo však nedorazil ani po tak dlouhé době. Musel zemřít někde v té písečné bouři a dobře mu tak. Konečně mohou jeho oběti vklidu ležet ve svých hrobech s vědomím, že byly pomstěni.

Dodnes si všichni pamatujeme tento příběh. Můj bývalý pán vstoupil do dějin známý jako "Baldagorr Alfa". Už si ho nikdo nepamatuje jako "Pištce", protože všechno co na něm původně bylo dobré se zkazilo. Já jsem se tímto alespoň pokusil zachytit jeho život takový jaký byl. Možná osvětlit proč se to stalo, kde se stala ta osudná chyba. Nikdy bychom na tento smutný příběh neměli zapomínat, ať je nám poučením pro budoucí časy.

 

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Knihovna
Dne: 03.04.2014 21:46:07 FB



Dračí jezdci 

 

Autor: Elva Aiglow

                    Eleanor da Artery

Dračí jezdci jsou mocní lidé/elfové spojení s draky vládnoucí obrovské síle. Jsou to silní kouzelníci, mají síly za 10 lidí, jsou nesmrtelní avšak dají se zabít mečem nebo jedem. Své síly využívají pouze v zájmu dobra. Pod jejich vedením bylo vystavěno mnoho vznešených měst a krásných věží. V době kdy udržovali mír země vzkvétala. 

Počátky dračích jezdců: 
Nacházíme se v časech pouze chvíli po příchoduprvních elfů. Kolem nás zuří krutá a krvavá bitva mezi draky a elfy. Jsme uprostřed Ellesméry kde ve zmatku pobíhají elfové nevyužitelní k boji. Vše kolem nás vypadá jako v tornádu, ale když se podíváme pořádně, támhle ke kraji lesa, spatříme mladého elfa, Eragona, jak se sám nepozorovaně vydává do lesů Du Weldenavarden. Tiše pozorujeme jeho cestu přes lesy a když už se chceme obrátit a jít zpátky všimneme si vejce připomínající bílý kámen. Mladíček se k němu okamžitě vrhá a s posvátnou úctou ho pozoruje. Dlouhou dobu se nic neděje…až nakonec začne „kámen“ křupat až se celý rozpadne a z něj se vykutálí malinkatý bílý dráček, který nechápavě hledí na mladého Eragona. Eragon pojmenoval dráče Bid’Darm a tajně o něj pečoval a vychovával ho.
Přesouváme se časem o pár chvil dále do doby kdy už je Bid’Darm dostatečně velký aby unesl i jezdce a do doby kdy Eragon se „svým“ drakem cestuje po Dračích horách a přemlouvá draky k ustanovení míru a vytvoření jezdců. Jak je tak většinou zvykem u nečekaných věcí je poměrně jasné že se ze začátku Draci stavěli k takové možnosti neutrálně a Eragona i Bid’Darma vyháněli s tím, že je to proti přírodě. Avšak jak plynul čas a válka nekončila, byla tato možnost nevyhnutelná. A tak za spolupráce obou ras vzniklo mocné kouzlo které sjednalo mír a přineslo dobu dračích jezdců. 
Jak šel čas, do mocného kouzla se zakomponovali ilidé a vznikla mocná říše chráněná vznešenými ochránci dohlížející na naši zemi ze sedel překrásných zvířat. Byly to zlaté časy, města se rozrůstala a bohatla, lidé se měli dobře a země vzkvétala. Avšak plačme… protože tomu nemohlo být navěky. 
Ačkoli je žádný nepřítel nemohl zničit, nedokázali se ochránit sami před sebou. A tak se v době jejich největší moci narodil v, dnes již zaniklé, provincii Inzilbeth chlapec jménem Galbatorix. Když mu bylo deset let, byl podroben zkoušce, jak bývalo tehdy zvykem. Zjistilo se, že v něm spočívají obrovské síly. Jezdci ho přijali mezi sebe. Prošel jejich výcvikem a v dovednostech předčil všechny ostatní. Díky daru bystré mysli a silného těla brzy zaujal mezi Jezdci přední místo. Některým se jeho prudký vzestup zdál nebezpečný a varovali ostatní. Jenže Jezdci ve své síle zpychli a nevěnovali varování žádnou pozornost. Želbohu, v té době vznikl zárodek velkého utrpení jehož následky si Alagaesie nese dodnes…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nyní vás ale zavedu do doby, kdy Eragon, první z jezdců, oslavovaný bojovník, který se svým bílým drakem zažehnal válku mezi draky a elfy, umírá. Jeho drak, dnes už silný a vzrostlý dračí samec s perleťovými šupinami zřejmě zemře s ním. Nikdo to neví jistě, neb oni dva jsou nejstarším párem jezdce a draka, a tak ještě žádný drak a žádný jezdec takto spojený, nezemřel. Avšak oba to cítí, vědí, že se smrtí jednoho, přijde i smrt druhého protože se jejich dvě duše, po snad staletí soužití, stali jen jednou. Pokud se rozhlédnete uvidíte hory. Těžko říci proč, ale Eragon a Bid’Darm odletěli, zřejmě do Beorských hor. Mezi stromy s tichým bubláním a zurčením protéká úzký potůček plný jakýchsi třpytivých, průhledných kamenů. Eragon i jeho drak se prodírají houštinou, jdou proti proudu. Nakonec se před nimi rozestoupí zeleň a objeví se černočerný vchod do jakési jeskyně. Je obrovský, i přesto však Bid’Darm musí sklonit hlavu, aby mohl vstoupit. Vejdou, Eragon, pomocí nějakého kouzla zařídí, že se mu nad rukou začne vznášet koule bílého světla, která osvětluje jeskyni jen několik metrů před nimi. Až po nějaké době si uvědomíte, že se stěny rozšiřují a stoupají… Eragon vyšle světlo nahoru. Stoupá výš a výš a osvětluje stále větší prostor, když už se výše dostat nemůže je vidět celá kruhová místnost, je obrovská a Eragon s Bid’Darmem stojí přesně v jejím středu. Eragona kouzlo vysiluje, ale přesto světlo ještě posílí, poklekne na jedno koleno a opře se o svůj nádherný meč. Tichým hlasem starce pak pronese svá poslední slova: Nechť tyto stěny hostí jen jezdce. Poté kouzlo vysaje i poslední zbytky jeho i Bid’Dramovi energie. Avšak světlo září dál. Kolem klečícího Eragona se najednou začne ovíjet jakási věc, která se nakonec zformuje do náhrobku a stane se z ní průhledný a nádherný křišťál. Vedle křišťálového hrobu leží bílý drak. Po chvilce se do náhrobku pomocí bílého světla vyryje nápis: Zde leží Eragon se svým drakem Bid’Darmem, první z jezdců, zažehnatel války, jehož jméno bude vždy oslavováno a na něhož nezapomenou celé národy. Ten kdo by v té době stál u vstupu do jeskyně by mohl vidět, jak se do kamene pomocí bílého světla vtiskl nápis: Ty, kdož minulost svou znát bys chtěl, vstup a hledej mezi miliony těl…*

 

Jméno draka Barva Draka Jméno jezdce Pohlaví draka  
Aëlfria Žlutá Nikdo Samice  --
Aedail Fialová Elva Aiglow Samice Dcera Alasíi a zřejmě Graöse, její vejce nalezeno na louce (neví se, jak se tam vzalo), její jesdkyně je požehnanou a tak se někdy stane, že setměn jako u draků vyšle nemířené, neplánované kouzlo, objevila Jeskyni dračích jezdců a jejích draků po tom co se na ní zapomnělo.
Airë Tyrkysová Túrelië Lovegood Samice Airë pochází s dvojčat (velice ojedinělé), její vejce nalezeno v Jeskyni dračích jezdců a jejich draků, její matkou je Varya , otec neznámý.
Annabeth  Béžová Nikdo Samice Jediný dnes žijící Mateřský drak, jedna ze dvou volných dračicí.
Alasía Fialová Alec Aiglow Samice Alasía je matkou Aedajl, Alec pra strýcem Elvy, Alec byl také požehnaný, avšak jeho požehnání bylo provedeno dobře a byla slabší.
Ayantoz Karmínová  Grisël White Samec Grisël vyčarovala malý prostor u okraje jeskyně do nějž uložila všechen svůj majetek.
Beroan Neznámý Nikdo Samec  --
Bid´Darm Bílá Eragon (1.) Samec Jeden z nejznámějších draků, byl prvním drakem na kterého se kdy někdo posadil, jeho jezdec zažehnla válku mezi elfy a draky. Pravděpodobně otec Jeoda.
Briam Neznámý Neznámý Samec  --
Ebrithil Zelená Eleanor da Artery Samec vejce nalezeno na louce, nikdo neví kde se tam vzalo, jeho matkou je zřejmě  Aëlfria, otcem Vergael.
Eridor Neznámý Neznámý Samice  --
Frundor Neznámý Neznámý Samec  --
Galzra Neznámý Nikdo Samice  --
Ghael Tyrkysová Larn Finwë Samec Pochází z dvojčat (velice ojedinělé), jeho vejce nalezeno v Jeskyni dračích jezdců a jejich draků, jeho matkou je Varya, otec neznámý.
Glaedr Zlatá Oromis Wroender Samec Zřejmě nejstarší žijící dvojice jezdce a draka, často učí nové jezdce a draky.
Graös Stříbrná Argonius Samec Zřejmě otec aedajl, jeho jezdec v době křicopřísežníků zabezpečil jeskyni kouzlem, takže jí mohou objevit jen dračí jezdci na dobré straně.
Gretiem Neznámý Neznámý Samice  --
Hírador Neznámý Neznámý Samec  --
Ingothold Neznámý Neznámý Samec  --
Iormúndr Neznámý Neznámý Samec  --
Jeod Bílá Arya de Eamë Samec Původně volný, poté si vybral Aryu. Pravděpodobně syn Bid´Darma.
Jura Neznámý Neznámý Samice  --
Lenora Neznámý Neznámý Neznámý  --
Miremel Neznámý Neznámý Neznámý  --
Ofeila Neznámý Neznámý Neznámý  --
Roslarb Neznámý Neznámý Neznámý  --
Safira (1.) Modrá Brom Meystrom Samice Jezdec stále na živu, dračici zabili uraglové.
Safira (2.) Modrá Eragon Gwenday Samice První jezdec, který se objevil po pádu jezdců.
Silák Neznámý Ohen Neznámý  
Šruikan Černá Galbatorix Endorfy Samec Drak byl zotročen, Galbatorixův první drak byl zabit.
Trn Rudá Murtagh Ghurde Samec  --
Varya Tyrkysová Neznámý Samice Matka Airë a Ghaela.
Vervada Žádný  --  --  --
Vergael Modrý Nikdo Samec Otec Ebrithila.
Yrris Spektrální Nikdo Samice  --
Neznámý Neznámý Vrael Neznámý  --
Neznámý Rudá Morzan Neznámý  --
Neznámý Neznámý Irnstad Neznámý  --
Neznámý Zelená Neznámý Neznámý  --
Neznámý Hnědá Neznámý Neznámý  --


Dračí jezdci a kouzlení:
Většina magie pochází od draků. Dračí jezdci kouzlí stejně jako kouzelníci, pomocí Starověkého jazyka. Na rozdíl od kouzelníků se však nemusí Jezdci nějak zvlášť kouzlení učit. Samozřejmě kouzlení musí trénovat ale část s objevením magie v sobě jednoduše přeskočili díky drakům. Pokud se Jezdec při kouzlení spojí se svým drakem je poté kouzlo silnější a kouzlo má barvu šupin draka (např. když Eragon vykřikne v prvním díle Brisingr je jeho oheň modrý díky Safiře). Dračí jezdci mají mnohem více možností než obyčejní kouzelníci, jelikož můžou čerpat energii i od draka, tím mohou vykouzlit i kouzla která by sami nezvládli. 

 

Jeskyně draků a jejich jezdců:

Jeskyni objevil a zabezpečil kouzlem první Eragon. Mnoho jezdců ji našlo až na sklonku života. A mnoho z nich chtělo být pohřbeno právě tady. Jezdec jménem Argonius ji v době křivopřísežníků zabezpečil kouzlem, které zajišťuje že jeskyni najdou jen jezdci s dobrou a čistou duší. Jezdkyně Grisël o několik let později udělala ve stěně jakousi místnost, která se otevře jen po přiložení znamení jezdců. Byla velmi majetnou a chtěla svůj majetek odkázat budoucím. Proto pak na stěnu vyryla nápis: Ber a nebo nechej, avšak nikdy neber pokud nepotřebuješ. A zanechala tam veškerý svůj majetek.

 

Upozornění: většina jmen i zde popsaných věcí pochází s Paoliniho mysli, ale některé věci jsou jen naší vlastní fantazií…